Termín: 1.1.2012
– 2.2.2012
přechod na část:
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12
Prolog
...
Sedím a přemýšlím…chtělo by to motto nebo citát.
Těch bylo, co seděli a přemýšleli…
Moje přemýšlení začalo otázkou, kdo mě tvaroval a kdo mě někam
směroval? Proč jsem něco začala dělat? Kdo za to může? Náhoda, osud,
něčí záměr? Sluší se poděkovat nebo si zamachrovat v tom smyslu,
jako kdybych nebyla dobrej matroš, neměli by do čeho píchnout a
z čeho hňácat.
Ať je to tak či onak, tvrdej systém a řád do mě nalejvaly ženy
z našeho rodu. A chlapy? Tak ty mě nechali se vznášet a vždycky
otevřít nový dveře, dovolili nakouknout a bylo jen na mě, zda
vstoupím či odejdu.
Jedna věc je spojuje. Od babičky přes tátu až k Martinovi. Vnímat
krásu květů. Podívej, jak kvete. Chodím a dívám se. Vždycky je
krásnej a vždycky je jinej.
Proč otevírám dveře u skleníku? A vždycky do něj vlezu. Proč
obcházím zelený kytky zprava doleva a zase zleva doprava? Proč mě
fascinujou, jak rostou a kvetou? Proč si lámu hlavu zas a znova, kde
že jsme ty kytky viděli? Martin se usměje a ptá se na to
stejné po sté zas a znova. Proč?
MOTTO:
„ Krása kaktusu je v oku toho, kdo ji vnímá.“
Začátkem roku 2012 se stávám spolu s Lumírem a Martinem účastníkem
zájezdu Argentina Chile.
přechod na část:
1 |
2 |
3 |
4 |
5 |
6 |
7 |
8 |
9 |
10 |
11 |
12
