O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt

 

Každej někam cestuje

aneb  ARGENTINA 2011

 

 

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14

 

4. ledna 2011 ...

 

4. leden 2011

     Ráno před osadou Copina kluci začali cvrlikáním. Je šest a ranní ptáče, no znáte to.

 

 

     Vyrážíme. Můžu říct, že cesta je díky skalám, které zpevňují cestu, docela průjezdná.  Při minulé cestě jsem se nějak vycvičila na Cuesta Zapata a jsem docela klidná při pohledu na skály kolem cesty a cestu samotnou. Přes cestu přebíhají morčata. Vzpomínám na Cristinu z Ekvádoru, ta by řekla mňam. Pro ni je takové morče delikatesa. Jen se musím zeptat, jak je chytají. U nás už existuje farma, kam si zajedete, pokud na morčecí maso dostanete chuť.

 

  

 

     Je zajímavé se vracet na místa, kde jsem už byla. Mina Clavera patří mezi ně. Kytky nekvetou, tak budu portrétovat holky krávy. Krávy sice pózujou jako modelky, ale já jako fotograf to musím zabalit, protože začíná pršet. Je léto a mraky se tu honí jako na podzim. Počkáme na sluníčko a půjdeme se vykoupat do řeky u vesnice Panalholma. Martin je takový mýval, že vleze skoro do všeho, co teče, za každého počasí. On mně udělá vždy takovou přednášku o hygieně, že neremcám a jdu taky. Po takovém zchlazení a očistě se lépe běhá mezi kaktusy. Ambul a kopečky poseté monvilleikama okamžitě pojmenováváme argentínské skalky.

 

  

     K večeru vjíždíme do Sierra Grande a hledáme místo, kde postavíme stany. Ráda bych něco uvařila, ale vařič odmítá spolupráci. Kluci vytahují jakýsi vercajk, hořák odmontují a pročisťují trysku. Dneska vařím v kufru, fouká vítr a zase začíná pršet. Deštíček nedeštíček, vtipkujeme mezi sebou, protože každý něco hledáme a nemůžeme nic najít. Martinovo rčení o krutém stáří je v tuto chvíli na místě.

     Ty jo! Zakopávám o Vencovu šňůru od stanu. Hlavně že mi říkal před pěti minutami, ať si dávám pozor. Raději zalezu do stanu. Dobrou!

 

5. leden 2011

      Ráno je po dešti a obloha se oděla do blankytné modři. Ta dvě ranní ptáčata poskakují od šesti. Ačkoli je krásné ráno, ze stanu nevylezu, doskáču stejně daleko jako oni.

Už je to tady. Kde je hrnek? Nemám hrnek, slyším hlas smutného Venci.

   Včera mluvíme o krutém stáří a ráno je hůř než včera. Chci zahelekat  ty vole, vždyť si z něj pil včera víno, ale ty vole raději vypustím. Véna to nemá rád, ale myslím, že si brzy zvykne. Je to jen otázka času.

 

 

    

 

    Dneska projíždíme kolem Tanti a už se těšíme, až budeme v městečku La Falda. Kdepak kaktusy tady na náměstí nerostou, ale Martin tu kdysi s klukama objevil parilladu. I dnes nezklamala. Vstoupíte a očima začínáte lovit v mísách plných dobrot, od slaných po sladká.

 

 

    Dostáváme jídelní lístek, ale my máme jasno už předem. Bifé de chorizo. Nacpáváme se zeleninou čerstvou a i marinovanou podle originálních receptů. Každý máme dva fláky masa. Kluci už nemůžou a zpomalují tempo polykání masa, nechápou, kam já to maso ukládám. Martin je vyřízenej a my ho začínáme provokovat.  Vedle na stole jsou dortíky a mňam ta broskvička. Hrdina. Nevydržel, dal si broskev a ještě si ji dozdobil vrchovatou lžící šlehačky.

    Co tady miluju, je, že přes poledne je tu siesta a všechny obchody jsou zavřené. Jsme na to tři a naplánovat nákup na ráno se nám nedaří. Zas budeme bez chleba. Venca má nový hit. Nemáme čas ani na jídlo ani na kafe, nezastavujeme, jedem. Kaktusy, kaktusy.

     Projíždíme zajímavou krajinou. S Vencou vedeme takovej malej dialog, to je kino, ta příroda, tak zastavit a fotit.

 

 

 

    Martin má před sebou poslední lokalitu, na kterou chce dorazit a naše škemrání, zastav Martínku, reaguje po svém. Zastavím vám jednou, a pak už budete chtít stavět na každém kopci

.

 

  Za Tres Cascadas jsme našli místo k nocování. Je tu krásně. Na koupání a i na praní prádla. Odešel nám zdroj a odpálil pojistky. Den skromné stravy zakončíme čajem k večeři.

 

 

 

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14