O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt
 

Argentina a Chile 2012

Termín: 1.1.2012 – 2.2.2012
 
 
 

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12

 

 26. - 28. ledna ...

 

26. leden 2012

Dobré ráno. Vypozorovala jsem za několik nocí, že noc má dvě fáze. V té první je hrozné horko, v té druhé se ochladí a spadne se do hlubokého spánku. Ráno se musí rychle vylézt ze stanu, dřív než začne pálit sluníčko.

Co to bučí? U Lumírova stanu stojí bučící malý bejček černý jako bota.  Na kopci v EL Muro mají kluci lokalitu s G. ochoterenai. Ani nevím proč, ale tahle s ožraným květem od mravenců, taky chtěla vyfotit.

 

Šineme si to po ránu cestou, kde člověk pěkně musí zvednout hlavu, aby dohlédl k vrcholkům vysokých skal. Kondoři velcí se už taky probudili a nechají se unášet větrnými proudy po obloze.

Na lokalitě El Talita kluci vyběhli na ochoterenajky. Já jsem se usadila na kamenu, zvedla hlavu a pozorovala vznášení kondorů v Quebrada de San Vicente. Na lokalitě Generel Libertador San Martin. Tak Petro, jestli chceš vidět ochoterenajku, tak pojď sem. Přes to křoví? Raději si najdu svoji sama.

Z hor se dostáváme do roviny nebo někdy do pahorkatiny.  Zastavujeme na silnici a po pravé straně vykukuje skalnatý hrbek, ke kterému se musíme nějak dostat. Je tu trochu vyšlapaná cesta a kluky napadlo ji pojmenovat Tomova stezka, protože lokalitu našel Tom. Přes rákosí, křoví, pampovou trávu a zase křoví jsme se přesunuli na lokalitu pojmenovanou Pozo del Espinillo, kde na nás čekala G. nataliae. Malý a roztomilý kytky.

 

Dneska to bude den s velkým N. Den jako Nataliae. Na lokalitě La Sola nás malinkaté kytky nataliae přivítaly s většími čokoládovými G. ochoterenai. Pro Martina to není příznivá situace, kytky už odkvetly a plody roznesli mravenci. Pro mě je to relaxování. Mám otevřené okýnko a vítr mi přináší zajímavé vůně kvetoucích rostlin. Co to ale voní?

Passeflora caerulea.

 

Kolem zvířat projíždíme v těsné blízkosti. Pasoucí se zvířata jsou spokojená. Jejich srst  se leskne všude, kam se podívám. Jo..tobě se taky leskne.

 

Žádné plody jsem nenašla, tak si přeju uvidět aspoň jednu kvetoucí natálku. Splnilo se mi to. Malá s velkým narůžovělým květem. Díky lokalito, La Cienaga - La Casilla.

 

Po lokalitě Estancia Maria del Carmen opouštíme provincii San Luis.

 

Dneska zase perlí s gpskou Martin. Jeho kámoška nás sice žene krásnou krajinou, ale opět je to jakási prodlužovací zkratka. Dnešní podvečer se s námi loučí G. sanluisense, velký kytky s velkými květy a hlavně se zralými plody.

Copak kluci naplánují na večer? Koupili si víno v obchodě, kde je majitel Asiat. Měl velký sortiment a zboží perfektně vyrovnané, což se absolutně vymyká zdejšímu zvyklostem. Jedeme, jedeme, blíží se večer. Vezmeme to skrz město Villa Dolores  směrem k horám. Co nejblíž k lokalitě na Altautina.

Těžko hledáme, ale nakonec uvidíme cestu za spojovacími vraty a rozhodneme se tam usídlit na dnešní noc. K večeři se podává gulášovka.

 

 Měsíc začíná dorůstat, obloha je bez mráčku. Myslím, že dneska bude Jižní kříž vidět brzo a celý ještě před spaním.

 

27. leden 2012

Pokud se něco děje kolem stanu, jsem hned vzhůru, na rozdíl od kluků. Během dne můžu slyšet několikrát oblíbenou otázku Lumíra: „Co se děje“? V noci nás navštívil kůň a ráno mi nikdo nevěřil, že tady byl. Stopy kopyt v písku byly jasný důkaz.

Třeba mě vzbudil proto, abych se podívala na oblohu plnou hvězd. Nádherná noční podívaná za doprovodu žabího kvak…kvak. Ve vesnici Altautina vyběhneme na kopec a nafotíme hodně G. vatterii altautiense.

 

 

Nekvetou, tak si vyfotím krásně růžově kvetoucí acantocalycium.

 

Divný, že jo? Páv chodí po náměstí. Přistřihli mu křídla, aby jim neodlétl. Za vesnicí klove do nějaké kořisti orel. Jasně že na nás nebude čekat. Neodletěl daleko, jen si sedl do koruny stromu. Neboj, maso ti nevezmem, jen tě Martin natočí.

Dalším zážitkem je přejezd přes Cuesta de Altautina. Pohledy z cesty do údolí přes balvany skal, kde sluníčko postupně začíná nasvěcovat  část za částí.

Lumír chce navštívit kaktusáře v Mina Clavero, kde už byl několikrát a my taky. Opět se nám podařilo nenajít správnou cestu. Mysleli jsme si, že jeho dům je blíž k městu. Nakonec jsme u jeho Museo Comechingón otevřeli vstupní dveře. Byla to jen krátká zastávka.

 

 

Co však musím zmínit je, že i toto město se postupně stává turistickým centrem. Vidět frontu turistů v informačním centru, které bylo liduprázdné po celou letní sezonu, je nevídané, ale samozřejmě ku prospěchu města. I wifi free je tady po celém městě.

Kousek za dalším městem Taninga máme lokalitu G.intertextum moserianum s něžným bílým květem.

 

Oči jsem odtrhla ze země a v dálce uviděla horu ve tvaru kužele. O kus dál jsem zahlédla z palmového háje kopec připomínající Milešovku.

 

Přejíždíme most přes řeku, která se vlní mezi obrovskými balvany. Kluci diskutují o tom, kde by mohli růst gaponi a taninganense.

Super nápad sjet k řece se vykoupat. No řekni, Petro, kdy ses koupala v lednu v řece. Dobré osvěžení i v lednu. Lumír volá, koukej to zdokumentovat, ať mi věří, že jsem se koupal.

Už chceme nastoupit do auta a jak všichni automaticky v každé trávě či kamení něco hledáme, najdeme kaktusy. Velitel je kvalifikoval na gaponi. Jsou tu i moserianum. To je radosti.

Lumír říkal, že taninganense viděl v loni na jedné lokalitě. To bych je rád viděl, Lumíre. Jak víš, že jsou to ty správný kytky? Od Jardy. Všichni je mají ve skleníku, prej tady rostou všude, ale nikdo je ještě neviděl.

Tak je tady očekávaná lokalita, Caňada de Salas, konkrétní jméno místa je Pozo de Piedra. Taky jsme je neviděli…nebo jenom nenašli? Já osobně v tom mám guláš po dnešku. Lumír mě uklidňuje, nic si z toho nedělej, vždyť to je jen jedna kytka s tisíci názvy.

V písničce Copacabana se zpívá o nádherném prosluněném místě. A proč lidé pojmenovali tadyto území v provincii Cordoba Copacabana? Prosluněné místo to každopádně je. Každá krajina je nádherná, i ta tady. Z pohledu kaktusářského je to plodná krajina. Z pohledu hledání místa na spaní zapeklitá situace. Cesta se kamsi klikatí a podél cesty dominuje křoví a za křovím zase křoví. Pojedeme dál a uvidíme.

Za vesnicí Masa vyskočí cestou na skále několik kaktusů. Co je to? G.masaense? Odhaduju. Kaktus není žádný fešák, ale kluci jsou z něj na větvi. Velitel něco mluví o přechodových formách. Podle mě to kaktusáři dělají tak, že pokud váhají a nemůžou přiznat, že něco neumí určit, tak tomu přiřadí latinsky zvučný název místa původu. Zahraju si tu hru a myslím, že masaense je dost dobrý pro takovou kytku. Než kluci vše nafotí a zdokumentují, pohraju si s focením krajiny.

 

Stmívá se a místo vhodné pro postavení stanu nemůžeme najít. Najednou narazíme na podezřele útulné místo před jednou estancií Carolina. Pod stromy je útulné místo pro stany.Vrata jsou z masivního dřeva a na obou polovinách se blyští plechová hvězda. U vjezdu do vrat je zahrádka osázená různými druhy kaktusů. Vrata jsou u sloupu omotaná řetězem s masivním zámkem. Dům není vidět. Nicméně jsme rádi, že jsme se někde upíchli. Martin má hrozný hlad, tak rychle uvařit. Mistr kuchař otevřel sáček s těstovinami a brokolicovou omáčkou se sýrem. Stačí to jen vhodit do studené vody a povařit. Voda v hrnci bublá a k vratům přijíždí bublající auto, smykem se chce otočit, ale my jako slušní občané ho jdeme přivítat. Seňor je sice nějaký nasupěný, ale co má dělat, z auta vyleze. Žádáme o svolení si tu postavit stany. No puede, no, no puede!!! To je roztomilý, Martin ho nepochopil a odpovídá gracias, v domění, že můžeme. Ale kdepak. Odjíždí. Rychle sedlabeme naši večeři a začínáme neradi balit. Kdopak to přijíždí? Z auta vylézá šedivý seňor se slamákem na hlavě a podle těžkopádných pohybů usuzuju na otylce nebo na starce. Obojí je pravda. Přivalí se k vratům a začíná rezolutně lámavou angličtinou říkat no, no, no, sorry. Privado, dodá španělsky. Ptám se ještě na nějakou možnost zakempování tady. Vypadá to, že spíš nic než něco. Bomba je, když Lumír na něj spustí česky. Tam tam dál? No není to rozkošné. Oba dva seňorové na něj civěli. Třeba jim to připomnělo nějakou tajnou šifru z minulosti. Co je to za člověka, můžeme se jen dohadovat. Ideální místo, kde se zašít. Není každý den posvícení. Vždyť má pravdu, dodává Martin. Mně někdo zaparkovat před barákem na ulici, tak jsem také ve střehu.

No tak nic, jedeme vstříc nočnímu pátrání. Dálková světla jsou namířena na cestu a my jen otáčíme hlavou doprava a doleva.

Pozitivní myšlení nás neopouští. Martin něco zmerčil. Vypálený plac. Popílek z keřů se usadil na zemi, ale místo je bez keřů. Hurá, jdem stavět stany. Přes spáleniště …neochvějně dál…i nezapomenutelná píseň z mládí nám pomáhá při noční práci. Rychle do stanů, přihnal se vítr a popílek si tu bude tancovat celou noc. Tož Lumír, je to tu jak u vás kolem Ostravy. Popelovou brou.

 

28. leden 2012

Probudili jsme se na černém plácku vnitru zeleně.

 

Sluníčko svítí, ptáci cvrlikají a Martin má škubání zapnout si rádio, ale při pohledu na Lumíra zahleděného do jeho papírů s poznámkami o dnešní noci, to neudělá. Je ohleduplný na několik minut. Pak nevydrží a pustí rytmy po tichu. Ale to není ono. Bando, odjezd, lokality čekají. Hned ta první je za vsí a to s G. sp.copacabana robustum.

 

Je zajímavé, jak bílé auto blízko něčího domu donutí obyvatele vstát od ranní kávy a vydat se podívat, kdopak jim to tady narušuje pohodu. Vidí foťáky, ujistí se, že fotíme, uklidní se a odejdou domů. Popojedeme na Ischilin. Projíždíme typickou krajinou pěstování kukuřice a bobů a chovem dobytka, docela ve velké míře. Vesnice Ischilin je snad jen náměstí. Zmýlila jsem se. Je tu obrovský komplex s restaurací, obchodem a hosterií.

 

Chceme jen chleba, ale místo nás natolik zaujalo, že zůstáváme i na kávu. Dostávám pozvání na návštěvu kaple.

 

Paní mě ještě bere do obchodu s místními výrobky, kde má klíč od kaple. Cestou se dozvídám, že vesnice má deset obyvatel. Jak to všechno zvládají? Bravurně. Tráva posekaná a domy natřené.  Hemží se to tady z jedné strany na druhou stále stejnými lidmi a přitom to vypadá, jakoby jich tu žilo víc.

Capilla Nuestra Seňora del Rosario  je z roku 1706 a další část byla přistavěna v roce 2006. Zapíšu se do pamětní knihy, poděkuju moc za pozvání a pokračujeme do Museo Casa Fernando Fadre o 2 km dál. Kdo byl tento umělec?

Popis: File:FernandoFader002.JPG

Fernando Fader  se narodil v Bordeaux ve Francii v roce 1882. Jeho otec, původem z Pruska, přesídlil s rodinou do Argentiny v roce 1884 a usadil se v městě Mendoza.

Fernando se do Francie vrátil o několik let později, kde i maturoval. Po té několik let pobýval v Argentině a věnoval se krajinomalbě. Fader přesídlil do Mnichova v roce 1900 a nastoupil na místní odbornou školu. Později se zapsal na prestižní Akademii výtvarných umění v Mnichově.

Fader se usadil v Buenos Aires v roce 1914 a získaval různá ocenění, doma i v zahraničí. Po onemocnění tuberkulózou odchází do Cordoby, kde je sušší podnebí. V.jeho novém prostředí ho inspiruje venkov. Během tohoto období vytvořil mnoho z jeho nejznámějších děl.  

 Popis: File:Fader007.JPG

Toto produktivní období, práce v krajině, bylo díky náhlému zhoršení dýchacích obtíží omezeno. To vedlo Fadera se obrátit na malbu zátiší, aktů a autoportrétů. Nicméně i toto jeho další období bylo velice plodné. Galerie v Buenos Aires uspořádala výstavu k jeho padesátým narozeninám. Bohužel, jeho vážný zdravotní stav mu nedovolil tu být s ostatními. Jeho dům…nyní muzeum.

 

Tak to mě dostalo. Hlavně původní nábytek a jeho ateliér. V jídelně se na tehdejší poměry honosila lednice z počátku minulého století na kreosin. Nesmím zapomenout i na důmyslný systém vytápění celého domu krbem. Ohromující jeho knihovna s různými žánry a v mnoha jazycích. Před domem zakomponovali bazén. Příchodovou cestu k domu tvoří kaskádová pergola a je porostlá vínem.

 

Co na závěr? Poděkovala jsem slečně, která nás celým muzeem provedla. Mluvila pomalu a tak mohu říct, že jsem i dobře rozuměla. Byl to dobře naplánovaný začátek odpoledne. Pokračovali jsme lokalitou s G.mostii genserii. Opět musím obdivovat velké kytky s dlouhými masivními trny.

 

  

Stejné kytky byly i opodál na kopci a spolu s nimi rostly i G. erinaceum.

Hele, dívejte, varan běží přes cestu. Tak to se natočit ani vyfotit nedá. Takový kusanec  se nechá obdivovat maximálně deset sekund a zmizí v roští. Martin je spokojený. Vždycky chce vidět aspoň jednoho varana za cestu a i to se mu splnilo.

Ještě dneska naposled můžeme vidět G.mostii genserii na lokalitě El Estanque.

 

Vlastně já ne, protože když Martin začne lézt na kopec s větou a pozor na hady, tak ne že bych se nedívala, kam šlapu, ale tady bylo tolik kamenů a husté křoví, že jsem svůj vejšlap za zelenejma trnitejma vzdala. Na rozdíl od této lokality lokalita na San Pedro de Toyos byla úplná rovinka.

 

Jenže kdo se v těch hnědejch a hnědejch, či zelenejch a zelenejch má vyznat. Někdy jsou jak identická dvojčata. Tak znova. To je obductum a to je robustum. Mám jasno. Hele a ty jseš kterej?

 

Velitel dává právě pohov kaktusům a začíná kulturní život ve městě Dean Funes. Tak, kam chcete? Kávu jsme už měli a pivo si koupíme do kempu. Co třeba heladería. Kopeček zmrzliny nebo zmrzlinový kokteil?  Jsme pro kokteil. Dobrý je, že jsem zaplatila tři a zmrzlinář mi udělal jen jeden. Kluci pak z něj měli srandu, protože do mixeru odměrkou naměřil 100 ml mléka jednou a pak zase znovu. Mistr zmrzlinář jede podle receptu, prostě 200 ml najednou nedá.

Obejdeme náměstí a koupíme něco na zítra k jídlu. Kluci zapomněli  v autě vratné láhve, tak Martin pro ně skočil. Zálohovaná láhev se řekne embase, to už si pamatujeme. Je tu takový zajímavý systém. Dáte prázdné láhve někomu v obchodě, teda tady v obchodě, a on jde říct ke kase, kolik lahví jste vrátili.

Dobrý, co? Pokladní věděla, že jdeme s Lumírem dohromady, ale  přesto Lumír vysvětlil a la Checo, že má taky vratnou láhev, asi takhle. Zarotoval jednou rukou přes druhou a prstem ukázal na seňora v červeném tričku, kterému jsme láhve dali.  No, nemají prodavači zlatou trpělivost?

Hurá do kempu. Při pomyšlením na teplou sprchu a studené pivo, Martin zrychluje jízdu. Hlavně přes retardéry. Moc dobře si pamatuje, jak jsem mu v loni říkala, bacha, bacha… Zavtipkoval si a opakoval bacha, bacha se vsuvkou jéžišmarjá, dávej zase bacha. Večer je tady a všichni se těšíme, jak se na rozdíl od minulé noci dobře vyspíme.

  

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12