Když to takhle bude dál, tak  tady poznáme jen všechny dílny a autoservisy. Snídáme u nějakých dolů a po vychladnutí kola vyrážíme. V Atofagastě by měl být značkový servis, možná s přispěním kaktusářského bůžka tam dojedeme. Přejíždíme Pan Američan a po prašce postupně sjíždíme k oceánu. První pohled na oceán je úchvatný. Před námi přístavní město Tocopilla, nad hlavou krouží kondoři, asi jsou zvědavý, co tam děláme. Po boku hory jede do kopce vlak. Vybudovat trať v tak hrozných podmínkách je pro mě nepochopitelné, ale tady jsou kopce všude. Na okraji města bereme benzín. Pes, který se válí u stojanu, vypadá jako po smrti, a když ho fotím, ani se nenamáhá otevřít oči.

Při výjezdu z města nás zastavuje policajt a ptá se, kam jedeme. Když mu řekneme cíl naší cesty, upozorní nás, že jsme již za městem a že bychom měli být připoutaný. Žádná pokuta, dokonce pomáhá Brianovi se připoutat. Vůbec mám z místních policajtů dobrý dojem. Žádné náznaky o úplatky, jak tomu bylo v Mexiku. Jedeme po nádherné asfaltové silnici. Napravo oceán a nalevo obrovské hory, jejíchž vršky se místy ztrácejí v oparu.

Snad je to ona známá mlha, která zásobuje rozvětvený kořenový systém kopiapoí potřebnou vláhou. Děláme zastávku u útesů a fotíme vše, co se dá. Chaluhy, kraby, mořské hvězdice a samozřejmě sebe s příbojem.

Ještě krátká zastávka u cedule, která nás upozorňuje, že jsme tropy vyměnili za subtropy. Asi po 50 km zastavujeme u svahu, na kterém rostou eulychnie. Bohužel, když se vyškrábeme asi do půl kopce, zjišťujeme, že rostliny jsou už dávno po smrti. Nevadí, je odtud překrásný výhled. Ta tečka dole na silnici je naše auto. 

Před Atofagasta sjíždíme ke krásné pláži, kde se chceme ubytovat. Bohužel je tady plno lidí, tak jedeme až k Cerro Morena, kde jsme na večer zůstali úplně sami. Je to jako by nám patřilo celé Chile. Hned se letím poprvé vykoupat v Tichém oceánu. Je veliký vítr, a tak máme drobné problémy se stavěním stanů. Navečer ještě několik fotek západu slunce a jde se spát.

9. 1. 2006 - Po východu slunce ještě udělat několik ranních fotek oceánu a vyrážíme. Cestu si zkracujeme přes kopec po krkolomné cestě. Bohužel, jak je známo, zkratky jsou od toho, aby jen zkrátily volný čas. Nám se to opět potvrdilo. Po několika kilometrech přijíždíme na odlehlou plážičku v zálivu. Tady cesta končí.

Takže zpět a hezky po cestě kterou jsme přijeli. Po příjezdu do Antofagasty se ptáme místní policie na nějakou příhodnou autoopravnu. Policajt nasedá na terénní motorku a dovede nás až do servisu.