|
31.10. 2004 - Ráno je
takové zvláštní světlo. Dramatické nebe. Vytahuji foťák. Jestli se
to povede, bude to paráda.
|
Nocování u Viesci
Pak si vzpomenu na pavouka v
krabici. Fotíme všichni. Pavouk koulí očima, ale je ztuhlý zimou,
tak moc neutíká. Balíme a vyrážíme. Po deseti km je napravo vysoká
skála, kde roste Agave victoriae-reginae a Lophophora
fricii.
|
Lophophora fricii
Fričky rostou prakticky po celé
skále z jihovýchodní strany a je jich zde hodně. Většinou rostou
ve štěrbinách. Za agávkama A. victoriae-reginae se musí až
skoro na vrchol a je jich zde stěží 15 kousků.
|
Agave victoriae-reginae
Neviděl jsem žádný dorost.
Výhled ze skály je nádherný. Na druhým, vyšším vrcholu jsem našel
tři rostliny Astrophytum coahuilense.
|
Astrophytum
coahuilense
Těchto rostlinek jsem bohužel
viděl za celou dobu jen několik. Buď jsme nebyli na té správné
lokalitě a nebo jich už moc není. Je to krásná forma a tak je to
škoda. Na kopci rostou ještě Neolloydia, Echinocereus a
Mammillaria.
|
Ariocarpus lloydii
Vracím se k autu. Pavel zde
debatuje s dvouma klukama z ranče La Pe za kopečkem. Prodávají
krásné kamenné hroty z indiánských šípů. Tvrdí, že jsou pravé.
Pavel je nechá přísahat, že si je sami nevyrábějí. Při dotazu,
kolik zde už bylo letos kaktusářů, říkají, že asi šest. Přesouváme
se do San Pedro, kde se ptáme místní policie na mercado. Ochotně
nás doprovodí s motorkama až do centra.
|
San Pedro
Celou cestu jedou na dvou
bílých mašinách vedle sebe před naším autem, jako před vládní
delegací. Pak od chodníku vyženou Mexičana se zmrzlinářskou
rikšou, aby jsme mohli zaparkovat. Čekají asi nějaký bakšiš. Pavel
jim dává doutníky. Moc se netváří, ale odjíždí. Ve městě jsou
slavnosti, zřejmě k dušičkám. Trávíme tu asi 1,5 hodiny.
Nakupujeme čerstvé housky, které jsou ještě horké.
Fotografuji. Policie mě
upozorňuje, že se zde nesmí fotografovat děti. Když se Vlasta ptá
proč, dostane strohou odpověď, že to je zákon. Myslím, že to je
pro únosy dětí do ciziny. Přicházejí ke mně dva kluci a chtějí se
nechat vyfotografovat. Pak začnou křičet, že na mě zavolají
policii. Svérázný způsob, jak si vydělat na zmrzlinu, nebo spíše
na cigárko. Posílám je česky do háje. Čeká nás přejezd 181 km do
Quatro Cienegas de Carranza (čtyři bažiny), kde je známá lokalita
A. fissuratus. Při cestě odbočujeme za benzinovou pumpou na
lokalitu El Hundido.
Je to prašná cesta do starého
lomu. V okolí je velké množství horizontíků, které jsou vysoké až
40 cm. Žebra jsou většinou stočené do šroubovice. Jsou zde
kvetoucí Th. bicolor.
|
Thelocactus bicolor
Rostliny jsou do sloupků, se
žlutými i s červenými ostny. Na lokalitě nalézáme Ariocarpus
fissuratus intermedius, což je podle Pavla přechodová forma od
lloydii k fissuratus u amerických hranic. Dále
hledáme Astrophytum senile aureum, které bohužel pro
nedostatek času nenalézáme.
|
Ariocarpus
fissuratus intermedius, El Hundido
Bohužel je již skoro tma, tak
se špatně fotí. Rychlý přesun do Quatra. Za městem odbočujeme
doprava, kde již kluci znají nocoviště u zavlažovacího kanálu.
Začíná bouřka. Rychle stavíme stany. Pavel vyčkává, až se to
přežene. Dnes je to bez táboráku. Jdu si lehnout. Prudký vítr mně
fouká větracím okénkem do stanu vrstvu jemného prachového písku.
Vypadám jak horník po šichtě. Spacák vyklepu před stanem a ve
stanu uklidím až ráno za světla. Zase jsem chytřejší. Příště
nesmím stan stavět větracím okénkem proti větru.
1. 11. 2004 - Tak je
listopad, ale tady v Mexiku to není poznat. Vybíháme na kopeček
vzdálený asi 1 km. Zde v lečugilách roste Astrophytum senile.
|
Astrophytum senile
V minulosti je na Slovensku
nabízeli jako Astrophytum crassispinum. Je pravda, že
některé z nich kvetou čistě žlutým květem, ale jiné tu mají i
jícen do červena. Rozhodně to staré A. crassispinum vypadá
hodně jinak - a kdoví, zda bude někdy nalezeno. Málo rostlin roste
soliterně, tak se to špatně fotografuje. Dole pod kopečkem roste
malá Mamilaria lasiacantha. Připomíná mi hererrae.
Před Cuatrem je skála, která připomíná ležícího indiána. V městě
doplňujeme plyn do vařiče a zajíždíme doplnit hielo a
aqua. Fotíme náměstí a nejhezčí katedrálu, jakou jsem v Mexiku
zatím viděl.
Kluci mají hlad a tak jdeme na
pollo. Kluci baští půlku a já s Pavlem opět čtvrtku.
Majitelka bistra říká, že jsme z čechoslovakia. Koukáme na ní jako
blázni, jak to poznala. Máme prý hezké písničky a zazpívá známý
hit od jugoslávské skupina Karma. Necháváme jí při tom.Asi sbírá
papírové bankovky, tak Venca platí tvrdou českou korunou. Mají
sympatickou dceru a tak opět foto a honem na typovku fissuratusů,
která je kousek za městem. Nádherných rostlin je zde dost. Od
semenáčků, až po rostliny široké 15 cm. Bohužel nekvetou, ale
člověk nemůže chtít všechno. Rostou na rovině, ve vysoké vrstvě
hrubého štěrku. Je skoro nemožné, že se dokážou prosadit v takovém
prostředí. To opět svědčí o obrovské vitalitě tohoto rodu.
|
Quatro Cienegas
Na skále za rovinkou je veliké
množství Astrophytum niveum. Ojediněle osidlují spolu s
E. micromeris a C. poselgeriana valida i rovinku.
Odjíždíme asi 30 km po prašce hledat nudální formu nivea. Napravo
míjíme nejvyšší horu okolí, vysokou 3023 m n. m. Lokalitu má Pavel
od Zdenka Vaška, prý velmi početnou. Zastavujeme naprosto přesně
podle GPS. Bohužel kromě několika ojedinělých fissurátusů nic
nenalézáme. Je to jen ztráta drahocenného času. Je pro mně
nepochopitelné, proč si někteří kaktusáři dávají nepřesné údaje.
Jirka ale fotí chřestýše, což je první úlovek (a taky poslední,
jak se později ukáže) zde v Mexiku. Večer trávíme na náměstí v
Quatro, je příjemně teplíčko. Lidi posedávají na lavičkách. Jedna
paní dokonce opouští svoje stanoviště v cukrárně a jde nás pozvat
do svého baru. Vlastovi svítí oči, ale všichni se přemisťujeme na
naše předešlé stanoviště ke kanálu na nocleh.
pokračování příště…
|
