6. 1. 2006 - Ráno je na stanu námraza, modré nebe a v dáli zasněžené vrcholky okolních hor. Jirka vylézá a je vidět, že toho moc nenaspal.

Sušíme stany na raním slunci a po kávě vyrážíme. Teď se teprve ukazuje, jak je dobře, že nás včera nepustili do Chile.

V okolí celnice jsou nádherné scenerie k focení. Horské jezero a na pozadí zasněžené vrcholky okolo 5500 m výšky.

Vše umocňuje šmolkově zbarvené nebe. Fotíme jako o život. Po vyplnění chilských emigračních lístků odjíždíme po nádherné asfaltce směr Arica. Postupně se dostáváme sjezdem k Pacifiku.

První zastávka je u městečka Putre, což je údajně stará indiánská osada. Mě tam ale indiány nic nepřipomíná. Nad městečkem konečně první tefrokaktusy a Oreocereus trolii.

Sjíždíme s asfaltu, odbočujeme směr Belen a šplháme se do hor na lokalitu Neowerdemania chilensis.

Tato kytička se asi v našich sbírkách ještě moc nevyskytuje. Na lokalitě to není o moc lepší, ale přece jenom uděláme několik fotek. Některé rostliny někdo vykopnul a tak se je snažím alespoň zasadit. Vracíme se na asfalt a postupně ze sebe svlékáme teplé oblečení. Už se také lépe dýchá. Asi 50 km před Arika, ve výšce 1100 m se začínají objevovat zvláštní sukulentní stromy Browningia candelaris.

Jinak vše vyprahlé, bez vegetace. Takové zvláštně šedé.

Arika je staré město, které původně patřilo k Bolivii. Vjíždíme do centra, měníme dolary v kurzu 1:510 u nějakého pouličního veksláka (má o něco lepší kurz než oficialní směnárna, která se zde říká „casa de gambio“) a nakupujeme nějaké potraviny. Už se blíží večer a tak najíždíme na Pan Americano a kousek za městem sjíždíme podle potoka k olivovýmu háji. Je příjemně teplo a doufáme, že se jako středoevropani konečně v normálních podmínkách vyspíme. Ještě povinná návštěva majitele sadu, jeho souhlas s noclehem a můžeme stavět stany.

7. 1. 2006 - Noc proběhla dle očekávání v klidu.

Ráno si majitel nenápadně přišel zkontrolovat, jestli jsme mu něco nezničili. Vaříme kávičku a instantní polévku a honem vyjíždíme. Čeká nás přesun k San Pedru, kde je obrovské hnízdiště plameňáků a také nějaká termální jezírka. Do San Pedra je to asi 800 km, cesta vede po poušti Atacama, takže je to docela jednotvárné.

Pohybujeme se od 200 do 1200 m.n.m.

Všude šedivo a takový zvláštní opar. Ani se nedá moc fotografovat, není totiž co. Sloupy elektrických rozvodů máme v Čechách taky.

Po příjezdu do Calama kupujeme benzín, pití a s problémem hledáme silnici na San Pedro. Asi 20 km za Calamou se ozývá opět naše stará závada na brzdovém válečku. S kola se kouří a Brian se pokouší odvzdušnit celý brzdový systém. Bohužel mu brzdová kapalina stříkne do oka. Rychle výplach vodou a raději se vracíme do Calama. Tak to vypadá , že budeme muset na plameňáky zapomenout.

Hledáme nějakou dílnu, ale je sobota a vše je zavřené. U benzinové pumpy nám slibují, že seženou nový váleček, po půl hodince přijíždí, ale bohužel nic nevezou .Alespoň nám doporučili penzion k ubytování. Je to docela slušné a 37 dolarů za 3 lidi taky vypadá slušně. Po osprchování vyrážíme do města načerpat trochu z atmosféry Jižní Ameriky.

V kostele je svatba, udělám několik fotek, pak večeře a návrat na ubytování.