Gymno - deník
Argentina 2007 (12)

 

5. února 2007
Dnešní neplánovaný přesun nám alespoň dává možnost lépe prozkoumat celou Qubradu de las Conchas.
 

Cedule, která na tento krásný přírodní kout Argentiny upozorňuje, je asi 80 km od Cafayate. Z vlhka se jako mávnutím kouzelného proutku dostáváme do suché skalnaté oblasti.

Červené pískovcové skály a předpokládaný výskyt Gymnocalycium spegaziinii nás láká k průzkumu. První zastávka je 70 km od Cafayate. Na špatně přístupných skalách napravo u cesty nalézáme Gymnocalycium delaetii, G. saglionis, bíle kvetoucí Echinopsis sp. a nějakou parodii. U Morales zaznamenáváme již první G. spegazzinii MT 07-308.

Jsou to rostliny většinou s tmavými trny a tmavou fialovohnědou epidermis. Ostatní gymna jsou stejná tak, jak na minulé lokalitě. Při průjezdu El Obelisko neopomene pozdravit seňora Obelisco, který tu v každém počasí prodává své suvenýry. Odbočujeme na Amaicha del Valle, za kterým již začíná teplá a vlhká oblast provincie Tucumán. Zastavujeme nafotit bromélie rostoucí na stromech a v městečku Tafi del Valle hledáme vhodný nocleh.

První cabaños jsou chatky, rozmístěné na svahu s výhledem na jezero. Bohužel, pro nás jsou nevhodné, protože proud do zásuvek pouští majitel až večer. Zajíždíme do městečka a v místním kempu si pronajímáme místnost na přespání. V centru je ulička plná obchůdků se suvenýry, tak toho náležitě využívám a nakupuji nějaké dárky.

6. 2. 2007
Ráno mě budí voda, která mi kápla na obličej. Nad námi je neizolovaná plechová střecha, vzdušná vlhkost se na ní vysráží a kape na vše dole. Raději rychle balíme a vyrážíme směr hlavní město provincie San Miguel de Tucumán.

Za městem najíždíme na dálnici směr Salta a v El Tala sjíždíme na šestku (z druhé strany je značená jako 9), která kdyby byla průjezdná tak vede do La Vina v Saltě. Po pravé straně máme Sierra de Medina, jejíž průzkum jsme si nechali na zítřejší den. Na prvním kopci, 8 km od El Tala rostou Gymnocalycium bayrianum MT 07-311.

Je třeba vylézt po kozích steskách až na úplný vršek. Tam na skalních výchozech je rostlin dostatek. Jsou hodně variabilní a zase je vidět, jakým výběrem rostliny u nás ve sbírkách prošly. Jarda s úpatí kopce volá, jestli jsem náhodou neztratil nabíječku. Sundávám fotobatoh a zjišťuji, že se při prolézání křovím otevřel a vše se vysypalo včetně dokladů a peněz. Postupně za pomoci kluků vše nalézáme, a tak jim rád za pomoc slibuji koupit pivo.

Na dalších dvou lokalitách La Asunsion a El Jardin již žádné bayriána nenalézáme, ale roste zde Gymnocalycium pflanzii var. argentinense MT 07-312.

Vracíme se nazpět k El Tala, kde jsme viděli přírodní koupaliště dole pod mostem. Řeka tvoří přirozenou hranici mezi provinciemi a za mostem je policejní stanice. Voda je nádherně teplá, vaříme naší oblíbenou gulášovou, popijeme pivečko a jdeme spát.

 

7. února 2007
Naštěstí nebyl nahoře na silnici veliký provoz, a tak se spalo docela dobře. Ráno se ještě rychle vykoupám, a jelikož začíná drobně pršet, tak rychle balíme. Přemisťujeme se na Sierra de Medina, kde je typová lokalita Gymnocalycium bayrianum.

Nejdříve se pokusíme dostat na pohoří z východní strany. Za Choromoro odbočujeme do leva na San Vicente. Přímo před námi je Sierra Medina. Bohužel těsně před osadou je veliký brod, který si s naším autem netroufáme projet. Pěšky by to sice šlo, ale k pohoří je to ještě asi 4 km. To by bylo veliké zdržení s nejistým výsledkem. Proto se vracíme na hlavní silnici a musíme jet až před hlavní město, kde se dá celé pohoří objet. Asi po 40 km zajíždíme přímo do centra hor, kde u Rio Medina cesta končí.

Všude v okolí je nepřístupný terén. Musíme se prodrat křovím, ale bohužel průzkum sympaticky vyhlížejícího kopečku nepřináší žádné kaktusové nálezy. Jak se později ukazuje, gymna rostou jen v nižších nadmořských výškách, na úpatí hor. Vracíme se na křižovatku a objíždíme zbytek pohoří až na hranice Tucumánu a Salty. Zde víme, že byly bayriána už sbíraný, ale bohužel nemáme žádné GPS údaje. Cesta je špatná a bohužel začíná zase drobně krápat. Jestli začne pořádně pršet, tak se asi odtud tak lehce nedostaneme.

Přejíždíme do Salty a asi po 4 km děláme průzkum, bohužel opět bez výsledku. Vracíme se na hranice, kde se zdál terén pro kaktusy příznivější. Již se pomalu šeří, a tak zůstávám s klukama u auta a Tomáš se vydává na vršek.

Za chvíli se ztrácí z dohledu. Pořád drobně mží a do nejbližší civilizace je to asi 50 km. Asi po 20 minutách se Tomáš vrací s dobrou zprávou. Na vršku na skalních výchozech opravdu několik rostlin našel. To je pro mě velká výzva. Odjet z této oblasti a nevidět tyto krásné rostliny, by mě opravdu mrzelo. Asi po dvou km je ještě jeden kopeček, který stojí za to prozkoumat. Je to nádhera, v trávě na západní straně hned u silnice nalézáme asi dvacet rostlin všech velikostí.

Už docela hustě prší. Ještě se pokouším udělat několik fotek a rychle ať jsme v civilizaci. Naštěstí cesta je sjízdná, a tak již za úplné tmy hledáme ubytování v městečku Burruyacu. Bohužel žádné ubytování tu není a spaní venku pro déšť nepřipadá v úvahu. Místní policajt nám říká, že doña Acuña pronajímá místnost na přespání. Je to bodrá šedesátnice a opravdu po vyklizení dvou motorek a několika kol, se v garáži ukazují čtyři postele. Cena je prý včetně klimatizace, ale přinese jen ventilátor, jaký se běžně prodává na našich vietnamských tržnicích. Dokonce se můžeme u majitelky i vysprchovat v koupelně za kuchyní. Za klepání deště na plechovou střechu postupně usínáme.

8. 2. 2007
Noc za moc nestála. Děsný pařák a celou noc po nás lezli nějaký brouci. Naštěstí přestalo pršet. Dnes se již začínáme přesouvat pomalu k Buenos Aires. Přední náprava docela vibruje, asi se na přejezdech přes brody pohnula geometrie. Brzdové destičky už taky dosloužily, a tak raději brzdím ruční brzdou. Snad to ještě chvíli vydrží. Přejíždíme do provincie Santiago del Estero. Bohužel rovné silnice jsou ve špatném stavu. Veliké díry jsou vidět až na poslední chvíli, a tak každou chvilku nějakou vymetem.

Asi 100 km před hranicemi mezi provinciemi jedeme po rozdělané široké cestě. Opět stejné technologické postupy. Navozit jíl, urovnat, a místo válců nechat po tom polotovaru jezdit auta. Předjet náklaďák je hrozné rizikové, protože zvedající se prach neumožňuje při předjíždění vidět do protisměru. Tak se raději vlečeme daleko za ním. Při přejezdu do Santa Fe se rozdělaná silnice mění v krásnou asfaltku. Jízda po těchto nekonečných rovinách však žádné zážitky nepřináší. Asi 25 km západně před městem Vera máme první lokalitu Gymnocalycium erolesii MT 07-315.

Je to vlhká oblast. Rostlinky tady rostou na vyvýšeninách spolu se Stetsonia coryne a nějakým echinopsisem, snad chacoanou. Je vidět, že oblast je často zaplavena vodou. Hned vedle je jezero, které mi připomíná svými ostrůvky jihočeské rybníky.

Zajíždíme na prašku, která vede okolo jezera a stavíme stany. Všude je hrozné množství komárů, a tak brzy zalézáme do stanů.