O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt
 

Argentina a Chile 2012

Termín: 1.1.2012 – 2.2.2012
 
 
 

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12

 

Den čtvrtý a pátý ...

 

4. ledna 2012

To byla nějaká dlouhá noc? Několikrát za noc jsem se vzbudila a bylo mi divné, že je ještě tma. Stáří klepe na vrátka, tak tolik hodin spánku asi už nepotřebuju. Hned po svítání jsem našla moc zajímavej kámen. Vzít či nevzít? Moc těžkej. Vůbec nemám ponětí, mezi co ho zařadit. Tak nažhavit horkou linku s pražským předsedou kaktusářů, ten by poradil. Projíždíme opět měsíční krajinou. Jak měsíční krajinou? Pokřikujou na mě malé trsy červeně kvetoucích rozchodníků.

  01047219

Hory jsou nižší a začíná se otevírat údolí. Jedeme směrem k moři. Směr město Capiapo. Zvláštně upravená cesta. Prý je to technologie solného roztoku, který ztvrdne a vytvoří jakousi krustu připomínající asfaltový nástřik. Po nějaké době se pokropí vodou znovu, tak právě jako dneska.

Stop…ruiny. Ruinas de Puquios. Kdo tu bydlel? Nevíš? Zavři na chvilku oči a uvidíš. Už vidím a neřeknu. V Capiapó rychle měníme peníze. Až tak rychle, že Martin po několika minutách infarktového stavu přišel na to, že místo dolarů vyměnil argentinská pesa. To jsou ceny. Odskočíte si za 200, za parkovné pětikilčo a za litr benzínu osm set. Tolik tisíc v kapse jsem ještě nikdy neměla.

 

 

 

No to je teda luxus pro holky z města. V Praze chodíme do fitka, které je vybaveno super moderními stroji, a tady na náměstí mají tolik posilovacích strojů, stačí jen na nějaký naskočit a zacvičit si. Raz dva raz dva, to jim to jde. Cestou do Caldera zastavujeme v zálivu na polední pauzu. Tak odtud máme sardinky.

  01047230

A máme tu nový film „ Jak zachránit medúzu “. Prostě chudák malá se při přílivu zašprajcla za balvanem, tak jsem ji pomocí háčku přesunula na širé moře. Zatímco si hraju s transparentním tvorem, malý krab se mi schoval mezi dva kameny. Mě si vyfoť, jsem malej gekonek a jsem tady na skále. Dík za škemrání, ale ty jseš fakt ten pravej. Prťavej a pěkně daleko. Tak pojď blíž, ne?

Nasedáme a pokračujeme několik kilometrů podél pobřeží Pacifiku do Zoológico de Piedras. Nespočítatelné množství balvanů a jen třináct jich dostalo svoje jméno. Začínaje slonem, přes hrocha a nosorožce až k delfínovi. No jo, jsou jim podobné.

  01047237

Neuvěřitelné cestování. Nechápu, v jakém perfektním stavu mají v Chile silnice. Vlevo hory a vpravo taky hory. Uprostřed rovná černá čára. Dálnice. Ani nevím, kde končí a kde začíná, ale vypadá to, jakoby tu včera byl zahájen provoz. Odpoledne Quebrada Salada a plán dostat se na Isla Pan de Azúcar. Lumír má nějaké gépesky, tak zastavujeme na různých lokalitách. Směr lokalita 40 Minas. Lumča je moc spokojený. Po dlouhém čekání, se konečně dočkal.

Thelocephala malleolata a Copiapoa hypogaea.

  01047241

  01047253

  01047257

Tys mě vystrašil. Naháníme tu malou potvůrku všemi směry. Konečně. To bude asi samička, protože zůstala nehybně na kameni a tak líbezně se zahleděla do Martinových očí.

  01047251

Na hlavní silnici odbočujeme na Isla Pan de Azúcar s Copiapoa columna – alba.

 

  Další lokalita je s Copiapoa chanaralensis.

 

Chodím po lokalitě a dlabu chilský chleba. Kluci se podělili o první láhev pivka. Vjíždíme do parku a pokukujeme po nějakém místě na spaní. U pláže…Ještě máme dost času, jeď dál Martine, pokynul Král. Kaktusy a kaktusy, homole a homole.

Přemýšlím, proč je cestou hodně kamenů připomínajících homole cukru natřeno bílou barvou.  Kdo by je natíral, hledal a proč? Nejdřív mě napadlo, že jako symbol velké hory. Rovina a homole. Ale potom jsem viděla, že natřené kameny jsou i sto kilometrů za cukrovou horou. Musím se zeptat Luise z Chile. Jeho práce je odečítat ze  satelitních snímků změny krajiny v Jižní Americe. Třeba kameny natíral sám.

Najednou se krajina změnila. Jak ji nejlépe charakterizovat? Představte si tisíce meganáklaďáků, které vysypávaly písek po celém území. Kdo byl architektem? Řidič náklaďáku.

  01047267

 To bude zase akce. Chceme spát u moře a nějak se vzdaluje.

  01047263

Mlčím, i když mám v ruce pouzdro na kabely značky Prince. Lumírova Gpska ukazuje nejkratší cesty k cíli a zaručeně správným směrem. Kdybych nebyla líná, vyndám tu buzolu a zorientuju ji s mapou. Kdyby …kdyby…Jedeme někam do hor. Místo klesání, stoupáme výš a výš. Lumír tvrdí, že GPS je systém tam od nich. Gde piča sú. Má recht. Souhlasím. Ještě k tomu hledá místo jménem Esmeralda. Podezřívám ho, že jako aktivní penzista sleduje telenovely.

Potkáváme jedno auto a řidič nás posílá nazpátek. Jedeme směrem k moři. Stmívá se. Cestou nás míjí auto, které přepravuje řasy. Už cítím moře. Je 21.30 místního času a před námi je krkolomně se svažující úzká cesta. Kluci vyběhnou z auta a z kopečka do kopečka. Tam nejedu, zůstaneme tady.

Vlastně můžu být ráda. Martin by mě hecoval jít si zaskotačit do moře za svitu luny a představa, že by mě šlehla medúza jako projev díků za záchranu jejího života, byla horší než realita spát sice na písku, ale od moře trochu dál. Žádná večeře, žádné psaní. Rychle postavit stan. Tuším, že než se Martin vrátil z koupelny, už jsem spala.

  

5. ledna 2012 

Je ráno. Je krásné příjemné ráno. Je trochu zamračeno a je…je zvláštní vlhko. V Argentině, když padá mlha je vlhké všechno. Na tomto místě jen zem a rostliny. Na začátku dnešního dne jsme zastavili v údolí skalek.

  01057274

Z okna jsem uviděla kvetoucí kopču. Má krásný květ a hodně kamarádek.

  01057270

Jdeme na průzkum. Mimo jiné, Martin už tady byl před několika lety. Je to kousek za Caleta Haunillos. Petro, podívej se na ty miniatury. Martin mi ukazuje fotky. A že je nenajdeš. Nevím, ale budu se snažit. Malinký minikaktousky. Ve foťáku jsou o mnohem větší. Představovala jsem si něco jako natálky, ale tohle  šestimilimetrové monstrum ani náhodou.

Encantada, me llamo Copiapoa lauii.

  01057277

Na lokalitě Esmeralda nás čeká a vyhlíží Copiapoa columna - alba. Můžu začít zpívat, tak jako Copiapoa každým dnem, otáčím se za sluncem.

  01057281

 

Co byste řekli tomu, kdybychom se v Taltal zastavili na oběd. Nejrychlejší odpověď po několika dnech. Jasně, že jo. Ale jako předkrm si ještě dáme jednu lokalitu s Copiapoa cinerea.

 

  01057289

Vjíždíme do města a Martin hledá kostel jako orientační bod z minula. Byl tu a už není. Tak to musím říct Jirkovi. Něco ti zůstane ve vzpomínkách a za nějakou dobu realita může být i jiná. Vždyť to říkám, cestujte, pokud to jde.

  01057294

Restaurace je z roku 1863. Na zdi vidím zvětšenou fotografii z té doby. Taky tady jezdila koněspřežka jako v Praze, ale většina domů byla ze dřeva a jsou tu i dnes. Dostáváme jídelníček. Co si vybrat? Tak třeba…seňora, máme jen biftek…a pesca máte, ptá se Martin. Uculuju se stejně jako číšník. Martin chce živou rybu…hahaha….číšník mu nabídne správně pescada. Co nám doporučíte? Tak tres veces. My si dáme jako přílohu rajčata s avokádem a Lumír papas fritas. Delikatesa. Ryba na grilu. Velká porce. Všichni jsme si moc pochutnali.

Copak nás čeká po obědě? Quebrada San Ramon. Jak napadne kaktusáře přelézt vrakáč a jít někam quebradou dvě hodiny rychlou chůzí za něčím, čemu se říká Capiapoa krainziana? S sebou velkou flašku vody a jde se. Hele, není náhodou tady to červený auto, který je tady zaparkovaný nějakýho kaktusáře?

To je k nevíře. Je. Na začátku našeho výšlapu jsme potkali kaktusáře Millera s manželkou. Ta si trochu postěžovala, že mají problém najít ubytování a kde spíme jako my? Wir zelten. Úsměv, foto, hodně štěstí a aufwiedersehen. Tak jdem na to.

  01057297

Pravdou je, že dvě hodiny nádherné scenérie a na konci kopči se střapatou bílou čepičkou, stály za to.

  01057308

 

Cesta dolů se zdá mnohem delší. Možná je to tím, že víc vysypáváme štěrk z našich bot. Lumír se zastavil a hledá nějakou malou dírku v podrážce, kterou se mu dovnitř dostávají kameny. Martin má svůj typický výbuch smíchu. Bodejď by ne. Lumír má na botě žraloka. Vtipný, co? Závěr našeho treku zapíjíme pivem a colou na břehu oceánu.

Sedíme na kamenech a klábosíme. Počítáme vlny a dáváme za pravdu vědě, že každá desátá je vždy největší. I surfaři na ni čekají. Kdo vleze do vody? Martin smočí nohy a trochu i kraťasy. My možná až ráno, pokud mraky medúz si hodí pauzu a někam odplavou. Několik pelikánů přelétlo nad hlavami. To jsou rybáři. Hele Martine lachtan. Mává mi, musím mu taky zamávat.

Vyfotit západ slunce, postavit stany, poslouchat hudbu šumění oceánu a třeba si i nechat něco zdát. Zítra vám to povím. Sakra narušitel. Nějakej obytnej vůz se nám natlačil přímo za auto. V odrazu světla z počítače uviděli můj škleb. Chápu. Někde spát musej. Já osobně jsem soliterní typ, a pokud na prázdné pláži uvidím stan s autem a budu chtít si zastanovat, tak zvolím odlehlou část pláže. Ti nesoliterní, ti co potřebují kohokoliv k natulení, se prostě někam přilepí. Proč to na tom světě tak chodí? Kdo ví? 

 

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12