Gymno - deník
Argentina 2007 (8)

 

20. ledna 2007
Ráno si v městečku nafotíme katedrálu a u přehrady na lokalitě Aqua Blanca rostou ještě Gymnocalycium valnicekianum MT 07-195 a nalézáme i několik stellat MT 07 -196.
 

Nevím, ale kytky, které vypadají jako naše polycentralis jsme nenašli ani na další naší lokalitě Quebrada de Luna, kam jsme odbočili z hlavní silnice na Charbonier.

Po průjezdu Sierra Chica se dostáváme do oblasti Sierra Ischilin. Před Ongamira máme odbočit do leva na Los Coqueitos. Nějak se nám to ale nedaří, projíždíme Ongamíra a proto se musíme vrátit. Fotografujeme ještě typické skály u osady a napodruhé se již neomilně trefujene na tu správnou prašku. Jarda ví, že přesně za 11,7 km je naleziště Gymnocalycium bruchii MT 07-203 a G. erinaceum MT 07-204.

Po prohlédnutí lokality čekáme chvilku u auta na Lumíra, který se trochu zamotal a šel z kopce na druhou stranu. Naštěstí je to chytrý kluk a tak se brzy zorientoval a za chvíli přišel k autu. U Museo Fermando Fader je kromě jiného lokalita G. mostii genserii MT 07-205.

Ostrá žebra a dlouhé trny, to jsou společné znaky většiny těchto rostlinek. Mám doma nějaké od Ischilin, ale myslím, že tyto mají delší trny. Mně připomínají staré kulturní, které jsou občas k vidění ve sbírkách českých gymnofilů. Zase se ukazuje pravda, že plno objevených rostlin už v našich starých sbírkách dávno je a nebo bylo. Na místě rostou ještě G. erinaceum MT 07-206 a Gymnocalycium sp. MT 07-207, které ani zkušení gymnofilové neví kam zařadit.

Konečně se po vlnitých praškách dostáváme do městečka Deán Funes, kde si prohlížíme náměstí a v kavárně si dáváme dobrou argentinskou kávu.Dean Funes Číšníka se ptáme, kde je tady koupaliště a on k našemu údivu předá kavárnu kolegovi a bere vlastní auto, že nás tam dovede. Nevím jestli je tak ochotný a nebo jestli od majitele koupaliště dostává za každou duši nějaký bakšiš. Spíš ale se setkáváme s ochotou lidí nám pomoci.

Koupaliště je natolik rozlehlé, že se utáboříme stranou ruchu a tudíž nehrozí, že se nedobrovolně budeme muset zúčastnit místního veselí, které mnohdy trvá až do rána. Do bazénu nás už plavčík nepustí, protože tam prý nasypal nějakou desinfekci. Tak se alespoň jdeme osprchovat.

21. ledna 2007
Dnešní den by měl být ve znamení G. prochazkianum a jeho přechodů na G. valnicekianum bicolor. Jarda Procházka se dal do pucu, aby se přivítal se svými kaktusy. Divím se, že si sebou nepřivezl oblek a motýlkem. Z místa našeho nocování najíždíme na pěknou asfaltku směr Quilino. Asi 4 km od městečka je v nadmořské výšce okolo 450 m lokalita původního Jardova nálezu. Zastavujeme při okraji vozovky a prolézáme asi 50 m širokým hustým pásem křovin. Čekal jsem to horší. Zprávy o lezení po čtyřech se v tomto místě nepotvrdily. Po tomto pásu se krajina rozevře a my nalézáme první G. robustum MT 07-209. Tyto kaktusy vypadají přesně jako doma. Největší rostlina, kterou jsem našel, má 8 cm v průměru. Dlouho trvá, než se nám podaří nalézt první G. prochazkianum MT 07-208.

Když se to podaří, tak už na sebe další rostliny nedají dlouho čekat. Bohužel žádná rostlina nekvete a jen jedna má starý semeník s pár semeny. U Villa Quilino vylézáme na kopeček, který je od naší první lokality vzdálen asi 3km. Ani při podrobném průzkumu však žádné prochazkianum ani robustum nenalézáme. Poprvé zde však roste Gymnocalycium obductum MT 07-211, které zase nerostlo na předešlé lokalitě.

Poprvé zde také jsou obrovská sarančata. Délka těla je okolo 12 cm za letu je to takové malé letadlo. Jak později zjišťuji, tak se vyskytují jen v nadmořských výškách do 500 m.

Severně od Los Argarobos jsou asi 500 m od cesty dva kopečky. Již na jejich upatí začínají první G. bicolor MT 07-212. Úplně nahoře kopce jsou bicoloři malých rozměrů modré epidermis a jejich řepovitý kořen je zaškrcený u krčku podobně jako u G. prochazkianum. Rostliny však již mají typické dvoubarevné trny.

Další lokalita Orcosuni, Los Argarobos je opravdu zajímavá. Je o pár km blíže ke Quilinu. Prolézáme hustým křovím a skoro nahoře na otevřených loukách rostou rostliny, mezi kterými jsou jak čisté G. prochazkianum, G. bicolor, tak i přechodové typy MT 07-213. Mají 3 i 5 trnů, různé délky, modrou epidermis a kořenové krčky opět zaškrcené v krčku.

Chtělo by to ještě podrobnější průzkum této oblasti a myslím, že je možno již říci, že Gymnocalycium prochazkianum přechází přes přechodové typy v G. valnicekianum bicolor typické z oblasti San Pedro Norte.

22. ledna 2007
Z Deán Funes najíždíme na silnici vedoucí k San Pedro Norte. Na první lokalitě hned za městem zjišťujeme, že celé území je bohužel vypálené. Roste zde jen Gymnocalycium monvillei MT 07-215. U Aqua Rodeo na skalních výchozech z buše rostou G. bruchii pawlovskii MT 07-216. Tyto rostliny by měly mít údajně větší květy než druh. Jinak se viditelně nijak neliší. Nalézám také dvě rostliny Gymnocalycium sp. MT 07-218, které se podle našich zkušeností nedají přiřadit k nějakému druhu. Tomáš tvrdí, že tyto kytky již loni také zde v této oblasti viděl. Na druhé straně silnice rostou ještě Gymnocalycium erinaceum MT 07-217 a G. monvillei MT 07-219. V autě zjišťuji, že nemám mobil. Asi jsem ho vytáhl z batohu spolu s foťákem na lokalitě. Vracím se na lokalitu a mám veliké štěstí. Leží kousek u trsu brucháčů.

Další lokalita je už jižně u San Pedro Norte. Rostou zde jen Gymnocalycium parvulum (leptantum) MT 07-220. Zase se začínají objevovat palmy. Projíždíme vesnicí a 4 km severně děláme průzkum po obou stranách cesty. Konečně vidím první Gymnocalycium bicolor MT 07-221 z této oblasti. Jsou to podstatně menší rostliny než z oblasti Cruz del Eje. Mají také silnější otrnění a tmavší epidermis. Asi to dělají tvrdší podmínky v této oblasti. Také už nemají zaškrcený krček na řepovitém kořenu. Myslím, že v této oblasti přešlo Gymnocalycium prochazkianum v čisté Gymnocalycium valnicekianum bicolor.

Od Quilino je to asi 35 km vzdušnou čarou. Na druhé straně u estancie rostou staré trsy Gymnocalycium parvulum, některé i okolo 100 hlaviček. Objevujeme jednu Frailea asteroides MT 07-223.

Nejsem sice specialista na tyto rostliny, ale myslím, že v severní Cordobě nemají co dělat. Ve velkém se zde ještě vyskytuje Wigginsia tetracantha. Jelikož jsme přejeli plánovanou odbočku, tak se ptáme místního farmáře a on nám ochotně ukazuje cestu. Za křižovatkou děláme ještě jednu zastávku a opět i zde je naprosto stejná kaktusová vegetace.

U Caspi Cuchuňa je vše opět shořelé. Přesto zde rostoucí populace Gymnocalycium sp .(leptanthum) se už zdárně obnovuje. Pohled na takovou lokalitu však není nic krásného. Po asi 15 km se dostáváme mezi stohlavé stádo krav, které ženeme autem asi 3 km před sebou. Myslím, že jsme tím honákům docela pomohli. Dnešní poslední lokalita je mezi Perto Nuevo a La Majadilla. Prověřujeme krásný kopeček nalevo vedle cesty. Až nahoře roste v suti několik rostlinek Gymnocalycium leptanthum MT 07-228.

Každých padesát až sto metrů nám přes cestu pochodují v řadě za sebou sarančata. Je hrozně srandovní, když asi sto jedinců pochoduje tak, že udělají 3 kroky všichni najedou a stop. Tři vteřiny se nic neděje a opět 3 kroky. Nevím, kdo tento pochod řídí, ale je na to nádherný pohled.

Jediné místo, které se nám daří nalézt na nocování, je na travnatém pase vedle prašné cesty. Nemám taková nocování rád, ale nic lepšího jsme opravdu nenašli. Teplá polévka dnes nebude, neboť nám došel plyn. Jsme již kousek od Salina Grandes a tak nás celou noc pronásleduje pěkný pařák.

23. ledna 2007
První lokalita je jen kousek od místa noclehu. Jmenuje se Telares. Opět se objevuje Gymnocalycium robustum MZ 07-229, které zřejmě svým výskytem kopíruje solnou poušť.

Rostliny jsou shodné s rostlinami od Quilino. Zajímavým objevem je zejména konec výskytu Gymnocalycium valnicekianum bicolor MT 07-230.

Rostliny mají slabé dlouhé trny, ale dvoubarevnost je stále výrazná. Je škoda, že nalézám jen dvě rostliny a ani jedno semínko.

Dnes nás čeká přejezd přes Salinas Grandes. Oblast je rovina porostlá akáciemi. V jednom místě nám přes cestu přebíhá nádherný červený varan. Zůstává schovaný v křoví hned u cesty. Vybíháme z auta a podaří se nám pořídit několik fotek dřív, než se zvíře ztratí v buši. Po bloudění po praškách najíždíme na mezinárodní silnici č. 60. Zkoušíme ještě nalézt Gymnocalycium riojense platygonum, které by tu někde mohlo růst, ale jsme bohužel neúspěšný. Solnou poušť přejíždíme cípem provincie Catamarca. Několikrát zastavujeme na focení a filmování.

Je to takový zvláštní pocit a rozhodně si oddechnu, že auto ten pařák vydrželo a my jsme již na okraji pouště. Ještě máme lokalitu na Gymnocalycium ragonesii, ale opět jsme neúspěšní. Myslíme, že tyto miniatury lze bezpečně nalézt jen v době květu a na to je už pozdě. Teď budou zavátý prachem z pouště. Na hranici Catamarca a La Rioja je známá lokalita Telaritos, odkud se do Evropy dovezly importy pod označením sp. TEL. Dnes je rostlina popsaná jako Gymnocalycium riojense paucispinum.

Největší rostliny MT 07-231 jsou asi 12 cm široké a některé dokonce kvetou. Bohužel dnes musíme do Catamarca udělat nákupy. Nikde jinde než v hlavním městě se malá tříkilová plynová bomba nesežene. A taky potřebujeme vyměnit dolary za argentinské peso. Takže to vypadá na takovou odpolední oddychovku. Vše se bez problému podaří, a tak ještě sháníme nějaký hotel, což se nám taky nakonec podaří. Je to tříhvězdičkový hotel a za velice dobrou cenu. Využíváme situace a jdeme nasát atmosféru argentinského města. Dobrá večeře a prohlídka středu města je spojená s nákupem CD s argentinskou hudbou. Pozdě večer se vracíme do hotelu, čistíme semena a jdeme spát.