24. ledna 2007
Ráno ještě
nákup v supermerkádu, poslat mejly a můžeme vyrazit. Přejíždíme do
provincie La Rioja a stáčíme se do oblasti Sierra Mazán a Sierra
Velasco. Krajina se mění jak mávnutím kouzelným proutkem. Okolní
skály jsou zbarvené do červena. Jižně Carrizal prověřujeme brdky
hned vedle cesty. Všude pod keři roste G. riojense MT
07-232.
|
Gymnocalycium riojense MT 07-232, Carizzal jižně, La
Rioja |
Jsou to pěkné a veliké rostliny.
Některé dosahují až 20 cm. Současně nalézáme několik rostlin G.
schickendantzii MT 07-233. Z časových důvodů se přesouváme za
Carrizal směr Anillaco, kde má Tomáš od loňska lokalitu G.
hosseii MT 07-234.
|
Gymnocalycium hosseii MT 07-234, mezi Carrizal a
Anillaco |
Jsou to krásné ploché rostliny,
které rostou až na vrcholech kopečků. V této výhni je normální, že
mají hnědou epidermis a jsou z velké části schované ve štěrku.
Střední trny trčí kolmo vzhůru a některé rostliny jsou dokonce v
květu. Je zvláštní, že jsme jen kousek od předchozí lokality a jsou
tady úplně jiná gymnocalycia. G. hosseii doplňuje ještě G.
saglionis MT 07-234. Všudypřítomné jsou tephrocactusy. Je škoda,
že asi třetina rostlin je zde již po smrti.
|
Señor de la
Peňa |
Po odbočení z ruta č. devět na
sedmičku se nám otevírá pohled do údolí před Anillaco. Je takový
zvláštní opar. Dvě rovné silnice a uprostřed údolí šedé plochy, jako
by tam byla voda, ale jedná se jen o zrcadlení. Sjíždíme 12 km a
odbočujeme do leva na typovou lokalitu G. nidulans MT 07-236,
Señor de la Peña.
|
Gymnocalycium nidulans/hosseii MT 07-236, Seňor De La
Peňa |
Již z dálky je vidět veliký
kámen ve tvaru indiánské hlavy. Je to zřejmě poutní místo, které je
ale v době naší návštěvy liduprázdné. Zastřešená modlitebna s
lavicemi a dokonce veřejné záchodky. Vše je orámováno navápněnými
kameny. Později symbol tohoto zvláštního místa, hlavu indiána,
vidíme prodávat jako upomínkový předmět. Jdeme neomylně. Hned na
úpatí Sierra Mazan jsou první gymna. Většina gymnofilů má rostliny z
těchto míst ve sbírkách. Typické hnízdovitě zatočené trny na temeni
rostliny zdobí však jen pár rostlin. Některé je mají zcela rovné,
silné a na všechny strany trčící. Opět se ukazuje, jakým prošli
rostliny v našich sbírkách výběrem.Variabilnost těchto rostlin je
opravdu veliká. Neradi opouštíme toto tajemné místo, ale čeká nás
oblast okolo Anillaco.
V městečku nakupujeme potraviny a taky
kilovku naložených oliv, které se v této oblasti pěstují. K
nocování, jako již vícekrát, využijeme místní koupaliště, které je
zároveň značeno jako tábořiště.
|
Anillaco - koupaliště
|
Celé koupaliště je několika
kaskádami přepažený potok a pro stany jsou připraveny pískové plochy
mezi stromy. Přichází správce a vybírá malý poplatek za využití
tohoto zařízení. K mému překvapení v buši hned za potokem rostou pod
keři ve velkém množství G. kiesliengii castaneum MT
07-237.
|
Gymnocalycium kieslingii castaneum MT 07-237, Anillaco -
koupaliště |
Focení si z důvodu špatného
světla budeme muset nechat až na ráno. Otevíráme olivy a dobré
argentinské víno, abychom dnešní úspěšný den příjemně i
zakončili.
25. ledna
2007
Ráno mě vytáhne
ze stanu sluníčko, krásný den. Rozhodujeme se, že se pojedeme ještě
podívat na upatí Sierra Velasco, asi 5 km nad Anillaco. Kodrcáme se
po hrozný cestě, která zřejmě slouží jen jako obslužná komunikace k
vodárně, která shromažďuje vodu z hor a
svodným kanálem ji pouští samospádem do městečka. Bohužel všude
nalézáme jen G. saglionis MT 07-238. Při zpáteční cestě se
ještě stavujeme nafotit lokalitu na koupališti. Sjíždíme do údolí k
Udpinango, kde byly dělány sběry G. nidulans, například STO
čísla. Bohužel průzkum jediného kopečku v údolí přináší jen G.
riojense MT 07-239. Všudypřítomné jsou trsy Tephrocactus
articulatus alexandrii a E. leucantha.
|
Tephrocactus articulatus
alexandrii |
Při své loňské návštěve jsem se
nedostal na G. ferrarii, tak si to letos vynahradím. Při
průjezdu Quebrada de Mazan se ještě pokusíme nalézt G.
mazanense. Prodíráme se hustým křovím, na kterém je z doby, kdy
tady valila voda, plno naplavených větví a různého bordelu. Chvílemi
to jde jen plazením horem po vrškách. Odměnou nám je ,,jen“
Pyrrhocactus bulbocaulix.
|
Pyrrhocactus bulbocalyx,
Quebrada De Mazan |
Zpáteční cesta k autu je už
daleko jednodušší. Jen přebrodíme potok a jsme na silnici. Po
průjezdu průsmykem odbočujeme do leva na Thermas Santa Terezita.
Měli by zde být termální prameny a taky na okraji vesnice je
penzion, kde se snad voda využívá. My projíždíme vesnicí. Většina
baráků je rozbořená a nevypadá to tu moc obydleně. Těsně za osadou
vylézáme na pískové kopečky nad vesnicí, kde by snad mohly
ferrarii růst. Až úplně nahoře jsou v písku štěrkové plotny,
ale bohužel žádná gymna. Nemíníme se tak lehce vzdát, ale jediné
místo, kde by mohli růst kaktusy, je až na úpatí Sierra Mazan.
Vracíme se a asi kilometr za vesnicí je příhodné místo. Tak se to
přece povedlo. Na suťových svazích na úpatí hor nalézáme první G.
ferrarii MT 07-242.
|
Gymnocalycium ferrarii MT
07-242, Santa Therezita, Sierra
Mazan |
Obrovské řepovité kořeny jsou
pojistka proti sesunutí rostliny ze svahu spolu se štěrkem. Krásné
jsou i Pyrrhocactus bulbocaulix, který je tady obzvláště
hojný. Špatně se ovšem fotí, protože udržet se na takovým svahu na
suti je docela veliký problém. Přes Aimogastu se přesouváme do
oblasti výskytu G. glaucum – mucidum. První na hranicích
s Catamarca je Alpasinche. Rostiny MT
07-244 jsou naprosto stejné v celé oblasti výskytu G. glauca
podél Sierra Valasco.
|
Gymnocalycium glaucum MT 07-244,
Alpachince |
Rostou na štěrkových haldách
většinou ve stínu nějakého křoví. Projíždíme skoro celou tuto oblast
až do Andolucas, kde jsou poutače na koupaliště s termální vodou.
Bohužel, žádná termální voda, ale docela čistý vychlorovaný bazén
nám musí stačit. Majitel tohoto zařízení nás upozorňuje po
zaplacení, že je tady opravdu bezpečno, součástí koupaliště je i
policejní stanice. Klidně prý tady můžeme nechat na stole všechny
věci, můžeme na celý den do hor, a když se vrátíme, bude vše na svém
místě.
|
Nocování z 24. na 25. 1. 2008 na
koupališti Sierra Velasco |
Moc tomu nevěříme, ale hned
následující ráno zjišťujeme, že je to pravda. Večer jsme trochu
popíjeli do noci a Jarda nechává celé naše společné finance na
betonovým stole asi 10 m od stanů. Ráno je všechno v pořádku na
stole. Nevím, kdyby se tohle stalo u nás
v kempu, jestli by to tak dopadlo.
26. ledna 2007
Při
vjezdu na hlavní cestu je informační centrum. Jdu se zeptat na cestu
k indiánským ruinám, které by měly být již nedaleko. Musíme se
vrátit asi 15 km a zde odbočit do nitra pohoří. Opravdu veliká
cedule ukazuje Quebrada del Hualco, indiánské ruiny. Včera jsme to
nějak přehlédli. Cestu nám neomylně ukazují cereusy, které slouží
jako patníky podél silnice. Na konci je malé parkoviště, které je po
ránu ještě úplně prázdné. Několik budov je součástí statku, kde se
asi budou prodávat upomínkové předměty. Nikdo od nás nic nechce, a
tak vyrážíme pěšky po chodníku, který pořád lemují ceresy. Hned po
několika desítkách metrů nalézáme první Gymnocalycium
polycephalum.
|
Gymnocalycium polycephalum MT 07-245
|
Netušil jsem, jak veliké
rostliny to jsou. Podle jména by měly být vícehlavé, ale to rozhodně
není pravidlo. Spíše naopak. Soliterní rostliny mají až 15 cm dlouhé
trny. Pokračuji po chodníku k ruinám. Celá indiánská osada je u
obrovské rokle, kde je dole slyšet téct voda. Po nafocení si sednu a
snažím se vstřebat tu zvláštní atmosféru tohoto místa. To, že jsem
zde sám, jenom vše umocňuje. Vzpomenu si na Karla Maye, na jeho
knížky, jak je ve skutečnosti vše jinak. Kluci pořád nejdou, tak se
vracím k autu. Už na mně čekají. Asi si nějak neuvědomili, že jsme
sem původně jeli na ruiny.
|
Gymnocalycium polycephalum MT 07-245
|
Vracíme se na křižovatku a
odbočujeme na Pituil. 2 km jižně zastavujeme na Jardově lokalitě.
Před 15 lety tu našel Gymnocalycium rhodantherum, formu s
krátkými trny. Co mě ale okamžitě zaujme, jsou nádherné barevné
valouny, které se povalují všude okolo. Přiznávám, že hledání
kaktusů jde tuto chvíli stranou. Lítám od kamenu ke kamenu. Sytě
červený vedle brčálově zeleného.
|
Kameny v okolí Pituil
|
Ta příroda si z nás snad dělá
srandu. Některé, převážně hnědé, vypadají jako vyndané z keramické pece. Nakonec však i při průzkumu
kamenů několik Gymnocalycium rhodantherum MT 07-247 opravdu
najdu.
|
Gymnocalycium rhodantherum MT 07-247
|
U auta se scházíme a shodneme
se, že už to není rozhodně takové bohaté naleziště jako za časů,
když se tu Jarda pohyboval. Chañarmuyo je už v
pohoří Sierra Famatina.
Dostat se ke skalám u silnice znamená
přelézt asi dvoumetrová koryta vymletá v červené hlíně. Když tudy v
období dešťů teče voda, tak to musí být pěkný šrumec. Tohoto místa
okamžitě využíváme a fotografujeme se navzájem. Kaktusářský instinkt
nás opět nezklamal. Na skalách opravdu roste Gymnocalycium
rhodantherum MT 07-249.
|
Lokalita Chañarmuyo
|
Rostliny však už mají většinou
dlouhé trny. Najíždíme na ruta č. 3 směrem na Tinogasta. Vypadá to
na pořádnou bouřku. U Santa Cruz se ještě jednou pokusíme najít
Gymnocalycium rhodantherum. Opět jsme úspěšní. V buši, pod
keři i na rovině, se dají MT 07-250 nalézt.
Na rozdíl od těch na předešlé
lokalitě se nijak výrazně neliší. Přejíždíme do provincie Catamarca.
V Tinogastě prohlížíme náměstí a hlavně si dáváme večeři. Vyzkoušíme
asado, což jsou grilovaná žebra. Nějak vábně to nevypadá, tak to
raději přenechám Tomášovi a dám si jen rajčatový salát. Naštěstí
bouřka nás minula, a tak budeme spát někde za městem. Najíždíme na
silnici a za městem sjíždíme do buše. Již potmě stavíme
stany.
|
Gymnocalycium rhodantherum MT 07-250
|
27. ledna
2007
V noci trošku
bouřilo, ale déšť se nekonal. Sluníčko se už začíná ukazovat, a tak
bude zase asi pařák. V Famatina odbočujeme do leva na ruta 60. Je to
mezinárodní silnice vedoucí až do Chile. Brzy se začne nadmořská
výška zvedat. Přechody do Chile mají většinou okolo 5000 m/n/m, a
tak celnice bývají hodně km před samotnou hranicí. My však dnes
hranice nebudeme překračovat. Máme auto z půjčovny, a tak to ani
není možné.
|
Lokalita Lorro
Huasi |
Chceme se však podívat na
lokality Lobivia famatinensis ssp. bonae. Asfalt brzy
vystřídá praška. Zato však se otevírají divoké scenerie okolní
přírody. Quebrada las Angosturas. Červené pásy hornin střídají
zelené a šedé. Některé okolní kopce jsou jasně červené celé. Každou
chvilku stojíme a fotografujeme. Naše první lokalita je 15 km
západně Fiambala.
|
Lobivia famatinensis ssp. bonae MT 07-251
|
GPS ukazuje 1987 m n. m. Je to
dost nehostinná krajina, a tak se ani nedivím, že všechny kaktusy
jsou minuatury a značně ošlehané větrem. Lobivia famatinensis
ssp. bonae MT 07-251 jsou takové srandovní kolíčky. Občas se
najde i Pterocactus tuberosus.
|
Pterocactus tuberosus MT
07-252 |
Články Tephrocactus
geometricus mají červenou barvu a nad povrch jich vykukuje jen
pár. Opět se vyskytují barevné valouny jak u Pituil. Ve výšce 3000m
je kaktusová vegetace podobná, jen se přidala Puna bonae a Opuntia
airampoa. Při rychlejší chůzi je ta výška už cítit. Kluci se šli
podívat k asi kilometr vzdáleným skalám a já se věnuji focení stáda
divokých oslů a okolní nádherné přírody.
|
Tephrocactus geometricus
|
Asi po dvou hodinách se vracíme
do Famatina a na náměstí se snažíme koupit nějaké jídlo. Je však
odpoledne a je siesta. Za městem se snažíme nalézt Gymnocalycium
glaucum, které je z této oblasti popsáno. Nalézáme však jen
Gymnocalycium catamarcense schmiedianum MT 07-254. Roste tady
však jen několik rostlin.
Přes Londres přijíždíme do
Belén. Bohužel začíná drobně pršet, a tak se spaním v přírodě dnes
nic nebude. Ve všech 3 hotelích je bohužel plno. Při průjezdu městem
narážíme v jedné boční ulici na nápis
hotel Doña Pilar. Hned je nám jasné, proč nám o
tomto zařízení nikdo neřekl. Nám ale nezbývá nic jiného, než to
nějak přežít. Kluci mají na pokoji šváby a televize ve společenské
místnosti je přikrytá igelitem, protože na ni prší. Zářivka
podpírající pnoucí kytku taky nevěstí nic dobrého. U prvního pokoje
nebyl klíč v zámku.
Po půl hodině hledání klíčů to
paní vzdala a přestěhovala nás na třílůžkáč. Je to pokoj v přízemí a okno je na ulici. V dobré víře nám
vystříká pokoj nějakým smradem, aby přerazila tu zatuchlinu. Asi
ještě neměla hosty z Evropy, tak je s toho celá nesvá. Když zavřu
okno, tak se pro pařák nedá spát, a když ho otevřu, tak se zase nedá
spát, protože je na ulici strašný randál. Střídavě celou noc
otevírám a zase zavírám okno. Ráno podle toho
vypadám.