|
21. 10. 2004 - Ráno se musím docela divit.
Jirka má před vchodem do stanu Ariocarpus retusus. Kdybych
ho chtěl najít, tak ho nenajdu. Jeden obrovitý exemplář rostl
dokonce přímo na kolmé stěně propadlé jámy na odpadky. Vylézá
sluníčko a já dělám (jak se později doma ukáže) velice pěkné
snímky před východem slunce.
Balíme a vyrážíme směr Lampacitos. Lokalita
(GPS , 24 10 687, 99 44 913, výška 1018m) „stará cesta na
Lampacitos” je na odbočce podle krásného potoka, pramenícího přímo
ze skály. Místní mají do tohoto pramene strčeny dvě polyethylenové
trubky a vedou čistou vodu asi 2 km do blízké obce. Potok tam sice
vede také, ale takhle mají relativní jistotu, že voda není
znečištěná. Často je po celém Mexiku vidět, jak většinou podle
silnice vedou vodovodní trubky jen tak volně pohozené. Nikdo si
nedělá starosti s tím, aby se ty trubky zakopaly do země. Skoro
zde nemrzne. Voda ale musí do cíle své cesty dorazit značně
nekvalitní. Při předpokládaném odběru vesnice jí musí trvat
několik dnů něž dorazí na místo určení. Po celou dobu do té černé
trubky pere místní slunce. Nevím proč to nezakopají.
|
Ariocarpus trigonus,
Arramberi - nad potokem
Zastavujeme u brodu přes řeku a vyrážíme na
kopečky za potokem. Čeká nás převýšení asi 100 m. V tom pařáku to
některým z nás dává docela zabrat. Ani se tomu nedivím. Vím, že už
se všichni těšíme po návratu na nádhernou koupel v čistém potoku.
Na kopci nacházíme až úplně na hřebeni a jako vždy na jihovýchodní
straně žlutě kvetoucí Ariocarpus trigonus. Pavel tvrdí, že
to je v této oblasti docela překvapení. Je to asi 4 km od červeně
kvetoucích Ariocarpus confusus, takže se očekávalo, že i
tady to bude nějaká trochu odlišná forma červeně kvetoucích A.
confusus. O kytičkách se vědělo, ale snad je neviděl nikdo
kvést. Teď je již jistota. Je to trigonus. Není to veliká
populace a vypadají docela špatně. Většina jich nekvete. Na to že
je po období dešťů , nejsou rostliny moc napité.
Po povinném focení slézáme do údolí a vrháme
se na studené pivo a chladivý potok. Koupeme se jak nás pán bůh
stvořil a je to velice příjemné. Opět pereme a zároveň sušíme na
kamenech prádlo. Bohužel čas je nekompromisní a po třech
hodinkách, které utekly jak ta voda v potoce se vracíme do
městečka Aramberri. Na náměstí v hotýlku Maria Luisa, kde jsou již
kluci známí, si dáváme dobré obalované kuře s hranolkama. Nocovat
odjíždíme na stejné místo jako před dvěma dny. Místečka pod
stanama máme ještě uklizená. Okolo jede místní boy na oslu a veze
dříví na topení. Pavel se ho ptá, za kolik by náklad prodal, ale
chtěl dost s tvrzením, že za tolik to prodává ve vesnici. Kluci s
ním zavedou trochu konverzace. Následuje obvyklé upozornění na
přítomnost jedovatých hadů a vydává se rozvážnou oslí chůzí do
údolí. My vyrážíme hledat dříví na oheň. Nalézáme několik starých
juk, což bohatě stačí.
|
Ráno 22. 10. -
nocoviště nad křižovatkou u Arramberi
22. 10. 2004 - Ráno vyrážíme poměrně brzo,
protože toto nocoviště již máme nafocené. Bereme směr Galeana a
Rayones. Za křižovatkou na Aramberri je vesnička La Ascencion.
Kousek za vesničkou máme po pravé ruce malý kopeček, který je, jak
je to v Mexiku zvykem, celý oplocen. Prolézáme pod ostnatým drátem
a na vrcholku je několik Ariocarpus retusus s prožranými
středy, asi od koziček, a Thelocactus bueckii.
|
Thelocactus bueckii,
La Asuncion
Při cestě na Galeanu navštěvujeme loučky pod
borovým hájem, které jsou domovinou pro Echinocereus
kninpelianus a Neobesseya asperispina. Jsou to mrňavé
rostlinky rostoucí v trávě.V okolí je plno strašně hlubokých děr,
které nejsou vůbec zabezpečené. Našim bezpečákům by asi zešedivěly
vlasy, kdyby to viděli. Zde je to ale normální. Těží se tu prý
fosforit. Nevím jak to mohou bez jakékoliv mechanizace dělat, ale
asi to nějak jde, možná, že to jsou jen zkušební sondy.
|
Echinocereus
knimpelianus u cesty na Linarez
Konečně vjíždíme do Galeany. Prý je tu pro
kaktusáře nebezpečno. Na kraji města doplňujeme zásoby plynu na
vaření. Mexičan nedokáže pochopit, že uzávěr má opačný závit.
Matici již celou orval hasákem a tak radši volám na Vlastu, ať mu
to jde vysvětlit. Za plynovou čerpačkou je benzínová stanice a tak
doplňujeme taky benzín. V Mexiku existuje jen jedna síť čerpacích
stanic a všude jsou stejné ceny. Jmenují se PEMEX (Petroleum
Mexico).
|
Pumpa v Galeaně
Vjíždíme na náměstí a následuje obvyklá
procedura focení a nákupů. Taky se jdeme přihlásit na místní
policejní stanici, protože se budeme pohybovat v ožehavé oblasti
nálezu Aztekium hintoni a Geohintonia mexicana. Tato
lokalita byla objevena teprve v roce 1992 a vzbudila velkou
senzaci. Podle toho taky asi vypadala frekvence její návštěvnosti
poté, co vešlo ve známost, kde se nalézá. Místní toho také dokáží
náležitě využít, jak se zmíním později. Vyhledáváme ještě místní
internet a posíláme domů e-maily. Venca zachraňuje volby v
Luštěnicích a já hlásím do Evropy, že jsem ještě naživu.
|
Na náměstí v
Galeaně
Při návratu k autu zjišťujeme, že máme
píchlou gumu. Okamžitě je nám doporučen místní gumař. To je pro mě
veliký zážitek, na který si časem docela rychle zvyknu. Jednak
vybavení dílny je vyráběno většinou doma a je zajímavé, že se u
všech gumařů podstatně liší. Podlepovat bezdušovou pneu jen
záplatou je taky unikát. Pravda ale je, že opravená kola většinou
držela i při větších rychlostech na dálnici. Při stavu místních
komunikací mají určitě bohatou praxi.
|
Lokalita Aztekium
hintonii
Auto je zase provozuschopné a tak vyrážíme
směr geohintonie. Kousek za Galeánou odbočujeme do blízké
vesničky. Trefujeme se na špatnou prašku a tak následuje povinné
kolečko po kukuřičných polích okolo vesnice. Jelikož světla již
ubývá, je škoda ztracené půlhodinky. Projíždíme vesnicí a již
neomylně se trefujeme na tu správnou. Projíždíme krásným údolím a
zkušebně zastavujeme na 13 km. Světla k focení již kvapem ubývá a
tak vybíháme na okolní skály.
|
Sádrovce
Je zde již všude bílý sádrovec a na něm
svěže zelené vranečky. Bohužel po kaktusech ani stopy. Dělám
narychlo několik fotografií a přejíždíme na 17 km (GPS 24 38 264,
99 54 973, výška 1412 m nm. Tam je konečně nalézáme. Na kolmé
sádrovcové stěně jich roste plno. Od semenáčků po jedince veliké
až 12 cm. Geohontonie jsou o něco menší. Začínám fotit, ale světla
je již málo. Je zajímavé, že rostou jen v určitých místech,
přesto, že podmínky se zdají všude stejné. Objevuje se Venca,
který šel z 13 km pěšky. Rozhodujeme se, že se sem ráno vrátíme.
Stojí to určitě za to.
|
Aztekium hintonii
Vracíme se asi 7 km na stanoviště vhodné k
stanování. Jelikož je už tma, rychle stavíme stany. Během chvilky
se objevuje baterka s místním rančerem. Viděl asi světlo a tak se
jde podívat, co se u něj na pozemku děje. Dostáváme povolení k
nocování a s tím klasické upozornění na jedovaté hady. Asi si
opravdu musíme dávat pozor a nikterak to nepodceňovat. Jdu se
rychle přesvědčit jestli mám zapnutý stan. Děláme ohýnek a jdeme
brzo spát. V noci zjišťuji, že jsem si postavil stan 0,5 m od
kraví stezky. Docela jsem se leknul, když mi u hlavy prošlo
několik krav. Naštěstí byly dobře vychované a nešláply na mě.
pokračování příště…
|
