|
2. ledna 2011 ...
2. leden 2011
Hlavně si musím vzít papír s potvrzením z nemocnice o původu
svého šroubu v rameni, mluví sám se sebou Martin. Jen na
vysvětlení, to kdyby měl problémy při kontrole na letišti.
Mlha, to je můj švára, nás odváží na letiště jako obvykle.
Máme v odbavovací hale sraz s Vencou, ale nikde ho nevidíme a
ještě k tomu má vyplej mobil. Na vysvětlenou dodává, že přece
poletí letadlem, tak si ho vypnul.
Jsme odbaveni a sedíme v letadle. Máme dvě hodiny zpoždění.
Letový provoz je přetížen. Nevím, proč se vedou diskuze o tom, kdy
se stane z kluka chlap. Nikdy. Podívejte se na Vaška. Letuška mu
vysvětluje, jak v případě nouze by měl otevřít nouzové dveře. Teda
čistě teoreticky. Její úsměv se rychle vytratil, jakmile uviděla,
jak Venca chňapnul po poklopu na dveřích. Ještě jednou teda…teď
ne, prosím, pane. Martinovi není jasné, proč bageta s nálepkou
turkey musí být až z Turecka. Cesta vede přes Norimberg, Ženevu a
Lyon do Madridu.
V Madridu makáme na letišti, abychom stihli let. Je to k
nevíře, nikde nikdo. Dívají se na nás trochu divně, kam jako
běžíme. Záhy dostáváme vysvětlení. Let je zrušen. Jedeme taxíkem
do hotelu. Ten taxikář, to je teda frajer. Sedí na zadku v autě a
čeká, až mu z recepce donesu peníze za jízdu. Pravda je, že on
pracoval a my tu máme na náklady Iberie hotel zdarma. Sprcha,
postel, budící služba, docela krátká noc.
Na letišti Venca hledá palubní lístek. Nevadí, dostal nový,
ale my s těmi ze včerejška vzbuzujeme podezření. Kolikrát jim to
mám ještě vysvětlovat? Vysvětlím a jdem. Policie, ta jen mávne
rukou, tak jděte. Boty, bundu dolů, otevřít počítač, takové jsou
instrukce kontroly. To snad není pravda, Martin chtěl
poloprázdné letadlo a má ho. Kluci zaberou každý dvě sedadla a já,
já mám čtyři sama pro sebe. Chci říct bomba, ale jaksi toto slovo
není moc dobrý nápad vyslovit.
Spíme, jíme těstoviny s houbami, salát z kuskusu a malý
zákusek ke kávě. Netušila jsem, že v Cordobě bude malé letiště.
Malé letiště a velký opruz s migračními úřady. Rychle si vybavit
značku mobilu se mi nedaří. Sony Ericsson…a dál??? Provokovat tady
s otázkou, chcete ho vidět, kluci, fakt nebudu.
3. leden 2011
Vstupujeme do haly a scéna jako z filmu, Claudie cudně drží
cedulku se jménem Martin Tvrdík. Claudie je docela šmrncovní baba
z půjčovny aut. Ford taky vypadá dobře. Vše rychle vyřidíme…kdybych
bývala věděla, jak to bude při vrácení auta poslední den, tak bych
si moc nevyskakovala… a rychle odkládáme zimní módu do kufru. Ve
třiceti nad nulou být takhle nabalení?
První cesta vede do ferraterie, kde musíme koupit vařič a
bombu. Bombu mají, ale bez plynu. Kluci odjíždějí se synem
majitele ji naplnit a já tu zůstávám se staršími manželi a chabou
slovní zásobou španělštiny. Zas tak hrozné to nebude, uklidňuju
se. Poprosím, zda neví, kde bych mohla koupit hrnec. Rozuměla a
ochotně jde se mnou do obchodu o několik bloků dál.
Ještě koupit vodu a chleba. Venca se vrací k autu s několika
láhvemi vody. Martine a chleba? Ten má Venca. U Venci jsem žádný
chleba neviděla, ale mlčím. Budu za blba. Netušila jsem, že jsem
měla říct, že chleba Venca nemá. Pozdě. Byli jsme už na první
lokalitě našeho spacího místa a ještě k tomu byla tma. Chleba byl
taky tmavý, zřejmě splynul s tmavými vlasy prodavačky. To jediné
omlouvá Martina za to, že ho nechal v obchodě. K večeři servíruju
salám bez chleba.
|
