O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt

 

Americký deník aneb poprvé v JA

tak, jak jsem to vnímal já, Martin Tvrdík, začínající gymnofil
část 4.

 

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15
 
 

10. 1. 2006 - Ráno se probouzíme za hukotu oceánu a hlavně v suchu. Místním se dá věřit a to je dobré znamení. Dnes nás konečně čekají první Copiapoa. Kousek za městem odbočujeme z pobřežní komunikace směrem do vnitrozemí. Rychlý přesun asi 500 km a byla by chyba nenavštívit Prsty pouště.

Prsty pouště, 550 km za Antofagasta

Tento betonový monument je vysoký asi 15 m. Jsme zde sami, ale po chvílí přijíždí čtyři auta s místní cestovkou. Ještě že už máme nafoceno. Konečně odjíždíme na první lokalitu. Combre El Paso a Copiapoa solaris.

Copiapoa solaris, Combre el Paso

Jsem ale docela zklamán. Rostliny jsou evidentně ve špatném stavu. Většina trsů je dávno po smrti a některé jsou dokonce shořelé. Vypadá to, jako by ty uschlé kopči někdo zapaloval, ale kdo a proč? 

Copiapoa solaris - nový život ve spáleništi

Spíše si myslím, že zde působí samovznícení. Suché trsy při ranních mlhách zvlhnou a později se ukáže sluníčko, rostliny se zapaří a dojde k samovznícení. Ale je to jen má teorie. Později se s tím už nikde neshledáme.

Příjiždíme na prašku podle pobřeží, kde odbočujeme směr Paposo. Ještě zastavujeme na jedné liduprázdné pláži na oběd. Zde je krásné koupání, fotíme vše co se dá, digitál to unese a pokračujeme. Asi po 5 km zastavujeme u dalších solarisek. Zde jsou už v podstatně lepším stavu. Možná je to tím, že lokalita je u moře a zde je větší vlhko. Objíždíme erozí přerušenou komunikaci a další lokalita je nádherná. Copiapoa haseltoniana jsou nádherné impozantní rostliny.

Copiapoa haseltoniana, Coleta Colorada

Samostatné kytky jsou až 20 - 25 cm v průměru a vysoké do půl metru. Je zde také první Pyrrhocactus, P. paucicostatus. Některé rostliny jsou v květu a některé mají již zralé plody se semeny. Další lokalita je ještě krásnější.

Další lokalita C. haseltoniana směrem na Paposo

Je zde více doprovodné vegetace a krásné přírodní skalky. Řekl bych, že tu již poušť přechází v polopoušť. Dle literatury to ale je až někde u Copiapo. Kopči jsou zde menší, zato však v trsech. Nádherné jsou pohledy přes kaktusy na oceán. Už se nemůžu dočkat až uvidím, jak dopadly fotky. Zatím bohužel jen večer, ve stanu na displeji foťáku. Odjíždíme směr Paposo. Copiapoa haseltoniana jsou tady statisíce. Projíždíme osadou Paposo a asi 15 km jižně, kousek za nějakým dolem zastavujeme na nocleh. Jelikož zde jezdí nákladní auta z lomu a dost se zde práší, tak zajíždíme blíže k pobřeží. O místní populaci se zde říká, že to jsou Copiapoa haseltoniana gigantea. Nevím, ale mě se zdají pořád stejně veliké, jako na první lokalitě.

Lokalita Copiapoa haseltoniana gigantea, 15 km jižně za Paposo

11. 1. 2006 - Vstáváme a fotíme to, co jsme z důvodu špatného světla nenafotili včera a odjíždíme směr Taltal. Asi 5 km před městem zastavujeme. Dohodli jsme se, že se pokusíme najít Copiapoa krainziana. Brian říká, že ji už jednou neúspěšně hledal. Auto necháváme u místních cestářů a po poradě s nimi odcházíme kaňonem kolmo k moři.

Cesta za Copiapoa kranzianama, kaňon Quebrada San Ramon

Lokalita se jmenuje Quebrada San Ramon. Procházíme nádherné přírodní scenerie. I když neuspějeme, tak to rozhodně stojí za shlédnutí. Malebné skalní masivy a zajímavá společenstva rostlin. Asi po 3 km se cesta rozdvojuje. My jdeme doprava. Brian říká , že posledně šel doleva. Po dalších 2 km začínají být nalevo v kaňonu na kopčách patrné změny. Rostliny jsou zde s bílými trny. Jdeme ještě asi 1 km, ale bělotrnná forma se zde již nevyskytuje. Prozkoumáváme podrobně konec kaňonu, ale ani zde není žádná známka po krainziánách. Vyskytuje se zde ale Copiapoa tenebrosa a Pyrrhocactus sp.. Po chvíli potkávám Jirku a dohodneme se, že se vrátíme na původní místo k bělotrnné formě. Tam to někde musí být. Václav s Jirkou si nějak špatně rozuměl. Asi se už prý vrátil k autu. Je to škoda, protože opravdu v místě bělotrných se ve svahu začínají objevovat krainziány.

Na lokalitě Copiapoa krainziana

Rozhodně to ale nejsou všechny rostliny na lokalitě. Jen několik trsů má měkké dlouhé bílé trny. Chtělo by to více času a prozkoumat okolní kopce. Je zajímavé, že některé trsy mají na jedné straně tmavé trny a postupně přecházejí až k bílé barvě na straně druhé.

Na lokalitě Copiapoa kranziana - variabilní trs

Postupně přichází i Brian. Nechce se nám z lokality, chudák Venca na nás musí v tom horku čekat u auta, a tak vyrážíme. Těsně před městem odbočujeme do leva na lokalitu Copiapoa cinerea v. cinerea - Taltal.

Copiapoa cinerea v. cinerea

Přes cestu je závora a tak před ní zastavujeme. Vedle jsou sice od terenních aut vyjeté koleje, ale rostlin je zde všude veliké množství, tak proč jezdit dál. Dneska ty lokality opravdu stojí za to. Venca už má hned taky lepší náladu. Rostliny mají nádhernou stříbrnou epidermis. Přesně tak, jak se to od kopiapoí čeká. Zejména solitérní rostliny jsou nádherné. Taltal je staré město, koloniální dřevěné domy a dřevěný kostel. Venca s Brianem si jdou dát do hospůdky něco k snědku a já s Jirkou vyrážím za kulturou, lovit fotky do města. Na náměstí právě probíhá prezidentská kampaň. Chile bude mít nového prezidenta a zde má mítink horká kandidátka Michelle Bachelet.

Taltal

Je mrňavá, není jí sice moc vidět, ale o to více ji je slyšet. Bude to dobrý prezident. V kostele nás děti paní správcové pouštějí na věž, vše dokumentujeme pěkně z výšky. U nás by už po nás šla tajná policie, ale tady jsou v pohodě. Ještě několik fotek na nábřeží a jdeme za klukama si dát alespoň pivčo. Asi po 35 km za Tantalem odbočujeme z hlavní silnice na prašku, která by měla vést k osadě Cifuncho. Je to rybářská vesnička, asi 20 domečků. Zde, kousek za osadou, si na pláží stavíme náš tábor, kde po běžných procedurách, jako je vaření polévky a u mě koupání v Pacifiku, strávíme dnešní noc.

 


přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15

Autor:
Martin Tvrdík