Kaktusy, to bylo jedno z velkých koníčků mého dětství. Kde jsem k němu přišel už ani nevím. Pamatuji si, že asi v 10 letech mně táta vozil škodovkou do Liberce k panu Papouškovi. Tam bylo pro mne něco do té doby nevídaného. Na střeše činžovního domu prostorný skleník s výhledem na město. Bohužel pro mě ta sbírka byla zaměřena na mammillárie. Už tehdy mně lákala gymna se svými holými poupaty. Centrum těchto rostlin bylo spíše v Brně a  tím i mimo můj dosah. Škoda.

V patnácti, jak už to bývá přišly zcela jiné zájmy a sbírka se postupně vytratila. Na kaktusy jsem pár desetiletí pozapomněl.

Přišla doba větších možností. V roce 2001 mně můj kamarád, který se zajímal o agave, zlákal na burzu do Chrudimi. Byl to docela šok. Více než tisíc kaktusářů v hale Transporty. Byl jsem opět chycen. Stavba prvního polykarbonátového skleníku byla v krátké době nutností. Bylo mojí výhodou, že jsem začal budovat sbírku převážně z rostlin s polními čísly známých cestovatelů. A zase gymna.

 V roce 2004 jsem se nechal zlákat do Mexika. Nádherná příroda, avšak gymno žádné. Druhá cesta byla seznamovací s Jižní Amerikou. Bolivie,Chile a konečně Argentina. První gymno bylo G. saglionis u Londres. Jen pár lokalit a  honem do Bolivie. Už na letišti jsem věděl, že se sem co nejdříve vrátím. Třetí cesta byla již plně ve znamení gymen a jen s kaktusáři stejně zaměřenými. Nikdo jiný by 6 týdnů s gymnama asi nepřežil. Následovala další stavba velkého skleníku na zimní provoz . Další cesta je odpočinková. Kaktusy a národní parky jižní a střední Argentiny. Manželky bereme sebou, aby věděly, že se na cestách neflákáme.