Gymno - deník
Argentina 2007 (1)

Účastníci:

Jaroslav Procházka - zkušený gymnofil, který již několikrát Argentinu navštívil. Cesta jím a Tomášem byla již doma naplánovaná a připravena, a tak se jen dělaly drobné změny, jak situace v terénu vyžadovala. Jinak má důležitou funkci pokladníka.

Tomáš Kulhánek - mladý, ambiciózní gymnofil, který již jednou Argentinu projel, a tak mu byla svěřena navigace po místních cestách necestách . Dále zajišťoval několika naučenými španělskými slovíčky a frázemi mnohdy složitou komunikaci s místním ochotným obyvatelstvem.

Lumír Král - dlouholetý kaktusář a předseda Ostravského spolku kaktusářů. Výlet do světa přirozeného výskytu kaktusů byl pro něj premiérový. Pohodový kamarád, který měl na starosti vaření a ukládání gigabitů našich fotek na DVD nosiče.

Martin Tvrdík - já, autor tohoto textu. V Argentině jsem měl na starosti bezpečnou dopravu všech zúčastněných kaktusářů za krásami země, technický stav Karla, a také podle možností komunikaci s místním obyvatelstvem.
 

2. ledna 2007 
Jelikož jsme se z cenových důvodů rozhodli pro odlet z mezinárodního letiště ve Vídni, tak ráno v 7 hodin nasedám do autobusu společnosti Studentagency a odjíždím po D1 směr Brno, kde nás čeká setkání s moravskými společníky naší expedice. Musím říci, že jsem velice překvapen úrovní cestování. Moderní autobus Scania, LCD monitory před každým třetím sedadlem, stevardka rozdávající kávu a tiskoviny, a to vše v ceně jízdenky 150 Kč. 

V Brně se setkávám Lumírem, který přijel vlakem z Ostravy. Po 11 hod přijíždí Jarda s Tomášem. Jeho Radka nás odváží formanem do Vídně. Jsem překvapený, že se všichni včetně zavazadel bez větších problémů do škodovky nacpeme. Po cestě ještě zastávka v Mikulově na oběd, ochutnávka Starobrna, které mě nepříjemně překvapuje svou chutí, a odjezd doVídně. Okolo druhé hodiny odlétáme malým letadýlkem společnosti Airitalia pro 72 osob do Milána, bohužel časté turbulence nedělají tento přelet moc příjemným. Okolo 23 hodiny odlétáme stejnou společností Boeingem 777 do Buenos Aires.

3. ledna 2007 
Po 14 hodinách nekonečného letu přes africký Dakar, atlantik a Brazílii přistáváme přesně v plánovaných 7.45 na mezinárodním letišti Ezeiza v Buenos Aires. Jelikož máme již po předchozích zkušenostech řádně vyplněné emigrační lístky, tak je odbavení bez nejmenších problémů. V tranzitu ještě vyměňujeme 500 USD za argentinské peso v poměru 1:3.

Místní taxi nás po menším smlouvání odveze do rent a caru, kde již máme mít připravené auto za předem dojednaných podmínek.

Musíme počkat do 10 hodin, kdy se otevře kancelář půjčovny. Cena je příznivá, 2000 USD za 42 dní, 8 200 km v ceně a za každý navíc 0,17 USD. Takové podmínky žádná jiná společnost nenabídla. Předání vozu proběhne bez problémů, a tak po kontrole stavu vozu , zápisu poškození karoserie a prasklého předního skla do protokolu o předání, vyjíždíme do velkoměsta.

Půjčovna je v centru města, a tak se musíme vymotat z typického jihoamerického provozu. Musím říct, že jsem za celý pobyt nepoznal, kdo má na křižovatce přednost. Bouračky zde ale k vidění nejsou, tak si myslím, že se dodržuje pravidlo „kdo dřív přijede, ten jede“. Časem jsem si na to zvyknul a musím říct, že to bylo bez problémů. 

Ve většině městeček a vesnic je každá druhá jednosměrka, takže si řidič může hlídat jen jednu stranu. Nesmí se však jednat o řidiče-evropana. Značení je mnohdy nevýrazné, a tak jsem často jel v protisměru. Ani místním policajtům to moc nevadilo. Jen ukázání, že takhle to asi nebude. 

Ještě nákup plynového vařiče a můžeme jet. Najíždíme na mezinárodní silnici číslo 8, z ní odbočujeme na 68 a vcelku bez problémů opouštíme velkoměsto. Cesta po rovných argentinských asfaltkách je nudná, ale nám jde jen o to, abychom se co nejrychleji dostali z provincie Buenos Aires do prvního pohoří Sierra Las Peňas, které je již v Corbobě. Asi po 350 km jízdy po zemědělsky využívané krajině zastavujeme na nocleh u malého letiště za městem Firmat.

V této nížině je veliký výskyt komárů, a tak postupně zalézáme do stanů. V půl devátý je již zde na toto roční období docela slušná tma.