O mně

Cesty

Fotoalbum

Novinky

Polní čísla MT

Kontakt

 

S podkovou a půl v kapse

 

 

 

22. ledna 2014

Noc v Salsacate byla trochu netypická. Jednak jsem pozorovala zářivý kruh kolem odrůstajícího měsíce.

 

To u nás znamená ranní mrazíky. V tomto případě půjde zřejmě o jev čistě argentinský, který si nedokážu vysvětlit.

Trvalo to jenom několik minut, potom se luna ukázala v jasné kráse i s viditelným kráterem.

 

V noci mě ještě přepadla hladovka. Usadila jsem se v autě a zatláskala jsem se krekry. Poté jsem spokojená a nehladová tvrdě usnula. Ráno mě pobavila sprcha. Sifon je nainstalovaný asi o deset centimetrů výš než podlaha. To znamená, že všechna voda ze sprchy teče jinam, než kam by měla. Vyženu ji stěrkou.

Další zajímavá věc je, že v obchodě vám poradí, že co je mas grande je i mas barrato. Mluvím o balení vody. Čím větší tím levnější. Bereme velkou.

Další zastávka je Taninga za mostem. Chachacha.

Intertexta a gaponi zůstala čekat v trávě tak, jako bychom je našli včera a ne před dvěma roky.

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Ambul

 Hlavně plody, slyším od Martina.

To je nářez. Benzin je u Cordoby dvakrát dražší než v Patagonii. Slovy 11,30 za litr. Zchladíme se v řece a pomalu se přesouváme na lokalitu Ambul na monvillejkovou zahrádku. Travička a zelený kopule vyhlížejí jejich obdivovatele Martina.

Opět je uchvácen a nechce se mu odjet. Cuesta kromě monvilejek potěší i naše oko acanthocalycii a capillensemi. Program dne je Sierra Grande. Je 12:30, jasno a 36 stupňů. Skočíme ještě jednou do řeky.

 

 

Martina okusujou nějaké větší rybky. Láká mě, ať si můžou zakousnout do mladšího masa, ale nejdu. Snaží se ryby nahnat ke mně, ale nechce se jim. Zřejmě slovy mladší, nebude už nejmladší.

Směr na Tanti. Před Tala Caňada lovím kaktusy pohledem z okýnka. Zastav. Fotíme intertexta. Zastav. Vidím capillaense. Tak velkou kytku. Viděls to někdy.

Dáme siestu. Když jsem dělala divadlo s trny, to jsem ještě netušila, jaké bude včelí pigáro. Jen jsem zvedla ruku a strhlo se drama. Nechápu, jak ji napadlo na mě vlítnout. Rozčílil ji deodorant? Vždyť mám včeličky ráda. Dělám si statistiku. Druhé včelí píchnutí v životě. Za chvíli o tom nevím, což je pravda. Musela si zbraň pěkně dlouho brousit o tvrdé šišky cypřišů nad námi.

Dnešní odpoledne v kopcích bylo malebné. Občas, aby to Martin neviděl, protočím oči, šiši, vždyť tady jsme byli už několikrát. Nevím, jak dlouho bych tady dovedla bydlet, ale dnešních několik hodin, zase ráda zopakuju.

 

 

Pampová tráva, kterou vítr honí všemi směry. Zelená údolí, křišťálová řeka, pasoucí se dobytek a protěž. To vše stojí za čas strávený kocháním.

 

 

 

 

Na Los Gigantes jedeme udělat zkušební fotky. Jo Venca, to je profík. Čím je to, že jeho fotky jsou jak ze žurnálu. Filtr? Foťák? Raw? Uvidíme.

Tak to je foto velitele. Fotka jako brus. To si myslí on…já teda ne. Minule tak kritizoval neostrou trávu na mý fotce. Zřejmě v jeho případě, je to umělecký profesionální záměr.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Los Gigantes (4)

 

Chlap by se měl chválit…Tak teda …dobrý.

Následující…tak ta je moje. Rozdíl je jasně vidět.

Tak či tak, důležitější je mít na co vzpomínat. Jo bylo to tam dramaticky divoký.

 

 

Co se nafotit nedá, je slída lesknoucí se kolem dokola tak, jako by někdo rozsypal diamanty. Jsme ve výšce 1 636 metrů na Dos Rios čubrníme. Tři královští kondoři si přehazujou mršinu. I tím teleobjektivem se dá odhadnout, jak jsou obrovští.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

U Bajo De Luna ze skal vyčuhujou tmavě oranžové květy vstavače. Blbě se fotí, fouká vítr. Mydlí se před objektivem sem a tam.

Pozor, pozor. Cedule na El Mirador zmizela.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

Opodál je cedule nová – Vaca Muerta. Minule jsem našla andré. Dneska mám smůlu. Můžu laicky usuzovat na to, že pokud odkvetou, skončí svoji práci a jako jezevec zalezou do nory. Už je mi jasné, proč Martin nemá rád malé kytky. Jeho velký potvory jsou vidět 365 dnů v roce, tak jako ve skleníku.

Staví nás policejní hlídka. Prý jestli seňor pil alkohol. Nepil. Můžete nám poradit, jak jet na San Roquas? Ano. Tak díky a mějte se.

Hladový Martínek konečně zastavil na řízek. Spokojen, dobře naladěn odváží nás do kempu.

 

 

23. ledna 2014

V noci jsem si myslela, že ve stanu nevydržím horkem. Před stanem tvrdne auto. Zřejmě je to taktika, jak zabránit větérku proniknout ke stanu. Chválím firmu, co vyrobila stan. Opravdu 100 % ochrana před větrem. Nepustí dovnitř nic. Mouchu ani čerstvý vzduch. Ještě k tomu naše těla interiér pěkně zahřejou taky. Co teď? Vypadnout ven.

Neuvěřitelná změna sedět na lavičce a pozorovat hvězdy. Během noci jsem si noční vycházku zopakovala ještě několikrát. Jsem zvědavá, jak pořídíme v autoservisu v Cordobě. Všichni jsou samý úsměv a moje přihlouplá španělština nikomu nevadí. Obejdou auto kolem dokola, avšak náhradní vana a guma kolem okna budou nejdřív až příští týden. Co naplat. Uvidíme, jak nám Rentacar nacáluje škody.

Zaskočíme do muzea moderního umění. Připadá mi, že v 19. století napodobovali evropské umění. K současnému…? K tomu je těžké něco říct. Malíři hodně experimentujou. Reagujou na současnou situaci v Argentině. Pokud porovnám evropský videoart nebo americký a s tímto, tak mají se co učit. Martin moje zastávky v uměleckém světě nějak přetrpí.

 

 

 

Miluje mumraj velkoměsta. Na pěší zóně by mohl korzovat celý den. Nesmíme minout knihkupectví a cédéčkárnu. Paradoxní rozdíly v cenách. Knihy jsou neuvěřitelně drahé, muzika levná.

Odpoledne vyjíždíme do kopců Rio Ceballos.

 

 

Tolikrát už jsme vyjížděli do vrchu, ale nikdy krajina nebyla stejná. Musím v sobě přemoct strašpytla z hadů a rychle následuju Martina. Spoléhám na jeho razantní dupot. Na lokalitě stojím na šutru jak přibitá a jedním okem sleduju Martina, jak přebíhá mezi G. mostii kurtzianum.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

Hele, tady bydlí nějaký výtvarník. Jedem dovnitř zahrady? Jedem…nejedem? Jedem. Vidíme jakési slepeniny z křemene, tak rychle vycouváváme.

Posouváme se na Ascochinga. Koupím ti zmrzlinu, chceš Petro? Dík. Ani nechci. Ale nemůžeme se juknout do centra jménem MAMI? Připomíná  mi Macro.  Martin vypadal trochu podezřele s fotobrašnou, tak mu ji zaplombovali do megatašky. Koupili jsme džusy a bylinkové vody. Jsou vyrobeny z bylinek jako melisa, poleo, genciána, enebro, incayuyo, carqueja a marcela. To musím přeložit. Víc informací je na www.terma.com.ar.

Jen jsme došli k pokladnám, vypadl proud. Budu si namyšleně myslet, že je to moje vina. Nevím, jak je to možný, ale stalo se tu už několikrát. Kde je počítačový systém, naruším jeho chod.  Přesouváme se k pokladně, která ještě funguje. Jen mě zmerčila, přestala fungovat taky. Po deseti minutách se celý systém nějak vzpamatoval. Prodavači a technici nevěřícně kroutili hlavami.

Zaplatíme a mizíme.

Na kopcích voní kvetoucí keře a byliny. Možná z nich vyrábí limonády. Na svislých skalách máme valničekiana. Na plochých skalnatých deskách rostou capillense.  Martine, mosti nebo valničekianum? Tím se vůbec nezabývej! Ok, veliteli. Je 18:38, jasno a 38 stupňů. Za Los Tres Cascadas paběrkujeme amerhauseri.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

 Jo, holky jsou v klidové fázi.

 

 

Jedem najít plac na noc. Jejda, je večer a kvete valničekianum. Ty s tím naděláš. Cvaknu a je to. Opakuju slova Martina. Sám teď osobně nastavuje foťák ze všech stran. Stejně jako já. Není prča vyfotit kytku večer, co?

 

 

Koupačka na Las Cascadas a přespání taky. Co to vidím za ptáka? Velikost i tvar těla jako datel. Zobák mu narost pěkně dlouhej a zahnutej k tomu. Dobrou zobákovou.

 

24. ledna 2014

Plán je plán, realita je realita. V noci se začala přibližovat bouřka. Velitel viděl blesky a vyhlásil poplach. Přesun do auta. Vyběhla jsem, lilo jako z konve. Trochu jsem navlhla a dala se do mě pěkná kosa. Byl vyhlášen přesun zpět do stanu. Bouřka nebouřka, tvrdě jsem usnula. Velitel srandista zavelel ještě jednou přesun do auta a to v plné polní. Spacák a foťák s sebou. Usnu i v autě. Velitele zřejmě tlačil volant a převelel mě opět do stanu. K ránu bylo po bouřce. Kolik je stupňů? Deset? Ponožky, bundu a dlouhé kalhoty. Aspoň do restaurace přijedeme trochu oháklí. Na RP 38 se pracuje. Už neskáčeme přes lomády, ale svištíme si to rovnou do města. Prošmejdíme obchůdky. Restaurace Parilla de Raúl otevírá až v poledne. Víme, jak to tady chodí. Oproti minule připravili zajímavé saláty. Nový byl cizrnový a kroupový. Nesmíme se moc nacpat, abychom měli místo na bifé de lomo. Jó…svíčková. Měkkoučké masíčko. Je zajímavé pozorovat práci personálu, jak vítá hosty a konverzuje s nimi.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Parilla v La Falda (2)

 

Poděkujeme Raulovi za boží oběd a zmíníme se, že se sem jezdíme rozloučit symbolicky s Argentinou před návratem domů.

Další plán je Capilla Del Monte. Jo, jo. Voda v noci pěkně řádila. Hlína, kterou strhla, je pracně odklizena. V info centru si bereme materiály o městu. Podstatnou informaci, kterou si odnášíme je to, že Cerro Unitorco pěkně zdražili. Martin zaparkuje v centru města. Zajímavé je, že v době siesty je tady pěkný ruch. Turisti, turisti a zase turisti. Jsou jich plné restaurace a jídelny. To je změna. Před několika lety bych napočítala několik desítek návštěvníků a nyní je všechno jinak. Podnikání kvete. Kdo mohl, otevřel si zajímavý obchod, jídelnu, restauraci nebo obchod se suvenýry. Prostě kvete tady pravá symbióza, turista a domorodec. Jedna žena navlečená v zimním kabátu ke mně přistoupí a začne mi svůj kabát nabízet. Chce ho střelit, ale mně zas tak velká zima není.

 

Zastavili jsme se na typové lokalitě cappilensí.

 

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: GPopis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

Přehrada je smutná. Šedé barvy, vítr a zima. Evidentně ponuré počasí nevadí lyskám, které se nechají vlnami unášet sem a tam. Masivní skály v zeleni. Tak se dá charakterizovat domov pro valničekiana a capillense. Obhlížíme místa, kde bychom postavili stan. Máme čas. Jsme zvědaví, jaký park je v Los Cocos. Oba dva si představujeme přírodní park. Vedle, jak ta jedle. Je to zábavný park.

 

 

Opět mumraj lidí. Prolínají se tady i jiné kultury.

 

 

 

Proč Cocos? Svahům hory Uritorco říkají kokosové ořechy. Nejde tu o ořechy, ale jedné z palem říkají kokosová. Místním věřím všechno, co mi řeknou. Kromě palem můžeme vidět na svazích husté keře, mechy, lišejníky, kapradiny a skály bez vegetace. Hora je přírodní rezervací.

Maestro Kosen Thibaut si tady postavil Templo Zen Shobogenji a šíří filozofii ZEN. Další stavbou v tomto kraji je Templo Shiva Shakti, kde meditujeme také. Filozofický směr je tantrický. Jaký směr meditace navrhne velitel? Zůstáváme v Los Cocos, tak brou kokosovou.

 

 

25. ledna 2014

Usínali jsme kokosácky po horké spršce. Martin nabalený do bundy, já na lehko. Můj spacák je můj pelíšek. Trochu prší, připravím si poncho pláštěnku. Teplota je kolem 15, docela zima. Doufám, že nás sluníčko brzo zahřeje. Mě už zahřívá. Umění…to je bomba. Kokosácká zahrada s uměním. Z kovu orel, sova, ryba a obličej chlapa, všechno tak metr do výšky.

 

 

V El Cumbre jsme poprvé. Ulice žije netypicky argentincky. Otevřené kavárničky s hosty popíjejícími ranní kafíčko. Jsme hodně překvapení. Styl oblečení místních, vypadá spíš evropsky. Za výlohou Martin zmerčil zajímavé náušnice.

 

 

Majitelka mi vysvětluje symboliku na náušnicích. Mně se osobně líbí ty s kondorem. Pokaždé si z Argentiny přivezu náušnice se symbolem ptáka. Specielně kondor je patron svobody, a to se mi líbí. V obchůdku jsou velmi příjemní. Petro, všímáš si toho, jak prodavačka odskočí pro další náušnice a nechá nás tady samotné? Jo. Jiný kraj, jiný mrav. Mimo jiné, doma fakt nekradu. A jak pěkně originálně dárek zabalí. Co se děje? Cestou do La Faldy, stojí podél cesty vždy policajt s puškou, v pohotovostní poloze. Určitě nehlídá prodejce melounů a sandií u silnice. Jede sanitka, houká a bliká. Nikdo neuhýbá, to je divný. Martin říká, že je tady dobrý marodit. Nevidíme do zdravotního systému. Třeba má sanitka dojezdový čas maňana.

V Cosquín je zácpa. Hele, tady se něco děje. Co? Za chvíli vidím procházet spodní ulicí koně. Martine, jdu si je nafotit. Ptám se sedící ženy na chodníku, co ve městě pořádají. Folklorní festival. Přesně jsme se trefili. Přehlídka lokálních gaučovských komunit.

 

 

 

 Tisíc koní určitě. Jedna skupina za druhou projíždí městem.

 

 

 

 

Policie řídí dopravu. Auta, koně, auta, koně…stále dokola. Zatímco jezdci na koních si atmosféru užívají a jsou pyšní na své čtyřnohé vozidlo, od těch nejmenších až po ty nejstarší.

 

 

 

Ti ve vozidlech čtyřkolových, dávají svou nelibost znát přerušovaným troubením. To je prča. Fotím a chválím koňákům elegantní jízdu. Nádherná zvířata. Zase mám mezery ve vzdělání, je to plemeno… o našeho kladrubáka nepůjde. To je hustý… ta prťavá holka…jako kdyby se na koni narodila.

 

 

 

To je fakt šílený! Tolik fotek. Ještě že nepracuju pro nějakej koňskej plátek a mám za úkol vybrat slovy jeden nejzajímavější záběr. To se mi nemůže podařit. Nešlo by třeba deset, pane šéfredaktore Martine? Snad špatně slyším…jak místo na kaktusy?

V těch pohledech se odráží hodně. I tady se dá vyčíst pocit velké zodpovědnosti.

 

 

Ty dva…podívej se na ně. Neuvěřitelný…

 

 

Občas mi i někdo zapózuje.

 

 

 

Jako ženská bych měla ocenit nejen romantické modré šaty seňory, ale i styl sedu. Styl a la skútr.

 

 

S Martinem máme jiné zkušenosti. Jemu prý několikrát řekli, no foto. Mně, nikdy. Ba naopak. Spíš chtěli, abych je fotila. S jedním dědou jsem dokonce laškovala, že bude  v českých novinách.

 

 

I tady jablko nepadá daleko od stromu. Ještě k tomu jsou si podobný jak vejce vejci. Vidíš to taky?

 

 

Nerada, ale odcházím. Chápeš, jak se sem všichni dostali? Na koni. Ne? Bingo, že se vůbec ptám.

Necháme to raději koňovi, říká se, že má větší hlavu? Co ty na to?

 

 

V San Antonio, poprvé tady v Argentině, vidíme rezidenční domy a jejich další výstavbu. Velká zastavěná plocha.  Luxusní domy, zahrady, všechno oplocené a vstupní brány se security systémem.

Mayusumaj… už se loučíme s kytkama…capillense a mostii.

Na Villa Icho Gruz Martin hledá monvillejky. Je hrozně netrpělivý. Jede kus cesty, vyleze do 800 metrů, rozhlídne se, otočí se a konstatujíc, že tady nic neroste, metelí zpět k autu. Nevím…mozek …srdce kaktusáře jsou unavený.

 

 

Bílá volavka křičí na Martina. Já ani muk.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: GPopis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: G

 

V Cuesta Blanca tři strakapoudi rozverně poskakujou kolem stromu. Možná první jejich vycházka z hnízda. Aby těm ptákům dneska nebyl ještě konec, tak dlouho pozoruju čápa, jak někomu nese miminko. Někomu, kdo bydlí za řekou. Kolibřík, ten zase letěl tu novinu ohlásit někomu před řekou. Na Copina se houfujou motorky. Místo plné zákrut, láká blázny rychlých strojů.

 

 

Observatorium nás překvapí skladbou kytek. Hohó…… nenajdem, ale bruchi, ano. Samo sebou i monvillei a aureu.

 

Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Popis: Oservatorio vrchol stoupání nad Alta Gracia (3)

 

Taky submamolosus. Bábo, to je aurea, ukaž. Ne, máš pravdu, je to submamolosus. V Alta Gracia jsme chtěli skáknout do domu, kde působil velký Che.

 

 

Docela vysoký vstupný. Nechtějí věřit, že byl taky v Praze. Asi mě musejí mít rádi, když jim říkám, že by bylo dobré do kolonky jeho návštěv připsat ještě i Prahu. Hodně nadšenců, co jsem přišlo. Řeknu barák a fotky. Naprosto žádný duch. To bude tím, že jsem nevyrůstala v červené kolíbce, a tak mám takový postoj k rudé historii.

Taky vás provedu. Tady žehlil …

 

 

Tady vařil…

 

 

Kde parkoval velociped a golfové hole…tak to vám neukážu. Zkuste si to představit.

Motorka…to je sběratelský kousek. Nebo ne?

 

 

No a tady tvořil…cvakal a cvakal…zajímalo by mě, zda všemi deseti.

 

 

Už půjdem, ne?

Vracíme se do kempu San Roque. Takovou zácpu snad ani místní nepamatujou. Zastavujou se na mostu a fotí si dlouhé kolony aut. Jsem tu. Se zpožděním, ale jsme tu. Píšu. Martin se na mě podívá a srdečně hodnotí můj ksicht. Ty vypadáš v těch brýlích, jako kdybys dostala přes držku. Hahaha. Podívám se do zpětného zrcátka a vidím, že má pravdu. Což potvrzuju výbuchem smíchu. No co, jen jsem si ulomila u brýlí nožičku. Brýle na nose s jednou nožičkou opravdu blbě sedí. Sedí nakřivo. Dobrou … křivobrýlovou.

 

 

26. ledna 2014

Nedělní ráno, pracovní ráno. Úklid našeho coche, abychom místo auta nevrátili chlívek. To je takový předodjezdový rituál. Se San Roque se loučíme. I papoušci nám na cestu pěkně pokřikujou. V nablejskaným fáru se přiřítíme, krátce po obědě, do Villa Carlos Paz. Martin, jak miluje ten cvrkot velkoměsta, tak jsme si nemohli odpustit procházku po pěší zóně.

Zvednout hlavu do koruny banánovníku…a čubrnět na krásu a stavbu květu v jednom…nějak se mi zatočila hlava.

 

 

Z parkoviště přes most rovnou mezi lidi. Většina obchodů je otevřená. Restaurace, jídelny a i mekáč jsou narvány k prasknutí.

Pak že nemají prachy. Člověk do toho nevidí. Klasický hamburger stojí 60 pesáčů. Osobně si myslím, že je to docela dost. To jseš rád Martínku, že nemám úchylku na hambáče. Možná maso je kvalitní, ale ten celkový šmak nemusím. Nenajde se ani jedno místo u stolu. Musela bych seknout amok, abych se prodrala k pultu.

Hele Marťas, jdeme pro sušenky. Nedovedu si tě představit, jak čekáš na letišti a víš, že nemáš pro co sáhnout do báglu.

Hledáme kemp. Zabočili jsme směrem od řeky do kopce. To je divný, připadám si jako blbec.  Přijedeme k plotu. Blbec nejsem, jen jako blbec čumím na vrata. V Ceballos plot kolem dokola. Před plotem velké parkoviště a vstup pouze vrátky s taškou.

Zaplatíme a auto zaparkujeme strategicky u plotu. To abychom si věci podávali přes plot.  Pes podlejzá pod plotem. Necháme se inspirovat. Nikdo se nedívá, Martin zvedne plot, podlezu. Zvednu plot, podleze Martin. A je to!

Jako malí. Máme velkou radost, jak jsme to vymysleli. Pravdou je, že investovali do rozvodů vody, elektřiny, dřezů na nádobí a i do sociálek. Chceš si sednout? Vezmi si erární židli.  Nohy židle zajíždějí do země. Během chvilky sedíš na židličce. No a co, jen doufám, že se pohyb směrem k zemskému jádru zasekne.

Mám divnej pocit, když chci něco udělat. Mám tušení, jak to dopadne, ale dodávám si odvahu…zkus to…udělej to.

Správci nabídnu vařič i s kastrolem. Jasně, že ho chci a už ho pevně drží. Šla bych s ním pro prachy, ale přisahá na psí uši a kočičí znamení, že money dovalí.

Po hodině mě Martin ubezpečuje, že je donese…vždyť je znáš…neboj se…

O nic nejde. Borec se objevil. Vyrážím za ním. Dozvídám se, vše možné o něm. Jezdil kamionem a pomáhá tady už dva roky. Kuráž mám…a co jako ty prachy za vařič?

Vařič? Jaký vařič? Tušila jsem to a je to tady. I taková je Argentina…bylo by divné nenarazit na hajzla. Vlastně můžeme děkovat za hajzla tohoto kalibru.

Usmívám se ze srdce…věřila jsem mu málo…pochybovala jsem o něm…tak co bych chtěla…měj se hezky a suerte.

Petro, nech ho bejt, chci ráno odjet. Dobrou plotovou.

Ranní prolejzačka a hurá na letiště.

Autíčko moc ti děkujeme…klíče hodíme do kaslíku…ještě jednou vše zkontrolovat…prásk…Martin zabouchnul dveře.

Přesun z Cordoby do Buenos Aires…letadlem a taxíkem…

Na mezinárodním letišti poprosím, aby nám dali místa vedle sebe, jelikož jsme na vnitrostátním dostali místa daleko od sebe…a to teda zase ne!!!

Cesta ubíhá rychle. Sedíme se starším pánem, který většinu času stojí za sedačkou…rozumím, sedět je vopruz…

Větší vopruz je čekat na spoj z Itálie do Prahy…nevadí…je to jako počítání oveček před spaním. Hodně jsme jich napočítali…vstávat, letíme…

Už asi stárnu…člověk odněkud odlétá a hlavou mu proběhnou všechny okamžiky prožité na druhém konci světa. Člověk uvidí naši stověžatou a je dojatý zase…

Tak mámo…jsme doma. Pusa na přivítanou.

Podkovo…co udělám s tebou?  Kdepak, na půlku podkovy jsem nezapomněla. Holky kam s váma?

Přeci do šuplíku k těm ostatním.

Závěrem se možná zeptáte…nosí podkova štěstí? Zda tomu věřím?

Vždyť to platygonum na salině je jasným důkazem, ne?

 

 

ŠTĚSTÍ…???

Co je štěstí?

Každému hned naskočí oblíbená věta z filmu...muška jenom zlatá.

Vzpomínáte na nedělní televizní chvilky poezie?

Na jednu báseň jsem si vzpomněla, protože je o štěstí. Můžu vám ji zarecitovat?

Je stará…ale poslouchejte, jakoby tu Tonda byl i dnes.

Antonín Sova

TICHÉ ŠTĚSTÍ

   Slunce blýsklo, všecko kvetlo

a já v slunná pole vyšel.

Do mé duše padlo světlo,

zevšad hlas jsem tichý slyšel.

 

Táhlo teplo mojí hrudí,

jako v létě v luzích bývá.

Cítím, v duši mé se budí

divný pták, jenž sladce zpívá!

 

Tiché štěstí, tiché štěstí!

Uleh jsem si pod větvemi.

Zřel jsem, jak vše musí kvésti,

lehce jak a volno je mi.

 

Jsem jak čistý pramen z lesa,

kam jen laně chodí píti,

kde jen datel v kůru tesá

   a kde šumí dlouhé sítí.

 

Líbí se vám ? Jasně, ta čeština a její tvary.

Komu ne, tak ať si něco ukuchtí.

Hrozně ráda vařím. Dá se vymyslet recept na štěstí? Tak třeba koktejl?

Otevřete si kuchařku od Máni Rettigové a pusťte se do toho.

Jeden díl…jeden díl…jeden díl…nechápete čeho?

Prostě si přidávejte podle chuti všeho, co chcete.

Jak jako, že vás nic nenapadá. Začněte se mnou…jeden díl úsměvu…

 

Nezapomeňte vše důkladně protřepat. Cucejte to brčkem nebo vyzunkněte na ex.

 

Tak co?

Nic?

Zřejmě se někde stala chyba.

Radou o kominíkovi moc vtipná a originální nebudu.

 Pobavil mě francouzský, i když trochu svérázný nápad. Doufám, že ti kluci nekecali.

Zřejmě se jedná evidentně o čistě mužskou záležitost. Stačí jít kolem hřbitova a sáhnout si na koule.

Hmmm…to musí být pravda. Podívejte na kaktusáře.

Každý kaktusář, bez výjimky je šťastný.

Proč jsem šťastná já? No přece sáhla jsem  si taky…

 

Co pro mě znamená štěstí? Možná ne jen momentální radost nad najitým gymnem či plodem, ale i takové normální věci, které bereme jako samozřejmost, pokud je máme…

Štěstí není jen o tom, co máš, ale i o tom, s kým jsi.

Štěstí je i to, že vás má někdo rád proto, jaký jste.

Vždyť ano. Proč jsem šťastná? Jsem s Martinem a rodinou. Mám je ráda a můžu se na ně spolehnout.

I když je pravda, že je i někdy pěkně naštvu…

Čím nenaštvu? Přeci otázkou, Martínku, tak kam pojedem příště?