Las Termas

      Co je větší slast? Koupat se ve studené průzračné vodě v řece protékající malebnou krajinou obklopenou horami nebo hupsnout do jedné z pilat v termasu kaskádovitě sestupujících z hor směrem do údolí?

     Vidím to na slast v obou verzích, pro mě s tím rozdílem, že hodit celé tělo do ledovky je v prvním momentu docela zapeklitá situace i s vidinou očekávaného pocitu blaha. V případě horké vody pocity blaženosti jsou nastartovány při prvním kontaktu těla s vodou. Daleko těžší je se s vodou rozloučit, to se musím dlouho přemlouvat.

     Neví se přesně, kdy termasy vznikaly. Zřejmě něco před čtyřmi tisíci lety. Vždyť kdokoliv, kdo se dostal k teplé vodě vytékající ze země, zřejmě nezačal přemýšlet  hned ekonomicky, ale čistě rozumově, jen se tak vykoupat.

     Určitě postupem času se teplé vody s vysokým obsahem minerálů začalo využívat záměrně, ale to hodně vody ze země vyteklo. To když muži ponořovali olysalé hlavy do vody den co den a pak jednoho dne po pravidelných koupelích se opět chlubili mladistvou hřívou. Nebo třeba ženám v pokročilejším věku se vyhlazovala kůže. Rozjařovaly se vodou víc a víc.

     To je stejně zajímavá věc. Voda proniká puklinami do zemské kůry do značných hloubek, kde se vlivem tektonických poruch dostává do blízkosti magmatu, o který se ohřívá a vystupuje zpět k povrchu. Její teplota nedosahuje ale takové velikosti, aby umožňovala přeměnu na páru, čímž nedochází ke vzniku  a ohřátá voda jen zvolna vytéká z pod povrchu.

     V Las Termas se člověk ohřeje a i trapas udělá. Trapas se dvěma empanadas. Objednávat si jídlo v restauraci a zaměnit dva a dvakrát je sice slovní hříčka, ale člověka pěkně rozhodí, když místo očekávané porce dorazí servírka s malým talířkem, kde leží  jenom dva, sice vonící do růžova osmažené, fakt jenom dva empanadas. Jeden já jeden Martin, malé královské dělení.........

Ale co, stále se něco děje, aspoň to máme pro příště. Stačí jen při objednávání empanadas prostě říct kolik chceš. Odcházíme a sypeme si popel na hlavu. Všimla jsem si muže bílé pleti, ryšavých vlasů, který prošel kolem nás. Jeden den si život zase trochu zahraje a druhý den ve Fiambale dokončí své plány.

Před jedním obchodem zaparkujeme naše coche a plánujeme cestu dál. Hele to je ten chlápek včera z termasu. No jo!

     Nedovedu posoudit, kdo byl v případě uvažování o možnosti vyskočení z auta rychlejší, zda moje tělo či můj nápad to udělat. Tělo. S tou myšlenkou se potkat, přišel  někdo nejmenovaný už včera. Dnešek byl jen čas uskutečnění setkání, ne čas plánu.

 Peter uviděl mou červenou kštici pod čepicí a namířil si to přímo k autu. Začal....ta tvoje červená barva mě už fascinovala včera. Ty chlapy teto.....vzpomínám na slova jedné holky, která právě tímto zvoláním, vždy komentovala jakékoliv slapské aktivity.

    Je z Anglie a má v termasu cabaňas. Žije tu hodně měsíců v roce. Divil se Martinovi, proč tu nezůstane, když to tu má tak rád. A proč ne, Martine? Po krátkém konverzování jsme si vyměnili adresy a pak každý jsme se vrátily ke své práci.