27.11.2008

 Ráno zjišťujeme, že pod námi na druhé straně cesty je čistá říčka, tak se jdeme ještě vykoupat a vyprat si prádlo. V městečku Los Varela nakupujeme jídlo na oběd. Na první dnešní lokalitu hned nad městečkem  máme GPS. Mělo by tady růst první G. nigriareolaum. Jsme v podhůří Sierra de Manchao. Po dlouhém hledání bohužel však nalézáme jen dvě rostliny těchto kaktusů a několik G. baldianum MT 08-376. Na další lokalitě Las Piedras Blancas je situace podobná.

     Další lokalita je v dohledu městečka Las Juntas. To je pro mně o něčem úplně jiném. Svahy plné G. oenanthemum subsp.carminanthum MT 08-378 a G. baldianum MT 08-379, některé opět v květu.

 Najdou se i semínka. Další známou lokalitou El Rodeo jen projíždíme. Postupně, jak sjíždíme  do Catamarca, tak se mění i vegetace.Všude je vzrostlá zeleň. Prašnou cestu vystřídala pěkná asfaltka. Taky se hodně oteplilo. Bude to asi jako v loni, kdy byl v  městě děsný pařák.

    Čeká nás koupit benzín a hlavně sehnat novou náplň do plynového vařiče. S tím je v Argentině vždy trochu problém. Tady však víme, kde je plnírna. Ještě se krátce podíváme do města. Nerad ale nechávám v městě auto bez dozoru, a tak brzy odjíždíme. Orietace v těchto provinčních městech je tradičně dobrá, a tak se dobře trefujeme na silnici, která stoupá do Cuesta de Portezuelo.

 Jelikož znám fotky skal plných gymen, chci to vidět na vlastní oči. A opravdu G. nigriareolatum MT 08-380 je všude, kam oko dohlédne.

 Velmi staré rostliny však nejsou již tak pohledné jako mladé, ploché. Z ostatní kaktusové vegetace tady roste žlutě kvetoucí Parodie a všudypřítomná Lobivie aurea. S blížícím večerem se přesouváme na druhou stranu za město směrem k Sierra Ambato. Chtěli by jsme spát někde u Miraflores. Nastávající tma nám zhoršuje orientaci a přestože máme GPS, nemůžeme se na toto známé místo trefit. Vždy nás to svede nazpět do města, odkud se složitě vymotáváme. Nakonec se to povede, ale podmínky v okolí žádné nocležiště nenabízí. Ve vesnici nalézáme ukazatel camping, ale jelikož ještě nezačala sezona, tak je ještě mimo provoz. Zkouším se zeptat v jednom domě s travnatou plochou místo dvorku, jestli by nás nenechali postavit stany tam. Bohužel je doma jen stará paní s malými dětmi a ta z nás má evidentně strach. Nakonec nám nezbude, než postavit stany před zavřenými vraty koupaliště.

 28.11.2008

 Ráno mě budí zvuk náklaďáku, který zastavuje kousek před stany. Jsou to asi zaměstnanci obce, kteří mají na starosti zprovoznění koupaliště. Jsou v pohodě, a tak není žádný problém.

Balíme a přesouváme se za Miraflores na lokalitu G. occultum MT 08-381.

 Všude v okolí je veliké množství dle mého názoru G. pflanzii argentinnse, ale zrovna tak to může být i G. saglionis. Někdy je problém tyto rostliny odlišit, když nekvetou. Bohužel occult je tady již malé množství. Je to velice navštěvovaná lokalita. Ze zamyšlení mě vyvádí až volání Petry, ať jdu k autu. Nemůžu věřit svým očím, když vidím stát u našeho auta druhé auto,  okolo kterého se motají čeští kaktusáři.

 Věděl jsem, že tato parta okolo Pepíka Odehnala ( Ruda Slaba, Jarda Chvastek a Vláďa Šorma), je v tomto termínu v Argentině, ale že se potkáme bez dohody na konkrétním místě je dílem obrovské náhody. A mně se to stalo už podruhé a vždy s Pepou. Samozřejmě, že nezbývá, než to jít do vesnického krámku náležitě zapít místním pivem. Ruda už ví,  kde je obchod, u kterého se musí zazvonit, aby otevřely. Každý si dáváme rodinné balení litrového piva , a povídáme si, co jsme už zajímavého kde viděli. Myslím, že všichni máme  s takového setkání velikou radost. No je čas se rozloučit a pokračovat každý svým programem. Pro nás je to konečně Los Angeles.

   Cesta k této horské  vesničce se vine horským údolím. Pepa mě upozornil, ať si raději dávám pozor v nepřehledných zatáčkách,  protože místní tu jezdí pěkně zostra. Tak raději jedu hodně opatrně. Na vrcholu stoupání, před cedulí s místním názvem ukazuje GPS  na svah vedle cesty. 

 První nálezy  G. oenanthemum subsp.carminanthum MT 08-383 na sebe nenechají dlouho čekat. Podle mého mínění jsou však tyto rostliny, které rostou na předešlém pohoří Sierra de Manchao, hezčí. Mám rád u gymen silné trny a to tady většinou nemají. Projíždíme celou vesnicí, která je roztahaná asi na 10 KM. Těsně za vesnicí se cesta zužuje asi na metr.To pro nás znamená odstavení autíčka a postupně se všichni rozcházíme na okolní kopečky. Já se chci dostat co nejvýše, bohužel nechci ale, aby na mě ostatní museli dlouho čekat. Vylézám asi o 200 výškových metrů výše. Všude je plno rostlin, ale jen z jedné strany horského břehu. Rostliny MT 08-384 mají opravdu drobnější trny a připadá mi, že jsou vícežeberné.

 Velikostně však žádný rozdíl s těmi z údolí nevidím. Zajímalo by mě, jak to vypadá už úplně nahoře. Vím, že tam dělali výpravu rakouští gymnofilové na koních. Říkají, že z výšek okolo 2500 m bylo popsáno G. tillianum a fotky tomu opravdu napovídají. No tak snad někdy příště. Vracím se k autu a Petra nikde. Prý šla napřed, tak přejíždím k brodu na začátku vesničky. Po chvíli přibíhá k autu, myslela si, že jsme jí chtěli ujet. Tak rychle prý ještě  nikdy neběžela. Jelikož viděla pěkné rostliny na hřbitovní zdi a na protějším svahu prý dokonce kvetou, tak se ještě otáčíme, aby jsme udělali několik fotek. Opravdu na hřebenu hřbitovní zdi rostou nádherné dospělé rostliny. Asi jsem ptáci zanesli semínka.

     Přejíždíme k Concepcion, kde na okolních skalách jsou sběry G. ambatoense. Bohužel se nám nedaří najít vhodné prostředí, a tak jsme v hledání neúspěšní.

    Za Cumbicha přejíždíme provinční hranice do La Rioja. Asi 30 km odtud sjíždíme z hlavní silnice na odbočku do vesnice. Myslím, že za vesnicí by jsme si mohli někde najít vhodné místo k nocování. Bohužel cesta končí mezi slepicemi  a prasaty. Zato ve vesnici jsme vzbudili docela slušný rozruch. Vracíme se k hlavní silnici, kde  těsně před ní je nájezd na souběžnou starou cestu. Tam také nalézáme vhodné místo v buši. Po usnutí nás vzbudí policajt na motorce, který si přijel zřejmě na udání udělat kontrolu. Když mu vysvětlím, kdo jsme a co tady děláme, tak spokojeně odjíždí. Pak už noc proběhne, kromě slabé bouřky, bez problémů.

 29.11.2008

 Hlavní město provincie La Rioja objíždíme po obchvatu a po ruta 75 se vydáváme na sever. Do Villa Sanagasta zajíždíme jen nakoupit nějaké potraviny. Vracíme se na hlavní silnici a asi 1 km za městem zastavujeme na průzkum mírných suťových hald  na úpatí Sierra De Velasco.

Roste zde  G. kieslingii f.alboareolatum MT 08 386 a G. alboareolatum MT 08-385, které patří příbuzenskými vazbami ke komplexu kolem G. rhodantherum.

 Další případ toho, jak stanovištní podmínky sjednocují vzhled rostlin. V tomto případě jen mezidruhově, ale některých stanovištních i mezirodově, jak jsem se několikrát přesvědčil hlavně v Bolivii. Roste zde také silně vytrněná Lobivie aurea.  Gymnocalycia na této lokalitě lze bezpečně rozpoznat jen podle semen a nebo později podle semenáčků. Bohužel v této době G. kieslingii ještě ani nekvetou, natož aby měly semena.

   Několik km severně od této lokality je odbočka na nádhernou silnici, která se vine přímo do srdce tohoto dlouhého pohoří. Pracnost takového díla lze jen stěží odhadnout. Bylo nutno vysekat obrovské záseky do skal a vytěžený materiál nasypat o kus dál, aby se vyrovnaly velké terénní nerovnosti. Po 15 km cesta provizorně končí na náhorní planině s krásný názvem Pampa de la Viuda (vdova).

 Jelikož se zde setkáváme s partou mladých lidí, kteří jsou v hlavním městě provincie na lékárnickým kongresu a sem si udělali výlet, tak se dovídáme zajímavé informace o stavbě komunikace. Tvrdí, že již do dvou let má být hotovo propojení do Chilecito. Kdyby se to povedlo, tak by to byl opravdu nebývalý výkon stavbařů. Taky se dovídáme pověst, která se váže na toto zajímavé místo.  Nás ale více zajímají miniaturní G. uebelmannianum MT 08-387, které zde na mírných skalnatých vyvýšeninách všude rostou.

 Přes velikou nadmořskou výšku, se již před polednem začínají pomalu otevírat první květy. Vše umocňuje nádherně čistý vzduch. Je jen podle mě škoda, že vybudováním této silnice ztrácí tyto rostlinky určitý statut výjimečnosti. Dříve je vidělo v přírodě jen několik kaktusářů-odvážlivců, kteří neváhali šplhat celý den divokým horským prostředím a riskovat, že se ani nestihnou včas vrátit k nocování do nižších poloh. Dnes je to opravdu jen 15 minut jízdy a 10 kroků pěšky. Toto přesně ukazuje, jak se podle mě bohužel mění celá Jižní Amerika. Neradi toto nádherné místo opouštíme, ale musíme ještě usušit stany po noční bouřce. Dole u řeky toto spojujeme i s koupelí.

    Dnes máme ještě v plánu prozkoumat oblast okolo Sierra Los Colorados a to bohužel znamená návrat do La Rioja, objezd Sierra de Velasco a přes Patquia opět najet na ruta 74. Naštěstí cíp tohoto pohoří zasahuje až k hlavní silnici. Prolézáme ostnatým plotem a vzápětí nalézáme na načervenalých kamenných plotnách první G. coloradense MT 08-388.

 Tyto masivně otrněné rostliny jsou příbuzné s G. accorugatum. Na jejich lokality je to jen asi 70 km a v cestě stojí jen malé pohoří Sierra de Vilgo. Myslím, že toto potvrzují semena i vzhled kytek. Náhle z křoví vybíhá nějaká šelma, asi místní forma lišky. Bohužel se s Petrou oba dva lekneme a nestihneme udělat ani fotku. V buši pod keři akácií rostou všude veliké rostliny G. riojense MT 08-389. Jelikož je už čas hledat vhodné místo na přenocování, tak se vracíme do míst, kde je na mapě vyznačená cesta na thermas. Bohužel nalézáme jen zavřená vrata. Kousek odtud je však odbočka k nějaké nepoužívané stavbě, kde nalézáme vhodný plácek, mezi velikým množstvím G. riojense. Vaříme naší oblíbenou polévkovou směs a jdeme ulehnou.