1. února 2007

Tak, a máme únor. Doma konec zimy a tady konec léta. Opět si uvědomuji, jak ten čas utíká, když se tráví něčím, co člověka baví. Snídaně je již připravená. Kafe s mlékem, nějaké připálené tousty a  kousek másla. No, ale pro jídlo kaktusář do Argentiny jistě nejezdí.

Vracíme se na prašku a postupně navštěvujeme tři lokality s identickým  vzhledem rostlin.  Zejména druhá El Carmen- La Cabaňa je opravdu bohatá. Některé G.spegazzinii MT 07-286 působí opravdu impozantně. Silné přilehlé trny jsou na bázi světlé, ale konce mají tmavé. Tato dvojbarevnost je velice efektní. Uprostřed je ohrada plná mečících koz, oplocená křovím z akácií. Je zajímavé, že v ohradě je hlídací pes, který se ven bez problémů dostane a taky toho náležitě využívá. Docela jsem se při focení lekl, když na mě vyběhnul. Nějak ztrácím pojem o čase. Když přicházím k autu, tak už na mě kluci čekají. Tak už to ale je, že někdy se zdržím já, někdy zase někdo jiný. Zajíždíme do Molinos, kde po focení katedrály, nalézáme otevřenou  hospodu a dokonce se tu vaří. Obsluhující personál se při objednávání jídla tváří, že nám rozumí, ale když přinesou jídlo, je to opět nějak jinak. S naší španělštinou se tomu ale ani nedivím. V okolí města se zastavujeme na dvou lokalitách, kde jsou rostliny už brčálově zelené. Loni nám tady začalo pršet, a tak se průzkum moc nekonal. G.spegazzinii MT 07-288 a 290 rostou na rovině většinou pod keři. Cesta pořád kopíruje po levé straně polovyschlou řeku. Podle její rozlohy  si docela umím představit, jak to  v ní vypadá, když přijdou ty správný lijáky. V dáli za řekou je vidět městečko Seclantás. Zastavuje u mé loňské lokality. Tady někde jsem loni našel zajímavou formu G.spegaziinii MT 07-292 s placatými trny, vypadající jako discocastus. Letos se to nějak nedaří. Tady už rostliny nerostou na rovině , ale na poměrně prudké skále. Jsou opět zelené a velmi variabilní, co se otrnění týče. Poprvé se objevuje Parodie rauschii a ještě nějaká, která se klukům nedaří určit. Neustále se také objevuje Ac.thionanthum, které tady ve skalách nedorůstá tak velikých rozměrů jako na předešlých lokalitách.

 V Cachi se zastavujeme v obchodě na náměstí a najíždíme na asfaltku, která vede na La Poma. V otevřených pláních mezi Playogasta a Palermo Oeste sjíždíme ze silnice a v nízké buši stavíme náš tábor na přenocování. Při krátkém průzkumu ještě nalézáme několik G. spegazzinii MT 07-293. Připadá mi zvláštní,  že v těchto větrných podmínkách a nadmořské výšce okolo 2500 m/n/m , mají rostliny také brčálově zelenou epidermis. Ještě večer se rozhodujeme, že původně plánovanou cestu až do La Poma zkrátíme a zítra se po nafocení rostlin vrátíme.  Pojedeme na Cachipampa.

2.2.2007

Při podrobnějším průzkumu nalézáme poměrně veliké množství, převážně mladých rostlin.

Vracíme se do Cachi, kde  v hotelu patřícímu Automotoklubu Argentina, nakupujeme ještě nějaké mapy. 3 km za městem zkoušíme dva kopečky s typickým terénem pro G.spegazzinii. Rostliny MT O7-294 jsou ještě pořád zelené a do velikosti 25 cm. Jako doprovodná vegetace tady roste Lobivie haematacantha elongata.

  Těsně před Seclantás odbočujeme do leva na Národní park Los Cardónes. Před parkem je naše první lokalita východně Santuaro. Je to otevřená krajina, nízká buš s prvními sloupy pasacán. G.spegazzinii MT 07-295 jsou ploché veliké rostliny, již s tmavší pokožkou. V tomto prostředí se krásně fotografuje . Přejíždíme těšně před začátek parku. Rostliny G.spegazzinii MT 07-96 z Pampa de Tin Tin jsou již v našich sbírkách známé. Je to poměrně mladá lokalita, zato s výhledem na barevná skaliska a údolí parku. U cedule Parque Nacionál Los Cardónes je ještě jedna malá cedulka s nadmořskou výškou a se symbolem foťáku. Co však znamená cedulka s nádobkou na mate je mi však záhadou. Nikde žádný stánek s  občerstvením (což je jedině dobře), a tak snad jedině doporučení, přivést si vše potřebné s sebou a sám si ho uvařit.

  Jak postupně stoupáme k Cachipampa, tak se citelně ochlazuje a přidává se mlha. U odbočky na Amblayo zastavujeme, oblékáme si bundy a vyrážíme na kopec. V této nadmořské výšce, 3216 m,  je už  jiná kaktusová vegetace. Nádherně působí v tomto psím počasí zejména různobarevné květy Lobivie kuenrichii. Zkouším fotografovat, ale těžko říct, co z toho bude. Zajímavě také působí Op. airampoa a werschafeldii. Je zde také plno skalniček.  Zjišťujeme, že tu se svým zájmem o kaktusy nejsme sami. Na vedlejším kopečku pobíhá v mlze několik nám podobných šílenců.

   Pořád mrholí, a tak raději sjíždíme do údolí. V místech, kde se dostáváme pod mraky, je vidět honosný název Cafeteria. I přesto,že tady stojí autobus se  školním zájezdem, zastavujeme. Bohužel, žádné preso, jen instantní kafe zalité z rychlovarné konvice. Je to ale poprvé a taky naposled, co se s něčím takovým v Argentině setkáváme. V Campo Quijano zajíždíme na staré nádraží, kde klukům ukazuji několik posledních rostlinek G.marsonerii MT 07-297. Je to bohužel lokalita, která je odsouzena k zániku. S E.ancistrofora, rostoucím také v trávě, to bohužel není lepší. U starého vagonu stavíme tábor a po zhodnocení dnešního dne jdeme spát.

3.2.2007

Dneska máme v plánu zmapovat výskyt kaktusů v celé Quebrada del Toro a jestli to vyjde, tak se podívat až do San Antonio de los Cobres. První lokalita, kde rostou G.spegazzinii MT 07-298 je El Tunal. Bohužel, tato oblast je ještě značně vlhká a tím i pro spegouše nevhodná. Většina rostlin je napadená černou houbou. Kupodivu je zde i dost zdravých semenáčků. Zvláštní je, že jsou napadené i plody.

     Na Quebrada del Carachii je to již o něčem jiném. Krásné G.spegaziinii MT 07-299 doplňuje E.chrisantha, Mahuenopsis glomerata,Tephrocactus mandragora, Parodie stuemerii, Parrhocactus umadeave a Opuncie airampoa. Vsudypřítomný C.pasacana forma poco umocňuje vzhled této lokality. Variabilnost gymen je obrovská. Krásná forma se žlutými a také semenáčky s kudrnatými trny. Kluci odešli na průzkum do průsmyku a já mám alespoň plno času vše důkladně prozkoumat. Než přijdou, tak mám ještě i čas se vykoupat v zásobovacím korytě, plným křišťálově čisté vody. U Puerta Tastil je další naše dnešní zastávka. G.spegazzinii MT 07-301 i doprovodná vegetace jsou stejné jako na předešlé lokalitě. Některé Parodie stuemerii jsou v květu. Bohužel se zde značně vyskytuje vlnatka. Na Alfacito je lokalita na prudké skále, plné tekoucího štěrku. Nalézáme několik G.spegazzinii MT 07-302, první již v květu. Je zde plno různých skalniček. Zejména kvetoucí Echewerie peruviana působí efektně. Další lokalita,Santa Rosa de Tastil,Las Cuevas je již v 3240 m/n/m. Poprvé se objevuje E.ferox. Některé rostliny vypadají jako trsy trávy a lze je rozeznat až úplně z blízka. Na hřbetu kopečka nalézáme  G.spegazzinii MT 07-303. Roste zde veliké množství rostlin a většina jich je v květu. Je to nádhera. Horizontálně rozevláté dlouhé trny jsou pro tuto část quebrady typické.  Nevím co dříve fotit. Květy jsou vidět už na dálku. Tak mě zase napadá, jak by bylo krásné jet za gymnama v době květu na jaře.

     Poslední a zároveň nejvyšší výskyt G spegazzinii  MT 07-304 je na Arroyo Intihuasi za cedulí La Encruciada. Výškoměr ukazuje 3540 m/n/m. Kluky posílám na skalku o které vím, že tam roste 6 posledních rostlin. Snažím se prozkoumat okolní kopce, ale bohužel již žádná gymna nenalézám. Kam oko dohlédne však rostou veliké Pyrrhocactus umadeave. Jsou jich tady tisíce. U auta se scházíme a kluci říkají, že tam našli ještě jeden semenáček. Takže konečná bilance je sedm spegoušů.

  Času máme ještě dost, a tak se rozhodujeme jet se podívat do San Antonio de los Cobres. Abra Blanca je se svými  4080 m/n/m nejvyšší bod na cestě. Samozřejmost je focení u cedule. Bohužel za několik km končí asfalt.Čeká nás kodrcání po větrem zvlněné prašce,a to znamená jet buď krokem a kopírovat vlny, a nebo okolo 100 km za hodinu. V této rychlosti již pérování vozu nestihne kopírovat terénní nerovnosti a cesta se stává více snesitelnou. Většinou volím druhou možnost. V San Antonio nafotíme kostel a taky se opět potkáváme s německou expedicí, kterou jsme poprvé viděli u katedrály v Molinos. Jelikož je už 7 hod a před námi 150 km cesty, je nám jasné,  že do Campo Quijano se dostaneme až za tmy. Těsně před městem se složitě vyhýbají dva kamiony, a tak je silnice zacpaná. Po půl hodině se vše v klidu vyřeší a my můžeme hledat nějaké nocování. Jelikož při průjezdu městem žádné vhodné ubytování nenalézáme, tak se rozhoduje přespat na místě našeho včerejšího nocování u železničního vagonu na nádraží. Ještě je vidět, kde jsme měli stany. Bohužel, když už máme postavené stany, tak přijíždí policie a sděluje nám, že jsme na soukromém pozemku a majitel si nepřeje, abychom tady nocovali. Je vidět, že policistům je nepříjemné nás odtud vyhánět, ale po dalším telefonickém rozhovoru, nám vše potvrzují. Když balíme stany, přijíždí znovu policie a ochotně nás doprovází na místní koupaliště, kde v klidu a za mírný poplatek přespíme.

 4.2.2007

Dalším cílem našeho pobytu je podívat se na výskyt G.bayrianum, do oblasti pohoří Cerro Medina, na pomezí provincií Tucumán a Salta. Ještě se pokoušíme najít typovou lokalitu G.spegazzinii, La Viňa. Je to několik domů u Rosario de Lerma. Bohužel je to vlhká oblast, kde se podle mě těžko mohly tyto kaktusy vyskytovat. Všude samé pole s tabákem a žádný terén vhodný pro tyto kaktusy. Je také možné, že původním popisem  před 100 lety bylo myšleno nějaké jiné místo s názvem La Viňa. Při našem putování jsme ještě  na  toto místo  narazili  v oblasti u Chachi.

    Vracíme se na hlavní silnici a U San Vicente  zkoušíme najít G.delaetii. Hned na svahu vedle asfaltky je také nalézáme. Rostliny z této oblasti jsou popsané jako G.anterostele . MT 07-305 jsou ploché rostliny se semeníky vyrůstajícími z boku rostliny. Rostou jako všechny z příbuzenstva G.schickendantzii pod keři ve stínu.

     U Guachipas zajíždíme na mezinárodní silnici do hor. Na Cerro Medina je to asi 80 km po horských cestách. Nádherné jsou výhledy na všudypřítomnou hustou zeleň. U Questa de Lajar, na skalních výchozech roste spolu Parodie sp. A Echinopsis ancistrofora. Bohužel druhá polovina cesty je z hlediska průjezdu našim vozem stále horší. Že jsme na mezinárodní silnici, dokazují už jen kilometrovníky u cesty. Místy už není vidět, co je silnice a co louka. Mělo nás napadnou, že pohledy většiny domorodců na koních nevěští nic dobrého pro naše dojetí na Cerro Medina. Na vlhkých skalách u cesty rostou dva druhy rebucie. Asi 5 krát se nám podaří projet brodem s kamenným dnem, ale bohužel u posledního si to už netroufneme. Šíře 15 metrů a hloubka 60 cm je pro nás dostatečným varováním. Uvíznout v této liduprázdné oblasti v řece, by asi žádná zábava nebyla. Jsme asi 15 km od našeho cíle, ale nezbývá než se vrátit k La Viňa a přes Cafayate,Tucumámn se do této oblasti dostat od jihu. Je to ale asi 350 km. Příroda je v této oblasti tak nádherná, že tento den za ztrátu rozhodně nepovažujeme. Nocujeme u jednoho brodu, asi 40 km před nájezdem na hlavní silnici Cafayate-Salta.

 5.2.2007

Dnešní neplánovaný přesun nám alespoň dává možnost lépe prozkoumat celou Qubradu de las Conchas. Cedule, která na tento krásný přírodní kout Argentiny upozorňuje, je asi 80 km od Cafayate. Z vlhka se jako mávnutím kouzelného proutku dostáváme do suché skalnaté oblasti. Červené pískovcové skály a předpokládaný výskyt G.spegaziinii nás láká k průzkumu. První zastávka je 70 km od Cafayate. Na špatně přístupných skalách napravo u cesty nalézáme G.delaetii, G.saglionis, bíle kvetoucí Echinopsis.sp a nějakou parodii. U Morales zaznamenáváme již první spegazzinii MT 07-308. Jsou to rostliny většinou s tmavými trny a tmavou fialovohnědou epidermis. Ostatní gymna jsou stejná tak, jak na minulé lokalitě. Při průjezdu El Obelisko  neopomene pozdravit seňora Obelisco, který tu v každém počasí prodává své suvenýry.

     Odbočujeme na Amaicha del Valle, za kterým již začíná teplá a vlhká oblast provincie Tucumán. Zastavujeme nafotit  bromelie rostoucí na stromech a v městečku Tafi del Valle hledáme vhodný nocleh. První cabaňos jsou chatky, rozmístěné na svahu s výhledem na jezero. Bohužel, pro nás jsou nevhodné, protože proud do zásuvek pouští majitel až  večer.

Zajíždíme do městečka a v místním kempu si pronajímáme místnost na přespání. V centru je ulička plná obchůdků se suvenýry ,a tak toho náležitě využívám a nakupuji nějaké dárky.

 6.2.2007

Ráno mě budí voda, která mi kápla na obličej. Nad námi je neizolovaná plechová střecha, vzdušná vlhkost se na ní vysráží a kape na vše dole. Raději rychle balíme a vyrážíme směr hlavní město provincie San Miguel de Tucumán. Za městem najíždíme na dálnici směr Salta a v El Tala sjíždíme na šestku ( z druhé strany je značená jako 9), která kdyby byla průjezdná tak vede do La Viňa v Saltě. Po pravé straně máme Sierra de Medina, jejíž průzkum jsme si nechali na zítřejší den.

    Na prvním kopci, 8 km od El Tala rostou G.bayrianum MT 07-311. Je třeba vylézt po kozích steskách až na úplný vršek. Tam na skalních výchozech je rostlin dostatek. Jsou hodně variabilní a zase je vidět, jakým rostliny u nás ve sbírkách prošly výběrem. Jarda s úpatí kopce volá, jestli jsem náhodou neztratil nabíječku. Sundavám fotobatoh a zjišťuji, že se při prolézání křovím otevřel a vše se vysypalo včetně dokladů a peněz. Postupně za pomoci kluků vše nalézáme, a tak jim rád za pomoc slibuji koupit pivo. Na dalších dvou lokalitách La Asunsion a El Jardin již žádné bayriána nenalézáme, ale roste zde G.pflanzii var.argentinense MT 07-312. Vracíme se nazpět k El Tala, kde jsme viděli  přírodní koupaliště dole pod mostem. Řeka tvoří přirozenou hranici mezi provinciemi a za mostem je policejní stanice. Voda je nádherně teplá, vaříme naší oblíbenou gulášovou, popijeme pivečko a jdeme spát .

 7.2.2007

Naštěstí nebyl nahoře na silnici veliký provoz, a tak se spalo docela dobře. Ráno se ještě rychle vykoupám, a jelikož začíná drobně pršet, tak rychle balíme. Přemisťujeme se  na Sierra de Medina, kde je typová lokalita G. bayrianum.

   Nejdříve se pokusíme dostat na pohoří s východní strany. Za Choromoro odbočujeme do leva na San Vicente. Přímo před námi je Sierra Medina. Bohužel těsně před osadou je veliký brod, který si s naším autem netroufáme projet. Pěšky by to sice šlo, ale k pohoří je to ještě asi 4 km. To by bylo veliké zdržení s nejistým výsledkem. Proto se vracíme na hlavní silnici a musíme jet až před hlavní město, kde se dá celé pohoří objet. Asi po 40 km zajíždíme přímo do centra hor, kde u Rio Medina cesta končí. Všude v okolí je nepřístupný terén. Musíme se prodrat křovím, ale bohužel průzkum sympaticky vyhlížejícího kopečku nepřináší žádné kaktusové nálezy. Jak se později ukazuje, gymna rostou jen v nižších nadmořských výškách, na úpatí hor. Vracíme se na křižovatku a objíždíme zbytek pohoří až na hranice Tucumánu a Salty. Zde víme, že byly bayriána už sbíraný, ale bohužel nemáme žádné GPS údaje. Cesta je špatná a bohužel začíná zase drobně krápat. Jestli začne pořádně pršet, tak se asi odtud tak lehce nedostaneme. Přejíždíme do Salty a asi po 4 km děláme průzkum, bohužel opět bez výsledku. Vracíme se na hranice, kde se zdál terén pro kaktusy příznivější. Již se pomalu šeří, a tak zůstávám s klukama u auta a Tomáš se vydává na vršek. Za chvíli se ztrácí z dohledu. Pořád drobně mží a do nejbližší civilizace je to asi 50 km. Asi po 20 minutách se Tomáš vrací s dobrou zprávou. Na vršku na skalních výchozech opravdu několik rostlin našel. To je pro mě velká výzva. Odjet z této oblasti a nevidět tyto krásné rostliny, by mě opravdu mrzelo. Asi po dvou km je ještě jeden kopeček, který stojí za to prozkoumat. Je to nádhera, v trávě na západní straně hned u silnice nalézáme  asi 20  rostlin všech velikostí. Už docela hustě prší. Ještě  se pokouším udělat několik  fotek a rychle ať jsme v civilizaci.  Naštěstí cesta je sjízdná, a tak již za úplné tmy hledáme ubytování v městečku Burruyacu. Bohužel žádné ubytování tu není a spaní venku pro déšť nepřipadá v úvahu. Místní policajt nám říká, že doňa Acuňa pronajímá místnost na přespání. Je to bodrá šedesátnice a opravdu po vyklizení dvou motorek a několika kol, se v garáži ukazují čtyři postele. Cena je prý včetně klimatizace, ale přinese jen ventilátor, jaký se běžně prodává na našich vietnamských tržnicích. Dokonce se můžeme u majitelky i vysprchovat v koupelně za kuchyní. Za klepání deště na plechovou střechu postupně usínáme.

 8.2.2007

Noc za moc nestála. Děsný pařák a celou noc po nás lezli nějaký brouci. Naštěstí přestalo pršet. Dnes se již začínáme přesouvat pomalu k Buenos Aires. Přední náprava docela vibruje , asi se na přejezdech přes brody pohnula geometrie. Brzdové destičky už taky dosloužily, a tak raději brzdím ruční brzdou. Snad to ještě chvíli vydrží. Přejíždíme do provincie Santiago del Estero. Bohužel rovné silnice jsou ve špatném stavu. Veliké díry jsou vidět až na poslední chvíli, a tak každou chvilku nějakou vymetem. Asi 100 km před hranicemi mezi provinciemi jedeme po rozdělané široké cestě. Opět stejné technologické postupy. Navozit jíl, urovnat, a místo válců nechat po tom polotovaru jezdit auta. Předjet náklaďák je hrozné rizikové, protože zvedající prach neumožňuje při předjíždění vidět do protisměru. Tak se raději vlečeme daleko za ním. Při přejezdu do Santa Fe se rozdělaná silnice mění v krásnou asfaltku. Jízda po těchto nekonečných rovinách však žádné zážitky nepřináší.

    Asi 25 km západně před městem Vera máme první lokalitu G.erolesii MT 07-315. Je to vlhká oblast. Rostlinky tady rostou na vyvýšeninách spolu se Stetsonia coryne a nějakým echinopsisem, snad chacoanou. Je vidět, že oblast je často zaplavena vodou. Hned vedle je jezero, které mi připomíná svými ostrůvky jihočeské rybníky. Zajíždíme na prašku, která vede okolo jezera a stavíme stany. Všude je hrozné množství komárů, a tak brzy zalézáme do stanů.

 9.2.2007

Rozhodujeme se, že se ještě podíváme asi na dvě lokality v okolí Vera. První je 11 km severovýchodně od města. Na pravé straně silnice jsou mělká jezírka, a tak raději nalevo přelézáme drátěný plot. G.erolesii MT 07-316 roste v mechu opět na mírných vyvýšeninách. Doprovodná vegetace je stejná jako na předešlé lokalitě. A další lokalitě rostou G.erolesii MT 07-317 napískových stráních podél plotu. Toto místo u patníku č.148 je bohaté naleziště, některé rostliny mají i 8 cm.

     Jelikož máme naplánováno se podívat na G.mesopotamicum a před námi je veletok Paraná se záplavovými oblastmi, musíme se stočit na sever. Projíždíme provincií Chaco a u města Resistenci je obrovský most a hned za mostem jsme v Corrientes. Docela by mně mrzelo, kdybych se nevykoupal v tomto veletoku. Řeka je široká asi 2 km a na patě mostu je městská pláž. Nehledě na piraňi,  jsem se s Tomášem do vody namočil. Proud je tak silný, že to jde jen pár metrů od břehu. Je tady jen několik lidí a za námi celou dobu stojí policajt. Opět se stáčíme na jih . Po 30 km je dole pod mostem přírodní koupaliště na řece, tak tam zajíždíme. Sice spát pod takhle frekventovanou silnící nebude žádná výhra, ale hledat v této oplocené rovině nějaké místo na stany a auto je opravdu problém. Voda v řece je úplně hnědá a má alespoň 35 stupňů. Vypereme prádlo, Lumír uvařil polévku a jdeme spát. Špatně se mi usíná, protože randál od neustále projíždějících kamionů je docela veliký. Nakonec mně ale únava přemůže a probudím se až ráno.

10.2.2007 

Vyjíždíme trochu později, protože máme úplně mokrý stany. Před Mercedes jsou nějaké trhy zaměřené na oslavu  svatého San Antonia. Jarda kupuje originální argentinský kopací míč made in China. Do této provincie se však hlavně jedeme podívat, jak vypadá G.mesopotamicum v přírodě.  První rostlinky MT 07-318 které nalézáme, rostou 10 km jižně za městem. Asi 600 m v pastvině jich je jen malé množství. Vzhledem mi připomínají sulky. Stádu mladých býku není jasné, co tady děláme, ale nechávají nás naštěstí v klidu.

   Zastavuje ještě na jedné lokalitě, kde rostou G.mesopotamicum MT 07-319, ihned u silnice za plotem. Opět zdevastovaná lokalita, odsouzená dle mého názoru k zániku. Naproti na louce se však povalují samé surové acháty. Největší jádro, které nalézám je asi  10 cm veliké.   

  Po mezinárodní silnici č.14 přejíždíme do provincie Entré Rios. Hned za hranicemi nás zastavuje skupina policistů a mladý důstojník nám ukazuje, ať zajedeme ke straně. Zjišťuje, že jsme někde ztratily přední poznávací značku. Když zjistí, že jsme z Česka, tak nám radostně sděluje, že jeho kamarád má od nás holku. Upozorňuje nás, že tato silnice je pro nás nebezpečná, abychom přejeli na souběžnou 12. To je však pro nás asi 300 km navíc, a tak pokračujeme po 14. Mysleli jsme si, že se tady přepadává nebo tak nějak. Záhy však zjišťujeme, jak to myslel. Před  městem Concordia nám znovu mladý policajt ukazuje, ať jedeme na stranu. Říká, že jsme udělali hned dva přestupky. Jednak nemáme značku, a jednak jsme předjížděli na plné čáře. Máme počkat na velitele, který to s námi prý vyřeší. Vzadu na ohýnku za stanicí pečou nějaké maso, a tak to chvíli trvá. V kanceláři za přítomnosti svého zástupce nám sděluje, že musíme zaplatit 552 argentinských pesos (asi 3800,- Kč). S tím mě pěkně naštval, a tak se mu snažím vysvětlit, že taková částka je absolutně neodpovídající a že nejsme žádní gringos. Když vidí, že si raději pojedeme stěžovat do Buenos Aires, tak se ptá, kolik jsme ochotni dát. Nakonec to usmlouváme na 200 pesos, ale i tak je to na místní poměry pokuta nevídaná. Už alespoň víme, před čím nás jeho kolega varoval. Je však pravda, že s takovým jednáním, jsem se nikdy v Jižní Americe nesetkal. Spíše jsou všichni policajti ochotný a snaží se cizincům v rámci svých možností pomoci.

   Odbočuje do města, kde jsou ale všechny hotely buď předražené a nebo plné. Nakonec již za tmy odbočujeme na pračku mezi vesnice a u lesa na krajnici stavíme stany.

11.2.2007

Ráno je jasno a sluníčko už pěkně hřeje. Nevaříme kafe, to si dáme po cestě u benzínové pumpy. Přesouváme se přes provincii Entré Rios k městu Gualeguaychú, kde odbočujeme na ruta puenta internacionál č 136, která směřuje přes Rio Uruguay do Uruguaye. Sjíždíme na prašku č. 42 a po 15 km zastavujeme na lokalitě G.schroederianum MT 07-320. Tyto nádherné rostliny rostou na travnatých ostrůvcích na čistě pískovém podloží, většinou pod keři. Mají tmavou epidermis a většinou přilehlé středové trny. Rostliny s trčícím středním trnem, které se u nás pěstují pod jménem G.schroederianum Entre Rios, jsem na této lokalitě neviděl. Jako další kaktus zde rote Echinipsis chacoana.

     Vracíme se na naši známou ruta č.14 a přes most nad Rio Uruguay se dostáváme do Buenos Aires. Rozhodujeme se nocovat ve čtvrti Ezeiza, na které je také naše mezinárodní letiště. Bohužel se nám žádný volný hotel nedaří objevit. Na doporučení jednoho autobusáka přejíždíme do vedlejší části Monte Grande, kde je v jednom hotelu volný jeden třílůžkový a jeden jednolůžkový pokoj. Ten je sice bez oken, ale ty dvě noci se to dá přežít.

13.2.2007

Ráno hledáme ruční myčku. Auto vypadá po šesti týdenním ježdění do argentinských cestách dost hrozně, tak ať je alespoň čistý. Za mírný poplatek 14 AP je po dvou hodinách zase jako nové. Cestu do rent a caru absolvujeme přes centrum,. Doprava je tady, jako v celé Jižní Americe dost chaotická, a tak trochu bloudíme. Nakonec se nám podaří najet na malé náměstí před půjčovnou, ale bohužel policajt nás nechce nechat tady parkovat a tak zajíždím za roh, kde musím také stát za zákazu zastavení. Naštěstí se nám podaří po doplacení počtu najetých kilometrů bez problémů auto vrátit zaměstnanci rentacaru, a tak se můžeme podíval po městě.

   Bereme si taxi, cenu dohadujeme na 100 AP, a vracíme se do našeho hotelu. S taxikářem si dohodnemepřistavení taxiku na zítra na 10.30 hod. Nákupy na hlavní třídě a balení mi zabere odpoledne. Na doporučení hotelového recepčního se rozhodujeme pro rozlučkovou večeři v prvotřídní parilla restauraci. Je otevřeno od 20 hodin až do rána a my patříme mezi první hosty. Paušální poplatek za jídlo v neomezeném množství je jen 21 AP a je opravdu z čeho vybírat. K pití si dáváme blanco Melbeck z provincie Tucumán.

14.2.2007

Taxi je v čas přistavené. Opravdu neradi se  loučíme s krásnou Argentinou, ale už se všichni také těšíme na naše blízké doma. Ještě 11212 km bezproblémového letu boeingem 777-200 a v 7.02 středoevropského času přistáváme na letišti v Miláně. Bohužel navazující letadlo do Vídně letí až v 15.40, a tak čas vyplňujeme  hodnocením našeho šestitýdenního putování . K naší spokojenosti, vše proběhlo bez větších problémů, a tak se už zase těšíme na další návštěvu lokalit našich oblíbených gymnocalycií. Ve Vídni přistáváme v 17.10 a Jardy dcera nás převáží do Brna. Autobusem společnosti Studentagency se okolo 21.00 dostávám do Prahy.