Ariocarpus triginus var. minor, Jaumave 

Opět nalézáme Ariocarpus trigonus a nějaké koryfanty. Kousek dál přejíždíme přes obratník Raka. K nelibosti Vlastíka zastavujeme na hlavní silnici, v povzdálí je vidět auto federální policie. Povinně se fotíme u poměrně ošklivé koule, ve které je rýha , představující obratník. Vjíždíme do Jaumave a odbočujeme k místnímu hřbitovu na lokalitu Ariocarpus triginus var. minor (horacekii). Malé rostlinky do velikosti 8 cm opět krásně kvetou. Je jich tu poměrně dost. Všude okolo jsou vidět jejich žluté kvítky.

Ariocarpus triginus var. minor 

Hned vedle je krásné přírodní koupaliště z čistou vodou. Během chvilky jsme všichni ve vodě a myjeme se. Někteří i mýdlem. Jak je u mě již tradicí, peru s Jirkou prádlo. Je zde velký proud a tak mám starosti aby mi neuplavalo. Jirka přes mé upozornění leze s taškou plnou dolarů do vody. Asi si myslí, že si z něj dělám srandu. Brzo zjišťuje, že jsem měl pravdu a vynadá mě , že jsem mu to neřekl. Situaci zachraňuje tvrzením, že to byly „špinavé peníze” a že je potřeboval vyprat. V autě to pak vypadá jako v sušárně peněz. 

San Vincente 

Kousek za Jaumave vjíždíme do vesnicky San Vincente, známé to lokality Obregonia denegrii. Tuto zvláštní kytičku zde objevil A.V. Frič již ve třicátých letech a celý život ji považoval za svůj největší nález. Kdyby to tu uviděl dnes, asi by nevěřil svým očím. Část lokality je buldozerem shrnutá včetně stovek rostlin na hromady.

Obregonia denegrii, San Vincente 

Asi se zde pokouší udělat nějakou širokou silnici a nebo připravují terén pro novou skládku odpadků. Tak toto je přesně ochrana po mexicku. Chytnou vás s deseti semínkama a chtějí vás zavřít nebo alespoň získat tučný úplatek, a zde to zřejmě nikomu nevadí. Jinak nedotčená část lokality stojí jistě za návštěvu. Rostlin je zde dost a na některých je znát , že jsou již pěkně staré. Doprovodná vegetace Ariocarpus trigonus, mamilárie, opět stará známá koryfanta.

Zdevastovaná lokalita Obregonia denegrii 

Před příjezdem na lokalitu si nenecháme ujít prohlídku vesničky. Připomíná to tu filmy ze středověku. Jen dráty elektrického vedení dávají tušit, že se zde nezastavil čas tak úplně. Ve vesničce jsou vidět jen staří lidé, kteří z nás mají evidentně strach. Po prozkoumání lokality se blíží večer a tak je čas zakempovat. V blízkosti u soutoku dvou řek se nachází tábořiště s krásným názvem Balnearium Nogale, kde máme problémy, z důvodu velkého větru, postavit stany.

Tabořiště San Vincente

Pavlovi ulétá již postavený stan. Vše však záhy, jako vždy, zvládáme. K večeři dnes bude pečené maso s cibulí. Zase budu nacpanej a bude se mi špatně spát. Samozřejmě nevydržím a všechno hezky spapám. Musím říct, že to je ale dobrá večeře. Večer posedíme u ohýnku. V dáli je slyšet volání pasáka krav. Pavel nás upozorňuje, že se k nám určitě přihrne a je lépe se sním moc nebavit. Jinak se ho člověk nezbaví. Má pravdu, za chvíli přechází první kráva brod a on hned za ní. Jeho návštěva netrvá z důvodu špatné komunikace dlouho a tak můžeme jít ulehnout. Byl to dnes docela perný den.

26. 10. 2004 - Vyrážíme. Během cesty je třeba otevřít vrata. Vybíhá Jirka. Z opačné strany se k vratům blíží místní domorodec, který jede na koni a vleče za sebou osla. Zlí jazykové z naší výpravy tvrdí, že Jirka domorodce slušně pozdraví, i vrata mu podržel, ale bohužel hned za koněm je zavřel. Na osla jaksi pozapomněl. Já to sice neviděl, ale za jistých okolností jsem ochoten tomu uvěřit.

Lophophora williamsii, Huizache 

Po obědě, před křižovatkou Huizache, zastavujeme na bohaté lokalitě Lophophora williamsii. Je jich zde neuvěřitelné množství, převážně roste v trsech. Někteří jedinci dosahují až průměru 11 cm. Bohužel je to tady smetiště. Všude je neuvěřitelný bordel. Někdy je třeba místo před focením uklidit. Vyskytuje se zde Echinocereus pectinatus, Echinocactus horizinthalonius, Thelocactus bicolor, Coryphantha palmerii a Mammillaria sp. 

Nacházím také asi 30 vykopaných rostlinek, které jsou vysypané na hromadě. Je neuvěřitelná vitalita těch rostlin. Některé už mají dlouhé drátovité kořeny zapuštěné do země. Hned za křižovatkou je plno stánků s přírodními produkty. Místní indiáni zde prodávají kůže z chřestýšů, živé dravé ptáky, kaktusy a místní drobné ptactvo. Je na to smutný pohled. Chápu ale, že místním indiánům tato země patřila a hledají způsoby minimální obživy. Děláme fotky, dáváme nějaké drobné za focení a odjíždíme. 

Prodej kaktusů, Huizache 

Další zastávka je osada u hlavní silnice s názvem El Nuňes. Zastavujeme na konci cesty a dál musíme již pěšky. S místními zedníky ještě dohadujeme, za doutníky, ostrahu našeho vozu, protože vyráží i Vlastík, který již lokalitu důvěrně zná. Honem na bravíky. Někdo tvrdí, že je již lokalita vybraná. Já to nemůžu potvrdit, ale ani vyvrátit. Bohužel, brzy ztrácím kluky z dohledu a přes snahu nalézám „jen“ myriostigmy, Thelocactus hexaedrophorus, Mammillaria sp., Epithelantha micromeris a Echinocereus pectinatus.

Astrophytum myriostigma, El Nuňes

Potkávám nějakého místního člověka s oslem, který mě pořád pozoruje. Kluci po návratu tvrdí, že jim bravíky přinesl na prodej a já nemám důvod jim to nevěřit. Kluci jich prý našli asi 40 kousků.Kousek za vesnicí se zastavujeme na papání. Kluci baští a my s Jirkou máme dietu. Je již přece jenom skoro večer. Spát jedeme za vesnici k místní vodárně. Bez problémů si vyčistíme místo a stavíme stany.

Echinocereus pectinatus, El Nuňez