O mně

Účastníci zájezdu 2017

... pokračování

3. 3. března

Ráno je šedivé. Mlha nepřišla. Stan je suchý. Tak zase jdem na rituály. Snídani, složit stan a naplánovat cestu. Návrat přes Chile do Bolívie. Musím se podívat do ordinace. Dva pacienti? Tak paní doktorko, převaz kolene. Co to máme tady? Odřený nárt. Lumča vždycky vyrazí na cesty s pantoflema značky No name. Odřenina mu začala mokvat. Dáme na to betazinovou mast a zavážeme. Máte vůbec kartičku pojištěnce? Druhý pacient má díru na chodidle ze včerejší akce. Postup stejný. V tomto případě stačí jen zalepit. Na Jardin Zoológico jen malá zastávka. Hlavně vyhodit basuru. Světe div se, protože i tady začali používat basurovníky na tříděný odpad. Martin využívá přestávku na protažení těla. Stojím u auta. Přiskákal ke mně malý ptáček s narůžovělým peřím na břiše. Nikdy nevíš, jaký druh reinkarnace proběhl u ptáka, házím mu kousky rohlíků. Zdál se mi nějak povědomý. Skáče kolem drobečků a pak začne klovat do štěrku. Pták bez brýlí i v ptačím světě průšvih. Další ptáci nenechali dlouho na sebe čekat a drobky vzali útokem. Všechno vyzobali. Taky potřebuju brejle a dovedu se vcítit do jeho hendikepu. Nic mu neházej, je nějakej postiženej, komentuje moji dobročinnost Martin. Nevzdávám se a pokusy hodů opakuju. Třeba náhoda, omyl. Třeba dobrý pokus. Zobákem rozpůlil kus rohlíku a pak oba kousky v pohodě vyluxoval.

Ještě jsme ani nedosedli do auta a Pavel už přemýšlí, jak večer otevře lahvinku. Hlavně Petře musíme dát slívku. Kluci neriskujte, ještě něco chytnete, strachuje se o kluky můj manžel. Kluci říkali, že je to medicína, tak nevím, proč můj manžel mi to nepřeje. Jenže kluci to mají vymyšlené a začnou mě trénovat podáváním léku na mou lžíci. To jsme ho převezli. Hele Martine, tady na blbce nenarazíš. Zastávka na Chaňaral. Nejdřív na benzínce. Doplňujeme prašule do společné pokladny. Jo a kluci, co zbyde, je provize pro pokladníka. Projíždíme kolem kostelu a opět žadoním. Můžeme na chvíli zastavit?

Vracím se ze svatostánku a slyším hudrovat Martina. Proč ten vůl za mnou stojí a nejede. Vždyť mám rozsvícené blikačky. Ukáže mu z okna, tedy ať jede. Milej zlatej, máme na světlech tolik prachu, že si chudák myslel, že chceš vyjíždět a pouštěl tě. Raději beru navlhčený ubrousek a jdu prach setřít. Likvidace nánosu proběhla úspěšně. Kouzelné slůvko? Děkuju? To je pro malé děti. Po obědě projíždíme rozsáhlým údolím nikoho.Vracím se ze svatostánku a slyším hudrovat Martina. Proč ten vůl za mnou stojí a nejede. Vždyť mám rozsvícené blikačky. Ukáže mu z okna, tedy ať jede. Milej zlatej, máme na světlech tolik prachu, že si chudák myslel, že chceš vyjíždět a pouštěl tě. Raději beru navlhčený ubrousek a jdu prach setřít. Likvidace nánosu proběhla úspěšně. Kouzelné slůvko? Děkuju? To je pro malé děti. Po obědě projíždíme rozsáhlým údolím nikoho.

Písek a písek, všude, kam oko dohlédne. Míříme na Tantal a opět se vracíme k moři. Moře a mraky? Šedivá barva? Kluci vyhodnotili situaci a navrhli, že díky spoustě času můžeme obdivovat šedivé tóny copiapoí. Z auta mám pěkný přehled. Jsou zbarvené do zlatova, musíme je prozkoumat. A zblízka. Nic moc, ale na druhou stranu nás donutily vyšlápnout pěknej kopec. Hnusný kytky, ale velká fantazie. Ve skalách je tolik otvorů. Vypadají jako pravěká vesnice. Každý má svou komůrku nebo brloh, žádný důkazy o žijící tlupě pohromadě. Nebo pelech pumy?Písek a písek, všude, kam oko dohlédne. Míříme na Tantal a opět se vracíme k moři. Moře a mraky? Šedivá barva? Kluci vyhodnotili situaci a navrhli, že díky spoustě času můžeme obdivovat šedivé tóny copiapoí. Z auta mám pěkný přehled. Jsou zbarvené do zlatova, musíme je prozkoumat. A zblízka. Nic moc, ale na druhou stranu nás donutily vyšlápnout pěknej kopec. Hnusný kytky, ale velká fantazie. Ve skalách je tolik otvorů. Vypadají jako pravěká vesnice. Každý má svou komůrku nebo brloh, žádný důkazy o žijící tlupě pohromadě. Nebo pelech pumy?

Lumčo, jaká je lokalita? Sebrals něco? Než se vyhrabu na kopec, supy přilítnou a všechno vyzobou. Jak nazveme lokalitu? Velká forma, říká Pavel. Malá forma, miniatura, říká Martin. Co je velké, to se mi líbí. Smečuje Pavel. Teda kluci, nějak se v tom ztrácím, ale respektuju každého profesionála. Někdy mi to dá i zabrat. Najednou se Pávoš rozčílí. Podívej se na to. Žádná ochrana životního prostředí. Likvidujou lokality copiapoí. Proč? Kvůli vysazování olivovníků. To je hrůza. Parcely rozprodávají a tady mají citrusovníky. Nejvíc ho nadzvedl pohled na mrtvý kytky v příkopě.Lumčo, jaká je lokalita? Sebrals něco? Než se vyhrabu na kopec, supy přilítnou a všechno vyzobou. Jak nazveme lokalitu? Velká forma, říká Pavel. Malá forma, miniatura, říká Martin. Co je velké, to se mi líbí. Smečuje Pavel. Teda kluci, nějak se v tom ztrácím, ale respektuju každého profesionála. Někdy mi to dá i zabrat. Najednou se Pávoš rozčílí. Podívej se na to. Žádná ochrana životního prostředí. Likvidujou lokality copiapoí. Proč? Kvůli vysazování olivovníků. To je hrůza. Parcely rozprodávají a tady mají citrusovníky. Nejvíc ho nadzvedl pohled na mrtvý kytky v příkopě.

Kdyby je tak vozili do Evropy. Musím si to nafotit. Kluci fotí taky, aby měli matroš na přednášku. Další lokalita je za Tantal v Sierra Matancilla na skále. C.eremofilla je velká kytka, roste trsovitě i solitérně.Kdyby je tak vozili do Evropy. Musím si to nafotit. Kluci fotí taky, aby měli matroš na přednášku. Další lokalita je za Tantal v Sierra Matancilla na skále. C.eremofilla je velká kytka, roste trsovitě i solitérně.

Je pravda, že možná díky vodě má v některých pásech z kopce až dolů k cestě mnohem světlejší barvu. Fotím na skále i různé skalničky.Je pravda, že možná díky vodě má v některých pásech z kopce až dolů k cestě mnohem světlejší barvu. Fotím na skále i různé skalničky.

Jelikož nemám vyklápěcí objektiv a chci ji nafotit i s pozadím, musím si sedat na zadek, lehat na břicho. Jedině tak se mi daří udělat docela pohledný záběr. Můj pohled na věc, abych byla přesná. Pavel na mě kouká, jak vstávám a ohodnotil mou pozici tak, že jsem sebou džuchla. Jseš pěkně drzej chlapečku. Ba ne. Kdybych se svalila vlastní blbostí, hrdě se k tomu přiznám. Poslední dnešní lokalita je opět na svahu. Kameny vypadají drobněji. Kytky jsou o mnohem štíhlejší. Hádám se sama se sebou po vzoru kluků. Tlustější. Hubenější. Nazveme to kopča. Rostou ve větších trsech, na tom se shodnu se svým já. Plán se změnil a rozjela se kopčová mánie. Nejdřív C. haseltoniana a C. humilis. Závěrem Pyrrhocactus paucicostatus forma Quebrada Paposo.

Ty vole, říkám si sama pro sebe. Kluci do mě nalejvaj samý termíny, zapisuju si všechno, jako divá. Pak to budu ukazovat na přednášce? Jo. Jako minule. Slyším to i dneska. Někdo se ozve, protože v té kytce vidí absolutně něco jiného. Ale co. Je to sranda. Důležité je, že po kamenech se leze docela bezpečně. To je kaktusů. V každé skalní štěrbině jeden kousek. Malý i větší a docela jemně otrněný. Tma se blíží. Rychle rozdělat oheň. S Lumčou nanosíme kameny ke skále, to aby se nám dobře vařilo. Kartón nehoří, pomůžu si toaleťákem. Pěkně čoudí. Dám kastrol na šutry a volám na kluky, aby si donesli oblíbenou konzervu s párky. Zůstanu zase u polívky, Martin chce jen kafe. Po čachtačce v moři zalezu do spacáku a čtu si poslední kapitoly druhé knihy Fantasy. Kluci popíjej a klábosej v autě.

4. března

sické ráno. Příboj moře příjemně hučí. Vyfotím šutry z meteoritu a musím se s nimi rozloučit. Cestou při přejezdu diskutujeme o modelu rodiny, o důchodu a sociální diskriminaci. Území vypadá na území nikoho, ale mýlím se. Obyvatelem je výtvarný talent. Pokud najde u silnice nějaký kámen a něco mu připomíná, domaluje ho barvou. Třeba dotvořil objekt do házecí kostky. Krásně nám svítí na cestu sluníčko. Give me five, chtělo by to říct. Martin vyřadil kvalt a jede několik kiláků grátis. V Antofagasta bereme benzín. Za městem míjíme technické zázemí pro bagry a jiné důlní mašiny a auta. Výška řidiče se rovná třetině výšky kola auta. Impozantní. Se mnou by si tak zahrál kriket. Za Antofagasta směřujeme na Calama. Rozpomínám se, jak jsem se minule kochala krajinou a nyní zde budujou vodovod a vše je oplocené. V Calama musíme ve velkém obchoďáku Jumbo doplnit zásoby jídla. Nemám moc ráda velké obchoďáky. Dá se tady koupit i všechno na sushi. Rozhodně my nic takového v plánu nemáme, ale soudím, že ho můžou mít v oblibě. Rychle pryč. Ještě než se vrátí kluci, stačíme s Martinem na parkovišti zdlábnout salát. Udělali a snědli, nic nezbylo. Po dalším přesunu nás čeká San Pedro de Atacama. Typický mumraj turistů. Opravený kostel na náměstí a hifi, která se připojí, ale nefunguje.

Fotím holku na slackelině a jednu skupinku mlaďochů, která se usadila v chládku pod stromem a začala zpívat.Fotím holku na slackelině a jednu skupinku mlaďochů, která se usadila v chládku pod stromem a začala zpívat.

V Info centru se ptám, který je nejbližší přechod do Bolívie. Kluk se na mě podívá a říká, že to není možné. Usmívám se a tvrdím mu, že pokud jsme se dostali sem, musíme se dostat i nazpátek. Nevěří mi. Najít benzínku, je taky jako oříšek. Labyrint. Máme nápad jet přes Tocona do Valle de La Luna. Opět je realita jiná. Jezdí se jinudy.V Info centru se ptám, který je nejbližší přechod do Bolívie. Kluk se na mě podívá a říká, že to není možné. Usmívám se a tvrdím mu, že pokud jsme se dostali sem, musíme se dostat i nazpátek. Nevěří mi. Najít benzínku, je taky jako oříšek. Labyrint. Máme nápad jet přes Tocona do Valle de La Luna. Opět je realita jiná. Jezdí se jinudy.

Otočili začátek cesty s koncem. V Info centru dostaneme plánek, zaplatíme za skupinu 12000 a jedeme. Fotíme a fotíme, jíme a jíme a v 7 večer vyrážíme. Západ slunce bude za půl hodiny.Otočili začátek cesty s koncem. V Info centru dostaneme plánek, zaplatíme za skupinu 12000 a jedeme. Fotíme a fotíme, jíme a jíme a v 7 večer vyrážíme. Západ slunce bude za půl hodiny.

Vyběhnout rychle na kopec a zachytit atmosféru zapadající koule a dunu, která se postupně ze zářivého pískového masivu mění na tmavou nevýraznou skvrnu. Dnešní večerní spací pozice bude trochu kuriózní. U silnice.Vyběhnout rychle na kopec a zachytit atmosféru zapadající koule a dunu, která se postupně ze zářivého pískového masivu mění na tmavou nevýraznou skvrnu. Dnešní večerní spací pozice bude trochu kuriózní. U silnice.

Hlavní je, že plocha na stan je rovná. Oheň nebude, docpeme se olivama a večerní siestu obohacujeme popíjením vína.Hlavní je, že plocha na stan je rovná. Oheň nebude, docpeme se olivama a večerní siestu obohacujeme popíjením vína.

3. 5. března

Dnešní noc byla zajímavá jednak tím, že celou noc štěkali psi. Štěkot se nesl do údolí a jako ozvěna zase nazpátek. Psí populace asi měla neodkladné věci k prodiskutování. Všichni se unaví, i psi. Martin si vyběhl ze stanu a klasicky nechal rozepnutý stan. Co se asi dělo. Nevěřil sám tomu, ale komáří rodina se k nám nastěhovala. Nenapadlo je nic lepšího, než bzučet a píchat. Schovala jsem si hlavu do spacáku a jen jsem si nechala malý otvor, abych se neudusila. To je divné. Cítila jsem sirovodík. Držel se při zemi. Šla jsem na vzduch a zjistila jsem, že není tak intenzivní ve větší výšce. Slyšela jsem během noci nějaké rány a vrčení motoru z vesnice. Lumír měl teorii, že i na Ostravsku v noci taky vypouští do vzduchu chemikálie. Rychlý způsob, jak se zbavit odpadu. Petro, chceš sirup? Připrav si zase lžičku. Martin, při slově lžička, zavětří. Už z jeho pohledu se dá vyčíst, že jsem začala cestu alkoholika. Nějak vlčím, zdá se. Směr El Tatio. Pavel během cesty vypráví své sny. Jakási černoška si ho oblíbila. Měla krásné vlasy. A tos věděl, že negřice nosí paruku? Aha, ta tvoje ne. Konec se nedovíme. Ještě Lumčovi převážu nohu. Jak se koupal v moři, tak se mu pod náplast dostal písek. Nejdřív musím zlikvidovat písek a pak začít pracovat. Nastupovat, příští zastávka je až konečná na El Tatio.

To vím, reaguje Pavel. Jak to? No protože jsem tady už nastupoval. Srandičky v takové nadmořské výšce musím ocenit. Roste tady zajímavá tráva Cortadelie. Stoupáme do výšin a pozorujeme čápy, osly, vikuni a plameňáky. Hele, údolím protéká potok.

Zastav, jdeme prát semena. Tomu nebudete věřit, ale voda je teplá a tolik maihuenopsisů na stráních. Konečně jsme dorazili na místo. Vstup zdražili. Na osobu deset tisíc. Vysypáváme drobné a máme dohromady 39996. Martin jako řidič vyplňuje papíry. Beru peníze a jdu s Chilankou do pokladny. Něco breptám a zmíním se, že jsem tady byla minulý rok a cena byla jiná. To je ten důvod, proč jsme si nevzali tolik hotovosti. Zavolala zřejmě správce, který začal prachy přepočítávat. Velkou hromadu drobáků. Zmínila jsem, že jako lektorka učím Chilany česky. Pokud navštíví nějaké kulturní zařízení, mají stejné ceny jako my Češi. Poprosila jsem ho, zda by v rámci našich dobrých vztahů mi nedal lístky jako pro místní. Souhlasil a vrátil mi hodně drobných. Chilan za sedm a vy taky. Teda sedm táců. Díky. Fotíme gejzíry horké vody.

Je krásné počasí. Je čas skočit do pilety s teplou vodou. Ještě chvíli, žadoním. Nikomu se nechce z vody.Je krásné počasí. Je čas skočit do pilety s teplou vodou. Ještě chvíli, žadoním. Nikomu se nechce z vody.

Ještě několik fotek a ádiós.Ještě několik fotek a ádiós.

Tak to by nebyli snad ani kluci, kdyby se nechtěli podívat na další lokality. Jedeme a jedeme a najednou rána. Kufr vyskočil z kufru. Kdopak nezavřel kufr? Někdo z nás? Kluci. Lumča si bere funkci navigátora. Po několika kilácích dostává Martin povel k odbočení na prašku. Voda vymlela přes cestu hluboká koryta, ale Patrol s řidičem přejezdy a přehupy zvládají perfektně. Hele Lumčo, jak je to daleko? Těžko říct. Najednou jsme na asfaltu směrem na Calama. Martinovi se trochu komplikuje řízení, kvůli navátému písku na silnici.Tak to by nebyli snad ani kluci, kdyby se nechtěli podívat na další lokality. Jedeme a jedeme a najednou rána. Kufr vyskočil z kufru. Kdopak nezavřel kufr? Někdo z nás? Kluci. Lumča si bere funkci navigátora. Po několika kilácích dostává Martin povel k odbočení na prašku. Voda vymlela přes cestu hluboká koryta, ale Patrol s řidičem přejezdy a přehupy zvládají perfektně. Hele Lumčo, jak je to daleko? Těžko říct. Najednou jsme na asfaltu směrem na Calama. Martinovi se trochu komplikuje řízení, kvůli navátému písku na silnici.

Směr nechám plavat a Lumírovi dělám radost, že mu jeho plán vyšel. Vjíždíme do Quebrada Chita. Kluků oblíbená místa s Maihueniopsis glomerata a Sohrensie uebelmanniana.Směr nechám plavat a Lumírovi dělám radost, že mu jeho plán vyšel. Vjíždíme do Quebrada Chita. Kluků oblíbená místa s Maihueniopsis glomerata a Sohrensie uebelmanniana.

Pavel s Lumčou si vyšlápli na Orecereusy.Pavel s Lumčou si vyšlápli na Orecereusy.

Cože? Budu sušit prádlo a sbírat dříví. Vracíme se na silnici z El Tatio na San Pedro. Lamy jsou vděčným objektem k pozorování.

Je legrační, jak si lama lehne mezi keříky a čouhá jí jen hlava. Malinké miminko skoro není vidět. Chceme být rychle v San Pedro. V zatáčce holka s klukem nemůžou dostat auto ven z písku. Ptám se kluka, co se stalo? Řídil jsem a v zatáčce mi to ujelo a byl jsem tam. Ještě, že tak. To věřím. Naši gentlemani pomůžou. Kluci raz dva tři a je venku. V městu kupujeme zeleninu a benzín, měníme prachy a hurá na přechod. Martin a jeho optimismus pomáhá. Jsem vám to říkal, že přijedeme pozdě. Ha, tak uvidíme. Chlap v kovbojském klobouku si mě změřil. Mrknu na něj. Nějak to zpracoval a poslal policajta otevřít okýnko a ještě poslal seňoru policajtku zkontrolovat auto. Dala jsem jí papír, ale něco se jí nelíbí. Náčelník v roli cowboye mi oplácí mrknutí mrknutím a dává mi signál, že je všechno v richtiku. Signál k opuštění naší bandy dostala i seňora. Jo děvče, poslouchat se musí. Zabivakujeme za haldou štěrku a děláme salát k večeři.

Fotím západ slunce s vulkány. Tolik kamenů. Moje posedlost se opět ozvala. Skáču od jednoho k druhýmu. Jenže. Po zkušenosti s tím profesionálním blbounem z letiště, který samozřejmě dělal svou práci, kamenné hezouny opouštím. U mě doma by vám bylo dobře, ale zůstanete tady s kámošema.

6. března

Venku je zima. Rozhodnu se zůstat ještě chvíli ve stanu. Sluníčko začalo rychle svítit a hřát, tak ho jdu přivítat. Vystrčím hlavu ze stanu a slyším helekat Pavla na kopci. Našel signál a telefonuje. Chci se smát a musím vydržet. A dobře dělám, všechno se hodí do deníku. To je švanda, co říká. Už je to zase tady. Tak pozdravuj ještě svoji veverku. Hele kluci, jak je máte pojmenovaný? Lumčo? Šachta či sloj? Říkám všem broučku. Slovo slepice je hanlivé, ale brouk má ještě menší mozek než slepice. Paso Hito Cajón. Chceme zajet k celnici, ale cesta je zatarasená šutrama a haldou sutě. Objet ji musíme a rychle. Je tu hodně lidí a k mému údivu se fronta posunuje rychle. Počasí nám přeje. Já se z těch policajtů picnu. Bába v Chile mi sebrala papír s razítkama, a tenhle expert ho chce. Mám ještě jeden. Ale když to takhle půjde dál, budu mít prázdnou složku. Ok, dá si na papír štempl a mám si udělat kopii. Moment skočím si do auta do kanclu. Kopii? A mám si pak papíry nechat? Další okénko! Vyplnit další papíry ke vstupu do Národního parku a zaplatit za osobu 150 boliviánů. Krásná příroda a vulkány ví, že ty zmatky za to stojí.Venku je zima. Rozhodnu se zůstat ještě chvíli ve stanu. Sluníčko začalo rychle svítit a hřát, tak ho jdu přivítat. Vystrčím hlavu ze stanu a slyším helekat Pavla na kopci. Našel signál a telefonuje. Chci se smát a musím vydržet. A dobře dělám, všechno se hodí do deníku. To je švanda, co říká. Už je to zase tady. Tak pozdravuj ještě svoji veverku. Hele kluci, jak je máte pojmenovaný? Lumčo? Šachta či sloj? Říkám všem broučku. Slovo slepice je hanlivé, ale brouk má ještě menší mozek než slepice. Paso Hito Cajón. Chceme zajet k celnici, ale cesta je zatarasená šutrama a haldou sutě. Objet ji musíme a rychle. Je tu hodně lidí a k mému údivu se fronta posunuje rychle. Počasí nám přeje. Já se z těch policajtů picnu. Bába v Chile mi sebrala papír s razítkama, a tenhle expert ho chce. Mám ještě jeden. Ale když to takhle půjde dál, budu mít prázdnou složku. Ok, dá si na papír štempl a mám si udělat kopii. Moment skočím si do auta do kanclu. Kopii? A mám si pak papíry nechat? Další okénko! Vyplnit další papíry ke vstupu do Národního parku a zaplatit za osobu 150 boliviánů. Krásná příroda a vulkány ví, že ty zmatky za to stojí.

Výška 4500 metrů rychle, rychle. Zorro je snad ochočený. Tak ladně se pohybuje kolem našeho auta. Může být i ze mě v šoku.Výška 4500 metrů rychle, rychle. Zorro je snad ochočený. Tak ladně se pohybuje kolem našeho auta. Může být i ze mě v šoku.

Na laguně zastavíme na oběd. Martin si jde vyprat semena a já pozoruju kluka naproti Martinovi, který si pere prádlo a ještě si při tom zpívá a tancuje. Pileta s teplou termální vodou? Tak to se nenechám přemlouvat. Nikde nikdo. My dva se rochníme, kluci sedí v autě. Nebojte, krásu voda nesmývá. Za několik minut dorazili Číňani. Chcete vyfotit, zeptá se mě muž anglicky. Yes.Na laguně zastavíme na oběd. Martin si jde vyprat semena a já pozoruju kluka naproti Martinovi, který si pere prádlo a ještě si při tom zpívá a tancuje. Pileta s teplou termální vodou? Tak to se nenechám přemlouvat. Nikde nikdo. My dva se rochníme, kluci sedí v autě. Nebojte, krásu voda nesmývá. Za několik minut dorazili Číňani. Chcete vyfotit, zeptá se mě muž anglicky. Yes.

Jsou z HONKONGU a cestovka jim zorganizovala cestu napříč Amerikou. Moje otázka teď je, jak je možné, že auto, které si cestovka půjčila v rentacaru, může přejíždět ze země do země? Mám jen červené vlasy a arogantní ksicht? Přece kvůli přejezdu do Peru nebude ze mě vyvinutá blondýna?Jsou z HONKONGU a cestovka jim zorganizovala cestu napříč Amerikou. Moje otázka teď je, jak je možné, že auto, které si cestovka půjčila v rentacaru, může přejíždět ze země do země? Mám jen červené vlasy a arogantní ksicht? Přece kvůli přejezdu do Peru nebude ze mě vyvinutá blondýna?

Číňani jsou uctiví a tito maj hlavně prachy. Rozumím, že mě nebudou pouštět, ze země do země, jak se mi zachce. Jsme nějak nepozorní a valíme si to podél vulkánů. Je divné, že cestou potkáváme jen kamiony.Číňani jsou uctiví a tito maj hlavně prachy. Rozumím, že mě nebudou pouštět, ze země do země, jak se mi zachce. Jsme nějak nepozorní a valíme si to podél vulkánů. Je divné, že cestou potkáváme jen kamiony.

Některé uvízly i v bahně. To je opravdu divné. To nebude okružní výletní trasa. Taky, že ne. Martin projíždí mezi nimi a začíná sněžit. Mohla bych si postavit sněhuláka? Jedna koule, dvě, tři. Ruce, oči, pusa, nos. To je fešák. Odjezd a bez sněhuláka. Dojeli jsme až k chilské hranici. Kde navigátoři udělali chybu? Vracíme se, jenže né až k laguně, ale zahýbáme u první cedule na Uyuni. Projíždíme kolem menších solarů.

Jedeme dobře? Nastartuju starou Nokii. Směr je dobrý, ale trochu mimo zakreslenou trasu. Po hodině přijíždíme k bráně parku, kde strážce kontroluje zaplacený poplatek. A viděli jste Laguna Colora? Neviděli. Když něco nevyjde, kluci vždy dostanou chuť na pivo. Museli si lahodný mok moc přát, protože najednou před námi se objevila vesnice. Nově postavené domy, škola s hřištěm, pole se zeleninou a pasoucí se stáda lam. Koupíme chleba, ale pivo nemají. Jedeme do Uyuni dobře? Ptám se v obchodu. Určitě, tamtou cestou nahoru, asi tři hodiny. Na kopci je restaurace. Aha, to je zapeklitá situace. Pivo nemají v obchodu, ale v hospodě. Mysleli jsme si, že vyhlásili prohibici. Dobrý systém. Chcete pokračovat? Zaplaťte deset boliviánů a my vám zvedneme bránu. Ústřižek o platbě trhá asi tak patnáctiletá holka a pomáhá jí o něco mladší kluk, který bránu zvedne. To je finanční politika naší vesnice. Po dlouhé cestě jsme odměněni skalním městem. Fotíme a blbneme.

U skály vyrostla velká azorela. Nabádám Martina, aby při focení zakryl její hnědou část z estetických důvodů. To jsem tomu dala. Má kalhoty od smůly.

Vesnice Culpina. Pole s quinoou, alpaky a nandu. U silnice na ceduli čteme doktor, telefon, restaurace, ubytování a kostel. Dvě paralelní cesty. Kudy? Kvíz. První je hrozná, ale stále někam pokračuje. Druhá je písčitá a dlouhá jen několik kilometrů. Tak znova zase.

Přes Rio Grande. Po dešti se korytem valí docela hodně vody. Pojedeme ještě chvíli a pak budeme hledat místo na spaní. Za kopečkem na písku je ideální místo. Rozděláme oheň a dáme si čočkovou. Kluci dodají polévce jinou chuť lunchmeatem. Jdeme nějak brzo spát. Budeme i brzo vstávat? Né každému se spí dobře a někdo nemůže spát vůbec. Vysoká nadmořská výška není kamarádka Lumči. Lumíre, dobrý je nepanikařit a myslet na něco příjemného. To je rada, co? Kdyby mi ji někdo dával při sfárání do dolu, taky by mě to neuklidnilo.Přes Rio Grande. Po dešti se korytem valí docela hodně vody. Pojedeme ještě chvíli a pak budeme hledat místo na spaní. Za kopečkem na písku je ideální místo. Rozděláme oheň a dáme si čočkovou. Kluci dodají polévce jinou chuť lunchmeatem. Jdeme nějak brzo spát. Budeme i brzo vstávat? Né každému se spí dobře a někdo nemůže spát vůbec. Vysoká nadmořská výška není kamarádka Lumči. Lumíre, dobrý je nepanikařit a myslet na něco příjemného. To je rada, co? Kdyby mi ji někdo dával při sfárání do dolu, taky by mě to neuklidnilo.

8 . března

Tak co kluci, jak se vám spalo? Lumír část noci proseděl, Martin moc nespal, Pavel měl sny o lamách a já spala jako dřevo. Dnes je MDŽ. Tento svátek jde nějak mimo mě. Kluci chtějí slavit. Měla bych dát do placu lahvinku. Konečně jsme v Uyuni.Tak co kluci, jak se vám spalo? Lumír část noci proseděl, Martin moc nespal, Pavel měl sny o lamách a já spala jako dřevo. Dnes je MDŽ. Tento svátek jde nějak mimo mě. Kluci chtějí slavit. Měla bych dát do placu lahvinku. Konečně jsme v Uyuni.

V ulici, kde parkujeme, fotím kovový výtvor. Socha ženy ze šrotu. Povedená. Pavle, že jí nedosáhneš na prsa?V ulici, kde parkujeme, fotím kovový výtvor. Socha ženy ze šrotu. Povedená. Pavle, že jí nedosáhneš na prsa?

Nedosáhnul. Na tuto ženu je krátkej každej. Lumčovi stále není dobře. Dotáhnu ho k železné Lady a přiložím mu ruku do jejího lůna. Ucítil teplo a hned pookřál. Nastartovala mu imunitní systém. Jdeme do kavárny. Namelou kávu. Voní. Do sklenice přidají čepice šlehačky a zacáknou karamelem. Wi-fi a calling. Z trhu si odnášíme chleba, banány a avokáda. Vracíme se městem na solar. Zřejmě v jiném ročním období se dá projet po hladině, ale dneska bych to nedoporučovala. Rentacar auto nepojistí proti tomuto nešvaru a vyloženě upozorňuje, že auto do soli nesmí vjíždět. A to respektujeme. Auta cestovek na solnou plochu vjíždějí. Přeci turistům udělají, co jim vidí na očích.Nedosáhnul. Na tuto ženu je krátkej každej. Lumčovi stále není dobře. Dotáhnu ho k železné Lady a přiložím mu ruku do jejího lůna. Ucítil teplo a hned pookřál. Nastartovala mu imunitní systém. Jdeme do kavárny. Namelou kávu. Voní. Do sklenice přidají čepice šlehačky a zacáknou karamelem. Wi-fi a calling. Z trhu si odnášíme chleba, banány a avokáda. Vracíme se městem na solar. Zřejmě v jiném ročním období se dá projet po hladině, ale dneska bych to nedoporučovala. Rentacar auto nepojistí proti tomuto nešvaru a vyloženě upozorňuje, že auto do soli nesmí vjíždět. A to respektujeme. Auta cestovek na solnou plochu vjíždějí. Přeci turistům udělají, co jim vidí na očích.

Před vjezdem na solar si můžeme prohlédnout výtvory ze soli. Symbol Dakaru, postavy žen a mužů a různé výrobky.

Procházíme mezi stánky se suvenýry. Zaujme mě kšiltovka. Martine, kup si ji. Dlouho přemýšlí, okukuje se v zrcadle. Zleva a zprava a ještě jednou. Tak co? Je dobrá. Tak si ji koupím. Vracíme se přes Uyuni. Děti v červenobílých uniformách pochodují ulicí. Vyběhnu z auta a usmívám se. Jsem zvědavá. Dobrý den, pane učiteli, copak slavíte? Výročí založení školy. Hmmm. Suerte.

Směrem na Potosí se opět na kopcích naparujou pasakány a cereusy. Zastavujeme pod kopcem, rostou tady i lobívie a opuncie. Jsme ve výšce 4130 metrů. Je odpoledne, obloha se zatahuje a pomalu začíná krápat. Občas vyběhneme na kopec, zda už nerostou neowerdemanie..

To je podívaná, kolem dokola tradiční domky z vepřovic. Osídlili území blízko řeky. Další zastávka. Martin míří vlevo? Tak já vpravo. Kluci sedí v autě. Najdu malou opuncii a něco malého zeleného. Co to je? Přines to, my ti povíme, co to je. Neřekli, sami netuší, experti. Prý, byla doba, kdy všemu říkali ferox. Proč se doba změnila? Lokalita Tica Tica, oreocereusy, lobívie a parodie. Klasika, kdo bude dřív na kopci? Pod kopcem je výška 3800 metrů. Do kolika jsme vyběhli? Hlavně, že jsme našli kytky. Neowerdemanie je zelená, hnědá, soliterní i s kámoškama. Vesnice Pelca, červené skály, úrodná půda, kukuřice a obilí. Na kopcích terčeki. Abych byla konkrétní, vjíždíme do údolí oficiálně pojmenovaného Valle de Cactus. Další část cesty je v serpentinách. Do výšky se tyčí neuvěřitelné tvary zerodovaných skal.To je podívaná, kolem dokola tradiční domky z vepřovic. Osídlili území blízko řeky. Další zastávka. Martin míří vlevo? Tak já vpravo. Kluci sedí v autě. Najdu malou opuncii a něco malého zeleného. Co to je? Přines to, my ti povíme, co to je. Neřekli, sami netuší, experti. Prý, byla doba, kdy všemu říkali ferox. Proč se doba změnila? Lokalita Tica Tica, oreocereusy, lobívie a parodie. Klasika, kdo bude dřív na kopci? Pod kopcem je výška 3800 metrů. Do kolika jsme vyběhli? Hlavně, že jsme našli kytky. Neowerdemanie je zelená, hnědá, soliterní i s kámoškama. Vesnice Pelca, červené skály, úrodná půda, kukuřice a obilí. Na kopcích terčeki. Abych byla konkrétní, vjíždíme do údolí oficiálně pojmenovaného Valle de Cactus. Další část cesty je v serpentinách. Do výšky se tyčí neuvěřitelné tvary zerodovaných skal.

Fascinuje mě propracovaný informační systém archeologických a geologických oblastí a vyhlídek. Co tady kluci hledají? Archeologická kladívka nemají. Cereusy? Lokalita je rozmanitější. Lobívky a parodie. Na neowerdemanie musíme trochu výš. Rostou kolem čtyř tisíc a chybí nám dvě stě metrů. Společně najdeme kytky. Martin pidi, já trochu větší. Radujeme se, i když plody nemají. Ještě to tady trochu prošmejdím. Kytky jsou malý i velký, zelený i hnědý, soliterní i ve shlucích. Vidím tři spolu a skloním se blíž k nim, jsou pod keřem, tak abych je lépe viděla. Lehce zvednu linii prodloužení oční dráhy. Martine, pod keřem je had. Tak se ani nehni, ať mi neuteče. Vtipný, to je křovinář. Jedno kousnutí, dvě hodiny života a pak Amen. Hlavně ho, Martine, nedráždi, aby se ti nezačal kroutit před kamerou. Prej to je jen miminko. Tak jsem Martinovi uvěřila a myslela jsem si to až do doby, než jsem se podívala na video. To miminko mělo jen pod keřem z naší strany stočený konec ocásku. Pak dál se vyvaloval pěkný macek.Fascinuje mě propracovaný informační systém archeologických a geologických oblastí a vyhlídek. Co tady kluci hledají? Archeologická kladívka nemají. Cereusy? Lokalita je rozmanitější. Lobívky a parodie. Na neowerdemanie musíme trochu výš. Rostou kolem čtyř tisíc a chybí nám dvě stě metrů. Společně najdeme kytky. Martin pidi, já trochu větší. Radujeme se, i když plody nemají. Ještě to tady trochu prošmejdím. Kytky jsou malý i velký, zelený i hnědý, soliterní i ve shlucích. Vidím tři spolu a skloním se blíž k nim, jsou pod keřem, tak abych je lépe viděla. Lehce zvednu linii prodloužení oční dráhy. Martine, pod keřem je had. Tak se ani nehni, ať mi neuteče. Vtipný, to je křovinář. Jedno kousnutí, dvě hodiny života a pak Amen. Hlavně ho, Martine, nedráždi, aby se ti nezačal kroutit před kamerou. Prej to je jen miminko. Tak jsem Martinovi uvěřila a myslela jsem si to až do doby, než jsem se podívala na video. To miminko mělo jen pod keřem z naší strany stočený konec ocásku. Pak dál se vyvaloval pěkný macek.

Tak teda nevím, zda taky nezůstanu s klukama sedět v autě. Vidíš, Petro, jak i hada najdeš. Pochválil mě Martin. Je divné, že ta potvora čekala právě tady. Na rozdíl od Argentiny, kde jsme viděli hada giganta, jsou v Bolívii dospělí hadi o trochu menší. Jenže já si myslela, že tady nejsou. A jsou. K večeru musíme prokličkovat Potosí. Tak kudy? Nastartuju osvědčenou Nokiu. Lumír zase tu svou mašinku. Korigujeme se navzájem. Na začátku ta Lumírova udává směr uličkami, ta moje by chtěla po hlavní. Nakonec se holky shodnou. Směr Sucre. Zastavíme ještě v Betanzos, jelikož kluci chtějí slavit to jejich MDŽ. Víno mají a jinak samé ovoce. Martin, když si vezme do hlavy, že chce avokádo, tak musí být avokádo. Dost mi připomíná pohádku o Marušce. Nepošle mě do Sucre samotnou, ale doveze mě tam. Kde postavíme stany? Lumír a Pavel chtějí spát ve výšce kolem dvou tisíc. Lumír sleduje výšku. Hory, doly, hory a doly. Stále jsme vysoko. Konečně v serpentinách najdeme cestu kolem haldy suti. Sice je to blízko silnice, ale lepší něco, než nic. Pokud vidím ceduli, zákaz rozdělávání ohně, respektuju to. Když jsem s klukama, vzdávám to, mají aliby. No hablo espaňol. Věříte tomu, že Martin je dobrý učitel. Naučil jednu frázi, oba dva. Museli byste být i slepí a piktogram s přeškrtnutým ohněm nevidět. Nemudruj a hoď sebou. Nemám si vymýšlet ptákoviny. Mám jít sebrat dřevo, přinést kastrol s vodou a hodit něco do něj. Zapálení vatry je už na nich. Do kastrolu jsem na základě přání mužů hodila těstoviny. Pavel pak přidal hrášek, kečup, Lumírovo koření a salsu. Petro, nandej si. Pálí mě huba jako čert. Tak se to říká? Dáš si víno a přejde tě to. Dobrou pálivou noc.

3. 9. března

O noční program se staraly náklaďáky, podřazovaly a přeřazovaly z kopce i do kopce. Randál jsem trochu přehlušila sluchátkama do uší a metálovým programem. Usnula jsem. Ráno, když se sluníčko rvalo do stanu, zjistila jsem, že máme malé trhlinky na plachtě. Lepidlo vyschlo. Tím ho nezalepíme. Jedině si napsat Ježíškovi o nový stan. Deset let je deset let. Zastávka na Millares. Lumča chce navštívit wengárcie.

Martin si natrhl na kopci tričko. Kluci se na kopci nějak zdrželi, udělám průzkum pod kopcem. Hele fialka. Projedeme vesnici, přejedeme přes most a sjedem k řece. Naložíme se do vody jako rychlokvašky. Hele kluci, mohla bych ošplouchnout i auto. Prosím tě, kašli na to, stejně se umaže. Martinovi to nedá a pomáhá mi auto ošplouchnout. Je tak zaprášený, že se těžko pozná, jakou má původní barvu. Lumčo a chceš vidět blosfeldie? Rostly dole, ale letos se musíš trochu vyhrabat na kopec. Bolí tě koleno moc? Pojď se mnou, povedu tě. To je divný, někdo si pod stromem postavil z kamenů příbytek. A spí tady. Psssstt, ať ho nevzbudíme. Mezitím se Pavel vyčochtal a převlékl se do trika s nápisem Pura Vida. Čtu si na jeho prsou vysvětlení, co to podle expertů znamená. Triko má z Kostariky a je to používaná fráze. Smysl života. Co je naším smyslem? Na dobrou otázku, dobrá odpověď. Kaktusy. Přijíždíme k Sucre a kluciidiskutujou o domácí čističce odpadních vod. Hlavně chytře a ekologicky..Ráda bych se zase prošla městem, jenže…kluci chtějí rychle pryč. Poměr je dva na dva. Ustupujeme vyššímu věkovému rozdílu..Najednou Lumča zakřičí. Zahni doprava. Musím se smát, Nokia ukazuje směr doleva..Martin, jako řidič, to nemá s námi jednoduché. Zastavil, až když viděl, že ta Lumčova potvora nás chce táhnout přes centrum, dal mi svolení k navigaci. Chcete, pánové, rychle z města pryč??Už teď se těším na Tarabuco. Cesta vede v kopcích. Pavel se diví, že Bolívie je zelená. Mluví o tom, že tu byl několikrát na sulkách, většinou v listopadu, kdy ještě příroda spí..Hele Pavle, co se vám to stalo s Tarabuqueňos? Jeden důvod navíc, proč se těšit je poznat. Nocovali jsme, začal vyprávět, v Yamparaez dvakrát. Podruhé nás místní obklíčili a my jsme nevěděli, co chtějí. Za místní vyjednával učitel. Kluci jim dali prachy na školu, a pak nás pustili..První lokalitou je S. verticillacantha varianta aureiflora.První lokalitou je S. verticillacantha varianta aureiflora.

Už z toho názvu se mi motá jazyk. Vyzvídám na Pavlovi, v jaké výšce sulky rostou, jaké populace jsou největší a nejvzácnější..Poslouchám. Nerada házím do diskuze teorie jiných sulkařů, ale Ruda mluví o neustálém vývoji kytek. To mě jen tak napadlo, ale mlčím..Na lokalitě jsou lobívky, můj žlutý jazykolam Comulopuncie rossiana. Žlutý proto, protože jsou žlutý a nechají si tady říkat růžový. Nevím, zda se vyvíjejí ze žluté do růžové, nebo naopak. Kvete i portulaca. Jak najít plody? Sulka musí vydržet obřízku. Vjíždíme do Tarabuco branou ve tvaru jejich slavné čepice, montera.Na lokalitě jsou lobívky, můj žlutý jazykolam Comulopuncie rossiana. Žlutý proto, protože jsou žlutý a nechají si tady říkat růžový. Nevím, zda se vyvíjejí ze žluté do růžové, nebo naopak. Kvete i portulaca. Jak najít plody? Sulka musí vydržet obřízku. Vjíždíme do Tarabuco branou ve tvaru jejich slavné čepice, montera.

Vylezu si k soše a poprosím Martina, aby mě vyfotil. Přelézám plot. Petro, komentuje ladný přelez Martin, natrženýho pytlíka jsem už viděl, ale natrženou pí.. jsem ještě neviděl. Hlavně neříkej veverku. Jedna jenom je a ta je Pavlova.Vylezu si k soše a poprosím Martina, aby mě vyfotil. Přelézám plot. Petro, komentuje ladný přelez Martin, natrženýho pytlíka jsem už viděl, ale natrženou pí.. jsem ještě neviděl. Hlavně neříkej veverku. Jedna jenom je a ta je Pavlova.

Co říct o lidech? Co říct o Tarabuco? Každý člověk má jiné zkušenosti, každý člověk se na druhého člověka dívá trochu jinak. Cestovatelé píší, cestovatelé čtou, cestovatelé a zase cestovatelé. Jak to vidím já? Není pro mě důležité se nechat ovlivňovat názory lidí, které osobně neznám. Nějak mám v sobě respekt a pokoru. Jsem jakýsi element, který je u vás na moment. Element, který se na vás dívá čistýma očima. Element, který k vám vstupuje bez předsudků. Element, který vás jen chce beze slov požádat být tu s vámi. Element, který zase odejde. Element, který vám rozumí, že výraz obličeje, nic neříká o duši člověka. Taky mám pro mnoho lidí divný ksicht. Mnoho lidí si myslí, že jsem nepřístupná a chladná. Jsem z Čech a reaguju na své okolí, na člověka, který ke mně přichází, stejně jako vy. Jsem zamračená? Prohlížím si tě a… A když máme stejnou krevní skupinu, poznám to, usměju se. Chápeš, že hraný úsměv od ucha k uchu, u mě neuvidíš. A na prdel si taky před každým nesednu, natolik se znám. Pavel je tím člověkem, který říká, že Tarabuqueňos mají divný pohled. Jak divný pohled? Vždyť jsme se na sebe usmáli, tys to neviděl? Mají jen tmavší kůži a ostřejší rysy, na rozdíl od ostatních Bolívijců.Co říct o lidech? Co říct o Tarabuco? Každý člověk má jiné zkušenosti, každý člověk se na druhého člověka dívá trochu jinak. Cestovatelé píší, cestovatelé čtou, cestovatelé a zase cestovatelé. Jak to vidím já? Není pro mě důležité se nechat ovlivňovat názory lidí, které osobně neznám. Nějak mám v sobě respekt a pokoru. Jsem jakýsi element, který je u vás na moment. Element, který se na vás dívá čistýma očima. Element, který k vám vstupuje bez předsudků. Element, který vás jen chce beze slov požádat být tu s vámi. Element, který zase odejde. Element, který vám rozumí, že výraz obličeje, nic neříká o duši člověka. Taky mám pro mnoho lidí divný ksicht. Mnoho lidí si myslí, že jsem nepřístupná a chladná. Jsem z Čech a reaguju na své okolí, na člověka, který ke mně přichází, stejně jako vy. Jsem zamračená? Prohlížím si tě a… A když máme stejnou krevní skupinu, poznám to, usměju se. Chápeš, že hraný úsměv od ucha k uchu, u mě neuvidíš. A na prdel si taky před každým nesednu, natolik se znám. Pavel je tím člověkem, který říká, že Tarabuqueňos mají divný pohled. Jak divný pohled? Vždyť jsme se na sebe usmáli, tys to neviděl? Mají jen tmavší kůži a ostřejší rysy, na rozdíl od ostatních Bolívijců.

Hurááá na další lokalitu. Projíždíme údolím a Pavel mi ukazuje tilancie a bromelie. Tolik toho o nich ví, že si klidně před ním na ten zadek sednu. Míjíme jednu vesnici za druhou. Jsme v Zudaněz. Mám plán udělat na večeři něco jako buřt guláš. Párky v konzervě máme a brambory taky. Je komické vidět naštvanou prodavačku, která zjistila, že kluci koupili víno vedle u sousedky a k ní už nechtějí jít. Láká je na lepší cenu. Neukecala je. Zakroutili hlavou a seňora posmutněla. Lokalita S. callecalensis.Hurááá na další lokalitu. Projíždíme údolím a Pavel mi ukazuje tilancie a bromelie. Tolik toho o nich ví, že si klidně před ním na ten zadek sednu. Míjíme jednu vesnici za druhou. Jsme v Zudaněz. Mám plán udělat na večeři něco jako buřt guláš. Párky v konzervě máme a brambory taky. Je komické vidět naštvanou prodavačku, která zjistila, že kluci koupili víno vedle u sousedky a k ní už nechtějí jít. Láká je na lepší cenu. Neukecala je. Zakroutili hlavou a seňora posmutněla. Lokalita S. callecalensis.

Vyjedem vysoko, na vrchol kopce. Sulky jsou prťavý jak nehet. Nádherná lokalita. Martine, zastav mi trochu níž. Tam nic nebude, Petro. Pavel mi rozumí. Jen ji nech, ať si to vyzkouší sama. Když jsem byl poprvé v Bolívii, chtěl jsem zastavovat na každém kopci. Petro, uvědom si, podívá se na mě přísně Martin, že tady bylo během dvaceti let tolik kaktusářů, tak pokud by tady něco bylo, najdou to a my bychom o tom něco museli vědět. Tak jo. Mlčím. Poslední lokalita S. rauschi. Jak se ke stožáru dostaneme? Přes hřiště. Chvíli tímto směrem jedeme, ale je vidět, že tu dlouho žádné auto nejelo a taky voda cestu hezky vymlela. Martine, počkej, vyběhnu dvě zatáčky do kopce a dám ti vědět. Potkám tři krávy, které neví, co dělat, když mě zmerčí. Seňor, který se objevil za nimi, je nemůže přinutit, aby pokračovaly v cestě dolů z kopce. Sorry, omlouvám se. Prosím vás, je cesta průjezdná dál. Kam chcete jet? Až nahoru? Tak to v žádném případě. Volám na Martina. Počkej, jdu za tebou. Půjdeme za sulkami pěšky.Vyjedem vysoko, na vrchol kopce. Sulky jsou prťavý jak nehet. Nádherná lokalita. Martine, zastav mi trochu níž. Tam nic nebude, Petro. Pavel mi rozumí. Jen ji nech, ať si to vyzkouší sama. Když jsem byl poprvé v Bolívii, chtěl jsem zastavovat na každém kopci. Petro, uvědom si, podívá se na mě přísně Martin, že tady bylo během dvaceti let tolik kaktusářů, tak pokud by tady něco bylo, najdou to a my bychom o tom něco museli vědět. Tak jo. Mlčím. Poslední lokalita S. rauschi. Jak se ke stožáru dostaneme? Přes hřiště. Chvíli tímto směrem jedeme, ale je vidět, že tu dlouho žádné auto nejelo a taky voda cestu hezky vymlela. Martine, počkej, vyběhnu dvě zatáčky do kopce a dám ti vědět. Potkám tři krávy, které neví, co dělat, když mě zmerčí. Seňor, který se objevil za nimi, je nemůže přinutit, aby pokračovaly v cestě dolů z kopce. Sorry, omlouvám se. Prosím vás, je cesta průjezdná dál. Kam chcete jet? Až nahoru? Tak to v žádném případě. Volám na Martina. Počkej, jdu za tebou. Půjdeme za sulkami pěšky.

Makáme docela rychle, vyšel už měsíc. Kluci se rozhodli počkat v autě. Jsme na kopci, ale kytky né a né najít. Jsou tu krásné lobívky. Lobívie cinabarina. Škoda, že tu nebudeme zítra, až pokvetou. Martin je na svahu, já obcházím stožár. A nic. Konečně slyším Martina křičet. Mám je. Jsou tak prťavý. V šeru všechno splývá. Rychle všechno nafotit a mazat dolů. Lumča nám dal svůj foťák, fotíme i pro něj. Běžíme rychle z kopce. Tak kluci, za kolik? Hodinu a půl. Co jste tady dělali? Naškrabali jste brambory? Dneska vařit asi nebudem, co? Martin sjíždí z kopce autem na zpátečku. Jdu před autem a kontroluju, zda nejsou na cestě akácie. Na nocování jedeme na místo, které jsme si vyhlédli už odpoledne. Strom a potok. Martin objevil místo, kde si potok vymlel ve skále otvor. To je pěkný vodopád. To je balzám. Po dnešní akci jsme pěkně zpocení. Noční sprška pod vodopádem nám pěkně bodla.

Tradiční večerní diskuze je o sulkách a o polních číslech. Otevřeli jsme jako obvykle víno, jak jinak. Svítí měsíc. Lezu do stanu a cítím, jak už padla rosa, to bude zase sušení. Sbíhají se psi a štěkají na nás. Jak nás na takovou dálku vyčmuchali? Tak dnešní uštěkanou dobrou noc.

1. 10. března

Během noci Martinovi několikrát zvonil mobil. Spal jako dřevo a nic neslyšel. Zčernala obloha. Bude pršet? Prosím tě, zase se to rozfouká. Jdu se namočit pod vodopád. Stan složíme až potom. Nerozfoukalo se nic. Naopak přihnal se černý mrak a začalo cedit. V autě se plánuje poslední část cesty. Konečně přestalo pršet a stan je fakt mokrý. Totálně. Doufám, že se počasí umoudří a někde ho usušíme. První lokalita směrem na jih, Zudaněz ve výšce 2660 metrů. Pavel se rozhlíží. Ještě jednou se Pavel rozhlíží, ale nemůže si vzpomenout, na kterém kopci S. herstusii roste.

Nevadí. Vylezem na tenhle kopec vpravo, rozhodneme se s Martinem. Lezeme a lezeme, konečně jsme na vršku. Sulky tu jsou, ale kde mají opěvované typické bílé vousky? Nechápu. Možná to jsou jiný kytky? Chtěly se mi zalíbit a oholily se. Prozkoumáme kopec vedlejší. Rostou tady ve formě zelené a jsou úplně nahaté. Tak to mě zmátlo definitivně. Počkám, co na to řeknou experti. Martin si cestou dolů z kopce fotí psy, tigona, já nějakého malokvětého trubače. Vrátíme se do Zudaněz nakoupit. Nakupujeme ve stejném obchodě jako včera. Seznamuju se s malým klukem. Jmenuje se Santim. Můžu se s ním vyfotit, ptám se jeho maminky.Nevadí. Vylezem na tenhle kopec vpravo, rozhodneme se s Martinem. Lezeme a lezeme, konečně jsme na vršku. Sulky tu jsou, ale kde mají opěvované typické bílé vousky? Nechápu. Možná to jsou jiný kytky? Chtěly se mi zalíbit a oholily se. Prozkoumáme kopec vedlejší. Rostou tady ve formě zelené a jsou úplně nahaté. Tak to mě zmátlo definitivně. Počkám, co na to řeknou experti. Martin si cestou dolů z kopce fotí psy, tigona, já nějakého malokvětého trubače. Vrátíme se do Zudaněz nakoupit. Nakupujeme ve stejném obchodě jako včera. Seznamuju se s malým klukem. Jmenuje se Santim. Můžu se s ním vyfotit, ptám se jeho maminky.

Vedle z domu na mě mává chlápek a k tomu se ještě zubí. V teplákovce v brazilských barvách a chce se taky se mnou vyfotit. Raději mu jen zamávám a rychle nasedám do auta. Tos Petro udělala dobře. Nedovedu si představit, že se začne sbíhat celá vesnice k focení. Popojeli jsme jen kousek, protože Martin zahlédl krabici s džusem a to ho přimělo zastavit. Je zajímavé pozorovat jeho dialog s majitelem obchodu. Veselý chlápek. Chcete vidět chlupatý sulky? Zavedu vás na patricie, navrhuje Pavel. Šplháme po kopcích podél potrubí. Martin si pochvaluje, jak máme dobré auto. Přes cestu z kopců protéká voda do údolí a do koryta řeky. Hodně vody napršelo po ránu. Podívej se na ten prudký svah, kde se pasou krávy. Zdravíme jejich pasáka. Sedí si na kopci, dívá se do údolí. Bude mít pěkně čistou hlavu. Asi nebude přemýšlet, kterým vlakem pojede do práce. Dohrabali jsme se ke kompresorové stanici na plyn a začalo pěkně lejt. Zastavili jsme se na chvilku na mýtině na oběd. Obědem byly párky, kečup a chleba. Dávám přednost čistému chlebu. To není bouřka, co slyšíme. Někdo střílí. Martin ukazuje na dům, ze kterého někdo odpaluje petardy. To nebude zřejmě na naši uvítanou. Přestalo pršet, pokračujeme. Najednou jsme se dostali k části cesty, kterou voda z kopců odnesla někam do pryč. Doplňujeme díru kameny. Tady se pozná největší velitel. Udílí rady, kam který šutr máme dát. Osobně ráda šutry nosím a nechám si poradit, kam s ním. Petro, foť to. Pavel ukazuje Martinovi, kudy má jet. Fotím, ale na chvíli se mi zastavilo srdce. Pavel chválí Martina. Jsem ráda, že je to za náma. Fuj.Vedle z domu na mě mává chlápek a k tomu se ještě zubí. V teplákovce v brazilských barvách a chce se taky se mnou vyfotit. Raději mu jen zamávám a rychle nasedám do auta. Tos Petro udělala dobře. Nedovedu si představit, že se začne sbíhat celá vesnice k focení. Popojeli jsme jen kousek, protože Martin zahlédl krabici s džusem a to ho přimělo zastavit. Je zajímavé pozorovat jeho dialog s majitelem obchodu. Veselý chlápek. Chcete vidět chlupatý sulky? Zavedu vás na patricie, navrhuje Pavel. Šplháme po kopcích podél potrubí. Martin si pochvaluje, jak máme dobré auto. Přes cestu z kopců protéká voda do údolí a do koryta řeky. Hodně vody napršelo po ránu. Podívej se na ten prudký svah, kde se pasou krávy. Zdravíme jejich pasáka. Sedí si na kopci, dívá se do údolí. Bude mít pěkně čistou hlavu. Asi nebude přemýšlet, kterým vlakem pojede do práce. Dohrabali jsme se ke kompresorové stanici na plyn a začalo pěkně lejt. Zastavili jsme se na chvilku na mýtině na oběd. Obědem byly párky, kečup a chleba. Dávám přednost čistému chlebu. To není bouřka, co slyšíme. Někdo střílí. Martin ukazuje na dům, ze kterého někdo odpaluje petardy. To nebude zřejmě na naši uvítanou. Přestalo pršet, pokračujeme. Najednou jsme se dostali k části cesty, kterou voda z kopců odnesla někam do pryč. Doplňujeme díru kameny. Tady se pozná největší velitel. Udílí rady, kam který šutr máme dát. Osobně ráda šutry nosím a nechám si poradit, kam s ním. Petro, foť to. Pavel ukazuje Martinovi, kudy má jet. Fotím, ale na chvíli se mi zastavilo srdce. Pavel chválí Martina. Jsem ráda, že je to za náma. Fuj.

Ve výšce 2739 metrů mi dělá, včetně Martina, velkou radost karmínově kvetoucí lobívka.Ve výšce 2739 metrů mi dělá, včetně Martina, velkou radost karmínově kvetoucí lobívka.

Člověk by tady musel žít, aby aspoň trochu pochopil život v Bolívii. Krajina je brčálově zelená. Pozoruju ženu, jak bravurně střílí prakem po ptácích, kteří si dělají zálusk na její hrách. Vesnice Toromoco a další oříšek. Jak přejet řeku? Voda trochu ustoupila a tak jdu na to, oznámil Martin.Člověk by tady musel žít, aby aspoň trochu pochopil život v Bolívii. Krajina je brčálově zelená. Pozoruju ženu, jak bravurně střílí prakem po ptácích, kteří si dělají zálusk na její hrách. Vesnice Toromoco a další oříšek. Jak přejet řeku? Voda trochu ustoupila a tak jdu na to, oznámil Martin.

Netrvalo dlouho a za vesnicí na nás čekala podobná překážka. Rozdíl byl jen ve výšce vody v řece. Hladina dost vysoká. Do poloviny dveří auta. Neriskujeme a jedem směrem na Tarabuco. Občas zastavíme a prověřujeme kopce. Asi tady nikdo nebyl, protože kdyby tady byl, věděli bychom o kytkách už dávno. To si jen tak brblám sama pro sebe. Pavel má čas sbírat plody ceresů. V Presto objedeme náměstí, podíváme se do kostela a opět se vracíme přes Tarabuco. Martine, musíme někde zastavit a usušit stany. Zastavíme a hodíme stany na větve pepřovníku. Martin jde na průzkum, já hlídám. Moc plachta neschne. Jednu část stanu hodím na kapotu auta, protože je vyhřátá od motoru. Druhou část přivážu jednou stranou k autu, druhou část držím rukou a čekám na vítr. Konečně. Za několik minut je suchý. Jen ruce mám o několik čísel vytahanější. Poslední lokalita je na východ od Sucre asi 12 kilometrů ve výšce 3150 metrů. Je tu taková zahrádka. Lobívie cynabarina, Parodie, Cumulopuncie Ossiana, S. kanigueralii, Cylindroopuntia safari a cereus.Netrvalo dlouho a za vesnicí na nás čekala podobná překážka. Rozdíl byl jen ve výšce vody v řece. Hladina dost vysoká. Do poloviny dveří auta. Neriskujeme a jedem směrem na Tarabuco. Občas zastavíme a prověřujeme kopce. Asi tady nikdo nebyl, protože kdyby tady byl, věděli bychom o kytkách už dávno. To si jen tak brblám sama pro sebe. Pavel má čas sbírat plody ceresů. V Presto objedeme náměstí, podíváme se do kostela a opět se vracíme přes Tarabuco. Martine, musíme někde zastavit a usušit stany. Zastavíme a hodíme stany na větve pepřovníku. Martin jde na průzkum, já hlídám. Moc plachta neschne. Jednu část stanu hodím na kapotu auta, protože je vyhřátá od motoru. Druhou část přivážu jednou stranou k autu, druhou část držím rukou a čekám na vítr. Konečně. Za několik minut je suchý. Jen ruce mám o několik čísel vytahanější. Poslední lokalita je na východ od Sucre asi 12 kilometrů ve výšce 3150 metrů. Je tu taková zahrádka. Lobívie cynabarina, Parodie, Cumulopuncie Ossiana, S. kanigueralii, Cylindroopuntia safari a cereus.

Máme nápad jet na Ravelo na staré místo, kde jsme nocovali minulý rok. Místu říkáme Šumava. Jupí. Místo jsme našli, ale kluci začali spekulovat, že je to moc vysoko. Ok. Respektujem přání. Nám výška nevadí. To není důvod, když někomu výška nedělá dobře. Pro někoho je to příliš. Na návrh Pavla sjíždíme na místo, které vybral sám. Tak jsme blízko Los Alamos a výška je 2900. Škoda, na naší lokalitě mohl být krásný vzdoušek, výhled do krajiny, ohýnek a káva. Takhle budem na poli u silnice. Důležité je, že jsou kluci spokojeni. My s Martinem jsme už za ty roky spali na absurdnějších místech. Pavel slíbil na zítra špekové lokality. To se moc těšíme.

10. 11. března

Ráno je opět mlha. Černé mraky se rozhodly zastavit nad námi. Všude je mokro a oheň se nedá rozdělat. Podívejte, volá Lumča, leze mi po plachtě pavouk.

Dostávám od Pavla dárek v růžovém pytlíčku, plody játrofy. Ještě potřebuju informace, jak ji pěstovat. Normálně to dej do substrátu a nemusíš mít obavu s naklíčením. Cestou na Los Alanes Pavel naplánoval vrátit se na jeho staré lokality. Cestou chci několikrát zastavit. Zajímá mě architektura, staví se nové domy. Potom u cihelny, kde okukuju technologii výroby. Mají několik pecí a míchaček. Matroš dávají do forem ručně.

Prohibido cortal árboles. Martin viděl dokument, kde v Bolívii vysazovali borovice z Mexika. Rostou tady s dlouhými i krátkými jehlicemi. V kopcích platíme peaje 5 bolíviánů. V domku sedí holka, asi čtrnáctiletá. Vypíše mi pokladní blok. Hezké písmo děvčina má. Na rádiu poslouchám diskuzi o životě v oblasti Chiquisaka. Prvním problémem je koka, kterou pěstujou po staletí. Problémem nejsou bohaté oblasti, kde pěstujou vinnou révu. Koka je důležitým zdrojem příjmů. Dále mluví o zdravotním systému, o nutnosti otvírat ambulance pro děti i dospělé. Speciálně pro ženy. Rádio vypínám, ztrácí se signál. Pavel slibuje lokalitu s S. frankiana a S. alba. Jsme vysoko v horách a Pavel se omlouvá, že to tady opět nepoznává. Na lokalitách pěstujou kukuřici. Stoupáme kolem lomu do výšky 3250 metrů. Lomy pěkně ničí krajinu. Zajímalo by mě, jak se s novým projektem vypořádávají místní. Měli výhled do údolí, teď vidí červené vytěžené kopce. Sulky necháme být. Sušíme stany. Fouká vítr, rychle na to. Otevírám sójový jablečný nápoj. Moc mi chutná. Bez glutamátu a hodně vitamínů. Sjíždíme zpátky nad cihelnu. V eukalyptovém háji by měla být S. losenickyana. Prosím, pozor. Když kluci mluví o kaktusech, poslouchám a vstřebávám. Oni říkali, že Losenicky byl kněz. Keine Ahnung. No jo, Lumír píše, ani nevím, že byl kněz. Sakra. Kytku pojmenoval W. Rausch podle svého kamaráda E. Losenicky. Výška 3056. Kluci to vzdávají. Sulku hledat nechtějí. A jako proč? Výzva pro mě. Najdu ji. Lumír zapisuje do poznámek, že na lokalitě je jedna kytka. Přepiš, chlapče, záznamy. Našla jsem ještě tři. Blízko na Sucre je lokalita, kde už rostou kytky větší v kamenitém terénu. S. vasqesiana. Poslední dnešní lokalita je za cementárnou. S. canigueralli varianta applanata. Ten název by měli taky používat pro označení pytlů s cementem. By koukali, jak by se po něm zaprášilo. Lokalita je hezká. Kvetou lobívky.Prohibido cortal árboles. Martin viděl dokument, kde v Bolívii vysazovali borovice z Mexika. Rostou tady s dlouhými i krátkými jehlicemi. V kopcích platíme peaje 5 bolíviánů. V domku sedí holka, asi čtrnáctiletá. Vypíše mi pokladní blok. Hezké písmo děvčina má. Na rádiu poslouchám diskuzi o životě v oblasti Chiquisaka. Prvním problémem je koka, kterou pěstujou po staletí. Problémem nejsou bohaté oblasti, kde pěstujou vinnou révu. Koka je důležitým zdrojem příjmů. Dále mluví o zdravotním systému, o nutnosti otvírat ambulance pro děti i dospělé. Speciálně pro ženy. Rádio vypínám, ztrácí se signál. Pavel slibuje lokalitu s S. frankiana a S. alba. Jsme vysoko v horách a Pavel se omlouvá, že to tady opět nepoznává. Na lokalitách pěstujou kukuřici. Stoupáme kolem lomu do výšky 3250 metrů. Lomy pěkně ničí krajinu. Zajímalo by mě, jak se s novým projektem vypořádávají místní. Měli výhled do údolí, teď vidí červené vytěžené kopce. Sulky necháme být. Sušíme stany. Fouká vítr, rychle na to. Otevírám sójový jablečný nápoj. Moc mi chutná. Bez glutamátu a hodně vitamínů. Sjíždíme zpátky nad cihelnu. V eukalyptovém háji by měla být S. losenickyana. Prosím, pozor. Když kluci mluví o kaktusech, poslouchám a vstřebávám. Oni říkali, že Losenicky byl kněz. Keine Ahnung. No jo, Lumír píše, ani nevím, že byl kněz. Sakra. Kytku pojmenoval W. Rausch podle svého kamaráda E. Losenicky. Výška 3056. Kluci to vzdávají. Sulku hledat nechtějí. A jako proč? Výzva pro mě. Najdu ji. Lumír zapisuje do poznámek, že na lokalitě je jedna kytka. Přepiš, chlapče, záznamy. Našla jsem ještě tři. Blízko na Sucre je lokalita, kde už rostou kytky větší v kamenitém terénu. S. vasqesiana. Poslední dnešní lokalita je za cementárnou. S. canigueralli varianta applanata. Ten název by měli taky používat pro označení pytlů s cementem. By koukali, jak by se po něm zaprášilo. Lokalita je hezká. Kvetou lobívky.

Pavel sbírá plody parodie.Pavel sbírá plody parodie.

Je příjemné si sednout na šutr a pozorovat seňoru, jak pase krávy.Je příjemné si sednout na šutr a pozorovat seňoru, jak pase krávy.

Rodina pod kopcem vykopává brambory. No a já? Já si tady pěkně dřepím a vzpomínám na krásné mládí, kdy jsem taky pásla naše krávy. Na pole s bramborama a nekonečně dlouhé řádky řepy. Na třídění brambor už doma na dvoře. Hezké do sklepa na uskladnění odnášet v košíku. Lehce vysypávat. Střední do maštele a nejmenší s vadou na kráse do pařáku. Jabka, hrušky, řepa, zabíjačka. Husa na svatého Martina… To jsem ještě nevěděla, že jednou budu nějakého Martina mít. Ježíšek mi u babičky naděloval ručníky, utěrky a povlečení. Super výbava pro nevěstu. Petruno, kde jsi? Už začínáme drát. Jemné prachové peří z husy na peřinu pro manžela. Sousedky vedly takové divné řeči. Jak ve středověku. Je mi deset. Díky středověku, umím udělat mašlovačku. Je pravdou, že jsem po mnoha letech prošívala sypky naplněné sedraným peřím a vzpomínala na dlouhé večery, kdy mě moudré ženy nenápadně připravovaly na manželský život. Krásné slunné pohodové odpoledne. Já chci na dinosauří stopy, škemrá Lumír. Podle Pavla nic není vidět. Stojíš jen za plotem a vidíš nějako stěnu. On osobně tam už nechce. Koukám se a koukám, zmerčím velký billboard s dinosaurem. Martine, jeď tam. Jeden je v šoku, druhý se raduje a třetímu nic jiného nezbývá. Neblbni, je to vjezd do cementárny. Jeď tam. Je hezké, když chlap občas poslechne. Jsme přímo v areálu. Rychle si koupit lístky a makat za průvodcem. Dostaneme helmy a účastníme se výkladu. Anglicky a i španělsky.Rodina pod kopcem vykopává brambory. No a já? Já si tady pěkně dřepím a vzpomínám na krásné mládí, kdy jsem taky pásla naše krávy. Na pole s bramborama a nekonečně dlouhé řádky řepy. Na třídění brambor už doma na dvoře. Hezké do sklepa na uskladnění odnášet v košíku. Lehce vysypávat. Střední do maštele a nejmenší s vadou na kráse do pařáku. Jabka, hrušky, řepa, zabíjačka. Husa na svatého Martina… To jsem ještě nevěděla, že jednou budu nějakého Martina mít. Ježíšek mi u babičky naděloval ručníky, utěrky a povlečení. Super výbava pro nevěstu. Petruno, kde jsi? Už začínáme drát. Jemné prachové peří z husy na peřinu pro manžela. Sousedky vedly takové divné řeči. Jak ve středověku. Je mi deset. Díky středověku, umím udělat mašlovačku. Je pravdou, že jsem po mnoha letech prošívala sypky naplněné sedraným peřím a vzpomínala na dlouhé večery, kdy mě moudré ženy nenápadně připravovaly na manželský život. Krásné slunné pohodové odpoledne. Já chci na dinosauří stopy, škemrá Lumír. Podle Pavla nic není vidět. Stojíš jen za plotem a vidíš nějako stěnu. On osobně tam už nechce. Koukám se a koukám, zmerčím velký billboard s dinosaurem. Martine, jeď tam. Jeden je v šoku, druhý se raduje a třetímu nic jiného nezbývá. Neblbni, je to vjezd do cementárny. Jeď tam. Je hezké, když chlap občas poslechne. Jsme přímo v areálu. Rychle si koupit lístky a makat za průvodcem. Dostaneme helmy a účastníme se výkladu. Anglicky a i španělsky.

Kdysi dávno po jezeře chodila pravěká zvířata a jejich stopy se nějak zakonzervovaly. Tektonickou činností se desky zvedaly a před dvaceti lety pracovníci cementárny na desky náhodou narazili. Nález je tak cenný, že není dovoleno se k němu přibližovat na tři metry a fotit se blízko u nějaké stopy. Martin je jako malé dítě. Hele, vyfoť mě. Zase se orosím. Průvodce ho neviděl, ale americký turista jo. Spustil na Martina a vysvětloval mu striktně pravidla. Sorry, jako, ale on ti nerozumí. Chtěla jsem říct v poho, přeložím to. Chlápek přistoupil k Martinovi a všechno mu zopakoval ještě jednou. Situace k pobavení. Sorry, on opravdu nerozumí. Ty, vole, Martine! Musíš všude lézt na zakázaný místa? Jo, mě to baví. Milá tchýně, otočím se k nebi, vidíš to? V restauraci si dáme Carnesaurusa. Nacpeme se. Přiznám, já ze všech nejvíc. Donesli mi double hranolky. Hranolky moc nejím, ale naláduju je do vstupního otvoru zažívacího traktu všechny. Prohlídka muzea a modelů v životní velikosti byla impozantní. Pavle, přepiš dějiny. Stopy dinosaurů nemusíte fotit přes plot, je k nim normální vstup.Kdysi dávno po jezeře chodila pravěká zvířata a jejich stopy se nějak zakonzervovaly. Tektonickou činností se desky zvedaly a před dvaceti lety pracovníci cementárny na desky náhodou narazili. Nález je tak cenný, že není dovoleno se k němu přibližovat na tři metry a fotit se blízko u nějaké stopy. Martin je jako malé dítě. Hele, vyfoť mě. Zase se orosím. Průvodce ho neviděl, ale americký turista jo. Spustil na Martina a vysvětloval mu striktně pravidla. Sorry, jako, ale on ti nerozumí. Chtěla jsem říct v poho, přeložím to. Chlápek přistoupil k Martinovi a všechno mu zopakoval ještě jednou. Situace k pobavení. Sorry, on opravdu nerozumí. Ty, vole, Martine! Musíš všude lézt na zakázaný místa? Jo, mě to baví. Milá tchýně, otočím se k nebi, vidíš to? V restauraci si dáme Carnesaurusa. Nacpeme se. Přiznám, já ze všech nejvíc. Donesli mi double hranolky. Hranolky moc nejím, ale naláduju je do vstupního otvoru zažívacího traktu všechny. Prohlídka muzea a modelů v životní velikosti byla impozantní. Pavle, přepiš dějiny. Stopy dinosaurů nemusíte fotit přes plot, je k nim normální vstup.

K večeru míříme na Aiquile a stany postavíme, tak jako vloni, na Mizque. Je úplněk. Dáme árii a dobrou noc.

10. 12. března

Dobré ráno sluníčko. Dobré ráno kluci. Petro, víš, co je to funikulus? Za kolik je otázka? Za lžičku medicíny? Beru. U člověka jo, ale u rostliny to bude asi podobné. Nějaký ocásek? Jo? Jo. Říká se tomu poutko a drží u plodu semena. Snídaně! Petro, chceš sladký rohlík? Jen ochutnám. Tak to fakt nechci. Cítím žluklý tuk. Martinovi to nevadí. Krásné nedělní ráno. Ze stanu vykukuje Lumír. Jedeme do Aiquile na trh. To je cvrkot. Vše, co chcete, mají zde. Zelenina, chleba. Martin si chce sladké pečivo nabrat sám do pytlíku. Snaží se otevřít sáček, ale nějak mu to nejde. S prodavačkou se můžeme počůrat smíchy, protože ho otevírá z druhé strany. Na konci tržnice objevím placky se sýrem. Jeden muž se na mě dívá. Odhodlá se zeptat, odkud jsem. Oči se mu rozzáří, když jsem z Česka. Dělal servismana Jawy. Je nadšený. Vyměníme si vizitky. Je nadšený ještě víc, když zjistí, že učím jazyky. Představím mu kluky a konverzace se rozjede na plné otáčky. Pojďte se mnou, bydlím tady za rohem. Na trhu se zastavíme u jeho manželky pro klíče. Je neslyšící.

Říkal dům? To je obrovský hangár. Vkročíme z ulice velkými vraty přímo do sálu. Organizuje pro novomanžele oslavy. Matrimonia. Fotíme se. Všímám si, že tady má koupelny, wc, velký sál se zrcadly, hodně stolů a židlí. Ze sálu vedou schody do prvního patra, kde má byt a pokoje pro hosty.

Ukazuje nám fotku velkého meteoritu, který spadl nedaleko Aiquile před několika měsíci. Říkal, že místní slyšeli velkou explozi až do vzdálenosti deseti kilometrů. Jupí, zítra jedem do muzea, kde je umístěný. Prej Amíci jim nabízejí za něj několik miliónů dolarů. Dnešní první lokalita je za městem a jmenuje se U Báby.Ukazuje nám fotku velkého meteoritu, který spadl nedaleko Aiquile před několika měsíci. Říkal, že místní slyšeli velkou explozi až do vzdálenosti deseti kilometrů. Jupí, zítra jedem do muzea, kde je umístěný. Prej Amíci jim nabízejí za něj několik miliónů dolarů. Dnešní první lokalita je za městem a jmenuje se U Báby.

S. mentosa. Kytky jsou velký i malý, většinou trsovitý. Na další lokalitu projíždíme řekou. Holky perou prádlo a Martin je objíždí pomalu, aby je nepocákal. Sakra, ta čeština je dvojsmyslná. Místo s wengárckama označíme šutrem a pokračujeme několik set metrů dál.S. mentosa. Kytky jsou velký i malý, většinou trsovitý. Na další lokalitu projíždíme řekou. Holky perou prádlo a Martin je objíždí pomalu, aby je nepocákal. Sakra, ta čeština je dvojsmyslná. Místo s wengárckama označíme šutrem a pokračujeme několik set metrů dál.

Pak se zase vracíme. Martine, dej auto na stranu, aby mohly projíždět motorky. Dívám se na kompas a najednou buch. Urvala se krajnice a kolo auta se propadlo až po rám. Raději vystoupíme. Martine, zkus zabrat na zpátečku, my ti pomůžeme. Jo, bravo. Další lokalita je S. svobodae.Pak se zase vracíme. Martine, dej auto na stranu, aby mohly projíždět motorky. Dívám se na kompas a najednou buch. Urvala se krajnice a kolo auta se propadlo až po rám. Raději vystoupíme. Martine, zkus zabrat na zpátečku, my ti pomůžeme. Jo, bravo. Další lokalita je S. svobodae.

Vloni jsem objevila lokalitu se swobodkama a Pavel je zvědavý, zda to je stejná, kterou zná i on. Jo, je. Holky moje, ani nevíte, jak jsem se na vás těšila. S Martinem ještě vylezeme na dva další kopce, kde jsou sulky tří barev. Ty čokoládové jsou fakt k sežrání. Ve výšce 2909 metrů, sulky nejsou, našli jsme jen minilobívky. Jedeme dál. Na vrcholu kopce 2950 metrů, Laguna Molinero, mně jsou ukázány dva druhy sulek. S. horaceki a S. purpurea.Vloni jsem objevila lokalitu se swobodkama a Pavel je zvědavý, zda to je stejná, kterou zná i on. Jo, je. Holky moje, ani nevíte, jak jsem se na vás těšila. S Martinem ještě vylezeme na dva další kopce, kde jsou sulky tří barev. Ty čokoládové jsou fakt k sežrání. Ve výšce 2909 metrů, sulky nejsou, našli jsme jen minilobívky. Jedeme dál. Na vrcholu kopce 2950 metrů, Laguna Molinero, mně jsou ukázány dva druhy sulek. S. horaceki a S. purpurea.

To mě podrž. Jeden kopec a dva druhy sulek. Krásná příroda.To mě podrž. Jeden kopec a dva druhy sulek. Krásná příroda.

Vracím se do auta. Petro, podívej, volá na mě Pavel. Nic nevidím. Tady, tady. Pytel s quinoou. Aspoň vidíte, že já se dívám chlapům vždy do očí. Na skále koza s kůzletem hopsá až na vrchol. Neuvěřitelné, jak to zvládají. Zastavujeme na S. albissima, 2659 metrů.

Odemykám auto a zmerčím osla. Jdu si ho vyfotit. Postavil se a míří přímo ke mně. Ztvrdnu. Jako Tvrdíkový, mi to jde skvělé. Neboj se a chytni ho za provaz. Tak jo, nepovedlo se. Vzal roha.

Pavle, ještě se zastavíme na jedné lokalitě, kde jsem našla sulky, ale nejsem si jistá, co jsou zač. Jo, je to ten kopec, poznávám ho. Na skále je několik kytek a na vrcholu kopce taky. Lumírovi kytky vyfotím. Tak Pávo, co to je? Píchavá kytka. Jo, tuhle lokalitu neznám. Je to albisima. Její tvrdá forma. Výška 2402 metry. Kluci si kupujou Kohl Berg víno. Co se děje, co se děje? Došla slivka? Oheň došel. Začalo pršet. Mluvit o polívce, proč ne? Pánové, koupila jsem čtyři brambory a dvě z nich měly hnilobu. Loupu a slupky házím do basury. Pavel se pustil do mrkve a cibule. Se slupkami si hlavu nedělá. Slupkový bordel, jak má být.

Petro, mohla bys mi udělat přednášku na Pobeskydí? Lumčo, pro tebe vždy a ráda. Rozpršelo se, jdu Lumírovi zapnout stan.

10. 13. března

Ráno dělám snídani a mám nápad. Pavle, mohl bys naroubovat na cereus sulku, abys nevyšel ze cviku. Diskutujeme o kvalitě gumiček. Červená? Zelená? Žlutá? Kondom je prej nejlepší nastříhat. Hmmm, nemám.Ráno dělám snídani a mám nápad. Pavle, mohl bys naroubovat na cereus sulku, abys nevyšel ze cviku. Diskutujeme o kvalitě gumiček. Červená? Zelená? Žlutá? Kondom je prej nejlepší nastříhat. Hmmm, nemám.

Sbalit všechno a směr do města. První zastávka v Lecheria. Mezitím, co kluci ochutnávají sýr, hraju si se synem prodavačky s autíčky a zvířaty. Vidím krabici, napadne mě udělat garáž. Po ránu je o zábavu postaráno. Koupíme sýr, jogurtový nápoje, ananasový a broskvový. Docela překvápko, jak za rok vybudovali silnici a miradory kolem. Další kulturní zážitek nás čeká v Museo del Charango.Sbalit všechno a směr do města. První zastávka v Lecheria. Mezitím, co kluci ochutnávají sýr, hraju si se synem prodavačky s autíčky a zvířaty. Vidím krabici, napadne mě udělat garáž. Po ránu je o zábavu postaráno. Koupíme sýr, jogurtový nápoje, ananasový a broskvový. Docela překvápko, jak za rok vybudovali silnici a miradory kolem. Další kulturní zážitek nás čeká v Museo del Charango.

Kolekce stovek hudebních nástrojů, plakátů a fotek ze staré doby.Kolekce stovek hudebních nástrojů, plakátů a fotek ze staré doby.

Galerii dominují záběry ze zemětřesení a obrazy místních umělců. Hlavně jsme byli nažhaveni na meteorit. Ten meteorit, který spadl nedaleko Aiquile. Normálně je zavřený ve vitríně na kolečkách. Tak je v Bolívii zabezpečený milionový poklad.Galerii dominují záběry ze zemětřesení a obrazy místních umělců. Hlavně jsme byli nažhaveni na meteorit. Ten meteorit, který spadl nedaleko Aiquile. Normálně je zavřený ve vitríně na kolečkách. Tak je v Bolívii zabezpečený milionový poklad.

V prvním patře je zajímavá archeologická sekce. Martin touží vidět obchod s kytarami typu charango. Jak si přál, tak se stalo. Obchod jsme našli a majitel nám zahrál. Vzal nás k sobě domů do své dílny. Byl pyšný na svá ocenění, která dostal za výrobu nástrojů.

Mizíme z města. Martin zastavil. Co se děje. Taková tradice, mě požádat o ruku květem kaktusu. Květ je vysoko, proto ho sestřeluje kamenem. To chce potlesk a uznání. Lumčo, jaký máme směr. Ježíši, prohlížím si ve foťáku opylovače a…moment. Je to ještě daleko. Pavla bolí sedmička dole a Ibalgin nezabírá. Lumča mu doporučuje se oholit a dát si na tvář náplast od Jardy. Prý to pomůže. Odbočka na Tintin. Úrodná země. Broméli a tilancie kolem koryta řeky. V TinTin je náměstí zaplavené bahnem. Kopou kanalizaci, nedivíme se. Cesta na S. tintinense je neprůjezdná. Smutek zaženeme jogurtovým mlíkem. Pavel mění plán. Na Chahuarani. Na ceduli je napsáno Chaguarani. Miluju filozofii. Martin praví: „ Země je krásně rozervaná erozí“. Pavel doladí výplod. „Je červená, jak prdel paviána“.

Suším stany, Martin kamzíkuje. Nelez tam, nic tam není. Slova expertů. Pavle, to musíš vidět. Lokalita je pecková. Nejsou z peckovic, ale z kamenů. Nerozumím tomu. Stovky malých pecek. Že by achátových?

Voda na mlýn Martina. Dvacet let sem jezdíte, a nikdy jste S. albisimu nepíchavou nenašli? Kamzík ji našel tady. Velký jsou až sedm cenťáků. Spolu i sólo.

Z Tin Tin, tak to je pro mě šok. Já myslel, že tady nerostou. Nečekal bych to. Aspoň máš do časáku téma. Pavel, jak říká, nemá už na sulky morálku a očesává z cereusů plody.Z Tin Tin, tak to je pro mě šok. Já myslel, že tady nerostou. Nečekal bych to. Aspoň máš do časáku téma. Pavel, jak říká, nemá už na sulky morálku a očesává z cereusů plody.

Petro, že neuhodneš, co to je? Zkontroluju, zda si ráno zase snídala kaši. Pavel je taky dobrý provokatér. Každý den dostávám kontrolní otázky. Komplikovanější. Proč? Chce vědět, co se mnou dělá kaše naturální. Je to tilancie. To poznám, ale druh kapiláris, to ani náhodou. Jsou u nás žádaný. Momentálně držíš v ruce matroš za pětikilčo. Za domem čeká bílý kůň. Na prince? Na domě je velký zvon. Asi musím zazvonit. Taková pohádka. Vždyť za mnou Martin, princ na bílém koni, dávno přijel. A neptej se, před kolika lety to bylo. Lumčo, dvě cesty před náma. Jo, jedna vede tam, druhá zase tam. Salva smíchu. Směr Minas Acientis. S. confusa a 2499 metrů.Petro, že neuhodneš, co to je? Zkontroluju, zda si ráno zase snídala kaši. Pavel je taky dobrý provokatér. Každý den dostávám kontrolní otázky. Komplikovanější. Proč? Chce vědět, co se mnou dělá kaše naturální. Je to tilancie. To poznám, ale druh kapiláris, to ani náhodou. Jsou u nás žádaný. Momentálně držíš v ruce matroš za pětikilčo. Za domem čeká bílý kůň. Na prince? Na domě je velký zvon. Asi musím zazvonit. Taková pohádka. Vždyť za mnou Martin, princ na bílém koni, dávno přijel. A neptej se, před kolika lety to bylo. Lumčo, dvě cesty před náma. Jo, jedna vede tam, druhá zase tam. Salva smíchu. Směr Minas Acientis. S. confusa a 2499 metrů.

Za nádražím rostou velký kytky. Martin si najednou vzpomene na Jirkovu teorii. Bílá barva neexistuje. Lumča na to, že bílá vznikne, když smícháš všechny barvy.Za nádražím rostou velký kytky. Martin si najednou vzpomene na Jirkovu teorii. Bílá barva neexistuje. Lumča na to, že bílá vznikne, když smícháš všechny barvy.

Ve výšce 2990 jsou kytky jako americký donuty. Tak si představ, že literatura uvádí, že jsou to kytky docela malý. Kdo se v tom má pak vyznat. S. purpurea roste hodně na kamenných výchozech. Je krásné horko. Bude koupačka? Kde mám čepici? Martinovi si na kšilt sedla strašilka. Míjíme krásně zerodované útvary. Kluci je pojmenujou houbami. Nad vsí Vila Vila další lokalita. Musím to upřesnit. Terén se mi líbil, kluci zastavili. Všichni už našli kytky, jen já ne. S. markusi. Jsou tak prťavý. Lehnu si na zem. Vidím šutry. Hledám. Mám je, konečně. Výška 3089 metrů. Projíždíme údolím. Zelené rovné dlouhé louky, potůčky průzračné vody. Dřevo na oheň musíme dneska najít. Výška 3100 metrů. Klukům se místo na spaní nezdá, je to vysoko. Ok. Klesáme, stoupáme, klesáme a stoupáme dvě hodiny. Blížíme se k městečku Cliza. Pavel má nějaké spací místo z předcházejících roků. Je tma a malý problém při řízení je, že Bolívijci chodí po silnici bez reflexivních prvků. Cyklisté a motorkáři jezdí bez světel. Projíždíme městem a márnice je otevřená. Buď nebožtíkům luftujou, nebo jim je zima. Všichni něčím umíráme. Láskou, zvědavostí, nudou či vztekem? Kde je to místo? Zachovat rozvahu. Pavel hlasem eunucha odpovídá, nevím. Tak na Tarota, tam jsme spali s Horajdou. V noci se těžko něco hledá. Kluci akce, my hledáme vpravo, vy vlevo. Najednou Martin uvidí cestu. Máme štěstí, vjeli jsme na hřiště. Zastavíme a skoro všichni psi se seběhli a začali štěkat. Puňťové, míšové, oříšci, blafani, hafani, prostě všichni. Dobrou noc ublafanou ve výšce 2900. Před skokem do stanu se dívám na dramatický výstup měsíce z mraků.Ve výšce 2990 jsou kytky jako americký donuty. Tak si představ, že literatura uvádí, že jsou to kytky docela malý. Kdo se v tom má pak vyznat. S. purpurea roste hodně na kamenných výchozech. Je krásné horko. Bude koupačka? Kde mám čepici? Martinovi si na kšilt sedla strašilka. Míjíme krásně zerodované útvary. Kluci je pojmenujou houbami. Nad vsí Vila Vila další lokalita. Musím to upřesnit. Terén se mi líbil, kluci zastavili. Všichni už našli kytky, jen já ne. S. markusi. Jsou tak prťavý. Lehnu si na zem. Vidím šutry. Hledám. Mám je, konečně. Výška 3089 metrů. Projíždíme údolím. Zelené rovné dlouhé louky, potůčky průzračné vody. Dřevo na oheň musíme dneska najít. Výška 3100 metrů. Klukům se místo na spaní nezdá, je to vysoko. Ok. Klesáme, stoupáme, klesáme a stoupáme dvě hodiny. Blížíme se k městečku Cliza. Pavel má nějaké spací místo z předcházejících roků. Je tma a malý problém při řízení je, že Bolívijci chodí po silnici bez reflexivních prvků. Cyklisté a motorkáři jezdí bez světel. Projíždíme městem a márnice je otevřená. Buď nebožtíkům luftujou, nebo jim je zima. Všichni něčím umíráme. Láskou, zvědavostí, nudou či vztekem? Kde je to místo? Zachovat rozvahu. Pavel hlasem eunucha odpovídá, nevím. Tak na Tarota, tam jsme spali s Horajdou. V noci se těžko něco hledá. Kluci akce, my hledáme vpravo, vy vlevo. Najednou Martin uvidí cestu. Máme štěstí, vjeli jsme na hřiště. Zastavíme a skoro všichni psi se seběhli a začali štěkat. Puňťové, míšové, oříšci, blafani, hafani, prostě všichni. Dobrou noc ublafanou ve výšce 2900. Před skokem do stanu se dívám na dramatický výstup měsíce z mraků.

10. 14. března

uníčko se po ránu snaží, ale nechce vyběhnout z mraků, jako včera měsíc. Dnešní plán je Cochabamba. Podle mapy a mobilu donaviguju Martina do centra na La Plaza del Colón. Člověk spoléhá na to, co bylo minule, ale není to. Parkoviště je zavřené. Zůstaneme na náměstí a zaplatíme si tři hodiny. Dáme si rozchod. Seřídíme si hodinky, je za pět minut jedna. Kluci míří do restaurace, my do kavárny Fuckingburger na kávu. Připojení na wifinu a rychlá kontrola mailů. Při placení příjemná konverzace. Majiteli při slově Praha zaplesá srdce. Mám kamaráda kněze, ale nebydlí v Praze. Nemůže si vzpomenout, ve kterém kostelu má mše. Nevadí. Těšilo nás. Rychle do tržnice. Martin si vybere dvě cédéčka s klasickou bolivijskou muzikou. Kde je trh? Chcete velký nebo malý? Nevím, ke kterému jsme došli, ale nemůžu dohlédnout až nakonec. Jedna řada dlouhá aspoň sto metrů. Boty, látky, látky a krejčí. Jupí, raduje se Martin, jsme v ulici instrumentů. Vybírá, vybírá, nakonec si koupí Charango s intarsií bolivijského motivu. Ještě struny a futrál. Nakonec by bylo dobré vědět, která struna je která. Mohl mít ještě manuál, jak hrát a instruktážní video. Určitě bude něco na youtube? Prodavačka, muzikantka přikývne. V Pollerii jsem Martinovi objednala studentskou porci a sama jsem si dala lokální empanadas. Tak jak jsme se domluvili, sešli jsme se na náměstí. Nacvakám do mobilu Colomi a opouštíme Cochabambu. To je nuda. Dneska žádná sulka. Petro, tak zase vyběhněte. Co? Miliony sulek. Našlapuješ po špičkách a bojíš se, že nějakou zmasakruješ. Výška 3678 a S. steinbachii.

Vjeli jsme do džungle. Chazare. Rostliny a rostliny. Pronikavý křik ptáků se nese všemi dírami mezi stromy.

Rádi bychom se podívali do Presa Embalse Corani, kde chovají pstruhy, ale všechny cesty jsou zavřené na závoru. Petro, viděla jsi černého ptáka s oranžovým ocasem? Nestihla jsem to. Pátrám po dalších a zmerčila jsem ho po několika minutách i s celou rodinkou. Stále je na co se dívat. Palmy, fuchsie, ibišky, banánovníky, papáyovníky, náklaďáky, prodejci banánů a plachty, na kterých se suší koka.

Klima je jako v prádelně. Ve Villa Tunari hledáme camping. V recepci mají také zajímavé exponáty. Hady naložené ve sklenici v lihu. Žijou tady? No samozřejmě. Našli jsme je při práci na kopci. Aha. Můžeme se tady ubytovat?

Čtyři lidi na jednu noc s bazénem. Očíhneme místo a souhlasíme. Venkovní vařič, sprcha, pračka a gril. K večeru se chce Martin osprchovat, ale neteče voda. Seňor doplní vodu a jdeme se osprchovat všichni. Sprchovací hlava má zabudovaný ohřev. Na večeři si sedneme k bazénu. Avokádo s houskou je vyloženě dneska vypečené. Kluci otevřeli flašku. Nic nejedli, prej jsou nacpaný z Cochabamby. Nalejou mi víno a nějak mě moc pozorujou. Nebojte, po skleničce se ze židle neskácím. Fascinující je poslouchat zvuky pralesa. Nejkurióznější jsou kecy ptáka loskutáka. Rychle odposlouchá řeč člověka a hned ji napodobuje.Čtyři lidi na jednu noc s bazénem. Očíhneme místo a souhlasíme. Venkovní vařič, sprcha, pračka a gril. K večeru se chce Martin osprchovat, ale neteče voda. Seňor doplní vodu a jdeme se osprchovat všichni. Sprchovací hlava má zabudovaný ohřev. Na večeři si sedneme k bazénu. Avokádo s houskou je vyloženě dneska vypečené. Kluci otevřeli flašku. Nic nejedli, prej jsou nacpaný z Cochabamby. Nalejou mi víno a nějak mě moc pozorujou. Nebojte, po skleničce se ze židle neskácím. Fascinující je poslouchat zvuky pralesa. Nejkurióznější jsou kecy ptáka loskutáka. Rychle odposlouchá řeč člověka a hned ji napodobuje.

Ještěže nevěřím na povídačky o zamotání netopýra do vlasů. Prosvištěl kolem mě netopýr velký jak talíř na pizzu. Díky vlhkosti, začínám vlhnout taky. Vlasy, triko, stan, který jsme sušili, je vlhčí než byl odpoledne. Začínají bodat komáři, stěžujou si kluci. My dva s Martinem nic necítíme, jen vidíme desítky komárů, kteří přistávají na ruce. Kluci se dost ošívají. Až se vrátím domů, nechám si udělat test na Ziku, má jasno Martin. Petro, nechalas otevřený stan. Já? Já tady sedím s klukama celou dobu. Vzpomínej. Šels do stanu pro sušenky a flirtoval si s holkama, které se vrátily z noční procházky. Dobrou noc, komárově vlhkou.Ještěže nevěřím na povídačky o zamotání netopýra do vlasů. Prosvištěl kolem mě netopýr velký jak talíř na pizzu. Díky vlhkosti, začínám vlhnout taky. Vlasy, triko, stan, který jsme sušili, je vlhčí než byl odpoledne. Začínají bodat komáři, stěžujou si kluci. My dva s Martinem nic necítíme, jen vidíme desítky komárů, kteří přistávají na ruce. Kluci se dost ošívají. Až se vrátím domů, nechám si udělat test na Ziku, má jasno Martin. Petro, nechalas otevřený stan. Já? Já tady sedím s klukama celou dobu. Vzpomínej. Šels do stanu pro sušenky a flirtoval si s holkama, které se vrátily z noční procházky. Dobrou noc, komárově vlhkou.

10. 15. března

Ráno děkujeme seňoře za její pohostinnost. Petro, to je její dcera? Ukazuje Martin na ženu, která loví z bazénu listy. Hahaha, to je maminka tří dětí. Ráno brzo vstala a vypravila je do školy. Jak dlouho ještě pojedeme džunglí. Lumír to vidí na dvě stě kiláků. Pozoruju krajinu. V Shinahota policajti nasazujou řidiči auta pouta. Co provedl? Můžeme jen hádat. Za koku to asi nebude. Suší se tady běžně na ulici před každým domem. Možná ukradl auto nebo převáží kokain. Projíždíme kolem stavby, kde se buduje čtyřproudová silnice. Stavebníci armují a stojí po stehna ve vodě. A to nemají broďáky. Co se děje? Panuje tu čilý motorkářský a taxikářský ruch. Jsou docela vynalézavý, přidělali si k motorce aerodynamický deštník. Proti slunci i proti vodě. V džungli pracujou chlapi s mačetami. Pokud nic nesekají, mají mačetu zkříženou před tělem. Zeleň kolem dokrášlujou barevné divoké ibišky. Martina honí sladká. Koupil si buchtu ve tvaru kosočtverce. Kluci si z něho utahujou a pak žadoní, zda by jim taky jednu nedal, jen jednu a rozpůlí si ji. To není moc dobrý nápad, z kosočtverce budou trojúhelníky. Totální sexy likvidace. Pavle, proč mají modré igelitové pytle kolem banánovníků. Aha, pytle s insekticidy. Dají do pytle roztok, ten se teplem zahřeje a uvolňuje. Tím zahubí hmyz. Jsem v Yapacani. Klukům kručí v břiše, zastavujeme jim na kuřátko na grilu. S Martinem držíme styl. Avokádo a chleba. Motorky a motorky. Samé motorky, jako v Číně. Už jsme přišli na kloub tomu, proč jezdí taxikáři sem a tam. Řadíme se do kolony aut osobáků i náklaďáků. Proč? Protože u pumpy bloceos zabarikádovali cestu. Proč? Protože prostě protestujou. Prý asi tři hodiny. U okýnka auta zastavuje kluk na motorce. A donde quiere? Martin pohotově odpovídá. No hablo espaňol. Čekáme a nic se neděje. Auta stojí, jen kolem nás se zvyšuje frekvence pohybu motorek. Počítám sto motorek za minutu. Náš motorkář se vrací. Máme dilema. Jet s ním? Martin pochybuje, ale otáčí auto. Jedeme za klukem.Ráno děkujeme seňoře za její pohostinnost. Petro, to je její dcera? Ukazuje Martin na ženu, která loví z bazénu listy. Hahaha, to je maminka tří dětí. Ráno brzo vstala a vypravila je do školy. Jak dlouho ještě pojedeme džunglí. Lumír to vidí na dvě stě kiláků. Pozoruju krajinu. V Shinahota policajti nasazujou řidiči auta pouta. Co provedl? Můžeme jen hádat. Za koku to asi nebude. Suší se tady běžně na ulici před každým domem. Možná ukradl auto nebo převáží kokain. Projíždíme kolem stavby, kde se buduje čtyřproudová silnice. Stavebníci armují a stojí po stehna ve vodě. A to nemají broďáky. Co se děje? Panuje tu čilý motorkářský a taxikářský ruch. Jsou docela vynalézavý, přidělali si k motorce aerodynamický deštník. Proti slunci i proti vodě. V džungli pracujou chlapi s mačetami. Pokud nic nesekají, mají mačetu zkříženou před tělem. Zeleň kolem dokrášlujou barevné divoké ibišky. Martina honí sladká. Koupil si buchtu ve tvaru kosočtverce. Kluci si z něho utahujou a pak žadoní, zda by jim taky jednu nedal, jen jednu a rozpůlí si ji. To není moc dobrý nápad, z kosočtverce budou trojúhelníky. Totální sexy likvidace. Pavle, proč mají modré igelitové pytle kolem banánovníků. Aha, pytle s insekticidy. Dají do pytle roztok, ten se teplem zahřeje a uvolňuje. Tím zahubí hmyz. Jsem v Yapacani. Klukům kručí v břiše, zastavujeme jim na kuřátko na grilu. S Martinem držíme styl. Avokádo a chleba. Motorky a motorky. Samé motorky, jako v Číně. Už jsme přišli na kloub tomu, proč jezdí taxikáři sem a tam. Řadíme se do kolony aut osobáků i náklaďáků. Proč? Protože u pumpy bloceos zabarikádovali cestu. Proč? Protože prostě protestujou. Prý asi tři hodiny. U okýnka auta zastavuje kluk na motorce. A donde quiere? Martin pohotově odpovídá. No hablo espaňol. Čekáme a nic se neděje. Auta stojí, jen kolem nás se zvyšuje frekvence pohybu motorek. Počítám sto motorek za minutu. Náš motorkář se vrací. Máme dilema. Jet s ním? Martin pochybuje, ale otáčí auto. Jedeme za klukem.

oveze nás za město a s kámošema nás oberou. To si nemyslím, podívej se mu do očí. Jsem pozitivní. Není to typickýýpodrazák. Věřím mu i v tom případě, když se zastaví a neví kudy jet. Dojeli jsme auto, které bylo rychlejší, ale zapadlo do bláta na cestě. Lidé si mají pomáhat, pomůžeme i my. Navážeme provaz a Patrol řízený Martinem zabere a auto vytáhne..

Náš průvodce ukazuje na souběžnou cestu. Přidávají se k nám další Bolivijci. Je divné, že bydlí za humny a neví, kam cesty vedou. Martine, jdu na průzkum bahnem. Projdu já, projede i a auto. Zakecám se s jednou ženou, která jde pěšky a následuje manžela, který protlačuje motorku bahnem. Má tři holky a musí je vyzvednout ve škole. Prej, jestli mi nevadí komáři. Ani ne. Vysvětluje mi, že můžu onemocnět a mít vysokou horečku. To vím, ale jsme v džungli. Cesta a kolem pole s vysokou třtinou. Je to dobrodrůžo. Na komáry mám carnite s machou a geránií. Kluci se už taky namazali. Zázračná mast, komáři jsou v šoku. Obejdeme bahno po poli. Jdeme s rukama, ale cesta po několika metrech končí. Náš průvodce jde s námi. Všichni se vracíme. Holt bahno čeká. Martin se na jednu stranu směje. Sedí v autě a pozoruje jen špičky křoví, které se vlní tam, kudy procházíme. Na druhou stranu má i strach, aby mě někam nezavlekli. Je těžké být pozitivní a negativní. Jsem pozitivní. To, že by mě někdo chtěl unést, o tom nepřemýšlím. Na cestě si zpívám ťapy ťap. Noha mi zapluje do bláta. To je takový mazlavý matroš, že se noha ani bota nedá vytáhnout. Je venku, ale není bahno jako bahno. Klouže a klackem ho dostat z boty se nedá. Boty dolů a zpívat si bosanova. Držím boty, i pokud sedím v autě. Zdá se, že cesta se prosvětluje a i rozšiřuje. Možná je i pevnější. Dojel nás nějaký běloch. Vyloženě evropský rysy. Bingo, jeho matka je Slovenka. Dovi, loučíme se. To je mazec, jak svět je malý. Krajan ve stejném průseru, tomu nikdo neuvěří. Martine, můžeš. Nemůže, protože podnikavá ženská natáhla přes cestu provaz a chce prachy. Stačilo by jen provaz chytit a jet. Nejde o prachy, ale o to, že nepochopí, že pokud nás zastaví zase po dvou metrech, zapadneme totálně. Kluci ji zabaví a dávají jí nějaké boliviány. Martin využije její nepozornosti a ujede. V dálce vidíme silnici. Myslíme si, že máme vyhráno, ale chyba. Most, dva betonové kvádry na pilířích a na začátku mostu zdrátovaná díra kmeny stromu. Seňor chce další prachy. Už jsem je dala manželce. Nezná ji. Chci se s ním dohadovat, že auto řídí můj manžel, ne on. Kdepak lekce psychologie se hodí. Nasypu mu drobné, protože papírové mám pro našeho průvodce. Je vidět, že ani on se s ním nechce vybavovat a to je odsud. Přeběhnu most a modlím se, aby dřevo neruplo a Martin přejel. Stojím přesně proti autu a sleduju kola na mostu. Fuj. Je tady. Průvodce i silnice. Tolik sluncí na jednom místě jsem ještě neviděla. Čao, moje botky. Mrsknu s nima do křoví. Už to dochodím. Je příjemné být na boso. Nohy jsou obaleny blátem do půli stehen. Určitě musím, na rozdíl od kluků, vypadat čistě sexy. Na maskáčových hadrech cákance nejsou vidět. Díky. Průvodce dostane slíbené prachy. V protisměru stojí auta, zřejmě už několik hodin, a diví se, proč máme auto od bláta. A jak jsme se sem dostali? To vám jednou budu vyprávět v deníku.Náš průvodce ukazuje na souběžnou cestu. Přidávají se k nám další Bolivijci. Je divné, že bydlí za humny a neví, kam cesty vedou. Martine, jdu na průzkum bahnem. Projdu já, projede i a auto. Zakecám se s jednou ženou, která jde pěšky a následuje manžela, který protlačuje motorku bahnem. Má tři holky a musí je vyzvednout ve škole. Prej, jestli mi nevadí komáři. Ani ne. Vysvětluje mi, že můžu onemocnět a mít vysokou horečku. To vím, ale jsme v džungli. Cesta a kolem pole s vysokou třtinou. Je to dobrodrůžo. Na komáry mám carnite s machou a geránií. Kluci se už taky namazali. Zázračná mast, komáři jsou v šoku. Obejdeme bahno po poli. Jdeme s rukama, ale cesta po několika metrech končí. Náš průvodce jde s námi. Všichni se vracíme. Holt bahno čeká. Martin se na jednu stranu směje. Sedí v autě a pozoruje jen špičky křoví, které se vlní tam, kudy procházíme. Na druhou stranu má i strach, aby mě někam nezavlekli. Je těžké být pozitivní a negativní. Jsem pozitivní. To, že by mě někdo chtěl unést, o tom nepřemýšlím. Na cestě si zpívám ťapy ťap. Noha mi zapluje do bláta. To je takový mazlavý matroš, že se noha ani bota nedá vytáhnout. Je venku, ale není bahno jako bahno. Klouže a klackem ho dostat z boty se nedá. Boty dolů a zpívat si bosanova. Držím boty, i pokud sedím v autě. Zdá se, že cesta se prosvětluje a i rozšiřuje. Možná je i pevnější. Dojel nás nějaký běloch. Vyloženě evropský rysy. Bingo, jeho matka je Slovenka. Dovi, loučíme se. To je mazec, jak svět je malý. Krajan ve stejném průseru, tomu nikdo neuvěří. Martine, můžeš. Nemůže, protože podnikavá ženská natáhla přes cestu provaz a chce prachy. Stačilo by jen provaz chytit a jet. Nejde o prachy, ale o to, že nepochopí, že pokud nás zastaví zase po dvou metrech, zapadneme totálně. Kluci ji zabaví a dávají jí nějaké boliviány. Martin využije její nepozornosti a ujede. V dálce vidíme silnici. Myslíme si, že máme vyhráno, ale chyba. Most, dva betonové kvádry na pilířích a na začátku mostu zdrátovaná díra kmeny stromu. Seňor chce další prachy. Už jsem je dala manželce. Nezná ji. Chci se s ním dohadovat, že auto řídí můj manžel, ne on. Kdepak lekce psychologie se hodí. Nasypu mu drobné, protože papírové mám pro našeho průvodce. Je vidět, že ani on se s ním nechce vybavovat a to je odsud. Přeběhnu most a modlím se, aby dřevo neruplo a Martin přejel. Stojím přesně proti autu a sleduju kola na mostu. Fuj. Je tady. Průvodce i silnice. Tolik sluncí na jednom místě jsem ještě neviděla. Čao, moje botky. Mrsknu s nima do křoví. Už to dochodím. Je příjemné být na boso. Nohy jsou obaleny blátem do půli stehen. Určitě musím, na rozdíl od kluků, vypadat čistě sexy. Na maskáčových hadrech cákance nejsou vidět. Díky. Průvodce dostane slíbené prachy. V protisměru stojí auta, zřejmě už několik hodin, a diví se, proč máme auto od bláta. A jak jsme se sem dostali? To vám jednou budu vyprávět v deníku.

Vysvětlím, ale nedochází jim, jak jsme se do džungle dostali a jak jsme se vyhrabali z ní. Hledáme po cestě lavado. Do hotelu by nás s takovým maskováním asi nepustili. Myčku jsme našli. Celá rodina se chopila hadic a ostřikování auta ze všech stran. Bláto stéká a padá z rampy dolů. Z hnědého auta je opět bílé. Mluvím i s místníma policajtama, kteří si přijeli auto umýt taky. Lidé se navzájem znají a cení si soudržnosti komunity. Měla bych si nohy taky umýt. Nevěřím svým očím. Na autě je už asi týden přivázaný pytlík s Pavlovejma semenama. Seňor ho přináší k Pavlovi. Několika slovy se to dá shrnout. Z pytlíku, který drží v ruce, odkapává smradlavá a vazká tekutina. Nechápe, proč ho Pavel nevyhodí a ještě děkuje.Vysvětlím, ale nedochází jim, jak jsme se do džungle dostali a jak jsme se vyhrabali z ní. Hledáme po cestě lavado. Do hotelu by nás s takovým maskováním asi nepustili. Myčku jsme našli. Celá rodina se chopila hadic a ostřikování auta ze všech stran. Bláto stéká a padá z rampy dolů. Z hnědého auta je opět bílé. Mluvím i s místníma policajtama, kteří si přijeli auto umýt taky. Lidé se navzájem znají a cení si soudržnosti komunity. Měla bych si nohy taky umýt. Nevěřím svým očím. Na autě je už asi týden přivázaný pytlík s Pavlovejma semenama. Seňor ho přináší k Pavlovi. Několika slovy se to dá shrnout. Z pytlíku, který drží v ruce, odkapává smradlavá a vazká tekutina. Nechápe, proč ho Pavel nevyhodí a ještě děkuje.

Zbývá jen nastavit do mobilu adresu hotelu Las Palmas. Věříme, že tak jako vloni nás dovede na stejné místo. Můžete mi zastavit, prosí Pavel. Vylohnil dvě piva po akci v džungli. Co teď? Několikaproudová silnice, semafory mění červenou v zelenou opakovaně každých 35 sekund. To je trochu problém. Provokuju a dávám Pavlovi plastovku. Petka tě když tak zachrání. Benzínka. Je vysvobozen z utrpení. Už vidíme hotel. V recepci je stejná recepční jako vloni. Poznáváme i další členy personálu. Seňorovi, který má na starosti parkoviště, dáváme stan a i karimatky. Večer si roztřídíme věci a odbahníme se pod sprškou. Usínáme ve velkých postelích. Jsme magoři. Přehodíme přes sebe každý svůj spacák. Jo, zvyk je silná košile.Zbývá jen nastavit do mobilu adresu hotelu Las Palmas. Věříme, že tak jako vloni nás dovede na stejné místo. Můžete mi zastavit, prosí Pavel. Vylohnil dvě piva po akci v džungli. Co teď? Několikaproudová silnice, semafory mění červenou v zelenou opakovaně každých 35 sekund. To je trochu problém. Provokuju a dávám Pavlovi plastovku. Petka tě když tak zachrání. Benzínka. Je vysvobozen z utrpení. Už vidíme hotel. V recepci je stejná recepční jako vloni. Poznáváme i další členy personálu. Seňorovi, který má na starosti parkoviště, dáváme stan a i karimatky. Večer si roztřídíme věci a odbahníme se pod sprškou. Usínáme ve velkých postelích. Jsme magoři. Přehodíme přes sebe každý svůj spacák. Jo, zvyk je silná košile.

10. 16. března

Deštivé ráno, jako vloni. Chčije a chčije. Odcházíme na snídani. Martin má ke kávě čokoládový dort a roládu. Pro mě stačí meloun, ananas, papája a sýry. Po snídani vezeme auto do myčky. Čekáme hodinu a půl.Deštivé ráno, jako vloni. Chčije a chčije. Odcházíme na snídani. Martin má ke kávě čokoládový dort a roládu. Pro mě stačí meloun, ananas, papája a sýry. Po snídani vezeme auto do myčky. Čekáme hodinu a půl.

Já na terase hotelu, Martin v jídelně, kde si dává druhý sladký chod s kávou. Auto je tak čisté, že i pod nohy dali papírové firemní podložky. Vracíme se do hotelu a doufáme, že se počasí umoudří. Taxíkem se necháme odvézt do centra. Jak dovézt? Taxikáře navigujeme podle naší mapy. Konečně jsme u Museo de Arte, ale otevírají až ve tři. Můžete popojet o dvě další ulice dál až na náměstí. Jo můžu, ale musíte mi zaplatit o 15 bolíviánů víc. Slovy klasika, chcát nepřestalo. Brouzdáme ulicemi, Martin pod deštníkem, já mám pláštěnku. Zaskočíme do zajímavé átriové kavárny. Ochladilo se a i ledovou vodu donesou ke kávě. Chtěla bych zahřát, ne zchladit. Do muzea se vracíme pěšky podle naší mapy. Jedná se o moderní umění. Nejvíce se točíme kolem soch vydlabaných z jednoho kusu dřeva do jemných detailů.Já na terase hotelu, Martin v jídelně, kde si dává druhý sladký chod s kávou. Auto je tak čisté, že i pod nohy dali papírové firemní podložky. Vracíme se do hotelu a doufáme, že se počasí umoudří. Taxíkem se necháme odvézt do centra. Jak dovézt? Taxikáře navigujeme podle naší mapy. Konečně jsme u Museo de Arte, ale otevírají až ve tři. Můžete popojet o dvě další ulice dál až na náměstí. Jo můžu, ale musíte mi zaplatit o 15 bolíviánů víc. Slovy klasika, chcát nepřestalo. Brouzdáme ulicemi, Martin pod deštníkem, já mám pláštěnku. Zaskočíme do zajímavé átriové kavárny. Ochladilo se a i ledovou vodu donesou ke kávě. Chtěla bych zahřát, ne zchladit. Do muzea se vracíme pěšky podle naší mapy. Jedná se o moderní umění. Nejvíce se točíme kolem soch vydlabaných z jednoho kusu dřeva do jemných detailů.

Martina zaujaly holky ve vodě. Asi pradleny..

Přestalo konečně pršet, projdeme se po náměstí. Je otevřený kostel. Dlouhá loď kostela nás dveřmi vede až k oltáři. Vedle oltáře je Inko cedule, která ukazuje směr k muzeu. V muzeu se chce nás ujmout žena opírající se o hole. Martin okamžitě vystřelí, no hablo espaňol. Mám hodně otázek. Jdu za ní a omluvím se. Ukazuje mi Niňo de Praga, naše Jezulátko.Přestalo konečně pršet, projdeme se po náměstí. Je otevřený kostel. Dlouhá loď kostela nás dveřmi vede až k oltáři. Vedle oltáře je Inko cedule, která ukazuje směr k muzeu. V muzeu se chce nás ujmout žena opírající se o hole. Martin okamžitě vystřelí, no hablo espaňol. Mám hodně otázek. Jdu za ní a omluvím se. Ukazuje mi Niňo de Praga, naše Jezulátko. Pražské Jezulátko je malá vosková soška zobrazující Ježíše Krista v útlém dětství. Soška pochází ze Španělska, kde byla vyrobena zřejmě koncem poloviny 16. století. Existuje hodně legend a jedna z nich vypráví, že se Ježíš zjevil jistému mnichovi, který ho podle podoby vymodeloval. Soška se dostala do kláštera karmelitánů v roce 1628, tu jim věnovala ovdovělá Polyxena z Lobkovic, která ji dostala svatebním darem od své matky a přivezla ji do Prahy v roce 1603. Sošce se přisuzuje zázračná moc. V roce 1961 prvního srpna se soška z kostela Panny Marie Vítězné ztratila. Později byla objevena, ale ztráta zůstává neobjasněná. Logicky. Narodila jsem se měsíc před tím a niňo chtělo vidět niňo. Jak naše Jezulátko, tak i Jezulátko v Santa Cruz převlékají do královských šatů liturgických barev. Ukazuje mi další sakrální předměty, většinou dary od papežů. Dostáváme se i k velmi starým dřevěným truhlám, ozdobenými stříbrnými prvky ze 17. století. Zmiňuje i Potosí. Lidé z Potosí vyměňovali cenný kov s lidmi ze Santa Cruz za věci potřebné k životu. Paní mluví krásnou španělštinou. Poděkuju jí moc a srdečně se loučíme. Taxíkem se vracíme zpět do hotelu. Ráno odjíždíme na letiště a následuje kolečko opačným směrem. Vrátit auto. Letenky a start do rodné hroudy.

Kudlankóóó…Petróóó…Martinééé…Lumčóóó…Pavlééé……