Gymno - deník
Argentina 2007 (13)

 

9. února 2007
Rozhodujeme se, že se ještě podíváme asi na dvě lokality v okolí Vera. První je 11 km severovýchodně od města. Na pravé straně silnice jsou mělká jezírka, a tak raději nalevo přelézáme drátěný plot. Gymnocalycium erolesii MT 07-316 roste v mechu opět na mírných vyvýšeninách.
 

Doprovodná vegetace je stejná jako na předešlé lokalitě. Na další lokalitě rostou Gymnocalycium erolesii MT 07-317 na pískových stráních podél plotu.

Toto místo u patníku č. 148 je bohaté naleziště, některé rostliny mají i 8 cm.

Jelikož máme naplánováno se podívat na Gymnocalycium mesopotamicum a před námi je veletok Paraná se záplavovými oblastmi, musíme se stočit na sever. Projíždíme provincií Chaco a u města Resistenci je obrovský most a hned za mostem jsme v Corrientes.

Docela by mě mrzelo, kdybych se nevykoupal v tomto veletoku. Řeka je široká asi 2 km a na patě mostu je městská pláž. Nehledě na piraňi, jsem se s Tomášem do vody namočil. Proud je tak silný, že to jde jen pár metrů od břehu. Je tady jen několik lidí, a za námi celou dobu stojí policajt.

Opět se stáčíme na jih. Po 30 km je dole pod mostem přírodní koupaliště na řece, tak tam zajíždíme. Sice spát pod takhle frekventovanou silnící nebude žádná výhra, ale hledat v této oplocené rovině nějaké místo na stany a auto je opravdu problém. Voda v řece je úplně hnědá a má alespoň 35 stupňů. Vypereme prádlo, Lumír uvařil polévku a jdeme spát. Špatně se mi usíná, protože randál od neustále projíždějících kamionů je docela veliký. Nakonec mně ale únava přemůže a probudím se až ráno.

10. 2. 2007
Vyjíždíme trochu později, protože máme úplně mokré stany. Před Mercedes jsou nějaké trhy zaměřené na oslavu svatého San Antonia. Jarda kupuje originální argentinský kopací míč Made in China. Do této provincie se však hlavně jedeme podívat, jak vypadá G. mesopotamicum v přírodě. První rostlinky MT 07-318 které nalézáme, rostou 10 km jižně za městem.

Asi 600 m dále v pastvině jich je jen malé množství. Vzhledem mi připomínají sulky. Stádu mladých býku není jasné, co tady děláme, ale nechávají nás naštěstí v klidu. Zastavuje ještě na jedné lokalitě, kde rostou G. mesopotamicum MT 07-319, ihned u silnice za plotem.

Opět zdevastovaná lokalita, odsouzená dle mého názoru k zániku. Naproti na louce se však povalují samé surové acháty. Největší jádro, které nalézám, je asi 10 cm veliké.

Po mezinárodní silnici č. 14 přejíždíme do provincie Entré Rios. Hned za hranicemi nás zastavuje skupina policistů a mladý důstojník nám ukazuje, ať zajedeme ke straně. Zjišťuje, že jsme někde ztratili přední poznávací značku. Když zjistí, že jsme z Česka, tak nám radostně sděluje, že jeho kamarád má od nás holku. Upozorňuje nás, že tato silnice je pro nás nebezpečná, abychom přejeli na souběžnou 12. To je však pro nás asi 300 km navíc, a tak pokračujeme po 14. Mysleli jsme si, že se tady přepadává nebo tak nějak. Záhy však zjišťujeme, jak to myslel.

Před městem Concordia nám znovu mladý policajt ukazuje, ať jedeme na stranu. Říká, že jsme udělali hned dva přestupky. Jednak nemáme značku, a jednak jsme předjížděli na plné čáře. Máme počkat na velitele, který to s námi prý vyřeší. Vzadu na ohýnku za stanicí pečou nějaké maso, a tak to chvíli trvá. V kanceláři za přítomnosti svého zástupce nám sděluje, že musíme zaplatit 552 argentinských pesos (asi 3800 Kč). S tím mě pěkně naštval, a tak se mu snažím vysvětlit, že taková částka je absolutně neodpovídající a že nejsme žádní gringos. Když vidí, že si raději pojedeme stěžovat do Buenos Aires, tak se ptá, kolik jsme ochotni dát. Nakonec to usmlouváme na 200 pesos, ale i tak je to na místní poměry pokuta nevídaná. Už alespoň víme, před čím nás jeho kolega varoval. Je však pravda, že s takovým jednáním jsem se nikdy v Jižní Americe nesetkal. Spíše jsou všichni policajti ochotní a snaží se cizincům v rámci svých možností pomoci.

Odbočuje do města, kde jsou ale všechny hotely buď předražené a nebo plné. Nakonec již za tmy odbočujeme na prašku mezi vesnice, a u lesa na krajnici stavíme stany.

 

11. února 2007
Ráno je jasno a sluníčko už pěkně hřeje. Nevaříme kafe, to si dáme po cestě u benzínové pumpy. Přesouváme se přes provincii Entré Rios k městu Gualeguaychú, kde odbočujeme na ruta puenta internacionál č 136, která směřuje přes Rio Uruguay do Uruguaye. Sjíždíme na prašku č. 42 a po 15 km zastavujeme na lokalitě Gymnocalycium schroederianum MT 07-320.

Tyto nádherné rostliny rostou na travnatých ostrůvcích na čistě pískovém podloží, většinou pod keři. Mají tmavou epidermis a většinou přilehlé středové trny. Rostliny s trčícím středním trnem, které se u nás pěstují pod jménem Gymnocalycium schroederianum Entre Rios, jsem na této lokalitě neviděl. Jako další kaktus zde rote Echinipsis chacoana.

Vracíme se na naši známou ruta č.14 a přes most nad Rio Uruguay se dostáváme do Buenos Aires. Rozhodujeme se nocovat ve čtvrti Ezeiza, na které je také naše mezinárodní letiště. Bohužel se nám žádný volný hotel nedaří objevit. Na doporučení jednoho autobusáka přejíždíme do vedlejší části Monte Grande, kde je v jednom hotelu volný jeden třílůžkový a jeden jednolůžkový pokoj. Ten je sice bez oken, ale ty dvě noci se to dá přežít.

12. února 2007
Ráno hledáme ruční myčku. Auto vypadá po šesti týdenním ježdění do argentinských cestách dost hrozně, tak ať je alespoň čistý. Za mírný poplatek 14 AP je po dvou hodinách zase jako nové. Cestu do rent a caru absolvujeme přes centrum. Doprava je tady, jako v celé Jižní Americe dost chaotická, a tak trochu bloudíme. Nakonec se nám podaří najet na malé náměstí před půjčovnou, ale bohužel policajt nás nechce nechat tady parkovat a tak zajíždím za roh, kde musím také stát za zákazu zastavení. Naštěstí se nám podaří po doplacení počtu najetých kilometrů bez problémů auto vrátit zaměstnanci rentacaru, a tak se můžeme podíval po městě.

Bereme si taxi, cenu dohadujeme na 100 AP, a vracíme se do našeho hotelu. S taxikářem si dohodneme přistavení taxiku na zítra na 10.30 hod. Nákupy na hlavní třídě a balení mi zabere odpoledne. Na doporučení hotelového recepčního se rozhodujeme pro rozlučkovou večeři v prvotřídní parilla restauraci. Je otevřeno od 20 hodin až do rána a my patříme mezi první hosty. Paušální poplatek za jídlo v neomezeném množství je jen 21 AP a je opravdu z čeho vybírat. K pití si dáváme blanco Melbeck z provincie Tucumán.

13. února 2007
Taxi je v čas přistavené. Opravdu neradi se loučíme s krásnou Argentinou, ale už se všichni také těšíme na naše blízké doma. Ještě 11 212 km bezproblémového letu boeingem 777-200 a v 7.02 středoevropského času přistáváme na letišti v Miláně. Bohužel navazující letadlo do Vídně letí až v 15.40, a tak čas vyplňujeme hodnocením našeho šestitýdenního putování.

K naší spokojenosti, vše proběhlo bez větších problémů, a tak se už zase těšíme na další návštěvu lokalit našich oblíbených gymnocalycií. Ve Vídni přistáváme v 17.10 a Jardy dcera nás převáží do Brna. Autobusem společnosti Studentagency se okolo 21.00 dostávám do Prahy.