Argentina a Chile 2012

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12

Den čtrnáctý až šestnáctý ...

14. ledna 2012

Jako první vstává Martin a fotí lamy, které si to vykračovaly přes tábořiště. Lumíre, vstávej, spíš jako dřevo. Já se chopím role spravovačky zipů. Lumírovi se trochu rozpáral jeho epesní klobouček a vyjel mu jezdec ze zipu. Martin odchází na lokalitu. Výstřel…aha, teď je mi to jasné.

Běží se nějaký závod, všechny kategorie společně a všichni v tričkách národních barev. Byl to výstřel ze startovní pistole. Kdybych to bývala věděla, běžela bych s nimi. Pět kiláků z ruin do vesnice, by neměl být problém. Tak příště.

Sbaleno a jdeme vyšplhat na ruiny. Moc se nám tady líbí.

Představit si, že tady žilo pospolu přes 3000 Inků, si nedokážu.

Můžu si jen přestavovat a domýšlet, jak to skutečně bylo.

Cestou do města Amaicha se zastavujeme na mostě, odkud fotíme ještě nezklidněnou řeku Rio Santa Maria.

Na lokalitě Amaicha del Valle pomáhám klukům najít kytky. Pěkné velké otrněné gymno na začátek, musí stačit.

Už se těším na Museo Pachamama.

Průvodce si odtrhne lístky a začne vykládat o pohořích. Na chvíli přeruší výklad, podívá se na mě s otázkou, entiende. Entiendo. Tak a pokračujeme dál. Snažím se odchytit hodně věcí, ale někdy je to těžké.

Abych porozuměla dobře, kombinuju jeho výklad s textem na zdech a sleduju makety, pro lepší představivost. Je tu hodně originálních vykopávek. Nejpozoruhodnější je keramika.

Jsem taky ráda, že jsem se dozvěděla, co znamená apacheta.

Lidé si před vstupem z kamenů stavěli homole, které je měly ochraňovat na cestách před nebezpečím. Teď už rozumím tomu, proč si lidé takové malé pagody z kamenů staví podél cesty i dnes.

Další fascinující věcí pro mě byla vitrína se sáčky naplněnými různými bylinkami. U každého sáčku byla umístěna jmenovka s účinkem jednotlivé byliny. Byly tady například byliny na dýchací potíže, bolesti nohou, afrodiziaka a i halucinogeny.

A stravu tu měli vyloženě bohatou na proteiny. Mluví se tady o jídle, nepojedeme na jídlo taky?

Směr Santa Maria a restaurace na náměstí. Comedor je nahoře, sedáme si ke stolu u okna. Všem nám je jasné, co si objednáme. Jasně, biftek. Specialitou této restaurace je biftek na plátcích brambor a zelenině. To jsme si pochutnali.

Moment …malá Santa Maria u kontejneru.

Přejíždíme z provincie Tucumán do provincie Catamarca.

Na lokalitě Rio Las Cuevas rostou G. catamarcense a  A. glaucum. Zajímavá lokalita. Prudší kamenný svahy.

Dnešní den je den hledání plodů. Na Faroolon Negro se Martin už vzdává naděje, že něco najde. Vrací se k autu, Já, já to ale nevzdávám. Pokračuju v hledání. Mám dva plody. Z  který ruky chceš? Z pravý. Je zralý. Zralý, ale málo semínek.

Kluci se zastavi v kiosku na pivo a už fantazírujou, jak si vlezou do termasu. Všechno je jinak. Cesta na Los Nacimientos není celá průjezdná. Smůla. Takové pěkné klidné místo v horách.

Nevadí, najdeme si jiné místo na spaní kousek za vesnicí. Pojmenujeme ho U dvou catamarcense. Pod keřem dvě rostou, tak tu postavíme stan.

Večer s Lumírem klábosíme v autě o hvězdách. V dálce vidíme blesky, ale mně se zdá, že bouřka se sem nepřižene.

15. leden 2012 

Večer jsem slyšela houkat sovu, ale nechtěla jsem si s ní povídat.

Sluníčko se zatím schovává za kopcem a kluci už vyrážejí na průzkum. Usuším stan, nechám prohřát spacáky a udělám si solo nedělní ráno.

Dneska máme den protkaný kytkama. Za Los Nacimientos je jedna lokalita. Další před vesnicí Hualfin. Vykukují na nás zpod keřů  catamarcense a glauca.

 Občas se pokochám i jinýma kytkama, jako jsou vínově kvetoucí portulaca.

Údolím vedou tři cesty. U jedné z nich pod lokalitou čekám na Martina a stavím si pagodu. Sice není tak velká, jako měli na ruinách, ale měla by ochraňovat kolemjedoucí.

V Puerta de Corral Quemado se ptáme na cestu na Las Termas a pokračujeme na Villa Vil.

Jupí. Odbočka na termas. Jedeme po prašce a blížíme se ke korytu řeky. V brodu jsou docela navalené velké kameny, tak se rozhodneme zaparkovat a jít pěšky. Je to docela kousek. Mysleli jsme, že pramen bude někde v kopci ve skále, ale kdepak. Na rovině se vykulí domeček se sekcí pro pány a dámy. Což jsme na začátku nevěděli, tak jsme se všichni uvelebili hned v té první. Rochňačka.

Celou cestu nazpátek básníme jen o termální vodě a o tom, jaké to má blahodárné účinky na naše těla.

Aby to nebylo líto semenům, tak je vymáchej taky.

Za řekou máme další lokalitu, ale v tomto případě jsou kytky zabořeny do písčité půdy na mírném svahu. Jsou to ale mega kytky.

Samozřejmě mám i jinou aktivitu. Dívám se po krajině, kde se prolínají skalnaté výběžky se zelenými travnatými plochami a hledám různé tvary, připomínající obličeje. Zábava kolem oběda.

Martin tu našel pro Lumíra jakýsi trichocereus, ale Lumča neví, kam ho má zařadit. Neví, zjistí si to.

V Quebrada de Indalecio se staví nové objekty. Nejzajímavější je kostel a informační centrum. I tady se připravují na turisty.

Možná je pošlou i podívat se dál do skal. Tolik obrovských balvanů trčících na svahu, to je podívaná. Pod balvany jsou trichocereusy. Naivně si můžu myslet, že statný kaktus nepustí balvan směrem do cesty v případě, že by se chtěl rozkutálet.

Hele, vodopády. Škoda, že jsou tak daleko.

Za skalnatými masivy se vlní  údolí  plné trsů vysoké trávy a mezi nimi jen malé kopečky s různými keři, pod kterými se občas ukrývají malé opuncie.

Viděla jsem mnohokrát tektonické desky čouhající k obloze, ale vždycky všechny desky byly namačkané na sebe v jedné linii.

Cestou na Belén, jakoby spolu nemluvily a jsou oddělené od sebe několik desítek metrů. Míří taky k nebesům, ale vypadají jako nabité kuše ostrými šípy nebo jako bodáky středověké armády.

Martin rád osolí rádio v autě. Pěkně hrajou, tak se začnu nakrucovat v rytmu. Říká mi, abych nepila tolik coly, že jsem pak moc divoká.

Konečně má Martin klid na prozkoumávání dosud nových lokalit.

A dělá dobře. Na Cóndor Huasi je tolik krásných kytek.

Připadám si jako fotograf v modelingové agentuře a kytky mi tady pózujou jako modelky. Jsou to pěkný holky a moc dobře se fotí.

V městečku Belén doplníme benzín a směřujeme do Andalgalá.

Kudy to jedeme? Opravujou starou cestu a staví nové mosty, tak jedeme po náhradní cestě. Proč nás nepustí už na asfalt, vždyť to mají hotové? Ale Martině, zřejmě asi nemají. Mluvím si sám pro sebe, nechci, abys mi odpovídala. Už mlčím, dědku. Najdeme něco na spaní. Vidíme dobré místo, ale Velitel, jak ho pojmenoval Lumír, jede dál. Připomíná mi průvodce, který ukazuje rukama, tady se dá spát a tady taky. Dovedete si představit úzkou cestu nad roklí? Jo, vidím ji před sebou. Ale nedovedu si představit, jak tam spát. Jako průvodce je dobrej, ale občas mu hrábne.

Postavíme stany u vybydleného domu na trávě.

Tomu se říká osud. Někdo si začal přestavovat domek a zřejmě později se dovtípil, že cesta, která vedla kolem jeho domu, už tu nepovede, protože budují novou o několik kilometrů dál.

Jak by tu asi žili? Několik místností, jedna z nich s velkým vnitřním krbem na způsob černé kuchyně. Za domem jsem našla velký studený sklep, zřejmě pro uchovávání potravin.  Poslední domek několik metrů za domem je prostorné baňo.

Fascinuje mě, jak je vybudovaný odpad.

V noci je hrozné horko. Už mi je jasné, proč místní lidé mají vytažené postele před domem nebo za domem. Zatímco si tak zase přemýšlím, kluci usnuli po lahvince červeného vína. Jejich chrrrrrrrrrrrrrrrr, chrrrrrrrrrrrrrr je toho důkazem.

16. leden 2012

Ráno se oproti noci trochu ochladilo, fouká slabý vítr, ale stále je dost teplo. Je zamračeno. Nízká oblačnost se rozplyne do jedné hodiny a nebe je bez mráčku.

Cestujeme do hor na Amanao.

Cestou informuju Martina, hele kráva, bacha telata. Řeknu-li vysoký kvetoucí kaktus, Martin nezastaví. Buď neslyší, nebo říká, že to mám říct dřív.

Na jediné písmeno G, to brzdí okamžitě. Ještě k tomu to bylo gymno, které spadlo ze skály. Martin zastavil a opatrně ho přenesl do úrodné země.

Opět neskutečná příroda. Vysoké skalnaté kopce se zelenými keři. Všude dokola vysoké kaktusy terchecki s poupaty nebo plně rozvitými velkými bílými květy.

Přejíždíme několik brodů a ten poslední před vesnicí nás zase zastaví.

Je to jakási pustina, občas někoho potkáme. Petro, pozdrav je. Mám funkci zdraviče. Zastavíme a máme tu psisko. Kde je? Uvelebil se u mých dveří.

Na lokalitě lezeme do prudkého svahu po kamenech a mezi hustými pichlavými keři. Gymna jsou velká, někdy bíle někdy až do tmavě červena otrněná.

Slyším někoho helekat. Seňor z cesty dává povely psům, kudy a jak mají hnát krávy. Martin vydlabává semena a já pomalu scházím cestou dolů. Dlouho nejede, vracím se nazpátek. Aspoň si pěkně procvičím respirační aparát.

Odjíždíme do Andalgala, koupit nějaké jídlo. Seňora, rozhovoří se Martin s místními. Kde je panadería? Paní mu chce vysvětlit, jak se dostaneme i z města. On na to, nemám problém s cestou ale s něčím sladkým. To potřebuju. Všichni se zasmáli.

Malá zajížďka k horám na Questa Chilca. Jedeme pomalu a díváme se z okýnka, zda neuvidíme kaktusy. První je má Martin. Dva kilometry za odbočkou rostou pod keři soliterně a i trsovitě. Opět plody, foto, zapsat lokalitu G.catamarcense encispinum a pryč.

Další směr je na jih na Mutquin.

Za vesnicí procházíme Křížovou cestou a na konci pod kamenem u posledního kříže je gymno.

Martin rozhodl jít dál, tentokráte kozí stezkou. Ohýbáme se pod keři a někdy je to prolézačka pěkně při zemi. První kytku uviděl Lumír. Jsou tady, lezeme dál. Našli jsme jich hodně. Velká nebo malá s červenými květy nebo jen s poupaty.

 Mise je u konce a teď musíme slézt dolů.

Jde to docela rychle.

Auto máme zaparkované u skály, kde mají hnízda papoušci. Moc se jim nelíbí, že jsme tady. Pořádají obhlídkové přelety kolem, ale do hnízda nevletí.

Z dvaceti plodů jsou jen tři zralé. Napíšeme lokalitu. Gymno tillianum roste kolem 2000 metrů.Všichni jsme splavení a já ještě k tomu urvala někde další knoflík. S Martinem, jakmile vidíme kanál s vodou, je to povel se do něj namočit. Rychlá akce. Ptáme se na cestu do hor z vesnice. Pro místní je nepochopitelné, proč hledáme nějakou komplikovanou cestu do hor.

Zkoušíme to různými směry, až narazíme na rybník, který jsme viděli z Křížové cesty. To je dobrý, majitel upevnil na strom ceduli s informací, že je zakázáno se koupat v rybníku i kanálech. Pozdě. Vyjeli jsme cestou nad vesnici, odkud je pěkný výlet do kraje. S Lumírem šmejdíme po skalách kolem a Martin leze na kopec.

Za hodinu je nazpátek s informací, že i tady rostou.

Stmívání je za dveřmi, jedem něco hledat na spaní.

Původně jsme chtěli jet po prašce, ale nakonec jsme to stočili na asfaltku směrem na Pomán. Martin lamentuje, že to bude problém něco najít. Vidím zase odpočívadlo. Prý to není dobrý nápad, cesta je z kopce, budu na něho padat.Padat či nepadat? Je pěkný horko, spát do půl těla je málo.

K ránu se vždycky ochladí a může se začít tvrdě spát.

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12