2. ledna 2007

 Jelikož jsme se z cenových důvodů rozhodli pro odlet z mezinárodního letiště ve Vídni, tak ráno v 7 hodin nasedám do autobusu společnosti Studentagency a odjíždím po D 1 směr Brno, kde nás čeká setkání s moravskými společníky naší expedice. Musím říci, že jsem velice překvapen úrovní cestování. Moderní autobus Scania, LCD monitory před každým třetím sedadlem, stevardka rozdávající kávu a tiskoviny, a to vše v ceně jízdenky 150,- Kč. V Brně se setkávám Lumírem, který přijel vlakem z Ostravy.

  Po 11 hod přijíždí Jarda s Tomášem. Jeho Radka nás odváží formanem do Vídně. Jsem překvapený, že se všichni včetně zavazadel bez větších problémů do škodovky nacpeme. Po cestě ještě  zastávka v Mikulově na oběd, ochutnávka Starobrna, které mě nepříjemně překvapuje svou chutí, a odjezd doVídně.

  Okolo druhé hodiny odlétáme malým letadýlkem  společnosti Aritalia pro 72 osob do Milana, bohužel časté turbulence nedělají tento přelet moc příjemným. Okolo 23 hodiny odlétáme stejnou společností Boeingem 777 do Buenos Aires.

3.ledna 2007  

 Po 14 hodinách nekonečného letu přes africký Dakar, atlantik a Brazilii přistáváme přesně v plánovaných 7.45 na  mezinárodním letišti Ezeiza v Buenos Aires. Jelikož máme již po předchozích zkušenostech řádně vyplněné emigrační lístky, tak je odbavení bez nejmenších problémů.

V tranzitu ještě vyměňujeme 500 USD za argentinské peso v poměru  1:3.

  Místní taxi nás po menším smlouvání odveze do rent a caru, kde již máme mít připravené auto za předem dojednaných podmínek. Musíme počkat do 10 hodin, kdy se otevře kancelář půjčovny. Cena je  příznivá, 2000 USD za 42 dní,  8200 km v ceně a za každý navíc 0.17 USD. Takové podmínky žádná jiná společnost nenabídla. Předání vozu proběhne bez problémů, a tak po kontrole stavu vozu , zápisu poškození karoserie a prasklého předního skla do protokolu o předání, vyjíždíme do velkoměsta. Půjčovna je v centru města, a tak se musíme vymotat z typického jihoamerického provozu.

 Musím říct, že jsem za celý pobyt nepoznal, kdo má na křižovatce přednost. Bouračky zde ale k vidění nejsou, tak si myslím, že se dodržuje pravidlo “kdo dřív přijede, ten jede“. Časem jsem si na to zvyknul a musím říct, že to bylo bez problémů. Ve většině městeček a vesnic je každá druhá jednosměrka, takže si řidič může hlídat jen jednu stranu. Nesmí se však jednat o řidiče- evropana. Značení je mnohdy nevýrazné, a tak jsem často jel v protisměru. Ani místním policajtům to moc nevadilo. Jen ukázání, že takhle to asi nebude. Ještě nákup plynového vařiče a můžeme jet.

  Najíždíme na mezinárodní silnici číslo 8, z ní odbočujeme na 68 a vcelku bez problémů opouštíme velkoměsto. Cesta po rovných argentinských asfaltkách je nudná, ale nám jde jen o to, abychom se co nejrychleji dostali z provincie Buenos Aires do prvního pohoří Sierra Las Peňas, které je již v Corbobě.

  Asi po 350 km jízdy po zemědělsky využívané krajině zastavujeme na nocleh u malého letiště za městem Firmat. V této nížině je veliký výskyt komárů, a tak  postupně zalézáme do stanů. V půl devátý je již zde na toto roční období docela slušná tma.

4. ledna 2007 

 Ráno po probuzení si dáváme instantní polévku, a kdo je jak zvyklý, kafe nebo čaj. Rychle balíme, dnes nás již čekají první gymna. Při odjezdu nám nad hlavou přelétá první práškovací letadlo. Napadá mně, že je dobře, že jsme nespali na přistávací ploše, ale kousek od hangáru.

U první benzínové pumpy YPF nakupujeme naftu. Renault je dízláček,  a tak cena je okolo 11,- kč /1,59 AP/ za 1 litr. Při spotřebě autíčka okolo 7 litrů na 100 km a dělení na 4 cestující, jsou naše náklady na pohonné hmoty  vcelku zanedbatelné. Společnou pokladnu vede Jarda, kterému vždy, když peníze dojdou, doplníme stejný dílem. Musím říci, že tento systém placení je pohodlnější, než když si každý platí vše sám.

   Asi 100 km před první lokalitou již v Cordobě najíždíme na prašky, které nás budou doprovázet na většině příštích lokalitách. Jelikož nedávno pršelo, tak se musíme místy brodit bahnem. Konečně první lokalita, krásná skalka napravo vedle cesty, bohužel jako vždy za drátama a u estancie. S Tomášem prolézáme. Kluci zůstávají v autě. Vypadá to na pěknou bouřku. Můj první letošní kaktus je G. monvillei MT 07-064. Po chvilce vychází majitel statku a pozoruje nás. Jelikož je všude plno malých prasátek, má asi strach,  aby se mu nějaké neztratilo. Jdeme raději vysvětlit důvod naší návštěvy na jeho pozemku. Dostáváme souhlas, a tak lokalitu důkladněji prozkoumáváme. Nalezáme jen monvillejky a všudypřítomný N.submamulosus. Na další místo už máme potřebné údaje. Jedná se o G.lepidum MT 07-065 s Pilzovic sběrem P 192. Je to lokalita vzdálená jen asi 500 m s názvem Estancia Las Peňas. Na svahu hned vedle silnice nalézáme krásné kytičky s modrými semeníky a opět G.monvillei MT 07-066. Začíná drobně pršet, a tak čekáme v autě, až bude možné dál fotit. Netrvalo dlouho a je po dešti. Přejíždíme přes nádherné údolíčko, kde ve skalách protéká Rio De Los Sauses s pohoří Sierra Comenchingones. Ve stejnojmenném městečku nalézáme belneárium, tady se rozhodujeme vykoupat  a přenocovat. Stan stavím hned u řeky, vypadá to ale zase na bouřku, tak se pro jistotu stěhuji ještě dále od řeky. Jarda bude přespávat v autě a kluci se rozhodují spát pod širákem. Již skoro za tmy vaříme polívku a jdeme spát.

5. ledna 2007

 Okolo 3 ráno přichází bouřka. Mám dobrou výbavu a vše bez újmy přečkávám. Horší je to ale s klukama. Přes den budeme muset zastavit a sušit věci. Sluníčko se už ale ukazuje v celé své kráse, a tak to jistě nebude žádný problém.

   Do městečka vede jen jedna cesta, a proto se vracíme na křižovatku. První lokalita je mezi Rio de Los Sauses a Alpa Corral. G.sp. zelené MT 07-067 se zde vyskytuje spolu s N.submamulosusem. Děláme krátkou přestávku na sušení stanů a spacáku. Sluníčko již pěkně hřeje, tak se tato vynucená přestávka moc neprodlužuje. Další lokalita je před městečkem Alpa Coral. Opět G.sp.zelené MT 07-068. Některé rostliny jsou v květu. Jsme v pohoří Sierra Comenchigones, nadmořská výška se pohybuje okolo 850 m/n/m. Zajíždíme do městečka Alpa Corral, kde nakupujeme v mercádu pečivo, pití a hlavně se v místním informačním středisku ptáme  krásný Argentinky  na cestu do Achiraz. Po naší evidenci v počítači, pokrok dorazil již i do Argentiny, jsme upozorněni, že na cestě jsou nějaké problémy. Jelikož jsme moc dobře nerozuměli o co se jedná, tak vyrážíme po značené cestě. Asi 1 km jižně za městem děláme další zastávku, opět se stejným výsledkem. G.sp.zelené MT 07-069 a přidává se Echinopsis aurea.  Další cesta je ve znamení průjezdu bahnem a všudypřítomnými loužemi po noční bouřce. Naštěstí se podaří vše projet. Bohužel asi po 30 km přijíždíme k vodou strženému mostu, kde si místní bagrista přivydělává tím, že ve lžíci převáží řekou motorkáře i s motorkami na druhou stranu řeky. Pochybujeme, že by se mu to podařilo i s námi, tak se po nafocení  vydáváme zpět na Alpa Corral.  15 km jižně před městem vylézáme na kopeček za polem, kde konečně nalézáme první G.achirasense orientale MT 07-070. Největší rostliny mají výšku 30 cm a 20 cm průměr. Většinou jsou u nějaké skály v trávě. V městečku si dáváme kafe a vyrážíme směs Rio Quarto a Achiraz. Asi 25 km před městečkem se zkoušíme ubytovat u obslužné prašky pro místní estancie. Vaříme naší oblíbenou polévku. Bohužel začíná drobně mrholit, a tak raději vše balíme a již po tmě v Rio Quarto hledáme hotel nebo hosterii. Nalézáme pěkné ubytování v ceně 120 AP pro všechny v dvoulůžkových pokojích  včetně přístřešku pro naše autíčko. Sprcha je docela dobrý vynález.

 6.ledna 2007

 Ráno snídáme vedle hotelu u naší oblíbené YPF kafe con leche se sladkým pečivem a hlavně děláme první nákupy map argentinských provincií. 20 km před Achiraz je dnešní první lokalita Cerro Intihuaschi, Cordoba. Krásné G.achirasense typ MT 07-071 tu opět rostě spolu s G.sp.zelené MT 07-072. Krásné jsou také výhledy z lokality na argentinskou krajinu. V Achiraz dlouho hledáme benzínku, několikrát se musíme ptát a pořád se nějak nemůžeme trefit na tu správnou cestu. Nakonec se vše daří a můžeme vyrazit směr Punilla. Asi 2 km za městečkem zastavujeme v místě, kde  Sierra de Comenchingones  protíná pěkná asfaltová silnice. Na obou stranách je  lokalita s opět stejným zastoupení gymnocalycíí jako na předešlém stanovišti. Kluci jdou nalevo a já napravo. Točím vše také na HDV kameru a mám rád, když jsou na záznamu jen zvuky, které tam podle mého názoru patří.

    Odpoledne přejíždíme hranice Do San Luis. Je třeba říci, že naším hlavním programem při letošní cestě  v Argentině bylo co možná nejpodrobněji zmapovat výskyt gymnocalycií v San Luis  a dále výskyt G. spegazzinii na jeho lokalitách. Myslím, že oba dva úkoly se docela povedly, ale nebudu předbíhat událostem.  První pohoří, které jsme v této provincii navštívili je Sierra Portezuelo. V průsmyku nalézáme krásné rostlinky G.bruchii MT 07-075, které se zde vyskytují jen solitérně a opět G. achirasense MT 07-076.  Odjíždíme směr La Toma, která se stane na příštích10 dní naším centrem, ze kterého jezdíme smyčky po celé provincii.

    Za osadou La Esquina, pohoří Sierra Del Morro, zastavujeme, abychom prozkoumali malý kopeček vedle asfaltové silnice. Nalézáme G. achirasense villamercedense MT 07-077 a krásné rostlinky G.sp.malé modré MT 07-078, které mají obrovské modré semeníky. Fotím  sarančata, která vypadají jak malí pravěcí ještěři. Vracíme se do La Esquina a odbočujeme na prašku podél pohoří  na La Morena. Na kopečkách vlevo od cesty roste krásná forma G.brachyanthum MT 07-080 s přilehlými trny. Bohužel plody z těchto kytek si již dávno rozebrali mravenci, a tak nemáme žádnou šanci na semínka. Tak hezkou formu brachyant již nikde později nenalézám. 5 km severně La Morena je známá lokalita Jardy Procházky G.lukasikii MT 07-081. Tyto drobné rostliny rostou jen na upatí pohoří a není jich zde mnoho. Na rozdíl od většiny našich kulturních rostlin netvoří sloupečky, ale drží se pěkně u země. GPS ukazuje 1110 m/n/m. La Morena jsou jen stavení s cedulí. Děláme ještě jednu zastávku na lukasikii a přesouváme se do městečka San Jose del Morro, kde si dáváme pivečko značky Quilmes a složitě vysvětlujeme, že chceme bramborové lupínky a buráky. Nakonec se dohodneme, koupíme koláč na snídani a vyrážíme spát na místní balnearium. Probíhají zde cyklistické závody, a tak je i docela sranda. Koupaliště má své velké výhody, ale i značné nevýhody. Je dobré, že se člověk po často i několikadenním putování může vykoupat, ale na druhé straně to nese značné riziko, že se moc nevyspí, což se také zde potvrzuje. Argentinci večer ožívají a většinou se do rána baví. Nějaký noční klid zde nikoho nezajímá. Reprobedny jsou většinou podezřele výkonný. Ani celonoční vydatný déšť nikoho neodrazuje od bujného veselí. Parta mladých obývá starou karoserii osobáku, vedle které jsme si neprozřetelně postavili stany.  Nevěřil bych, kolik se jich může nacpat do jednoho vraku.

 7. ledna 2007

 Ráno se budíme nevyspalí a někteří z nás i docela mokrý. Nahážeme věci do kufru osobáku a snažíme se opustit toto místo. Bohužel se nám to nedaří. Terén je po vytrvalém dešti pěkně promáčený a  v trávníku se tvoří pěkně hluboké vyjeté koleje. Dál už to nejde. Musím říct, že aniž bychom vystoupili z auta, přiskakují mladíci z vraku a celý od bahna nás vytlačí na cestu. To co mám na Argentincích rád je, že většinou nejsou záludný. Stát se to v Evropě, většina lidí se bude bavit na náš účet a rozhodně sama od sebe nepomůže.

   Zajíždíme do La Toma nakoupit nějaké potřebné potraviny a taky opalovací krém s vysokým ochranným faktorem. Pro středoevropana je teď zimní období a některé partie se velice brzy na místním letním sluníčku spálí. U mě se jednalo zejména o vršky uší, o kterých jsem si  do teď myslel, že se ani připálit nemohou. Zajíždíme ještě na pumpu dát si místní kvalitní kafíčko s koláčem, který jsme si ovšem přinesli s sebou. Odjíždíme zpět na San Jose del Morro. První lokalitka je 3 km před městečkem. Roste tady G. borthii MT 07-083 v jedné z jeho mnoha podob. Rostliny jsou do velikosti cca 10 cm. Jako doprovodnou vegetaci nalézáme Pterocactus tuberosus a Echinopsis aureu. Projíždíme opět městečkem. Začíná opět drobně pršet, ale naštěstí ne na dlouho. Na okolních loukách nalézáme rostlinky MT 07-084, které vypadají jako něco mezi borthii a lukasikii.  Přesouváme se k Cerros del Rosário , kde východně nalézáme šedé rostliny G.borthii MT 07-086. Rostou v  černozemi a mají až 8 cm v průměru. Lokalita Rio Conlara je 17 km severně od La Toma, . Rostou zde pěkné G.achirasense chascasense MT 07-086 společně s G.sp. malé modré MT 07-087. Zde také sušíme mokré stany. Přesouváme se k pohoří Sierra San Felipe , kde hned vpravo u silnice je nádherná lokalita G.sp. velké zelené MT 07-089. Na 1 m2 napočítám až 30 rostlin do velikosti 10 cm. Asi 2 km odtud je vidět přehrada. Mít více času, tak bych neváhal a zajel se vykoupat. Ubytováváme se v městečku Tilisarao, hotel se jmenuje Don Paco, a vyrážíme se někam navečeřet. Je neděle a my bohužel nikde nenalézáme žádnou otevřenou restauraci. Jdeme na benzinku, kde si dáváme po vzoru amíků balenou bagetu, kterou si pro vylepšení ohřívám v mikrovlnce a cervesu Quilmes . S jídlem je to špatné v celé provinci San Luis. Nevíme čím to je, ale najít dobrou restauraci, v které se vaří, je většinou nad naše síly.

8. ledna 2007

 4 km severozápadně od San Pablo Norte je lokalita  Hinojito. Sluníčko už pěkně hřeje, a tak se všichni vrháme na dnešní první lokalitu. G.sp.velké modré MT 07-091 jsou od sluníčka zbarveny až do hněda. Některé rostliny jsou již před otevřením květů, které jsou u těchto rostlin veliké a zbarvené do růžova. V menším množství se zde vyskytuje i G.borthii MT 07-092. Další dvě lokality jsou ve znamení slabého výskytu G.sp. velké zelené MT 07-093 a 094. Je-li rostlina v trvalém stínu pod keřem, tak většinou její modré zbarvení přechází více do zelena.  Pomalu se přibližujeme k městečku  Villa De Praga, kde máme v úmyslu navštívit místního starostu a předat mu barevnou publikaci o Praze. Zatím nás ale ještě čekají  dvě krásné lokality s novějším popisem G.nataliae. Na první San Isidoro roste tato miniaturka na vertikálních skalních výchozech podobně jako W.kargliana  a neumaniana v Bolivii. Některé MT 07-095 jsou těsně před rozevřením květu. Chtělo to ještě 2 hodinky a měli by jsme je nafocené v plné kráse. No snad příště. Alespoň že  mají zralé semeníky. Místy je všudypřítomný N.submamulosus, který na tomto podloží dosahuje jen asi 8 cm . Na další lokalitě Tomáše Estancia Fomento Ganadero v Sierra San Luis rostou krásné miniaturky, které lze podle vzhledu jen stěží zařadit. Je to něco mezi G.nataliae a borthii MT 07-096.

    Ve Villa De Praga zajíždíme na moderní radnici, kde překvapujeme místního starostu a předáváme dárek. Tomáš umí částečně anglicky. Po chvíli přichází mladá učitelka angličtiny z Buenos Aires, která je zde u svého strýce na návštěvě. Dovídáme se něco o vzniku městečka. Osadu prý založil gaucho, který měl dobrý vztah k Praze. Jaký, to už si bohužel nepamatuji. Podíváme se ještě do místního kostelíka, nafotíme náměstí a po rozloučení spěcháme opět za kaktusama. Kousek za městečkem máme GPS od Maria, kde však Tomáš nalézá několik rostlinek u drátěného plotu. 

     Před Las Chacras zastavujeme na G.sp.zelené MT 07-098, fotíme a filmujeme taky našeho prvního varana. Tento je asi 70 cm veliký a je z nás docela vyplašený. Po chvíli se mu podaří prorazit naše obklíčení a mizí  v buši. Projíždíme Las Chacras, kde se místního připitého strážníka ptáme na další cestu. Nalézáme úzkou uličku, kterou jsme již jednou přejeli. Jižně za Las Chacras rostou G.achirasense chacrasense MT 07-100. Je to stará lokalita, kde jsou obrovské rostliny. Taky se zde opět vyskytuje G.sp.zelené MT 07-099, které se vyznačuje ostrými žebry.

      Cestou zpět k La Toma je na prašce několik zavřených branek, které slouží, aby  se dobytek nedostal z jedné estancie na druhou. Cesta je to značená v mapě i včetně branek, a tak lze branky bez problémů otevřít. Jelikož nám došla pitná voda, zastavujeme se cestou v jednom obchodohostinci na Quilmes. Nocujeme u Cruz Brillante, asi 35 km před La Toma, ve vjezdu k estancii. Večer přijíždí gaučo na koni, asi se vrací na ranč. Nic však nenamítá,   jen se tak pozdravíme. Ještě než se setmí,  stihneme prozkoumat okolí a nalézáme G.achirasense MT 07-101 a G.sp.modré MT 07-102.

9. ledna 2007

     Cerros Del Rosario je lokalita před La Toma. Výskyt  je opět jako na předešlé lokalitě G.achirasense MT 07-103 a G.sp. modré MT 07-104. Projíždíme La Toma a nad místním koupalištem je lokalita La Toma Vieja, G.sp.modré MT 07-105. Okamžitě využívám situace a  jdu se vykoupat. Voda v potoce je nádherně čistá. To zláká i většinu kamarádů. Děláme hezké foto, bohužel čas je neúprosný, musí se dál. Další dvě lokality, Caňada San Antonio je severo západně za městem a Los Membrilos jižně, jsou z hlediska výskytu kaktusové vegetace beze změny. Jedná se o horské louky, které jsou zbrázděny plochými žulovými  skalními výchozy. Nádherný je pohled na veliké růžové květy G.sp.modré MT 07-108, kterých je z hlediska konce léta na této lokalitě poměrně dostatek. U velkých G.achirasense MT 07-109 se navzájem fotíme.

    Poslední dni máme problémy se startováním a z toho důvodu se raději vracíme do města, kde vyhledáváme opravnu. Zákon schválnosti však funguje naprosto spolehlivě. Karel chytá vždy hned napoprvé. Necháme vychladnout motor, ale situace je stejná. Motor okamžitě naskočí. Asi se bojí opraváře!.

    Je už navečer a my se přemísťujeme k řece na koupaliště, kde se bude dobře nocovat. S Tomášem čistíme semena a kluci vaří polévku na večeři. Vedle koupaliště mají místní kluci udělanou motokrosovou dráhu. K večeru přijíždí kluk na motorce. Tomáš s Jardou pořádají při skleničce domácí slivovice malé sympozium, kde řeší významné taxonomické problémy kytek ze San Luis. Po 5 skleničce docházejí k závěru, že“ modré vychází ze zeleného, zelené z modrého a všechno je to poeschlii a to ale neví co je „. Noc však proběhne k naší spokojenosti již naprosto v klidu.

2. ledna 2007

 Jelikož jsme se z cenových důvodů rozhodli pro odlet z mezinárodního letiště ve Vídni, tak ráno v 7 hodin nasedám do autobusu společnosti Studentagency a odjíždím po D 1 směr Brno, kde nás čeká setkání s moravskými společníky naší expedice. Musím říci, že jsem velice překvapen úrovní cestování. Moderní autobus Scania, LCD monitory před každým třetím sedadlem, stevardka rozdávající kávu a tiskoviny, a to vše v ceně jízdenky 150,- Kč. V Brně se setkávám Lumírem, který přijel vlakem z Ostravy.

  Po 11 hod přijíždí Jarda s Tomášem. Jeho Radka nás odváží formanem do Vídně. Jsem překvapený, že se všichni včetně zavazadel bez větších problémů do škodovky nacpeme. Po cestě ještě  zastávka v Mikulově na oběd, ochutnávka Starobrna, které mě nepříjemně překvapuje svou chutí, a odjezd doVídně.

  Okolo druhé hodiny odlétáme malým letadýlkem  společnosti Aritalia pro 72 osob do Milana, bohužel časté turbulence nedělají tento přelet moc příjemným. Okolo 23 hodiny odlétáme stejnou společností Boeingem 777 do Buenos Aires.

3.ledna 2007  

 Po 14 hodinách nekonečného letu přes africký Dakar, atlantik a Brazilii přistáváme přesně v plánovaných 7.45 na  mezinárodním letišti Ezeiza v Buenos Aires. Jelikož máme již po předchozích zkušenostech řádně vyplněné emigrační lístky, tak je odbavení bez nejmenších problémů.

V tranzitu ještě vyměňujeme 500 USD za argentinské peso v poměru  1:3.

  Místní taxi nás po menším smlouvání odveze do rent a caru, kde již máme mít připravené auto za předem dojednaných podmínek. Musíme počkat do 10 hodin, kdy se otevře kancelář půjčovny. Cena je  příznivá, 2000 USD za 42 dní,  8200 km v ceně a za každý navíc 0.17 USD. Takové podmínky žádná jiná společnost nenabídla. Předání vozu proběhne bez problémů, a tak po kontrole stavu vozu , zápisu poškození karoserie a prasklého předního skla do protokolu o předání, vyjíždíme do velkoměsta. Půjčovna je v centru města, a tak se musíme vymotat z typického jihoamerického provozu.

 Musím říct, že jsem za celý pobyt nepoznal, kdo má na křižovatce přednost. Bouračky zde ale k vidění nejsou, tak si myslím, že se dodržuje pravidlo “kdo dřív přijede, ten jede“. Časem jsem si na to zvyknul a musím říct, že to bylo bez problémů. Ve většině městeček a vesnic je každá druhá jednosměrka, takže si řidič může hlídat jen jednu stranu. Nesmí se však jednat o řidiče- evropana. Značení je mnohdy nevýrazné, a tak jsem často jel v protisměru. Ani místním policajtům to moc nevadilo. Jen ukázání, že takhle to asi nebude. Ještě nákup plynového vařiče a můžeme jet.

  Najíždíme na mezinárodní silnici číslo 8, z ní odbočujeme na 68 a vcelku bez problémů opouštíme velkoměsto. Cesta po rovných argentinských asfaltkách je nudná, ale nám jde jen o to, abychom se co nejrychleji dostali z provincie Buenos Aires do prvního pohoří Sierra Las Peňas, které je již v Corbobě.

  Asi po 350 km jízdy po zemědělsky využívané krajině zastavujeme na nocleh u malého letiště za městem Firmat. V této nížině je veliký výskyt komárů, a tak  postupně zalézáme do stanů. V půl devátý je již zde na toto roční období docela slušná tma.

4. ledna 2007 

 Ráno po probuzení si dáváme instantní polévku, a kdo je jak zvyklý, kafe nebo čaj. Rychle balíme, dnes nás již čekají první gymna. Při odjezdu nám nad hlavou přelétá první práškovací letadlo. Napadá mně, že je dobře, že jsme nespali na přistávací ploše, ale kousek od hangáru.

U první benzínové pumpy YPF nakupujeme naftu. Renault je dízláček,  a tak cena je okolo 11,- kč /1,59 AP/ za 1 litr. Při spotřebě autíčka okolo 7 litrů na 100 km a dělení na 4 cestující, jsou naše náklady na pohonné hmoty  vcelku zanedbatelné. Společnou pokladnu vede Jarda, kterému vždy, když peníze dojdou, doplníme stejný dílem. Musím říci, že tento systém placení je pohodlnější, než když si každý platí vše sám.

   Asi 100 km před první lokalitou již v Cordobě najíždíme na prašky, které nás budou doprovázet na většině příštích lokalitách. Jelikož nedávno pršelo, tak se musíme místy brodit bahnem. Konečně první lokalita, krásná skalka napravo vedle cesty, bohužel jako vždy za drátama a u estancie. S Tomášem prolézáme. Kluci zůstávají v autě. Vypadá to na pěknou bouřku. Můj první letošní kaktus je G. monvillei MT 07-064. Po chvilce vychází majitel statku a pozoruje nás. Jelikož je všude plno malých prasátek, má asi strach,  aby se mu nějaké neztratilo. Jdeme raději vysvětlit důvod naší návštěvy na jeho pozemku. Dostáváme souhlas, a tak lokalitu důkladněji prozkoumáváme. Nalezáme jen monvillejky a všudypřítomný N.submamulosus. Na další místo už máme potřebné údaje. Jedná se o G.lepidum MT 07-065 s Pilzovic sběrem P 192. Je to lokalita vzdálená jen asi 500 m s názvem Estancia Las Peňas. Na svahu hned vedle silnice nalézáme krásné kytičky s modrými semeníky a opět G.monvillei MT 07-066. Začíná drobně pršet, a tak čekáme v autě, až bude možné dál fotit. Netrvalo dlouho a je po dešti. Přejíždíme přes nádherné údolíčko, kde ve skalách protéká Rio De Los Sauses s pohoří Sierra Comenchingones. Ve stejnojmenném městečku nalézáme belneárium, tady se rozhodujeme vykoupat  a přenocovat. Stan stavím hned u řeky, vypadá to ale zase na bouřku, tak se pro jistotu stěhuji ještě dále od řeky. Jarda bude přespávat v autě a kluci se rozhodují spát pod širákem. Již skoro za tmy vaříme polívku a jdeme spát.

5. ledna 2007

 Okolo 3 ráno přichází bouřka. Mám dobrou výbavu a vše bez újmy přečkávám. Horší je to ale s klukama. Přes den budeme muset zastavit a sušit věci. Sluníčko se už ale ukazuje v celé své kráse, a tak to jistě nebude žádný problém.

   Do městečka vede jen jedna cesta, a proto se vracíme na křižovatku. První lokalita je mezi Rio de Los Sauses a Alpa Corral. G.sp. zelené MT 07-067 se zde vyskytuje spolu s N.submamulosusem. Děláme krátkou přestávku na sušení stanů a spacáku. Sluníčko již pěkně hřeje, tak se tato vynucená přestávka moc neprodlužuje. Další lokalita je před městečkem Alpa Coral. Opět G.sp.zelené MT 07-068. Některé rostliny jsou v květu. Jsme v pohoří Sierra Comenchigones, nadmořská výška se pohybuje okolo 850 m/n/m. Zajíždíme do městečka Alpa Corral, kde nakupujeme v mercádu pečivo, pití a hlavně se v místním informačním středisku ptáme  krásný Argentinky  na cestu do Achiraz. Po naší evidenci v počítači, pokrok dorazil již i do Argentiny, jsme upozorněni, že na cestě jsou nějaké problémy. Jelikož jsme moc dobře nerozuměli o co se jedná, tak vyrážíme po značené cestě. Asi 1 km jižně za městem děláme další zastávku, opět se stejným výsledkem. G.sp.zelené MT 07-069 a přidává se Echinopsis aurea.  Další cesta je ve znamení průjezdu bahnem a všudypřítomnými loužemi po noční bouřce. Naštěstí se podaří vše projet. Bohužel asi po 30 km přijíždíme k vodou strženému mostu, kde si místní bagrista přivydělává tím, že ve lžíci převáží řekou motorkáře i s motorkami na druhou stranu řeky. Pochybujeme, že by se mu to podařilo i s námi, tak se po nafocení  vydáváme zpět na Alpa Corral.  15 km jižně před městem vylézáme na kopeček za polem, kde konečně nalézáme první G.achirasense orientale MT 07-070. Největší rostliny mají výšku 30 cm a 20 cm průměr. Většinou jsou u nějaké skály v trávě. V městečku si dáváme kafe a vyrážíme směs Rio Quarto a Achiraz. Asi 25 km před městečkem se zkoušíme ubytovat u obslužné prašky pro místní estancie. Vaříme naší oblíbenou polévku. Bohužel začíná drobně mrholit, a tak raději vše balíme a již po tmě v Rio Quarto hledáme hotel nebo hosterii. Nalézáme pěkné ubytování v ceně 120 AP pro všechny v dvoulůžkových pokojích  včetně přístřešku pro naše autíčko. Sprcha je docela dobrý vynález.

 6.ledna 2007

 Ráno snídáme vedle hotelu u naší oblíbené YPF kafe con leche se sladkým pečivem a hlavně děláme první nákupy map argentinských provincií. 20 km před Achiraz je dnešní první lokalita Cerro Intihuaschi, Cordoba. Krásné G.achirasense typ MT 07-071 tu opět rostě spolu s G.sp.zelené MT 07-072. Krásné jsou také výhledy z lokality na argentinskou krajinu. V Achiraz dlouho hledáme benzínku, několikrát se musíme ptát a pořád se nějak nemůžeme trefit na tu správnou cestu. Nakonec se vše daří a můžeme vyrazit směr Punilla. Asi 2 km za městečkem zastavujeme v místě, kde  Sierra de Comenchingones  protíná pěkná asfaltová silnice. Na obou stranách je  lokalita s opět stejným zastoupení gymnocalycíí jako na předešlém stanovišti. Kluci jdou nalevo a já napravo. Točím vše také na HDV kameru a mám rád, když jsou na záznamu jen zvuky, které tam podle mého názoru patří.

    Odpoledne přejíždíme hranice Do San Luis. Je třeba říci, že naším hlavním programem při letošní cestě  v Argentině bylo co možná nejpodrobněji zmapovat výskyt gymnocalycií v San Luis  a dále výskyt G. spegazzinii na jeho lokalitách. Myslím, že oba dva úkoly se docela povedly, ale nebudu předbíhat událostem.  První pohoří, které jsme v této provincii navštívili je Sierra Portezuelo. V průsmyku nalézáme krásné rostlinky G.bruchii MT 07-075, které se zde vyskytují jen solitérně a opět G. achirasense MT 07-076.  Odjíždíme směr La Toma, která se stane na příštích10 dní naším centrem, ze kterého jezdíme smyčky po celé provincii.

    Za osadou La Esquina, pohoří Sierra Del Morro, zastavujeme, abychom prozkoumali malý kopeček vedle asfaltové silnice. Nalézáme G. achirasense villamercedense MT 07-077 a krásné rostlinky G.sp.malé modré MT 07-078, které mají obrovské modré semeníky. Fotím  sarančata, která vypadají jak malí pravěcí ještěři. Vracíme se do La Esquina a odbočujeme na prašku podél pohoří  na La Morena. Na kopečkách vlevo od cesty roste krásná forma G.brachyanthum MT 07-080 s přilehlými trny. Bohužel plody z těchto kytek si již dávno rozebrali mravenci, a tak nemáme žádnou šanci na semínka. Tak hezkou formu brachyant již nikde později nenalézám. 5 km severně La Morena je známá lokalita Jardy Procházky G.lukasikii MT 07-081. Tyto drobné rostliny rostou jen na upatí pohoří a není jich zde mnoho. Na rozdíl od většiny našich kulturních rostlin netvoří sloupečky, ale drží se pěkně u země. GPS ukazuje 1110 m/n/m. La Morena jsou jen stavení s cedulí. Děláme ještě jednu zastávku na lukasikii a přesouváme se do městečka San Jose del Morro, kde si dáváme pivečko značky Quilmes a složitě vysvětlujeme, že chceme bramborové lupínky a buráky. Nakonec se dohodneme, koupíme koláč na snídani a vyrážíme spát na místní balnearium. Probíhají zde cyklistické závody, a tak je i docela sranda. Koupaliště má své velké výhody, ale i značné nevýhody. Je dobré, že se člověk po často i několikadenním putování může vykoupat, ale na druhé straně to nese značné riziko, že se moc nevyspí, což se také zde potvrzuje. Argentinci večer ožívají a většinou se do rána baví. Nějaký noční klid zde nikoho nezajímá. Reprobedny jsou většinou podezřele výkonný. Ani celonoční vydatný déšť nikoho neodrazuje od bujného veselí. Parta mladých obývá starou karoserii osobáku, vedle které jsme si neprozřetelně postavili stany.  Nevěřil bych, kolik se jich může nacpat do jednoho vraku.

 7. ledna 2007

 Ráno se budíme nevyspalí a někteří z nás i docela mokrý. Nahážeme věci do kufru osobáku a snažíme se opustit toto místo. Bohužel se nám to nedaří. Terén je po vytrvalém dešti pěkně promáčený a  v trávníku se tvoří pěkně hluboké vyjeté koleje. Dál už to nejde. Musím říct, že aniž bychom vystoupili z auta, přiskakují mladíci z vraku a celý od bahna nás vytlačí na cestu. To co mám na Argentincích rád je, že většinou nejsou záludný. Stát se to v Evropě, většina lidí se bude bavit na náš účet a rozhodně sama od sebe nepomůže.

   Zajíždíme do La Toma nakoupit nějaké potřebné potraviny a taky opalovací krém s vysokým ochranným faktorem. Pro středoevropana je teď zimní období a některé partie se velice brzy na místním letním sluníčku spálí. U mě se jednalo zejména o vršky uší, o kterých jsem si  do teď myslel, že se ani připálit nemohou. Zajíždíme ještě na pumpu dát si místní kvalitní kafíčko s koláčem, který jsme si ovšem přinesli s sebou. Odjíždíme zpět na San Jose del Morro. První lokalitka je 3 km před městečkem. Roste tady G. borthii MT 07-083 v jedné z jeho mnoha podob. Rostliny jsou do velikosti cca 10 cm. Jako doprovodnou vegetaci nalézáme Pterocactus tuberosus a Echinopsis aureu. Projíždíme opět městečkem. Začíná opět drobně pršet, ale naštěstí ne na dlouho. Na okolních loukách nalézáme rostlinky MT 07-084, které vypadají jako něco mezi borthii a lukasikii.  Přesouváme se k Cerros del Rosário , kde východně nalézáme šedé rostliny G.borthii MT 07-086. Rostou v  černozemi a mají až 8 cm v průměru. Lokalita Rio Conlara je 17 km severně od La Toma, . Rostou zde pěkné G.achirasense chascasense MT 07-086 společně s G.sp. malé modré MT 07-087. Zde také sušíme mokré stany. Přesouváme se k pohoří Sierra San Felipe , kde hned vpravo u silnice je nádherná lokalita G.sp. velké zelené MT 07-089. Na 1 m2 napočítám až 30 rostlin do velikosti 10 cm. Asi 2 km odtud je vidět přehrada. Mít více času, tak bych neváhal a zajel se vykoupat. Ubytováváme se v městečku Tilisarao, hotel se jmenuje Don Paco, a vyrážíme se někam navečeřet. Je neděle a my bohužel nikde nenalézáme žádnou otevřenou restauraci. Jdeme na benzinku, kde si dáváme po vzoru amíků balenou bagetu, kterou si pro vylepšení ohřívám v mikrovlnce a cervesu Quilmes . S jídlem je to špatné v celé provinci San Luis. Nevíme čím to je, ale najít dobrou restauraci, v které se vaří, je většinou nad naše síly.

8. ledna 2007

 4 km severozápadně od San Pablo Norte je lokalita  Hinojito. Sluníčko už pěkně hřeje, a tak se všichni vrháme na dnešní první lokalitu. G.sp.velké modré MT 07-091 jsou od sluníčka zbarveny až do hněda. Některé rostliny jsou již před otevřením květů, které jsou u těchto rostlin veliké a zbarvené do růžova. V menším množství se zde vyskytuje i G.borthii MT 07-092. Další dvě lokality jsou ve znamení slabého výskytu G.sp. velké zelené MT 07-093 a 094. Je-li rostlina v trvalém stínu pod keřem, tak většinou její modré zbarvení přechází více do zelena.  Pomalu se přibližujeme k městečku  Villa De Praga, kde máme v úmyslu navštívit místního starostu a předat mu barevnou publikaci o Praze. Zatím nás ale ještě čekají  dvě krásné lokality s novějším popisem G.nataliae. Na první San Isidoro roste tato miniaturka na vertikálních skalních výchozech podobně jako W.kargliana  a neumaniana v Bolivii. Některé MT 07-095 jsou těsně před rozevřením květu. Chtělo to ještě 2 hodinky a měli by jsme je nafocené v plné kráse. No snad příště. Alespoň že  mají zralé semeníky. Místy je všudypřítomný N.submamulosus, který na tomto podloží dosahuje jen asi 8 cm . Na další lokalitě Tomáše Estancia Fomento Ganadero v Sierra San Luis rostou krásné miniaturky, které lze podle vzhledu jen stěží zařadit. Je to něco mezi G.nataliae a borthii MT 07-096.

    Ve Villa De Praga zajíždíme na moderní radnici, kde překvapujeme místního starostu a předáváme dárek. Tomáš umí částečně anglicky. Po chvíli přichází mladá učitelka angličtiny z Buenos Aires, která je zde u svého strýce na návštěvě. Dovídáme se něco o vzniku městečka. Osadu prý založil gaucho, který měl dobrý vztah k Praze. Jaký, to už si bohužel nepamatuji. Podíváme se ještě do místního kostelíka, nafotíme náměstí a po rozloučení spěcháme opět za kaktusama. Kousek za městečkem máme GPS od Maria, kde však Tomáš nalézá několik rostlinek u drátěného plotu. 

     Před Las Chacras zastavujeme na G.sp.zelené MT 07-098, fotíme a filmujeme taky našeho prvního varana. Tento je asi 70 cm veliký a je z nás docela vyplašený. Po chvíli se mu podaří prorazit naše obklíčení a mizí  v buši. Projíždíme Las Chacras, kde se místního připitého strážníka ptáme na další cestu. Nalézáme úzkou uličku, kterou jsme již jednou přejeli. Jižně za Las Chacras rostou G.achirasense chacrasense MT 07-100. Je to stará lokalita, kde jsou obrovské rostliny. Taky se zde opět vyskytuje G.sp.zelené MT 07-099, které se vyznačuje ostrými žebry.

      Cestou zpět k La Toma je na prašce několik zavřených branek, které slouží, aby  se dobytek nedostal z jedné estancie na druhou. Cesta je to značená v mapě i včetně branek, a tak lze branky bez problémů otevřít. Jelikož nám došla pitná voda, zastavujeme se cestou v jednom obchodohostinci na Quilmes. Nocujeme u Cruz Brillante, asi 35 km před La Toma, ve vjezdu k estancii. Večer přijíždí gaučo na koni, asi se vrací na ranč. Nic však nenamítá,   jen se tak pozdravíme. Ještě než se setmí,  stihneme prozkoumat okolí a nalézáme G.achirasense MT 07-101 a G.sp.modré MT 07-102.

9. ledna 2007

     Cerros Del Rosario je lokalita před La Toma. Výskyt  je opět jako na předešlé lokalitě G.achirasense MT 07-103 a G.sp. modré MT 07-104. Projíždíme La Toma a nad místním koupalištem je lokalita La Toma Vieja, G.sp.modré MT 07-105. Okamžitě využívám situace a  jdu se vykoupat. Voda v potoce je nádherně čistá. To zláká i většinu kamarádů. Děláme hezké foto, bohužel čas je neúprosný, musí se dál. Další dvě lokality, Caňada San Antonio je severo západně za městem a Los Membrilos jižně, jsou z hlediska výskytu kaktusové vegetace beze změny. Jedná se o horské louky, které jsou zbrázděny plochými žulovými  skalními výchozy. Nádherný je pohled na veliké růžové květy G.sp.modré MT 07-108, kterých je z hlediska konce léta na této lokalitě poměrně dostatek. U velkých G.achirasense MT 07-109 se navzájem fotíme.

    Poslední dni máme problémy se startováním a z toho důvodu se raději vracíme do města, kde vyhledáváme opravnu. Zákon schválnosti však funguje naprosto spolehlivě. Karel chytá vždy hned napoprvé. Necháme vychladnout motor, ale situace je stejná. Motor okamžitě naskočí. Asi se bojí opraváře!.

    Je už navečer a my se přemísťujeme k řece na koupaliště, kde se bude dobře nocovat. S Tomášem čistíme semena a kluci vaří polévku na večeři. Vedle koupaliště mají místní kluci udělanou motokrosovou dráhu. K večeru přijíždí kluk na motorce. Tomáš s Jardou pořádají při skleničce domácí slivovice malé sympozium, kde řeší významné taxonomické problémy kytek ze San Luis. Po 5 skleničce docházejí k závěru, že“ modré vychází ze zeleného, zelené z modrého a všechno je to poeschlii a to ale neví co je „. Noc však proběhne k naší spokojenosti již naprosto v klidu.

  10.1.2007

 Ráno se vracíme na křižovatku Los Membrillos. Chceme udělat průzkum vpravo od cesty, ale jakmile se chystáme přelézt drátěné zábrany, tak na nás křičí sedlák z blízkého statku, že to jeho pozemek a že tam nikoho nechce. Je to poprvé, kdy s tím máme nějaké problémy. Většinou se jen zeptají na účel našeho průzkumu a dávají nám souhlas s pohybem po jejich pozemku. Raději jedeme severně 1 km, kde již není na pozemek vidět. Jako vždy je i v této lokalitě jen  stejná kaktusová vegetace jako  v okolí. Krásné jsou zejména G. brachyanthaum MT 07-111, které rostou v trávě.

   Přejíždíme k oblasti Cerro Largo a Cerro  Del Valle, kde by již měly růst miniaturní G.carolinenese. Na lokalitě Las Huertitas rostou miniaturní gymnocalycia MT 07-113, které

si ještě k G.carolinense netroufáme přiřadit. Na další lokalitě Gruta de Intihuasi u Cerro Largo se již o tyto miniaturky MT 07-107 jasně jedná. Z lokality San Salvador je krásný výhled na okolní hory. G.carolinense MT 07-119 je zde veliké množství. Rostou na vertikálních skalních výchozech, největší rostlinky mají 4 cm v průměru. Opět jako všude, i zde roste G.brachyanthum MT 07-120.

    Při průjezdu pohořím San Luis se opět otevírají nádherné pohledy. Zastavujeme a při průzkumu okolí nalézáme opět miniaturní G.carolinense. Naše další cesta vede k digue La Florida, kde se ubytováváme u řeky před přehradou. Opět se ozývá starý problém se závěsem výfuku. Kusem drátu provedeme provizorní opravu, ale je jen otázka času, kdy budeme muset vyhledat značkový servis. Bohužel to jde v Argentině jen v hlavních městech provincie a to znamená ztrátu drahocenýho času. Ještě se večer vykoupeme v řece a po polévce se jde spát.

 11.1.2007

   V noci se blýskalo, ale nakonec spadlo jen pár kapek. Ráno je jako každý den zataženo, ale okolo 10 hodiny  se vždy začne ukazovat sluníčko. Zabalíme a najíždíme na silnici směr Saladillo. Kousek od místa našeho noclehu zastavujeme na lokalitě Digue la Florida. Na kopečku rostou G.fischerii MT 07-121. Některé rostliny tu vypadají jako poeschlii, mají červené trny. U přehrady stavíme, abychom udělali několik foto. Jelikož problémy s výfukem stále přetrvávají, zastavujeme ve výletní oblasti Trapiche  a hledáme nějakého mechanika. Bohužel nalézáme jen goméra. Ten je naštěstí natolik ochotný, že nám výfuk pořádně přidrátuje. Snad to vydrží do značkového servisu.

     Před Saladillo najíždíme z prašné cesty přímo na novou dálnici. Tomáš tvrdí, že v tomto místě loni nebyla. Hned za nájezdem je La Petra. Zastavujeme v prašném okraji dálnice a přelézáme plot. Zde je už jasná lokalita G.poeschlii MT 07-123. Jsou to naše první pešlíci, a tak na lokalitě strávíme poměrně dost času. Docela mě překvapilo, že největší rostliny dosahují až 10 cm. Je to zvláštní pocit, vidět růst kaktusy u dálnice, ale i taková je již Jižní Amerika. Doba, kdy tady jezdil Frič na koni, je již dávno v nenávratnu.

       5 km před Saladillo je koupaliště, kde majitel vybírá 5 AP. Hned nad koupalištěm má Tomáš od loňska lokalitu  G.poeschlii MT 07-126. Vyskytuje se zde taky krásná L.aurea

s dlouhými trny. Po prohlédnutí lokality se koupeme a vaříme si kafčo. V této oblasti je také vzorová lokalita pro popis těchto rostlin.  Projíždíme Saladillo a odbočuje severně na prašku. Na lokalitě opět G.poeschlii MT 07-128 a také současně G.borthii MT 07-127. Tato lokalita je dnes poslední. Vracíme se do Saladillo, kde fotíme místní kostel. Hned za městečkem je koupaliště s přístřešky na stany. Zde bude dobré nocování. Kluci se rozhodují, že budou spát pod širákem a já jako vždy stavím stan. Čekáme, že někdo přijde vybrat nějaký poplatek, ale nikdo se neobjeví, tak jdeme spát.

12.1.2007

Ráno se vracíme na prašku , kde 12 km severně Saladillo a 4 km od Arboleda děláme další průzkum kaktusové vegetace. Na lokalitě rostou G.sp. MT 07-129, která nejdou jednoznačně zařadit ani jako borthii a ani jako poeschlii.

    Odbočujeme do leva směr Los Chańaras, kde je v nádherném prostředí na řece přírodní koupaliště. Škoda, že je dopoledne. Zde by bylo krásné nocování. Říkám si, že při příští návštěvě Argentiny této možnosti využiji. Kromě koupání samozřejmě nacházíme G.achirasense kanradliae MT 07-131 a opět jako všude v této oblasti G.poeschlii MT 07-130. Od řeky se vracíme a jedeme směrem k hlavnímu městu provincie San Luis. Kousek před městem v oblasti El Volcán je při silnici docela pěkná pizzerka, a tak se necháme zlákat na řízek z kuřete a papas fritas.

    V hlavní městě  dnes musíme vyřešit problém se závěsem výfuku. Mám strach, že výfuk každou chvíli ztratíme a oprava se značně zkomplikuje. Ve značkovém servisu Renault bohužel potřebné závěsy na tento typ auta nemají a čekat na objednané díly není čas. Prodavač nás ještě posílá do opravny, kde je situace stejná. Naštěstí v Argentině je automotoklub, který se zabývá mimo jiné i pomocí v nouzi. Přítomný technik po prohlídce vozu nakládá Tomáše a po chvilce se vrací s potřebnými díly. Když jsou kontakty, tak lze i v Jižní Americe sehnat skoro vše. Musím říci, že mě překvapuje, že za  tyto služby motoristům se nic neúčtuje.

     Vyjíždíme z města. Dnes nás ještě čeká jedna lokalita, kde prováděl své sběry Jorg Piltz. Bohužel cesta je asi po 20km natolik erodovaná od předešlých dešťů, že další jízda k estancii, kde je tato lokalita, by byl velký hazard. Proto se již skoro za tmy vracíme a před San Luis stavíme stany před vjezdem na soukromé pozemky. Naštěstí to nikomu  nevadí, a tak noc proběhne v naprostém klidu.

 13.1.2007

 Kousek za naším nocovištěm jsou pěkné kopečky, které už jsou součástí Sierra San Luis. Prodíráme se s Tomášem hustým křovím, ale na vrcholu jsou už travnaté plácky se skalními výchozy. Konečně vidím, jak vypadá G.fischerii MT 07-132 blízko typové lokality. Je to zase takové velké zelené. Rostliny jsou do průměru 12 cm, ale je jich zde poměrně málo. Před San Luis, vlevo u cesty, je hned u silnice lokalita, kde je rostlin poměrně hodně a některé jsou dokonce v květu. Bohužel na typové rostliny od Volcánu nám již nezbude čas.

    Po mírném bloudění po dálničních obchvatech okolo hlavního města se trefujeme na hlavní silnici do provincie San Luis. 2 km od San Pedra je nádherná lokalita G.striglianum oenemum MT 07-133. Společným znakem těchto kaktusů je stříbrná epidermis. Rostou převážně na plotnách vyplněných hrubým říčním piskem na plném slunci. Při cestě k Národnímu parku u San Antonio navštěvujeme ještě jednu lokalitu těchto krásných kaktusů. Naproti přes cestu se občerstvujeme studeným pivem a ptáme se na cestu do parku. Hned po 1 km je u cesty vjezd a veliký poutač. 7 argentýnských peso není na místní poměry málo, ale chce to si trochu  odpočinout od kaktusů. Prašná cesta vede s několika zastávkami k místnímu pohoří, kde je konečné parkoviště. Zde je již udržovaná vyhlídková trasa po okolí, kde jsou údajně bohatá naleziště fosílií dinosaurů a taky dinosauří stopy. Nevím jak kluci, ale já jsem žádného dinosaura a ani jeho pozůstatky neviděl. Je to však rozhodně krásné místo, které stojí za návštěvu.

    Přesouváme se k Lujan, kde odbočujeme doprava na San Francisco del Monte de Oro. Po 3 km je typová lokalita zlatotrných G.ochoterenai herbsthoferianum. Kytky zde rostou v poměrně hustém porostu, a tak se zde špatně pohybuje i fotografuje. Jelikož se blíží večer,   přejíždíme blíže k San Franciscu, kde se pokoušíme postavit stany. Je však tak veliký vítr a musíme najít nějaké ubytování. V městě je penzion, podle majitele již obsazen, a tak přejíždíme do Lujan, kde jsme viděli poutač na cabaňas. Na okraji města nalézáme neoznačený penzion.  Příjemný majitel nám za 100 AP nabízí docela slušné ubytování v jeho rekreační chalupě. Je už úplná tma a nabídku s díky přijímáme. Jede před námi autem a asi je i majitelem veřejného osvětlení v ulici, protože zastavuje u sloupu a zapíná světlo. Povléká postele a s přáním dobré noci nás opouští. Teče teplá voda, je zde funkční sporák a pokojík s postelema. Teplá sprcha, zálohování dat, praní semen,vaření polévky a konečně jdeme spát. 

 14.1.2007

   Ráno dělám několik foto našeho cabaňas. Vítr se již úplně utišil a dokonce se občas ukáže i sluníčko.Součástí chaty je rozlehlý pozemek, bohužel nevyužívaný. Tak si říkám, jak dlouho to bude ještě trvat a ceny pozemků polezou strmě nahoru i v této krásné zemi. Ještě vrácení klíčů a můžeme vyrazit.

  8 km od Lujan směrem k San Francisco del Monte de Oro jsou otevřená vrata do estancie. Cesta vede kolmo k sierra a to nás velmi láká. Auto necháváme raději před vjezdem, což jak se později ukáže, byl dobrý nápad. Jdeme asi jeden km a při průzkumu nalézáme několik G.ochoterenai MT 04-140. Těžko říct, ke které variantě tyto rostliny přiřadit. Nemají světlé trny a ani nejsou čokoládové, jako G.ochoterenai cinereum, které roste již nedaleko. Spolu zde také rostou G.schickendantzii MT 07-141. Při návratu zjišťujeme, že vrata jsou již zavřená. Před městečkem nalézáme první lokalitu tmavých G.ochoterenai cinereum MT 07-142. Rostlin tu neroste velké množství. Jsou to poměrně malé kytičky do velikosti 6 cm. Lokalitu brzy opouštíme směr San Francisco a hledáme prašku, směřující ke Carolina, ruta č.9.

  Za městem je nádherná příroda s palmovými háji. Za brodem zastavujeme a hned u cesty jsou mírné svahy, plné G.fischerii. Tolik kaktusů pohromadě, to je nádhera. Gymna zde doplňuje N.submamulosus a E.aurea.

  Další lokalita je na propojce k Pozo del Molle, kde se všude vyskytuje tmavé cinereum. Zastavujeme hned kousek za městem. G.ochoterenai cinereum MT  07-144 zde roste převážně na  vertikálních skalních výchozech. I staré rostliny jsou nejvýše 7 cm veliké.

   U Quines, kousek před Talita, je  lokalita G.ochoterenai typ MT 07-145. Je to stará lokalita, veliké keře a akáty, pod nimi rostliny až do velikosti 15 cm. Bohužel místy lezu po čtyřech, protože jinak to nejde. Současně se zde vyskytuje G.schickendantzii MT 07-146 a Ac.violaceum . U El Molnár zastavujeme ještě na jedné lokalitě G ochoterenai MT 07-148. Projíždíme krásným prostředím v horských roklích Quebrada de Cautana. Místy projíždíme brody u kterých jsou roztroušené domečky chovatelů dobytka.

    Konečně se krajina otevře a nás čeká známá typová lokalita Los Chaňares. Zastavujeme 2,7 km před osadou. G. berchtii MT 07-150 jsou nádherné kytičky, rostoucí převážně v mechu. Většina rostlin má známé černé trny, ale najdou se i velice efektní světlé. Je zajímavé, že pokud je mi známo, světlotrná forma se doma při výsevech nevyskytuje. Asi po půl hodině přijíždí majitel pozemku se svým pomocníkem se podívat, co že se mu to děje na jeho pozemku. Asi viděl zaparkované auto o plotu. Na lokalitu není totiž z cesty vidět. V ruce mají připravené mačety, asi zde nečekali šílence, který si tady budou fotit kaktusy. Vše se ku spokojenosti všech vysvětlí, majitel nám dává souhlas s pobytem a odjíždí s pomocníkem na kole. Jelikož už ubývá světlo,  neradi opouštíme lokalitu. Rádi by jsme si konečně dali nějaké teplé jídlo, ale opět se nám to v městěčku  Santa Rosa del Conlara nedaří. V nějaké snobské herně si alespoň dáváme pivo a přesouváme se na křižovatku Los Duraznitos, kde se odbočuje na prašku k Los Chaňares. Je zde krásný kachňáček s nízkou travičkou. Stavíme stany a vaříme naší oblíbenou gulášovku z Vitany Bišice. Krásná večerní atmosféra. K vodě se přišlo napít pár koní. S pohledem na všudepřítomné světlušky jdeme na kutě.

15.1.2007

Noc proběhla opět v naprostém klidu. Vracíme se asi 3 km směrem k Los Chańares. Hned za plotem jsou G.borthi MT 07-151. Je to opět loňská Tomášova lokalita. Musím říci, že zde rostou pro mě jedny z nejhezčích borthii, které jsem měl možnost v Argentině spatřit. Vracíme se na křižovatku, kde jsou krásné skalkové pláně a na nich rostou miniaturní G.borthii MT 07-153 a G.berchtii MT 07-152. Chvíli mi trvá, než se naučím tyto rostlinky od sebe rozeznávat. Opět se potvrzuje, jak prostředí má vliv na vzhled rostlin na lokalitě.

 V Santa Rosa se ptáme docela hezké policajtky na cestu do Concarán. Chceme udělat takové kolečko a vrátit se do Santa Rosa.V městě nabíráme benzín a po jednom pokusu se trefujeme na tu správnou prašku. Navštěvujeme dvě lokality, kde rostou opět velké modré MT 07-154 a 07-156. První se jmenuje Arroyo las Maňas a druhá Los Alanices,Puerta Colorada. U Las Chilcas se rozhodujeme zastavit. Je zde zajímavý terén. K našemu velikému překvapení nalézáme nádherné čokoládové rostliny s černými trny. Rostliny přiřazujeme k G.ochoterenai, ale pokud je nám známo, tak v této oblasti žádné nálezy tohoto druhu nejsou.

Chtělo by to čas a tuto oblast pořádně prozkoumat. Při zpáteční cestě Santa Rosa se trochu na neznačených praškách zamotáme, ale Tomáš to pomocí kompasu nakonec vyřeší. Jsme docela hladový, a tak se opět pokusíme sehnat nějakou restauraci, kde by jsme se konečně navečeřeli. Nakonec se nám to v jednou bistru podaří. Dáváme pollo, papas fritas a pivko. Po chvíli si k nám přisedá připitý host, který se představuje jako majitel okolních polností.Vypráví, že je z Merla. Překvapuje znalostmi vážné hudby a zejména ruských klasiků. Kupodivu zná Smetanu i Dvořáka, ale říká, že se mu zamlouvá dramatičnost ruské hudby. Říká, že ho musíme zítra na jeho statku určitě navštívit. Víme ale, jak by takové pozvání dopadlo. Sice by to bylo zajímavé, ale den by byl v tahu, a tak se pokoušíme různě vymluvit. Musíme alespoň vyhovět jeho nabídce a přespat na oplocené louce, kde má zavedenou pitnou  vodu a zbudované ohniště. Doprovází nás ve svém terénním voze, docela ožralý, stodvacítkou přes město. 

16.1.2007

Dneska nás čeká konečně Cordoba. Hraniční Merlo na upatí Sierra San Luis je bohaté výletní město. Moderní vily a množství hotelů tomu napovídá. Rozdíl oproti provincii San Luis je hodně viditelný. Nakupujeme v panaderii čerstvé pečivo a vyrážíme po krásné asfaltce do hor. Nad městěm je krásný výhled a prodejní tržnička s uměleckými předměty. Samozřejmě fotíme a nakupujeme dárečky domů. Jelikož mám doma 3 ženský, tak to jsou převážně různé náušnice a náramky. Při průzkumu okolí nalézám jen G.monvillei.

  Po příjemně strávených 2 hodinách se vracíme do města a konečně spěcháme na většinou známé lokality v Cordobě. Cesta kopíruje Sierra de Comechingones po jeho levé straně. Po příšerné prašné cestě se konečně dostáváme do La Paz, kde odbočujeme přímo do hor na Loma Bola. GPS ukazuje za kopeček, kde je křížová cesta. Za tímto kopcem je, jak se nahoře ukáže, ještě jeden. Ten je však tak zarostý, že se vzdáváme možnosti  vidět G.papschii na této lokalitě v přírodě.

  Na další lokalitě G.papschii MT 07-158 jsme již úspěšní. Přejíždíme do San Javier, kde zase odbočujeme do hor. Příšerná kamenitá cesta nás po půl hodině cesty přivede k jejich lokalitě u La Constancia v nadmořské výšce 1208m. Nalézáme sice jen několik miniaturních rostlinek, ale jsou stejně krásné jako ve sbírce. Nahoře se od majitele pozemků dovídáme, že celá cesta je soukromá a urychleně za námi zavírá dříve otevřené vrata. Po návratu na asfaltku pokračujeme podle hor k Las Rabonas. Přestavoval jsem si tuto oblast výskytu vatterek úplně jinak. Rekreační oblast a značný provoz na asfaltové silnici mě spíše připomíná Evropu. Po chvíli míjíme ceduli Los Hornilos, kde nalézáme jen jednu rostlinku G vattterii. V Los Rabonas  se pokoušíme najít nějaké ubytování, ale dlouho se nám nedaří. Jsou prázdniny a proto je asi všude plno.  Až jeden pán nám pronajme svůj cabaňas za 160 AP, ale s podmínkou, že ho ráno v půl osmé už musíme opustit. Zase máme svůj vlastní venkovní bazén. No, kdy se to v Argentině povede ?