O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Systematika rodu Články Kontakt

                   

Gymnocalycium catamarcense H.Till a W.Till

Martin Tvrdík  (www.gymnocalycium.cz) 

 

       V devadesátých letech se pro tuto skupinu rostlin používalo jméno Gymnocalycium hybopleurum.  Co vedlo v roce 1995 autory Hanse Tilla a jeho syna k novému pojmenování je popsáno v článku v našeho zpravodaje (Gymnofil  xx,  1997). Mimo jiné to byly i důvody,  že rostlina opravdu, i dle mých osobních zkušeností,  roste jen v argentinské provincii Catamarca[R1] , i když někde prakticky na hranici s provincií Tucumán.  Nejnověji uvádí Graham Charles ve své knize o rodu Gymnocalycium tyto rostliny pod jménem Gymnocalycium pugionacanthum Backeberg ex H.Till,  což asi bude nejsprávnější,  protože první jméno těchto rostlin z průsmyku při přejezdu mezi městy Belen a Andalgalá bylo G.pugionacanthum Backeberg.  Musím přiznat, že bych jako gymnofil  měl toto platné jméno používat i já, ale G. catamarcense je mně nějak bližší a tak zatím nebudu na jmenovkách ve svém skleníku nic měnit. Těm, kterým to vadí, se předem omlouvám.

     Účelem mého článku však není, abych řešil taxonomicko-nomenklatorickou problematiku, to přenechám rád povolanějším a někdy i zkušenějším.  Ne každý ze zájemců o tento rod má možnost se podívat na přirozená místa výskytu těchto pro mne krásných rostlin.  Proto se pokusím vás seznámit s jednotlivými populacemi, ať již platně popsanými na úrovni podruhu nebo formy, ale i těch, které mají jen jméno druhové a nebo byly objeveny teprve nedávno a jméno ještě nemají.  Budu se zabývat jen místy, které jsem osobně navštívil, takže je více než pravděpodobné, že jsou další místa, kde tyto rostliny rostou.

      Začal bych nejjižnější skupinou populací, která roste v oblasti osad Mischango a Mutquin. Hans Till tuto skupinu popsal v roce 1995 jako:

     1. Gymnocalycium catamarcense subsp. acinacispinum

 

Píše, že se od typového poddruhu liší žebry s ostrými okraji, více nahloučenými hrboly, odstávajícími trny, hustě šupinatými a kulatými plody. Byl jsem na tomto stanovišti teprve letos (2011) a ještě ho rozhodně nemám pořádně zdokumentované, ale jak jsem měl možnost pozorovat, tak  uvedené znaky nejsou pro tuto populaci dominantní. Spíše si myslím,  jak už to často bývá,  že vše bylo popsáno podle jedné krásné rostliny,  kterou si pan Till přivezl ze své cesty.  Oblast je ale značně skalnatá a tím pádem velice špatně přístupná. Hans Till dále píše, že jde o malou populaci, kde je většina rostlin napadena šedou hnilobou a populace je na vymření. Já nic z toho nepozoroval. Je ale pravda, že je to už 20 let, kdy tato místa navštívil.  Některé rostliny doslova visí na kolmých stěnách a proto se i špatně fotografují.  Největší rostlina, kterou jsem zde objevil, měla asi 15 cm v průměru a kvetla tmavě růžovým květem s ještě tmavším středem. Nadmořská výška je cca 1470 m (MT 11-499).  Z ostatních gymnocalycií,  které se zde dají objevit,  je v okolí G. carminanthum (jelikož jde o západní stranu Sierra Ambato je správné jméno G. tillianum, ale k tomu se v tomto článku nebudu vyjadřovat).  Poněkud severněji roste, okolo vesnice Joyango,  další  populace o které jsem dříve neslyšel.

       2.Gymnocalycium catamarcense ( forma se slabými trny)

 

Rostliny jsme objevili náhodou, při hledání G. tillianum. Při odbočení z hlavní asfaltové silnice, která v těchto místech kopíruje Sierra Manchao se západní strany, jsme nejprve objevili několik rostlin G. riojense var. pipanacoense, které osídlují většinou patu nízkých křovin.  Hned, jak se prašná silnice začne zvedat, objeví se první G. catamarcense. Rostliny jsou krásně přístupné.  Zaznamenaný výskyt je od cca 1240 m n.m. (MT 11-495) až po 1700 m n.m. (MT 11-496).  Některé měly i 20 cm výšku a dominantním znakem je tenké,  poměrně dlouhé husté otrnění.  Nikdy jsem podle vzhledu takové rostliny v evropských sbírkách neviděl.  Rostou zde promíšeně opět s G. riojense var. pipanacoense.  Je s podivem, že už i takto nízko se  začínají objevovat první rostliny G. carminanthum.  Jelikož nekvetly, tak jsem při prvních nálezech nevěděl,  kam je zařadit. Vše mi došlo, až když jsem lezl po čtyřech na nejvyšší kopec nad vesnicí a uviděl první krásné G. carminanthum v květu. Poslední gymno, které osídluje tuto oblast je G. schickendanzii.

 Další naleziště je ještě severněji v blízkosti městečka Andalgalá.  Jmenuje se Cuesta de la Chilca a je to spojnice s náhorními plošinami v provincii Catamarca, kde na horských loukách rostou zejména G. baldianum.

      3. Gymnocalycium catamarcense subsp. catamarcense f. ensispinum

 Rostliny jsou pro specialisty už léta známé i v našich sbírkách.  Jedná se o poměrně ploché zelené rostliny do průměru až 20 cm.  Hlavním znakem jsou k tělu přilehlé trny, které se  zejména u nenapitých rostlin po zimním období napojují na sebe a tvoří velice efektní věnečky (takzvané koše). V průřezu jsou ploché.  Je jich tady na Cuesta Chilca poměrně hodně a rostou už od spodního začátku cuesty až po konečný výskyt v nadmořských výškách okolo 1830 m ( MT 08-372). Na této lokalitě už rostou sympatricky s G. baldianum.  Brzy na jaře, po zimním klidu, i veliké rostliny přesahují okolní terén v této namořské výšce jen několik centimetrů.

       Když jedeme z městečka Andalgalá dále severním směrem na první lokalitu G. spegazzinii  přes Cuesta Mina Capillitas,  narazíme na zelené rostliny nevýrazného vzhledu,  rostoucí po obou stranách prašné cesty.

     4. Gymnocalycium catamarcense

      Rostou na skalních výchozech, které při stavbě cesty vysekali stavbaři do skalního masivu. Je zajímavé, že v této oblasti je poměrně vlhko a rostlinám to evidentně nijak nevadí. Vše je zelené a místy okolo rostlin vyvěrají i prameny vody. Nemám přesně zmapováno  do jaké nadmořské výšky rostliny rostou. Mám v této oblasti jen jeden sběr (MT 07-259) v nadmořské výšce okolo 1700 m.

 Prakticky shodné rostliny rostou v okolí městečka Belen a Londres.

     5. Gymnocalycium catamarcense

Prostředí je opět hodně vlhké, rostliny ne moc vzhledné, v tomto životním prostoru je jasné, že jsou v sezoně pořádně napité.  Epidermis je brčálově zelená.  Další gymnocalycium, které jsem v blízkém okolí našel,  je G. saglionis.  Bylo to vůbec první gymno,  které jsem při první cestě do Argentiny po přejezdu z Chile viděl.

 Zhruba napůl cesty při přejezdu z Belen do Andalgalá roste jedna z nejhezčích populací toho gymnocalycia.  Asi na 30 km od Belen se rovná cesta terénem najednou zvedá průjezdem menšího pohoří,  kde najdeme většinou tmavé rostliny.  Je to dáno zejména tím, že podmínky jsou tady docela drsné.  Byl jsem tady asi 4 x a vždy byl pořádný pařák. Toto vše se určitě projevuje na vzhledu rostlin.

     6. Gymnocalycium catamarcense subsp.catamarcense f.belense

   Dá se říci, že zde rostou dvě formy (MT 07-256).  Jedna s opravdu tmavou epidermis, většinou s přilehlými trny.  I květy u těchto rostlin jsou tmavší.  Druhá forma má zvláštní tmavě zelenou pokožku a trny jsou poněkud světlejší.  Je zajímavé, že tuto vlastnost mají i semenáčky, které se pěstují u nás z importních semen. Ve vzdálenosti 46 a 52 km od města Belen jsou ještě dva kopce, kde rostou podobné rostliny (MT 07-257 a 258).  Je to však starší populace, a proto tady rostliny dosahují daleko větších rozměrů.  Nadmořská výška je od cca 900 m do 1100 mn.m.  G. schickendantzii je další gymno, které jsem v této oblasti našel.

   Nejsevernější populace, kterou jsem zatím měl možnost pozorovat ve východní části provinci Catamarca je

   7. Gymnocalycium catamarcense subsp.catamarcense f.montanum

 

   V době svého popisu to byly rostliny rostoucí v nejvyšší namořské výšce. Nejníže jsme je našli okolo Hualfin v nadmořské výšce 1810 m (MT 11-488) a nejvýše u dolu Farallon Negro v 2359 metrech. V popisu se píše, že se od formy odlišují většinou hustějším otrněním, obepínající tělo ve tvaru koše a méně plochými trny. Většina menších rostlin je má přilehlé k tělu. U starších rostlin to už ale není tak patrné. Našli jsme zde rostliny i 25 cm v průměru při výšce asi 10 cm. Musely to být ale hodně staré rostliny. V okolí Hualfin rostou pohromadě s Acanthocalycium glaucum. V době naší návštěvy kvetla většina těchto rostlin velikými žlutými květy, takže to byl nádherný pohled. Velikou atrakcí byla pro mě návštěva Termas Los Nacimientos. Teplý pramen, který vyvěrá při teplotě 37 C°,  je veden do několika van vysekaných ve skále a pro větší soukromí obezděných přístřeškem.  Byly jsme zde jediní návštěvníci a to jsme tady i nocovali.

 V západní části provincie Catamarca rostou dvě od sebe poměrně vzdálené skupiny rostlin. Na jihu je to

    8. Gymnocalycium catamarcense subsp.schmidianum

 

   Dá se říci, že středem výskytu je zejména město Tinogasta a neudržovaná Cuesta de Zapata.  V popisu se uvádí, že se liší zejména jednobarevnými hnědými trny s oválným průřezem a delším ocelově modře zbarveným semeníkem, jakož i podlouhlými semeny.

   Při cestě od jihu jsme na první rostliny narazili na poutním místě zvaném La Puntilla (MT 07-254, 1168 mn.m.).  Rostlin tady už moc neroste, o to jsou však krásnější.  Jejich dlouhé a propletené otrnění je opravdu efektní.  Životním prostorem jim jsou špatně přístupné skály v okolí křížové cesty.  Z gymnocalycií je možné najít  v okolí G. glaucum. Jedná se o nejsevernější výskyt tohoto druhu.  Rostliny zde osídlují jiné biotopy, takže si v životním prostoru nijak nekonkurují.

    Vzhledově podobné rostliny rostou na skalách, kde jsme je viděli v okolí při našem průjezdu Cuesta Zapata (MT 08-368, 1168 mn./m.).  V  okolí Tinogasta se na rovině pod keři vyskytují podstatně větší rostliny s kratšími odstálými trny (MT 08-367, 1305 mn.m.). Pro popsání kompletního výskytu je třeba zmínit oblast na konci Cuesta Zapata již poblíž městečka Londres (MT 08-369, 1720 mn.m.).  Je otázka, jestli rostliny přiřadit ještě k této populaci a nebo již k zeleným rostlinám v okolí Londres .  Myslím, že se jedná o přechodné formy.  Většina rostlin roste pod vysokými keři  v půdě, která prakticky připomíná naší ornici.  V těchto těžkých podmínkách se není co divit, že asi polovička rostlin je napadená černou hnilobou.  Myslím, že rostliny z této oblasti jsou odsouzené k uhynutí.

    Poslední oblast, kterou jsem měl možnost navštívit je nejsevernější,  naposledy objevená a zároveň poměrně dobře izolovaná populace mezi  dvěma pásy pohoří Sierra Fiambala a Sierra Famatina

    9. Gymnocalycium catamarcense subsp.fiambalense n. prov.

   Lokality jsem navštívil na upozornění J,. Procházky a zaznamenal jsem výskyt převážně v okolí vesnice Palo Blanco. Jedná se o rostliny s tmavou epidermis a krátkými odstátými trny (MT 08-364 až 366, MT 11-485 a 486, 2034–2336 mn.m. ).  Jsou tu podobně drsné životní podmínky,  jako  u formy belense.  Jak jsem měl možnost pozorovat na několika stanovištích, tak největší rostliny byly okolo 14 cm v průměru a 10 výšky.  Na některých místech nejvyššího výskytu mi vzhledově připomínaly již G.spegazzinii.  Měly přilehlé trny a silný řepovitý kořen. Myslím, že to je docela logické.  Rostou v podobných životních biotopech a na stejné rovnoběžce jako je první nejjižnější výskyt G. spegazzinii u Mina Capillias.  Při letošní cestě jsem měl daleko lepší možnost celou oblast prozkoumat,  protože jsme tu byli den před tím,  něž se tudy přehnal terénní závod Dakar a všechny cesty byly nádherně upravené a brody krásně průjezdné.

 

Tento článek jsem napsal, protože si myslím, že tato skupina gymnokalycií je dle mého názoru poměrně opomíjená a zaslouží si více pozornosti ze strany pěstitelů.

 

seznam použité literatury:

1/ Gymnofil 3,4,/1997

2/ Gymnocalycium 8 (1), 1995

3/ Seznam MT polních čísel