O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt

 

Mexický deník aneb poprvé v Mexiku

tak, jak jsem to vnímal já, Martin Tvrdík
část 13.

 

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14
 
 
4. 11. 2004 - V noci je opět pěkná kosa. K ránu je dokonce na stanu vrstvička ledu.

 
Nocování na 4. 11. 2004

Jirka vše dokumentuje. Čeká nás rychlý přesun blíže k hlavnímu městu. Vjíždíme na dálnici směr Fresnillo. Město míjíme a zastavujeme u pěkných kopečků. Je zde veliké množství Mammillaria grusonii a také Feroactus latispinus.

Mammillaria grusonii

Projíždíme hlavním městem státu Zacatecas směr Aquascaliento. Před městem odbočujeme do leva k městečku Loredo a dále k Villa Garcia, kde nás čeká lokalita M. perezdelaroze v. andersonii. Projíždíme městečkem stále po levé straně břehu vyschlého koryta. 

Ferocactus latispinus

Těsně za městečkem jsou nalevo nádherné skalní útvary porostlé mechy a lišejníky. Nejdříve jeden soliterní s křížem nahoře. Pak další bez kříže a pak už ten třetí správný, s prostornou náhorní plošinou, na které na hraně roste spousta těchto krásných miniaturek. Opět se mi potvrzuje, že tato část Mexika je podstatně vlhčí. Je ovšem necelý měsíc po období dešťů. Za pár týdnů sucha to tady může vypadat úplně jinak.

Za Villa Garcia

Přijíždíme ke skalnímu masivu ze severní strany. S Vaškem slézáme skoro svislou stěnu. Jde to kupodivu docela dobře. Později se ukazuje, že to bylo zbytečné. Mamilárky rostou úplně na druhé straně, z kopce se shlíží přímo na městečko.

Mammillaria perezdelarosae

Protože jsme zastavili moc daleko, musíme přejít celou náhorní plošinu, asi 2 km, zpátky k městu. Jsou to opravdu sympatické miniaturky. Spolu s perezdelarozkama se zde též vyskytuje háčkovitá Mammillaria, rostoucí převážně ve skalních štěrbinách.

Mammillaria perezdelarosae

Největší rostlinky měří 3 cm. Dále je tu vysoký výskyt Echinofossulocactus sp. Lezeme po skalách a fotíme jako divý. Čas strašně rychle utíká. Nedá se nic dělat. Musíme vyrazit. Těžko dostávám Vaška z lokality. Kluci už čekají. Pavel tu byl na jaře, a tak hledal směrem na opačnou stranu. Odjíždíme směr Villa Dolorez, kde zastavujeme u nádherně vyzdobeného hřbitova.

Hřbitov Villa Dolarez

Všude je plno květin. Hřbitov je krásně barevný. Těžko je popsat tu atmosféru. Snad to bude lepší z fotografií. Celá rodina se vypraví na hřbitov, sednou si na hrob a vybalí si jídlo a pití.. Kolem pobíhají děti a je zde veselo. Myslím, že to je pěkný zvyk, strávit den vesele s mrtvýma nebožtíkama. Čeká nás ještě dlouhý přesun a tak nasedáme a mažeme směr hlavní město. Bez problémů projíždíme Aquascalientes a Queretarem. Asi 150 km před Cuidad de Mexico sjíždíme z dálnice a ihned, asi 100 m je přijatelný plácek. Je tu sice silně slyšet dálniční hluk, ale jelikož je již 22.30, nic lepšího nehledáme.

5. 11. 2004 - Vstáváme poměrně brzy. Máme dohodnuto, že okolo 11.00 máme být na druhé straně města DeFé, u našeho hostitele Bohouše, ve čtvrti San Pedro Martin. Bohoušovi je 72 a je profesorem na místní univerzitě, kde působí již asi 12 let. Učí integrované obvody. Je s podivem, jak v tomto věku se orientuje v tak rychle se vyvíjejícím oboru.

Těsně před městem platíme dálniční poplatek a jsme zároveň upozorněni, že všechny vozy, jejichž značky končí na číslici devět, mají dnes zákaz vjezdu do DeFé. Zajíždíme na parkoviště a hned se na nás vrhají místní taxikáři v naději, že ve velké konkurenci bude nějaký kšeft. Vlasta má na starost nás k Bohoušovi dostat a tak se snaží vyjednat co nejlepší podmínky. Poplatek jde z jeho kapsy, protože jsme mu již zaplatili včetně dnešního dne, za dopravu až na místo. Ceny jsou nehorázné a tak se vyjednávání neúměrně prodlužuje. Asi po 1,5 hodině vyrážíme dvěma taxíkama, každý za 400 peso. Vlasta platí 300 a my si 100 doplácíme.

Loučíme se s salsožroutem a vyrážíme. Cesta je dlouhá a tak se musí čůrat. Na městským dálničním průtahu ve městským provozu je to poměrně problém, ale nakonec se daří. U Bohouše se šťastně shledáváme. Jsme již očekáváni. Bohouš má pronajatý domeček v zahradě, kde bydlí jeho bytná a její bratr, který je pěknej šoumen. Je z podivem, že má rád Rusáky (asi pro to, že jsou od Mexika daleko) a vůbec nejlepší jsou pro něj partyzáni. 

Jídelna na universitě

Jsme upozorněni, že mu máme sdělit, že jsme Rusáci, ale to nakonec neuděláme. Když se od nás dozví, že jeho jméno (Alexandro) je původně ruské, je na to náležitě hrdý. Dlouho se učí výslovnost našeho Saša. Stavíme stany na zahradě vedle pomerančovníků, granátových jablíček, fíků a jiných exotických dřevin. Pavel se necítí dobře a tak vyrážíme ve čtyřech, včetně Bohouše, na prohlídku místní státní univerzity a hlavně botanické zahrady. Univerzita je obrovský komplex, takové městečko.

Botanická zahrada

Jmenuje se UNAM. Je zde asi 60 000 studentů. Jsou tu moderní jídelny. V jedné si dáváme za 22 peso dobrý oběd. Připadá mi to zde, jak v americkém filmu. Studenti se mezi přednáškami povalují po udržovaném trávníku, někteří hrají míčové hry. Je zvláštní, že je zde poměrně rozšířen ženský fotbal. V botanické zahradě jsme upozorněni, že se tu za 30 minut zavírá a tak máme na prohlídku málo času. V zahradě jsou výhradně sukulentní expozice a vodní prvky.

Botanická zahrada

Zajímavé netypické spojení. Musím ale říci, že dojem z uspořádání je pro mně velice příznivý. Jen kaktusů na to, jak je Mexiko druhově bohaté, je zde poměrně málo. Jelikož Bohouš má přednášku, odcházíme pěšky na autobusové nádraží, odkud malým autobusem pro 20 osob odjíždíme do čtvrti, kde bydlíme. Večer projdeme několik krámků v ulici a jdeme na kutě.

 

 pokračování příště…

 

 


přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14

Autor:
Martin Tvrdík