1. února 2007
Tak, a
máme únor. Doma konec zimy a tady konec léta. Opět si uvědomuji, jak
ten čas utíká, když se tráví něčím, co člověka baví. Snídaně je již
připravená. Kafe s mlékem, nějaké připálené toasty a kousek másla.
No, ale pro jídlo kaktusář do Argentiny jistě nejezdí. Vracíme se na
prašku a postupně navštěvujeme tři lokality s identickým vzhledem
rostlin. Zejména druhá El Carmen- La Cabana je opravdu bohatá.
Některé Gymnocalycium spegazzinii MT 07-286 působí opravdu
impozantně.
|
Gymnocalycium spegazzinii MT 07-286, El Carmen- La
Cabana, Salta |
Silné přilehlé trny jsou na bázi
světlé, ale konce mají tmavé. Tato dvojbarevnost je velice efektní.
Uprostřed je ohrada plná mečících koz, oplocená křovím z akácií. Je
zajímavé, že v ohradě je hlídací pes, který se ven bez problémů
dostane a taky toho náležitě využívá. Docela jsem se při focení
lekl, když na mě vyběhnul.
Nějak ztrácím pojem o čase. Když
přicházím k autu, tak už na mě kluci čekají. Tak už to ale je, že
někdy se zdržím já, někdy zase někdo jiný. Zajíždíme do Molinos, kde
po focení katedrály nalézáme otevřenou hospodu a dokonce se tu vaří.
Obsluhující personál se při objednávání jídla tváří, že nám rozumí,
ale když přinesou jídlo, je to opět nějak jinak. S naší španělštinou se tomu ale ani nedivím.
|
Na lokalitě La
Arcadia |
V okolí města se zastavujeme na
dvou lokalitách, kde jsou rostliny už brčálově zelené. Loni nám tady
začalo pršet, a tak se průzkum moc nekonal. G. spegazzinii MT
07-288 a 290 rostou na rovině většinou pod keři. Cesta pořád
kopíruje po levé straně polovyschlou řeku. Podle její rozlohy si
docela umím představit, jak to v ní vypadá, když přijdou ty správný
lijáky. V dáli za řekou je vidět městečko Seclantás. Zastavuje u mé
loňské lokality. Tady někde jsem loni našel zajímavou formu G.
spegaziinii MT 07-292, s placatými trny, vypadající jako
diskokaktus.
Letos se to nějak nedaří. Tady už rostliny
nerostou na rovině , ale na poměrně prudké skále. Jsou opět zelené a
velmi variabilní, co se otrnění týče. Poprvé se objevuje Parodia
rauschii a ještě nějaká, která se klukům nedaří určit. Neustále
se také objevuje Acanthocalycium thionanthum, které tady ve
skalách nedorůstá tak velikých rozměrů jako na předešlých
lokalitách.
|
Acanthocalycium thionanthum v.
brevispinum, La Arcadia |
V Cachi se zastavujeme v obchodě
na náměstí a najíždíme na asfaltku, která vede na La Poma. V
otevřených pláních mezi Playogasta a Palermo Oeste sjíždíme ze
silnice a v nízké buši stavíme náš tábor na přenocování. Při krátkém
průzkumu ještě nalézáme několik G. spegazzinii MT 07-293.
Připadá mi zvláštní, že v těchto větrných podmínkách a nadmořské
výšce okolo 2500 m n. m. mají rostliny také brčálově zelenou
epidermis. Ještě večer se rozhodujeme, že původně plánovanou cestu
až do La Poma zkrátíme a zítra se po nafocení rostlin vrátíme.
Pojedeme na Cachipampa.
|
Nocování z 1. na 2. 2 2007
|
2. 2. 2007
Při
podrobnějším průzkumu nalézáme poměrně veliké množství, převážně
mladých rostlin Gymnocalycium spegazzinii. Vracíme se do Cachi, kde
v hotelu patřícímu Automotoklubu Argentina, nakupujeme ještě nějaké
mapy. Tři kilometry za městem zkoušíme dva kopečky s typickým
terénem pro G. spegazzinii.
|
Gymnocalycium spegazzinii MT 07-294, Escalchii, 3
km od Cachi, Salta |
Rostliny MT 07-294 jsou ještě
pořád zelené a do velikosti 25 cm. Jako doprovodná vegetace tady
roste Lobivia haematacantha elongata. Těsně před Seclantás
odbočujeme do leva na Národní park Los Cardónes.
|
Národní park Los
Cardónes |
Před parkem je naše první
lokalita východně Santuaro. Je to otevřená krajina, nízká buš s prvními sloupy pasacán. G. spegazzinii
MT 07-295 jsou ploché veliké rostliny, již s tmavší pokožkou. V
tomto prostředí se krásně fotografuje . Přejíždíme těšně před
začátek parku. Rostliny G. spegazzinii MT 07-96 z Pampa de
Tin Tin jsou již v našich sbírkách známé. Je to poměrně mladá
lokalita, zato s výhledem na barevná skaliska a údolí parku.
U cedule Parque Nacionál Los Cardónes je ještě jedna malá
cedulka s nadmořskou výškou a se symbolem foťáku. Co však znamená
cedulka s nádobkou na mate je mi záhadou. Nikde žádný stánek s
občerstvením (což je jedině dobře), a tak snad jedině doporučení,
přivést si vše potřebné s sebou a sám si ho uvařit.
Jak
postupně stoupáme k Cachipampa, tak se citelně ochlazuje a přidává
se mlha. U odbočky na Amblayo zastavujeme,
oblékáme si bundy a vyrážíme na kopec. V této nadmořské výšce, 3216
m, je už jiná kaktusová vegetace. Nádherně působí v tomto psím
počasí zejména různobarevné květy Lobivia
kuenrichii.
|
Lobivia kuenrichii, Cachipampa,
Salta |
Zkouším fotografovat, ale těžko
říct, co z toho bude. Zajímavě také působí Opuntia airampoa a
werschafeldii. Je zde také plno skalniček. Zjišťujeme, že tu
se svým zájmem o kaktusy nejsme sami. Na
vedlejším kopečku pobíhá v mlze několik nám podobných šílenců.
Pořád mrholí, a tak raději sjíždíme do údolí. V místech, kde
se dostáváme pod mraky, je vidět honosný název Cafeteria. I přesto,
že tady stojí autobus se školním zájezdem, zastavujeme. Bohužel,
žádné preso, jen instantní kafe zalité z rychlovarné konvice. Je to
ale poprvé a taky naposled, co se s něčím takovým v Argentině
setkáváme. V Campo Quijano zajíždíme na staré nádraží, kde klukům
ukazuji několik posledních rostlinek G. marsonerii MT
07-297.
|
Gymnocalycium marsoneri MT 07-297, Campo Quijano,
Salta |
Je to bohužel lokalita, která je
odsouzena k zániku. S E. ancistrofora, rostoucím také v trávě, to bohužel není lepší. U starého vagonu
stavíme tábor a po zhodnocení dnešního dne jdeme spát.
|
Nocování 2 - 3. 2. 2007, Campo
Quijano |
3. února 2007
Dneska
máme v plánu zmapovat výskyt kaktusů v celé Quebrada del Toro a
jestli to vyjde, tak se podívat až do San Antonio de los Cobres.
První lokalita, kde rostou G. spegazzinii MT 07-298 je El
Tunal.
|
Quebrada del Toro
|
Bohužel, tato oblast je ještě
značně vlhká a tím i pro spegouše nevhodná. Většina rostlin je
napadená černou houbou. Kupodivu je zde i dost zdravých semenáčků.
Zvláštní je, že jsou napadené i plody.
|
Gymnocalycium spegazzinii MT 07-298, El
Tunal, Salta |
Na Quebrada del Carachii je to
již o něčem jiném. Krásné G. spegazzinii MT 07-299 doplňuje
E. chrisantha, Mahuenopsis glomerata,Tephrocactus
mandragora, Parodia stuemerii, Pyrrhocactus
umadeave a Opuntia airampoa.
|
Parodia stuemerii, Puerta
Tastil |
Všudypřítomný C. pasacana
forma poco umocňuje vzhled této lokality. Variabilnost gymen
je obrovská. Krásná forma se žlutými a také semenáčky s kudrnatými
trny. Kluci odešli na průzkum do průsmyku a já mám alespoň plno času
vše důkladně prozkoumat. Než přijdou, tak mám ještě i čas se
vykoupat v zásobovacím korytě, plným křišťálově čisté vody.
|
Gymnocalycium spegazzinii MT 07-301,
Puerta Tastil |
U Puerta Tastil je další naše
dnešní zastávka. G. spegazzinii MT 07-301 i doprovodná
vegetace jsou stejné jako na předešlé lokalitě. Některé Parodia
stuemerii jsou v květu. Bohužel se zde značně vyskytuje vlnatka.
Na Alfacito je lokalita na prudké skále, plné tekoucího štěrku.
Nalézáme několik G. spegazzinii MT 07-302, první již v květu.
Je zde plno různých skalniček. Zejména kvetoucí Echeveria
peruviana působí efektně.
|
Echeveria
peruviana |
Další lokalita,Santa Rosa de
Tastil, Las Cuevas je již v 3240 m n. m. Poprvé se objevuje
E. ferox. Některé rostliny vypadají
jako trsy trávy a lze je rozeznat až úplně z blízka. Na hřbetu
kopečka nalézáme G. spegazzinii MT 07-303.
|
Parodia faustiana, Alfarcito - Santa Rosa
De Tastil |
Roste zde veliké množství
rostlin a většina jich je v květu. Je to nádhera. Horizontálně
rozevláté dlouhé trny jsou pro tuto část quebrady typické. Nevím co
dříve fotit. Květy jsou vidět už na dálku. Tak mě zase napadá, jak
by bylo krásné jet za gymnama v době květu na jaře.
|
Gymnocalycium spegazzinii MT 07-303, Santa
Rosa De Tastil, Las Cuevas, Salta
|
Poslední a zároveň nejvyšší
výskyt G. spegazzinii MT 07-304 je na Arroyo Intihuasi za
cedulí La Encruciada. Výškoměr ukazuje 3540 m n. m. Kluky posílám na
skalku, o které vím, že tam roste 6 posledních rostlin. Snažím se
prozkoumat okolní kopce, ale bohužel již žádná gymna nenalézám. Kam
oko dohlédne však rostou veliké Pyrrhocactus umadeave. Jsou
jich tady tisíce. U auta se scházíme a kluci říkají, že tam našli
ještě jeden semenáček. Takže konečná bilance je sedm spegoušů. Času
máme ještě dost, a tak se rozhodujeme jet se podívat do San Antonio
de los Cobres. Abra Blanca je se svými 4080 m n. m. nejvyšší bod na
cestě. Samozřejmostí je focení u cedule.
|
Gymnocalycium spegazzinii MT 07-303 -
detail |
Bohužel za několik km končí
asfalt.Čeká nás kodrcání po větrem zvlněné prašce,a to znamená jet
buď krokem a kopírovat vlny, a nebo okolo 100 km za hodinu. V této
rychlosti již pérování vozu nestihne kopírovat terénní nerovnosti a
cesta se stává více snesitelnou. Většinou volím druhou možnost. V
San Antonio nafotíme kostel a taky se opět potkáváme s německou expedicí, kterou jsme poprvé viděli u
katedrály v Molinos.
Jelikož je už 7 hod a před námi
150 km cesty, je nám jasné, že do Campo Quijano se dostaneme až za
tmy. Těsně před městem se složitě vyhýbají dva kamiony, a tak je
silnice zacpaná. Po půl hodině se vše v klidu vyřeší a my můžeme
hledat nějaké nocování. Jelikož při průjezdu městem žádné vhodné
ubytování nenalézáme, tak se rozhoduje přespat na místě našeho
včerejšího nocování u železničního vagonu na nádraží. Ještě je
vidět, kde jsme měli stany. Bohužel, když už máme postavené stany,
tak přijíždí policie a sděluje nám, že jsme na soukromém pozemku a
majitel si nepřeje, abychom tady nocovali. Je vidět, že policistům
je nepříjemné nás odtud vyhánět, ale po dalším telefonickém
rozhovoru, nám vše potvrzují. Když balíme stany, přijíždí znovu
policie a ochotně nás doprovází na místní koupaliště, kde v klidu a
za mírný poplatek přespíme.
|
Na vrcholu Quebrada Del
Toro |
4. 2. 2007
Dalším
cílem našeho pobytu je podívat se na výskyt G. bayrianum, do oblasti
pohoří Cerro Medina, na pomezí provincií Tucumán a Salta. Ještě se
pokoušíme najít typovou lokalitu G. spegazzinii, La Vina. Je to několik domů u
Rosario de Lerma. Bohužel je to vlhká oblast, kde se podle mě těžko
mohly tyto kaktusy vyskytovat. Všude samé pole s tabákem a žádný
terén vhodný pro tyto kaktusy. Je také možné, že původním popisem
před 100 lety bylo myšleno nějaké jiné místo s názvem La Vina. Při
našem putování jsme ještě na toto místo narazili v oblasti u
Chachi.
Vracíme se na hlavní silnici a U San Vicente zkoušíme
najít G. delaetii. Hned na svahu vedle asfaltky je také
nalézáme. Rostliny z této oblasti jsou popsané jako G.
anterostele. MT 07-305 jsou ploché rostliny se semeníky
vyrůstajícími z boku rostliny. Rostou jako všechny z příbuzenstva
G. schickendantzii pod keři ve stínu.
|
Gymnocalycium delaetii MT 07-305, San
Vicente, Salta |
U Guachipas zajíždíme na
mezinárodní silnici do hor. Na Cerro Medina je to asi 80 km po
horských cestách. Nádherné jsou výhledy na všudypřítomnou hustou
zeleň. U Questa de Lajar, na skalních výchozech roste spolu
Parodia sp. a Echinopsis ancistrofora. Bohužel druhá
polovina cesty je z hlediska průjezdu našim vozem stále horší. Že
jsme na mezinárodní silnici, dokazují už jen kilometrovníky u cesty.
Místy už není vidět, co je silnice a co louka. Mělo nás napadnout,
že pohledy většiny domorodců na koních nevěští nic dobrého pro naše
dojetí na Cerro Medina.
|
Cesta za G. bayrianum
|
Na vlhkých skalách u cesty
rostou dva druhy rebucií. Asi pětkrát se nám podaří projet brodem s
kamenným dnem, ale bohužel u posledního si to už netroufneme. Šíře
15 metrů a hloubka 60 cm je pro nás dostatečným varováním. Uvíznout
v této liduprázdné oblasti v řece, by asi
žádná zábava nebyla. Jsme asi 15 km od našeho cíle, ale nezbývá než
se vrátit k La Vina a přes Cafayate,Tucumámn se do této oblasti
dostat od jihu. Je to ale asi 350 km. Příroda je v této oblasti tak
nádherná, že tento den za ztrátu rozhodně nepovažujeme. Nocujeme u
jednoho brodu, asi 40 km před nájezdem na hlavní silnici
Cafayate-Salta.
|
Nocování ze 4. na 5. 2. při návratu z
neúspěšného přejezdu za G.
bayrianum |