O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt

 

Americký deník aneb poprvé v JA

tak, jak jsem to vnímal já, Martin Tvrdík, začínající gymnofil
část 2.

 

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15
 
 

6. 1. 2006 - Ráno je na stanu námraza, modré nebe a v dáli zasněžené vrcholky okolních hor. Jirka vylézá a je vidět, že toho moc nenaspal.

Nocování z 5. na 6. 1. - celnice

Sušíme stany na raním slunci a po kávě vyrážíme. Teď se teprve ukazuje, jak je dobře, že nás včera nepustili do Chile.

Lama v prostoru mezi Bolivií a Chile

V okolí celnice jsou nádherné scenerie k focení. Horské jezero a na pozadí zasněžené vrcholky okolo 5500 m výšky.

Mezi Bolivií a Chile

Vše umocňuje šmolkově zbarvené nebe. Fotíme jako o život. Po vyplnění chilských emigračních lístků odjíždíme po nádherné asfaltce směr Arica. Postupně se dostáváme sjezdem k Pacifiku.

Silnice na Putre

První zastávka je u městečka Putre, což je údajně stará indiánská osada. Mě tam ale indiány nic nepřipomíná. Nad městečkem konečně první tefrokaktusy a Oreocereus trolii.

Oreocereus trolii u Putre

Sjíždíme s asfaltu, odbočujeme směr Belen a šplháme se do hor na lokalitu Neowerdemania chilensis.

Neoverdenmania chilensis

Tato kytička se asi v našich sbírkách ještě moc nevyskytuje. Na lokalitě to není o moc lepší, ale přece jenom uděláme několik fotek. Některé rostliny někdo vykopnul a tak se je snažím alespoň zasadit. Vracíme se na asfalt a postupně ze sebe svlékáme teplé oblečení. Už se také lépe dýchá. Asi 50 km před Arika, ve výšce 1100 m se začínají objevovat zvláštní sukulentní stromy Browningia candelaris.

Browningia candelaris

Jinak vše vyprahlé, bez vegetace. Takové zvláštně šedé.

50 km před Arita,1100 m

Arika je staré město, které původně patřilo k Bolivii. Vjíždíme do centra, měníme dolary v kurzu 1:510 u nějakého pouličního veksláka (má o něco lepší kurz než oficialní směnárna, která se zde říká „casa de gambio“) a nakupujeme nějaké potraviny. Už se blíží večer a tak najíždíme na Pan Americano a kousek za městem sjíždíme podle potoka k olivovýmu háji. Je příjemně teplo a doufáme, že se jako středoevropani konečně v normálních podmínkách vyspíme. Ještě povinná návštěva majitele sadu, jeho souhlas s noclehem a můžeme stavět stany.

7. 1. 2006 - Noc proběhla dle očekávání v klidu.

Nocování z 6. na 7. 1. 

Ráno si majitel nenápadně přišel zkontrolovat, jestli jsme mu něco nezničili. Vaříme kávičku a instantní polévku a honem vyjíždíme. Čeká nás přesun k San Pedru, kde je obrovské hnízdiště plameňáků a také nějaká termální jezírka. Do San Pedra je to asi 800 km, cesta vede po poušti Atacama, takže je to docela jednotvárné.

80-120 km za Arita

Pohybujeme se od 200 do 1200 m.n.m.

Benzinová punpa 400 km jižně Arica

Všude šedivo a takový zvláštní opar. Ani se nedá moc fotografovat, není totiž co. Sloupy elektrických rozvodů máme v Čechách taky.

Po příjezdu do Calama kupujeme benzín, pití a s problémem hledáme silnici na San Pedro. Asi 20 km za Calamou se ozývá opět naše stará závada na brzdovém válečku. S kola se kouří a Brian se pokouší odvzdušnit celý brzdový systém. Bohužel mu brzdová kapalina stříkne do oka. Rychle výplach vodou a raději se vracíme do Calama. Tak to vypadá , že budeme muset na plameňáky zapomenout.

Hledáme nějakou dílnu, ale je sobota a vše je zavřené. U benzinové pumpy nám slibují, že seženou nový váleček, po půl hodince přijíždí, ale bohužel nic nevezou .Alespoň nám doporučili penzion k ubytování. Je to docela slušné a 37 dolarů za 3 lidi taky vypadá slušně. Po osprchování vyrážíme do města načerpat trochu z atmosféry Jižní Ameriky.

Calama

V kostele je svatba, udělám několik fotek, pak večeře a návrat na ubytování. 

 

pokračování příště


 


přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15

Autor:
Martin Tvrdík