|
16. 10. 2004. Ráno opět budíček
klasickým způsobem.Vylézám ze stanu, abych se podíval, co Vašek
uvařil. Beru sebou zubní kartáček, hrníček na polívku a foťák se
stativem. Chci si nafotit všechny nocoviště. Další dni kopíruju
Jirku a začnu fotit i východy a západy slunce. Jak se doma ukáže,
jsou to docela zdařilé fotky i když někdy docela kýčovité. Ta
nálada však dokonale vystihuje ranní a večerní Mexiko.
Slunce zde strašně rychle vychází i zapadá. Zdá
se to jako několik vteřin. Zkušený mořeplavec Vlasta mi vcelku
logicky vysvětluje, že jsme podstatně blíže rovníku než Čechy a
tudíž země zde má větší obvodovou rychlost. Budu mu to raději
věřit. Je docela dobře stavěnej. Po uklizení bordelu (po mexicku
basura) do igelitové tašky a většinou i jejím ponechání na místě
(v Mexiku se skoro nikde nevyskytují odpadkové koše), balíme a
odjíždíme směrem na známé Rio Verde.
Brzo vjíždíme jakoby do docela jiného světa.
Po sluníčku ani stopa. Všude je přítomná mlha a vegetace tomu také
odpovídá. Dle sdělení kolegů, je to tady často. Po několika
zastávkách spěcháme na Rio Verde.Ve městě zajíždíme do místního
obchoďáku s honosným názvem Supermercado. Nevím jestli mají taky
nějaké menší jen s názvem Mercado. Musíme doplnit zásoby piva a já
poprvé nakupuji místní sladkosti, pro pocit mého bezpečí balené v
originálních obalech. Později již rezignuji a nakupuji i
v normálních obchodech volně ložené. Chuť na sladký mě k tomu
poměrně brzo donutila.
Musím říct, že i Jirka mě velice rychle
napodobuje. V obchoďáku, v oddělení potravin, se pohybují
zaměstnanci s rouškami přes pusu. Hodně mě to překvapilo. Brzo
zjišťuju, že Mexičani jsou velmi čistotní. Přes podmínky, které
panují ve většině vesnic, ale i v některých městečkách, chodí
velice čistě oblečeni a totéž platí i o většině dětí. Jediný kdo
tam byl špinavý, jsme většinou byli my.
Taky nejsou vidět krátké
kalhoty (opět kromě turistů). V obchoďáku je Jirka brzy upozorněn,
že se zde nesmí fotit. Mě si naštěstí nikdo nevšiml. Nakupujeme
led, kterému se zde říká „Hielo - vyslovuje se jélo”. Piva budou
opět pěkně vychlazená, jako v dobrém restauračním zařízení. Z
města odjíždíme směr Las Tablas. Zde už vjíždíme na první prašnou
silnici, které Pavel říká důvěrně „praška”. Tyto silnice nás dále
budou provázet na většině našeho cestování.
U Las Tablas zastavujeme na dnes první
lokalitě. Vencův ostříží zrak bude zaměřen na kočubejky. Místní
krajina je pro ně jako stvořená. V období dešťů je jistě zaplavená
vodou. Místy je to ještě vidět. Kočkám to ale, jak je známo,
nevadí. Přežijí klidně několik týdnů pod vodou. Bohužel však žádné
nenalézáme. Vidíme však poprvé krásné trsy Coryphantha maiz-tablescensis
a Lophophora koehresii.
|
|
Coryphantha maiz-tablasensis,
Las Tablas
Kousek za touto lokalitou zastavujeme za
malou vesničkou u místního hřbitova. Jdeme si nafotit místní
barevné hrobky. Na duchy nevěřím , ale právě zde se mi u mého
nového foťáku podělal autofokus. Další moje focení bylo odkázáno
na ruční zaostřování. Musím ale říct, že to bylo bez problému. Jak
se doma ukázalo, většina fotek dopadla dobře. Pomalu se přesouváme
na další nocování. Kluci mají připravené opravdu výjimečné místo.
|
Laguna u Las Tablas
Tím mi udělali obrovskou radost. Kdo by v
této vyprahlé krajině čekal termální jezírka propojená krásným
potokem. Bude opět koupání a jak nádherné. Bohužel na delší dobu
poslední. V jezírkách je křišťálově čistá, průzračná voda. Jezírko
je ve tvaru trychtýře, kde od spodu vytéká teplá voda. Hloubku
odhadujeme v nejhlubším místě na 20 metrů.
|
Laguna u Las Tablas
Při koupání prý člověka okusují malé
rybičky, kterých je všude plno. Toto jsem však bohužel nezažil.
Musel bych ve vodě asi vydržet několik hodin, aby si na mě zvykly
(pozn. red.: rybičky okusují jen tehdy, je-li člověk bez hnutí). V
okolí této scenerie se vyskytují krásní statní jedinci stromu,
pravděpodobně Taxodium distichum nebo Metasequoia.
pokračování příště…
|
