30.11.2008

 Ráno mne budí Lumír pobíháním okolo stanů. Začíná svítat a tak oba fotíme nádherné červené skály Sierra de Paganzo.

 Dnes nás čeká jižní La Rioja, což je oblast výskytu komplexu G. castellanosii. Pokud je mi známo, tak první sběry od severu byly dělány v okolí Punta de los Lannos. Jedná se o hrubě otrněnou formu nebo variantu „rigidum“. Pohoří, které se rozprostírá za touto osadou, je velice těžko přístupné. Zkoušíme jet asi 5 km na Patquia, ale všude je plot a nebo jen vjezd na estancie . Když se ptám, zda nevede skrz statek cesta do sierra, dostávám jen zápornou odpověď. Vracíme se  do osady, ale i zde je situace stejná. I když vysvětluji, že hledám jen schůdnou pěšinu do hor, tak to na situaci  nic nemění. Jen záporná odpověď.  I když jsem chtěl tyto nádherné vytrněné kaktusy vidět na svých stanovištích, musím se toto prozatím vzdát. Přesouváme se na oběd do Chamical a přejíždíme k přehradě Digue Olta, kde konečně vidíme první G. castellanosii v.rigidum MT 08-391.

 Bohužel s vytrněnou variantou tyto kytky asi nemají nic společného. Myslím, že nijak nevybočují z variantnosti výskytu tohoto druhu. Rozhodně to však jsou krásné ploché rostliny.

   U Olpas najíždíme na prašku směr Malanzán. Za vesnicí jsou mírné skalní výchozy, kde jich roste veliké množství.

 Některé jsou v květu. Pro rostliny z této oblasti je typický střední trn, který se stáčí nahoru a do středu rostliny. Cestu vedoucí k Malanzán lemují bizardní skalní útvary, které nás nutí každou chvíli zastavit a fotografovat. Vše v temně červeném provedení. Těsně před městem zastavujeme udělat ještě jeden průzkum. G. castellanosii MT 08-393 tady rostou s Lobivií aurea, G. schickendantzii a G. saglionis. V městě si děláme přestávku na studené Quilmes. Na dvoře obchodu hraje živá hudba a je tam pěkně veselo. Snažíme se o konverzaci, ale moc nám to nejde. Náš tlumočník Petra se zakecal s místní omladinou, flákající se okolo motorek. Ještě krátká zastávka u kostela. Zde se od místních  dovídáme, že skála za kostelem připomíná slůně a je to symbol Malanzánu. Ani jsme si toho sami nevšimli, ale je to opravdu tak. Poslední dnešní lokalita je u Atiles. G. castelanosii MT 08-394, které tady roste, jako v celém svém pásu výskytu, na mírných štěrkových vyvýšeninách. Některé rostliny již mají tenčí a hustější otrnění, které je znakem rostlin ze Sierra de Ulapes. Zde se také ve funkční pískovně ubytováváme. Zase to vypadá, že by mohlo sprchnout, ale zatím nám štěstí na počasí rozhodně přálo.

 1.12.2008

 Bouřky se sice v noci srazily někde nad západem, ale stany jsou stejně pořádně mokré, tentokrát zevnitř.  Vydýchaná pára se vlivem rosného bodu vysráží na nepropustné vnější plachtě stanu. Vždy rozhodíme stany na okolní nepíchavé keře a vycházející sluníčko a nebo vánek za chvíli vše osuší.

     V Chepes je pod každou lampou veřejného osvětlení na silnici souvislá vrstva rozježděných nosorožíků.

 Asi je letos silná populace. Není to moc hezký pohled a ani to moc vábně nevoní. Odbočujeme na Chepes Viejo. Hned za městečkem trhá na cestě skupina kondorů nějakou mršinu. Jelikož nechtějí o svou kořist přijít, tak nás pouštějí na malou vzdálenost k sobě. Využíváme toho k fotografování. V Chepes Viejo zajíždíme k polorozbořenému kostelu. Skupina zedníků se snaží provést nejnutnější opravy. Myslím, že jsem někde četl, že v této oblasti bylo zemětřesení, které poškodilo plno budov. Nás však zajímá převážně skála nad kostelem. Je součástí  Sierra de Argaňaraz. Toto pohoří  je domovinou G. castellanosii subsp.bozsingianum MT 08-395.

 Tyto rostlinky jsou v Evropě dostatečně známe již řadu desítek let. Nápadná je převážně jejich do šedomodra zbarvená epidermis. Rovné trny některých rostlin už signalizují, že se blížíme k Sierra de Ulapes, kde má lokality varianta armillatum MT 08-396.

Zajíždíme do osady El Abra, která je 9 km od Ulapes. Rostliny, jak je znám ze své sbírky, zde nalézáme jen výjmečně. Pro hodnocení této varianty by to chtělo provést podrobnější průzkum tohoto zajímavého pohoří. Na obou předešlých lokalitách se ještě vyskytuje typická rostlina pro tuto provincii G. riojense. Jelikož jsme zde středem pozornosti, brzy raději odjíždíme. Dnes nás ještě čeká přesun do Cordoby, kde by jsme někde u Nono chtěli přenocovat.

    Projíždíme severním cípem provincie San Luis, kde v Quines obědváme a nakupujeme nějaké upomínkové předměty. U Villa Dolores se silnice rozdvojuje. My jedeme doleva na Nono. Projíždíme již známou turistickou oblastí pod Cumbre de Achala. V Nono se špatně trefujeme na cestu, která vede k řece. Po spleti cestiček se podle GPS nakonec vymotáváme a na starém místě u řeky stavíme na tábořišti stany. Jelikož je ještě plno času, tak brodíme přes řeku a tentokrát volíme pro změnu dva kopečky napravo.

 Jednak se mi zdají přístupnější a jednak jsme tam ještě nebyli. To co nalézáme, mě velice příjemně překvapuje. Desítky krásných plochých roslin G. ochoterenai subsp.vatterii MT 07-159 v celé své variantní šíři.

Beztrné, jednotrné, vícetrné, střídají malé G. calochlorum MT 07-160. Vše roste na přístupné skalce mezi mechem a nízkými travinami.

Když jsi vzpomenu, jak jsme museli lézt po skalách, aby jsme našli a vyfotili nějakou rostlinu, tak se musím docela smát.To vše jen asi 100 m od tohoto stanoviště. Po zdokumentování stanoviště nás příjemný chodníček svede na pastvinu pod skály. Ještě přebrodit řeku a jsme nazpět v tábořišti. Dana mezitím uvařila polévku, tak můžeme při večeři v klidu probrat program na další dni.

2.12.2008

Ráno najíždíme na hlavní silnici směr Mina Clavero. Odbočujeme na Nina Paula. Na stanovišti policie nás zastavuje policie. Nepříjemný policajt mě upozorňuje, že v provincii se musí celodenně svítit. Nakonec, když zjistí, že jsme turisté, tak nás velkoryse propouští.  Po několika km zastavujeme na lokalitě G. monvillei v.steinerii. Připadá mi, že  je zde od mé poslední návštěvy méně rostlin. Myslím, že to nezpůsobují ani tak kaktusáři, jako spíše podmáčené podhorské louky. Jelikož jsme si při cestě na tuto lokalitu všimli cedule Jardin cactus, tak se rozhodujeme prozkoumat, co se za tím skrývá. Po zaplacení drobného poplatku  za vstup, se seznamujeme s jedním z mála kaktusářů v Argentině. Větší kaktusy má volně vysázené v záhonech.

Ostatní  menší druhy, včetně “mexika“,  ve dvou foliových přístřešcích. Některé kaktusy má silně napadeny škůdci, zejména vlnatkou. Jinak se zajímá  i o mineralogii a keramiku. Pro mě je zejména přínosem kontakt,  jak tvrdí, na největšího gymnofila v Argentině, který žije v Buenos Aires a má údajně kolekci asi 2000 gymnocalycií. Toho se budeme snažit využít při zakončení naší cesty v hlavním městě. V Mina Clavero se zastavujeme v příjemné restauraci na oběd a odjíždíme na sever do oblasti Taninga, kde prozkoumáváme dvě lokality. První, 1 km jižně, nalézáme jen několik kaktusů. G. intertextum MT 08-398 jsou drobné rostlinky, rostoucí na plotnách mezi trávou.

   Další lokalita na druhé straně Taninga, je z hlediska výskytu kaktusů podstatně bohatší. Plno kvetoucích G. parvulum MT 08-399 střídá bíle kvetoucí G. bodenbenderianum ssp.intertextum MT 08-400.

Tato forma je známa z našich sbírek jako G.knollii WO 60

   Postupně se mění ráz krajiny. Všude začíná objevovat druh palem, typický pro tuto část Cordoby. U Las Palmas na dvou lokalitách nalézáme G. parvulum v.amoenum MT 08-401 a 402. Další místo, La Mudana, je z hlediska gymnokalycií opravdu bohatá. Postupně nalézáme G. horridispinum MT 08-403, G. parvulum subsp.amoenum MT 08-404, G. capillense v.mucidum MT 08-405 a G. stellatum f.kleinanum MT 08-406.

Blížící se večer nás nutí nalézt vhodné místo v nocování. Kousek za poslední lokalitou nalézáme vhodný plácek mezi palmami. Bohužel majitelé, kteří tu později projíždí ke svému statku, si nepřejí, aby jsme na jejich pozemku nocovali. Myslím, že to není  neochota, ale většinou strach z neznámých lidí. Po 15 km nalézáme vhodné místo na staré cestě na Tres Esquinas. Jak se ráno  ukáže, je to i bohaté naleziště G. stellatum f.kleinianum MT 08-407.