Účastníci a trasa ...

     Každej někam cestuje. Někdo do práce, někdo na služební cestu, někdo na dovolenou někam vypadnout, někdo na dovolenou k moři, válet se na pláži, o nic se nestarat, někdo je jen tak na chalupě, třeba jak můj švára.  No a my jsme se opět stali dalšími účastníky zájezdu do Argentiny. A kam? Na kaktusy.

     Pokaždé, když jedeme s Martinem na kole, se mě ptá, kam jedu. Vždycky odpovídám , přece do Salty. To je moje vysněné místo, mluvím o kaktusech, aby bylo jasno. Vidět Spegouše.

    Každá kniha, tak i moje, skromně mluvím o svém psaní, má na začátku věnování. Kaktusářům, s láskou…to zní docela blbě, ale co naplat, mám ty kluky ráda. Tak komu? Jasně že Martinovi a Vencovi…dětem…ale hlavně Jirkovi Červenému. Není to proto, že má červenou ve jménu a já červenou na hlavě, ale proto, že nemohl jet s námi. Nejel, ale jako by tam s námi stejně byl. Slovo Červeňas padalo několikrát za den v mnoha souvislostech. Co by na to řekl Jirka a co by dělal, kdyby byl tady a viděl by, jak měníme plán cesty.

    Potom taky každá kniha oslní nějakým citátem.

    Co třeba tenhle?

    Nikdy nepíšu o věcech tak, jak se staly. Všechny mé práce jsou sice kapitoly mých nejosobnějších zážitků, nicméně jsou to příběhy mého života…Líčit věci tak, jak se staly, znamená stát se otrokem své paměti, která je v tvůrčím procesu jen prvek podřadný.

                                                                                                                                Philip Roth

    Rozumím, ale v mém případě jde o takové kaktusové okamžiky, které se musí zaznamenat do detailu. Otrokem paměti nejsem, jelikož si všechno zapisuju do notesu. Druhá věc je, že jakmile začínám psát, přidávám koření kreativity podle svého gusta.

    První Účastníci zájezdu do Argentiny byli o pohledech na místa, která mě něčím okouzlila nebo jen tak jsem si chtěla vymýšlet a vkládat do příběhu pingpongové dialogy.

    Lednoví Účastníci 2011 jsou jakousi deníkovou formou, kde kromě zachycení nálady našich dnů pospolu, jsou tady základní informace o všech lokalitách s typickým výskytem gymen.  

    Nechápu to, minule jsem fotila kosti, chatrče, domy, dveře, stromy, hory a zvířata. A zas je tu slovo Červeňas…Petro nefoť to, to jsme s Jirkou už fotili a tu hloubku, tu tam stejně nedostaneš. Fajn…jsem specialista dokumentarista gymen. Lokalita a cvak cvak.

Dokumentarista estét. Přece i ten kaktus musí na fotce trochu vypadat.

     A co jazyková stránka věci? Pánové, koncovky z češtiny asi budu ignorovat u názvů. Vždyť je to jasné. Prostě napíšu třeba…navštívili jsme město La Falda a nebudu trvat na koncovkách z češtiny a psát, že jsme byli v La Faldě. Já s tím osobně problém nemám, ale  tomu, kdo v Argentině nebyl,  to  může pomoct se rychle orientovat v mapě.

 Letos jsme projížděli pět provincií.

     Salta je pohostinná provincie se sladěnou architekturou, obklopená zalesněnými horami. Vrcholky hor se noří do mlhy a jsou domovem mnoha živočichů. Krajinou se táhnou tabáková pole a rozlehlé sady s ovocem a ořechy. Mezi vším poskakují malá stáda koz a lam. Kostelíky, rozlehlá slaniska a vodní nádrže doplňují malebnost zdejší krajiny.

     La Rioja je provincie, kde projíždíte krajinou vysokých hor, kterou posléze vystřídají zelená údolí s olivovými háji, poli se zeleninou a vinicemi. A kde si člověk připadá jako malé bezvýznamné nic? V parku Talampaya. Rudé strmé skalní stěny vždycky okouzlí při ranním světle. Pocit kouzla při pozorování minitornád se smísí s respektem a zvláštním napětím. Tornáda na pláních zvedají písek a prach do výšky v jasně viditelných spirálách. Zonda, pověstný suchý vítr, není miláčkem místních obyvatel. Přižene se z nenadání kdykoliv a během pár hodin prudce zvýší teplotu někdy i až o 15 stupňů. Je to vítr spalovač. I taková místa, kde pás svěží krajiny se převlékl do černé, jsme mohli vidět i my.

      Cordoba je známá rozmanitou krajinou, vysokým pohořím s růžovošedými hřebeny a skalními výchozy, které se střídají s úrodnými údolími, lesy a vřesovišti. Pampová tráva je lem kolem všeho. Autor této mozaiky si vyhrál. Malebná pohostinná městečka zasunul citlivě do ní. La Falda si vás vtáhne do svého mraveniště okamžitě. Nad tím vším kondoři, strážci hor. Pozorujeme se navzájem.

     Nedávno jsem mluvila o Tucumánu se svým učitelem argentínštiny. V jeho výrazu obličeje jsem odezírala jakýsi záškleb. Pro Argentince je tato provincie klasickým zapadákovem. Na mě tady zapůsobí každá ruina, dramatická kresba krajiny a atmosféra ve vesnici. Je fakt, že místo je od těch měšťáků odlehlé, ale půvabně malebné.

    Catamarca patří mezi nejméně zalidněné provincie v zemi. Plochá dlouhá údolí a kolem na všech stranách se tyčí hory. Nachází se tady odlehlé, prapůvodní altiplánské osady, ležící uprostřed pustiny. Jedna z nich Fiambala, moje oblíbená, znamená hluboko v horách. Malebná soutěska vede k termálním pramenům. Výška 2000 metrů a teplota vyvěrající vody 70 stupňů. V kaskádovitých bazénkách se voda postupně ochlazuje. V zimě jsem tu nebyla a v noci taky ne. Nahřát si kosti a pozorovat noční oblohu, by nebyl špatný nápad.

Pro Catamarcu jsou typická umělecká řemesla. Keramika, oděvy se velmi často vyrábí z velmi jemné vlny z divokých vikuní. Hlavním materiálem tady bývá Trychocereus pasacana, specielně na výrobu tzv. dešťových holí, kdy se tubusy kaktusu naplní fazolemi.

Petra ÐMartin Tvrdík

přechod na část:   1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14