|
|
|||||||||||||||||
|
Účastníci zájezdu 2016 Kozí bolivijský příběh
Jsem koza rohatá. Vyprávím svůj kozí příběh. Jsem klasický autor? Trochu jako autor si připadám, ale nejsem posedlá myšlenkou, že to, co napíšu, by si mělo přečíst hodně lidí. Moje kozí oči zazáří, nožky kozí poskočí, pokud jeden jediný člověk řekne: „Kozo, piš, čtu o těch tvých záletech na kaktusy rád.“ Kaktusářská odborná kritika může být ke mně tvrdá, tak jako byla tvrdá kritika ke scénáři Kozí příběh – Pověsti staré Prahy. Přijala ho negativně.Prý je hodně sexistický a nevhodný pro děti. Můj Kozí příběh je definitivně pro děti nevhodný. Nejen pro děti, ale i pro některé citlivější povahy, protože hodně v příbězích voluju. Je sexistický? Myslí tím, že jedno pohlaví je méně důležité nebo schopné? Může to tak vypadat. Kdo si to myslí, zřejmě mu nějak uniklo, že jednotlivce lze posuzovat jednoduše podle charakteru znaků skupiny, do které patří. Koza ve stádu s kozly a kozlíky by měla být považována za jednoho z nich. Všichni se honí za kaktusy jako mlsná koza.
Můj Kozí příběh sexistický není. Co máme my dvě kozy společného? Jednak to, že jsme si na první pohled nové místo zpočátku moc nezamilovaly. Ona Prahu, já kaktusy. Ona žárlila na Mácu, já zas na kluky, protože tolik toho věděli. Jaká je koza podle literatury a podle poznámek kozy?
Koza si potrpí na elegantní zevnějšek a ráda
se předvádí (hlavně na lokalitě), je umělecky nadaná, miluje přírodu. Mohla
by být nejšaramantnější bytostí na zemi, kdyby nebyla tak nestálá a
pesimistická. Nikdy není spokojena se svým osudem a přivádí své spoluobčany
(spolukaktusáře) až k zoufalství svými výroky. Své slabé stránky a vnitřní
nejistoty zakrývá silnou arogancí. Je dotěrná, aniž by si toho byla vědoma.
Je neovladatelná zmatkářka a nemá vůbec pojem o čase, má stálé zpoždění
anebo na hodiny nehledí a žádá to od jiných i partnera, a tím je
nesnesitelná. Přesto se umí zalíbit, je-li to v jejím zájmu. (Třeba když
kluci nemůžou najít kytku nebo plody.)
|
|||||||||||||||||
