|
12.11.2008
Přes pozemek teče
z hor čistý potůček. K ranní hygieně je to docela vhodné místo.
Ještě než jsme měly usušené stany, tak přišel mladý Luis a že nám
ukáže pozemky, které rodina vlastní v národním parku.
Jeho děda tady byl snad
dokonce jako jeden z prvních. Napřed nám chtěl ukázat jak se dojí
mléko, ale po ujištění, že
u nás jsou také krávy, toho nechal a přesunuli jsme se na vedlejší
pozemek k jeho strýci, který je veterinář. U pstruhového potoka
na 20 hektarovém pozemku si staví na důchod se svojí paní pěkný
domeček, kam se hodlají z města přestěhovat. I přes tvrzení, že
nejsme gauchové jsme si museli všichni sednou na jeho koně, krátce
se projet a nafotit. Bylo příjemné zpestření našeho pobytu
v Patagonii, ale nás čas je opravdu drahý, a tak od dalších
návštěv příbuzných musíme upustit
Projíždíme prvním
parkem a říkáme si jak je zde, kousek od chilských hranic, příroda
podobná Kanadě.
Lesy a modrá jezera,
kterým zde říkají „lago“. Z jednoho parku se vyjede a rovnou se
vjede do druhého. Nejsem odborník na skalničky, ale i mě nadchly
lány pantoflíčků a žlutých fialek v popředí modrých jezer.
U El Bolsón přejíždíme do
provincie Neuquén , což je poslední provincie, která ještě patří
do Patagonie. Postupně míjíme některé parky. I když jsou všechny
nádherné, tak si jsou všechny podobné.Teď už pojedeme jen na sever
do střední Argentiny.
U města San Carlos de
Bariloche na okraji národního parku Nahuel Huapi nám chvíli trvá
než nalézáme vhodné místo ke spaní. První odbočky vedou jen na
městskou skládku. Teprve až nad městem, když odbočíme na silnici
č.237, která vede do hlavního města provincie, se nám to podaří.
U řeky jsou travnaté plácky schované v bujné vegetaci. Vyřídíme
korespondenci s domovem pomocí mobilů a jdeme spát.
13.11.2008
K ránu je opět mírně pod
nulou. Pokud fungoval Lumírovi teploměr, tak jsme to věděli
přesně. Teď už se musí teplota jenom odhadovat, ale to nám
evidentně moc nevadí. Jelikož jsme u vody, tak si jdu vyprat
prádlo.
Dnes nás čeká pro mě
perla mezi parky Lanín. Zde se vyskytuje endemitní strom Auracarie
auracana. Předtím však ještě musíme projet samotným středem Nahuel
Huapi, kde je u stejnojmenného jezera městečko Villa La Angostura.
Bylo by opravdu škoda se
tady chvíli nezastavit. Je to určitě výletní místo se stylovými
obchody se suvenýry. Také toho náležitě využíváme a já si nakupuji
pohledy, jako z každé zajímavé oblasti. Dělám to už druhou cestu
protože si myslím, že pro krátkou dobu, po kterou se v oblasti
vyskytujeme, je většinou problém zachytit tu správnou atmosféru. I
když samozřejmě vím, že vlastní foto je vlastní foto, ale to
samozřejmě fotím také. Tentokrát je dobré, že tentokrát fotí i
Petra a já se můžu více věnovat focení kaktusů a filmování. Lidi,
smeťáky, kostry a různé harampádí to fotí vždycky ráda. U místní
YPF zjišťujeme, že nafta bude asi až odpoledne, tím už podle
zkušenosti víme, že spíše až zítra, jestli vůbec. S tím, že má YPF
nějaké potíže, jak později zjišťujeme, budeme muset více do
budoucna počítat a brát naftu při každé příležitosti. Naše autíčko
má malou spotřebu, a tak to snad bude pro nás možné řešení.
Vyjíždíme z parku do
městečka Junín de Los Andes. Odtud je už vidět vulkán Lanín, který
nás spolehlivě vede do auracariového ráje.
Přesně u označení parku
končí krásná asfaltka a začíná praška. Mají to zkrátka vychytané.
Asfaltka, vedoucí centrem parku, to by asi nebylo to pravé. Jedeme
až skoro k sopce. Je škoda, že je už slunce nízko nad obzorem a že
je zrovna vedle hory. Z focení toho moc nebude, ale alespoň se
pokoušíme. U zavřeného turistického centra se otáčíme a vracíme se
mezi stromy. Zachytit zvláštní atmosféru na foťáky nebo na kameru
je prakticky nemožné. Je zvláštní , že tyto stromy z druhohor u
nás nevydrží naše zimy. Tady musí určitě také pořádně mrznout.
Vždyť vrchol sopky je ve výšce 2600 metrů. Přes den to ale zde asi
vypadá jinak, než u nás v zimě .
Ač neradi, večer se již
neúprosně blíží, a tak musíme hledat ubytování. Vracíme se do
Junín a odbočujeme na prašku směr Aluminé a Zapala. Opět je nám
dobrý plácek vedle cesty.
Asi tu hodně pršelo,
protože je půda dobře promáčená. Ještě uklidit kravince a můžeme
již za tmy stavět stany.
14.11.2008
V noci to trochu foukalo,
ale stany to bez problémů vydržely. Když vykouknu, tak se Lumír už
vrací z lokality. Na skalce hned vedle stanu roste Austrocactus
patagonicus.
Zastavujeme na několika
lokalitách, nikde však žádné výjimečné kaktusy nenalézáme.
Je zde však obrovské
množství různých kvetoucích skalniček. Taky s Petrou vylézáme na
ledovec na kopci vedle cesty. Asi 30 km za Aluminé se začínají
zase objevovat auracariové háje a krásná stará lávka přes řeku.
Vstup je však na vlastní
nebezpečí, což zde nikdo neuvádí, ale je to evidentně vidět.
Ještě se nám přes veliké zákazy vjezdu, které samozřejmě
přehlédneme, podaří zajet k místním kasárnám, kde na nás
vystartuje voják se samopalem. Urychleně to otáčím a radši se
vracím na křižovatku. Naštěstí po nás nestřílí.
U Zapala se začínají
opět objevovat skalničky.
Po nafocení přijíždíme
do města. Naše Beruška si už evidentně říká, že by papala nějakou
naftu, a tak musíme přežít u benzinové pumpy Petrohrad dlouhou
frontu mezi kamiony. Opět nám točí omezené množství, ale jsme
rádi, že máme alespoň něco.
Lumír má od kluků
lokalitu s krásným názvem Primeros Pinos, kde mají růst nějaké
zvláštnosti. Tephrocactus, který kvete od spodu, Pterocactus sp.MT
08-333 a taky nějaká brokolice, o které nikdo neví, co to je.
Nad Las Lajas je lom, do
kterého se zajíždíme ubytovat. Bohužel jak jsme se motali po
městě, tak se na nás asi nalepili policajti a zastavili u vjezdu
do lomu. Raději odjíždíme přespat o kus dál do buše. Asi po 30 km
se nám to nakonec již za tmy podaří. Je to asi 100 m od hlavní
silnice, a tak projíždějící kamiony dělají docela kravál. Máme
toho až ale asi všichni docela dost, tak brzo usínáme.
|
