|
4. ledna 2011 ...
4. leden 2011
Ráno před osadou Copina kluci začali cvrlikáním. Je šest a
ranní ptáče, no znáte to.
Vyrážíme. Můžu říct, že cesta je díky skalám, které zpevňují
cestu, docela průjezdná. Při minulé cestě jsem se nějak vycvičila
na Cuesta Zapata a jsem docela klidná při pohledu na skály kolem
cesty a cestu samotnou. Přes cestu přebíhají morčata. Vzpomínám na
Cristinu z Ekvádoru, ta by řekla mňam. Pro ni je takové morče
delikatesa. Jen se musím zeptat, jak je chytají. U nás už existuje
farma, kam si zajedete, pokud na morčecí maso dostanete chuť.
Je zajímavé se vracet na místa, kde jsem už byla. Mina
Clavera patří mezi ně. Kytky nekvetou, tak budu portrétovat holky
krávy. Krávy sice pózujou jako modelky, ale já jako fotograf to
musím zabalit, protože začíná pršet. Je léto a mraky se tu honí
jako na podzim. Počkáme na sluníčko a půjdeme se vykoupat do řeky
u vesnice Panalholma. Martin je
takový mýval, že vleze skoro do všeho, co teče, za každého počasí.
On mně udělá vždy takovou přednášku o hygieně, že neremcám a jdu
taky. Po takovém zchlazení a očistě se lépe běhá mezi kaktusy.
Ambul a kopečky poseté monvilleikama okamžitě pojmenováváme
argentínské skalky.
K večeru vjíždíme do Sierra Grande a hledáme místo, kde
postavíme stany. Ráda bych něco uvařila, ale vařič odmítá
spolupráci. Kluci vytahují jakýsi vercajk, hořák odmontují a
pročisťují trysku. Dneska vařím v kufru, fouká vítr a zase začíná
pršet. Deštíček nedeštíček, vtipkujeme mezi sebou, protože každý
něco hledáme a nemůžeme nic najít. Martinovo rčení o krutém stáří
je v tuto chvíli na místě.
Ty jo! Zakopávám o Vencovu šňůru od stanu. Hlavně že mi říkal
před pěti minutami, ať si dávám pozor. Raději zalezu do stanu.
Dobrou!
5. leden 2011
Ráno je po dešti a obloha se oděla do blankytné modři. Ta
dvě ranní ptáčata poskakují od šesti. Ačkoli je krásné ráno, ze
stanu nevylezu, doskáču stejně daleko jako oni.
Už je to tady. Kde je hrnek? Nemám hrnek, slyším hlas smutného
Venci.
Včera mluvíme o krutém stáří a ráno je hůř než včera. Chci
zahelekat ty vole, vždyť si z něj pil včera víno, ale ty vole
raději vypustím. Véna to nemá rád, ale myslím, že si brzy zvykne.
Je to jen otázka času.
Dneska projíždíme kolem Tanti
a už se těšíme, až budeme v městečku La Falda. Kdepak kaktusy tady
na náměstí nerostou, ale Martin tu kdysi s klukama objevil
parilladu. I dnes nezklamala. Vstoupíte a očima začínáte lovit
v mísách plných dobrot, od slaných po sladká.
Dostáváme jídelní lístek, ale my máme jasno už předem. Bifé de
chorizo. Nacpáváme se zeleninou čerstvou a i marinovanou podle
originálních receptů. Každý máme dva fláky masa. Kluci už nemůžou
a zpomalují tempo polykání masa, nechápou, kam já to maso ukládám.
Martin je vyřízenej a my ho začínáme provokovat. Vedle na stole
jsou dortíky a mňam ta broskvička. Hrdina. Nevydržel, dal si
broskev a ještě si ji dozdobil vrchovatou lžící šlehačky.
Co tady miluju, je, že přes poledne je tu siesta a všechny
obchody jsou zavřené. Jsme na to tři a naplánovat nákup na ráno se
nám nedaří. Zas budeme bez chleba. Venca má nový hit. Nemáme čas
ani na jídlo ani na kafe, nezastavujeme, jedem. Kaktusy, kaktusy.
Projíždíme zajímavou krajinou. S Vencou vedeme takovej malej
dialog, to je kino, ta příroda, tak zastavit a fotit.
Martin má před sebou poslední lokalitu, na kterou chce dorazit
a naše škemrání, zastav Martínku, reaguje po svém. Zastavím vám
jednou, a pak už budete chtít stavět na každém kopci
.
Za Tres Cascadas jsme našli místo
k nocování. Je tu krásně. Na koupání a i na praní prádla. Odešel
nám zdroj a odpálil pojistky. Den skromné stravy zakončíme čajem
k večeři.
|
