22. 1. 2006 -  Po klidné noci příjemná ranní sprcha. Teplá voda, to je teda přepych. Teplota je mírně pod nulou a na okolních kopcích je všude sníh. 

Vychází sluníčko. Dnes nás čeká přejezd přes Sierra De Los Pastos Grandes, což obnáší překonat necelých 5000 m nad mořem. 

Ve výšce 4200 m nás zastavují dvě argentinky s prosbou o pomoc.Představují se jako 53 letá lékařka se svojí 33 letou kamarádkou.  Mají porouchané auto a naše skupina je první, která zde za dva dni projíždí. Ještě že se jich ujali místní domorodci, matka s dcerou, kteří zde obývají hliněnou chatrč a nějak zde přežívají. Není nám jasné jak. Nedá se zde ani nic pěstovat. Tvrdí, že večer přijdou lamy, oni z nich vyčešou vlnu a z té vlny dělají různé výrobky, které prodávají. Ale komu. Do nejbližší civilizace je to asi 60 km. 

Ale abych se vrátil. Auto se nám v této výšce nedaří zprovoznit a tak obě ženy nacpeme k nám do auta a odvezeme je do San Antonia De Los Cobres, kde se už nějaká pomoc dá vyhledat. 

V 4700 m je již všude souvislá vrstva sněhu, včetně naší cesty. Je to zvláštní pocit. Stačil by malý smyk a čekal by nás zajímavý přesun do naprosto jiných nadmořských výšek směrem dolů. Auto je přetížené a tak se pomalu škrábeme na vrchol. Cedule zde ukazuje Artura 4895 m. Opět focení . Při sjezdu na altiplán vidíme stádo lama huaco, které však když zastavíme, prchají dál do údolí. Když pominu kaktusy, byl pro mně přejezd přes toto pohoří jeden z největších zážitků při celém našem pobytu v Jižní Americe.

V San Antonio předáváme naše pasažérky místní policii, která se snad o ně postará. Odjíždíme směr Puberta Tastil. Čekají nás nádherné lokality Pyrrhocactus umadeave, opět mé Gymnocalycium spegazzinii, forma s divokými černými trny, které se říká major. Brzy se na levé straně začínají objevovat bíle obalené Pyrrhocactus umadeave, bohužel žádné v květu, ale mají obrovské množství zralých semeníků. 

Poslední  lokalita, která se dá dnes zvládnout, je od pana Neuhubera . Zastavujeme u cedule Arroyo Incahuaschi - La Encrucijada. Na vrcholu kopečku hned vedle silnice roste Gymnocalycium spegazzinii major. Po krátkém hledání ale bohužel nalézáme jen několik rostlin. Je už špatná viditelnost a tak urychleně hledáme nocoviště. Nalézáme skládku štěrku, která tomuto účelu docela dobře poslouží. Je silný vítr a tak nám alespoň uschnou naše stany, které jsou už dva dni mokré

 

23. 1. 2006 - Jelikož GPS ukazuje 3400 m, tak nám nocování nedělalo již žádné větší problémy. Dnešní první dvě lokality, Las Cuevas a Santa Rosa de Tasti (3300 m), jsou již plné Gymnocalycium spegazzinii major a jako doprovodný kaktus zde roste P. umadeave. Nalézáme asi 35 cm kristátu. Bohužel, květy jsou zde opět spíše výjimkou. Spegáči jsou většinou nízké s typicky divokým otrněním, trny tmavé, pokroucené. Přejíždíme k Puberto Tastil, Puberto Tastilkde je stejný výskyt kaktusové vegetace.
 

Po krásné asfaltové silnici se přesouváme Údolím pasacan na další známou lokalitu Quebrada del Toro. Zde jsou již spegazzini s kratšími trny a nenalézám zde žádné větší rostliny. Při bližším prozkoumání okolí rostlin nalézám velké množství malých semenáčků, což na předešlých lokalitách rozhodně nebylo.
 

Puberto Tastil a údolí pasakán

Poslední zaznamenaný výskyt Gymnocalycium spegazzinii je El Tunal. To je oblast, kde je již větší teplo a taky podstatně větší vzdušná vlhkost. Kluci se škrábou na vysoký kopec a já prozkoumávám rovinky, kde předpokládám výskyt gymen, čož se také v zápětí potvrzuje. Rostliny rostou v trávě , mají světle zelenou epidermis a slabé přilehlé trny. Začíná drobně pršet a tak to dnes vypadá na přespání opět v nějakém penzionu. Kolem nás je všude okolo bujná zeleň. 

Campo Quijano, lokalina Gymnocalycium marsonerii

V městečku Campo Quijano vyhledáme místního autoelektrikáře, který se nám pokusí opravit nefunkční stěrače. To se mu však bohužel nepodaří, ale je alespoň solidní, že nechce žádné peníze. Dokonce nás doprovodí na místní nádraží, kde je k mému údivu lokalina Gymnocalycium marsonerii. Rostlinky rostou v pravidelně sekané trávě u kolejiště spolu s Echinopsis sp. Je vidět, že místní kozy jim pravidelně ožírají těla a tak některé jsou vícehlavé.

Přesouváme se do Salty. Bohužel již hodně prší. Stěrače nestírají, a tak obdivujeme našeho řidiče, jak to již po tmě a ve velkém provozu zvládá. Salta je hlavní město provincie a ceny v ubytovacích zařízeních tomu plně odpovídají. Až napotřetí nalézáme cenově vhodné ubytování se sociálním zařízením na pokoji.
 

 Pokračování příště…

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15