28. 1. 2006 - Naštěstí v noci spadlo jen několik kapek. GPS ukazuje 3900 m, spaní nic moc. Přejíždíme asi 30 km na lokalitku Wengartia neumanniana.
 

Rostlinky jsou to opravdu krásné. Mají veliké řepovité kořeny a je jich zde poměrně hodně. Rostou ve stejné břidlici jako Yavia. 

Při zpáteční cestě do La Quiaca zastavujeme bolivijci, který jde pěšky do města. Bohužel ho nikdo nechce na klín a tak je místo jen na střeše.
 

Ono mu to ale evidentně nevadí. Ještě zastavujeme u ohrady plné lam a fotografujeme. Majitel si přijde k autu pro nějaký poplatek. Rád mu několik drobných mincí dávám. Po příjezdu do města nabíráme u hydrantu vodu.
 

Je plná larev komárů, ale alespoň nebude snad závadná, když je v ní život. Stejně se musí převařovat. Při přejezdu na Tarija se krásně koupáme v horské říčce, je sluníčko a docela teplo. Krátce zastavujeme na svahu, kde roste Lobivia lateritia.
 

Další zastávka jsou perly Bolivie, Cieneguillas, Wengartia kargliana rostoucí spolu s Parodia slabaiana (P. occulta).
 

Jsou to opět nádherné miniaturky a říkám si , že to je super, je vidět v přírodě. Na rozdíl od Wengartia neumanniana zde rostou ve zvláštním načervenalém štěrku. 

Už se těším na poslední dnešní zážitek v podobě Gymnocalycium cardenasianum armatum.
 

Je to zároveň místo dnešního nocování. U Tomayapo odbočujeme z Pan Americano a asi po 6 km Brian neomylně zastavuje u prvních gymen. Nevydržím a hned letím na průzkum. Jsou to nádherné rostliny do velikosti 20 cm. Mají husté propletené otrnění , světlé i tmavé barvy. Stan si stavím, abych měl ten nejhezčí kaktus hned vedle. Fotek se z ubývajícím světlem už moc neudělá a tak hlavní akce mě čeká až ráno.

29. 1. 2006 - Už se nemohu dočkat rána a s prvním rozbřeskem vyrážím za armatama.
 

Jsou všude v okolí. Místo některých rostlin jsou jen prázdné jámy, vypadá to dost smutně, když tak staré rostliny skončí někde v květináči. Nejsou zde prakticky semenáčky a tak je těžké odhadnout, jak lokalita v budoucnu dopadne.

Vracíme se na Pan Americano a přejíždíme k cementárně, kde odbočujeme k vesničce Carrizal, známé to lokalitě Gymnocalycium cardenasianum. Po cestě míjíme hliněné stavby, ve kterých žije většina chudých bolivijců.
 

Asi po 40 km , hned za  vesničkou zastavujeme u malého hospodářství a vyrážíme na svah.
 

Postupně zde nalézám Gymnocalycium cardenasianum beztrnné i s dlouhými trny.
 

Některé rostliny jsou v květu. Jsou podstatně menší než u Tomayapo. Vyskytují se zde společně s červeně kvetoucí  Lobivia lateritia. 

Opět se vracím na hlavní silnici. Před San Pedro je výběrčí mýtného. Přes silnici je natažen několikrát navazovaný provaz, který vede do buňky. Tam sedí policajt, který když dostane zaplaceno, tak aniž by vstával, jen povolí provaz a může se jet dál. Silně to připomíná Svěrákův film Tři veteráni. Ještě fasovat plácačky na mouchy a je to přesně ono. Už alespoň vím, kam na tyto náměty pan Svěrák jezdí.

V San Pedro odbočujeme u vinařských závodů a vyjíždíme na skálu nad městem. Rostou zde trsy Weingartia cintiensis, Parodia roseoalba a Lobivia lateritia.
 

Zpočátku mám problémy tyto rostliny odlišit. Je určitě pravda , že některé stanoviště má vliv na celkový vzhled rostlin. Po chvíli mi však je již vše jasné. Z této lokality jsou krásné pohledy na okolní kopce. Bohužel proti světlu, tak z focení asi nic nebude. V Camargo nakupujeme gasolinu, banány a chleba. Za 8 velikých banánů platím 2 boliviány, což je 6 Kč. Večeříme v jedné z místních restaurací a nocujeme kousek odtud na staveništi nové Pan Americano u vesničky Causa.