Policie

     Prej…. že jsem provokatér. Ale provokovat místní osadníky v nějaké zastrčené vísce, kde je nulová pravděpodobnost uvidět cizího člověka, tak to teda ne. Martin je názoru opačného. Viditelně naše cesta končí, ale proč se zastavit a otočit, když se dá skočit autem do směsice prachu s pískem, projet mezi domy a přes zavřená okna auta cítit zvláštní napětí energie běhající mezi námi a lidmi, kteří na několik okamžiků se zastavili a doslova se přestali pohybovat. Něco jako ve filmu Šípková Růženka. Lidi i zvířata v absolutním transu. A teď kam? Obrátit se a mazat nazpátek.

Ani nevím, jak se ta osada jmenuje. Řekněme Bezejmenná …..nebo Konec světa.

      Orientačním bodem je Conception. Je tu jakási malá stavba podobná autobusové zastávce. Je oplocena drátěným pletivem. Na lavici i po zemi jsou poleženy fragmenty porcelánu, v hlavě si je dávám do nějakého celku. Zřejmě soška nějakého místního patrona. Kousky křížků, sklenic a váz. Kolem dokola pole porostlé kukuřicí vzrostlou do výšky přesahující moje rozměry. Půda je písčito jílovitá, červeně zbarvená, prokličkovaná stezkami místní čtyřnohé havěti.

    Jemný deštíček postupně uvolňuje cestu lijáku. Pěkně to bubnuje do stanu. Otevírám stan a vidím i ledové korálky, jak se lesknou v kalužích kolem stanu. Slyším motorku….. připadá mi, že neprojela kolem, ale stojí asi pět metrů za stanem a míří světlometem přímo na stan. Co je to za vola, pomyslím si a otevřu stan. Nikdo nic neříká, tak zavírám stan. Okamžik překvapení, motorku někdo tůruje a světlo přidává na intenzitě.

     Budím Martina a vyštvu ho ze stanu. Policie!!!!!!! Klidný policajt, legitimuje se a zjišťuje, co tu děláme. Zřejmě někdo z Konce světa po našem průjezdu osadou pojal podezření na ta stvoření v coche a vyžádal si policejní prozkoumání důvodu naší přítomnosti za humny. Policie odjela a začalo pršet znova.