27. 10. 2004 - Stanoviště se jmenovalo El Coyote a v blízkosti prověřujeme místní kopeček. Od kluků víme, že zde roste A. retusus. A ten také brzy nalézáme.

S ním zde sdílí místo Thelocactus bicolor, Mamilaria candida, Neolloydia conoidea a Thelocactus hexaedrophorus. Posledně jmenovaná rostlina je zde krásně vytrněná. Retususy mají květy, protože je ráno, před otevřením. Není to nikterak silná populace. Zase jedeme směr křižovatka Huizache a bereme směr Matehuala. Dnes nás čeká Ariocarpus hintoni. Při hledání tohoto skvostu máme docela potíže.

Ve vesničce La Luz nenalézáme tu správnou cestu skrze políčka. Nakonec se to daří a my přijíždíme asi 500 m před El Herero. Tady se opět uplatňuje ostříží zrak Vencův. Neomylně nás vede na blízký “brdek”, jak říká malým kopečkům (GPS 23 34 136, 100 40 129, výška 1610m nm.). Po zaostření zraku jich zde vidím taky já opravdu dost. Velikost rostlinek je tak do 7 cm.

Bohužel nejsou v květu. Není asi možné načasovat lokality tak, aby byly za sebou v květu. Měsíc je dlouhá doba. Zdá se že během 10 dnů je celá lokalita odkvetlá. Nalézáme ještě miniaturní rostlinky T. macrochele. Rostou mezi kameny a není jich tu, jak je u turbiňáků zatím zvykem, moc. Hintoňáci rostou na otevřeném prostranství, skoro vždy mezi kameny. Několik rostlin nalézám odumřelých. Celková populace však vypadá velice zdravě. Bohužel, zase jsme udělali gumu a tak nás po občerstvení, čeká výměna za rezervu a návštěva místního vulkanizadora na periferii v Matehuala.

Vedle na zahradě si hrají děti. Chci si je nafotit, ale utíkají se schovat za roh. Vše vyřeší pytlíček hašlerek a může se fotit. Mezi tím gumař již skončil svojí mistrovskou práce a tak můžeme pokračovat. V Matehuale nákup v místním supermercadu Mega Chalita a jedeme nocovat na místo, kde bychom měli ráno hledat dvoubarevně kvetoucí A. retusus f. bicolor. Za vesnicí San Rafael vjíždíme na štěrkovou cestu směřující k pásu hor v dohledu, a po chvíli otevíráme vrata na soukromé pozemky. Během chvilky je u nás na koních majitel a jeho syn na koni. Říká, že syn jede dne poprvé na koni.

Dává nám souhlas s nocováním a chce se jen podívat na stavbu stanů. Po dotazu, zda by jsme stan neprodali odjíždí. GPS ukazuje 2026 m n. m., tak to vypadá, že si zalezu do spacáku.

28. 10. 2004 - Po probuzení, ranní očistě a nasnídání vyrážíme všichni, kromě Vlasty, na blízké nízké kopečky. Vlastík jede opět ke gumařovi s dalším defektem, s tím , že se pro nás po opravě vrátí. Jelikož jsme mu ještě za jeho taxikářské služby nezaplatili, tak věřím, že tomu tak bude.

Za pásem husté buše se začínají objevovat menší holiny, což je známka, že by zde mohlo něco zajímavého z kaktusových rostlinek růst. V zápětí se to potvrzuje. K Jirkově nemalé radosti nalézáme poměrně slušnou populaci E. horizonthalonius. Některé rostliny jsou opravdu nádherné. Já jim říkám pracovně forma latispinus.

Mají jakoby zdvojené, široké středové trny. Bohužel podle důvěrných informací nemají tyto rostliny prakticky semínka. Na lokalitě jsou dále Echinofossolocatus sp. s dlouhýma i krátkýma trnama, mamilárie a opět pektinární echinocereusy. Občas se našel i A. retusus, bohužel všechny ožraný od dobytka. Měly by to být kytky s dvoubarevnými květy, tj. světle růžové s tmavorůžovým lemováním, pracovní jméno „bicolor“. Nekvetou, takže to nemůžeme posoudit. Opět se přesouváme po krásných silnicích směr Saltillo. V Saltillu se prokličkujeme bez větších potíží směr Torreon a asi 30 km za městem odbočujeme do leva k pohoří Sierra de Paras na lokalitku General Cepeda.

Ještě 25 km a zastavujeme na louce vlevo před vesnicí. Tato lokalita je opravdu bohatá. V pětimetrovém svahu pod loučkou roste Astrophytum capricorne, překrásně vytrněné.

Napočítám zde asi 10 dospělých rostlin. Je zde veliké množství Coryphantha borwigii (difficilis?), 

Thelocactus bicolor, Epitelanta micromeris a Ancistrocactus scherii. Těsně u prašky je početná populace horizontíků. Vracíme se na hlavní silnici jedeme do leva směr Torreon. Vpravo je nádherná stolová hora El Pilar, kde zastavujeme a snažíme se najít Ariocarpus kotschoubeyanus macdowelii. Bohužel bez úspěchu, nalézáme jen samé horizontíky.

Po 85 km odbočujeme na městečko Parras. Za městečkem, asi 30 km hluboko v pohoří Sierra de Paras, je náš dnešní cíl, kemp poblíž místa, které se jmenuje Tanque Menchaca. To ještě netušíme, že nás čeká jedno s největších dobrodružství. V Parasu máme velké problémy najít tu správnou cestičku - výpadovku na Tanque.Většina lidí vůbec netuší že taková cesta existuje a kdo ji zná, tak nás od toho zrazuje. Pavel se usmívá, asi ví své. Nakonec se hodným Mexičanům zželelo bílých Evropanů a vyvedou nás ze svým autem za městečko. Dáváme doutníky a vyrážíme.

Cesta se klikatí po úbočí vysokých hor. Po asi hodině a půl se vyškrábeme k retranslační stanici (mikroondas) a pomalu sjíždíme do údolí. Po jakékoliv civilizaci ani vidu. Místy jsou zatáčky tak ostré, že je třeba si několikrát nadjet. Je už pořádná tma, když děláme první gumu. Zákonitě se to muselo stát. Výměna je pro nás i po tmě již rutinní záležitost. Nikomu z nás není moc do smíchu při pomyšlení, že při dalším defektu již nemáme našemu autíčku co nabídnout. Asi po čtyřech hodinách máme za sebou z Parrasu 28 km a jsme na místě. Vlastík má měkoučké silniční gumy, jede pomaloučku aniž by reagoval na poznámky, že se vlečeme jak pohřeb. Tak už po půlnoci stavíme stany a bez ohýnku jdeme chrnět.

  pokračování příště…

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14