|
21.11.2008
Naštěstí z toho deště nic
nebylo.
Provádíme fotodokumentaci
lokality a vyrážíme nazpět až do Pagancillo. V této vesničce
najíždíme na prašnou cestu, která vede přes Cuesta Miranda,
Saňogasta a Cuesta Guanchin až do Chilecito. V celé této oblasti
roste, kromě jiných kaktusů, G. guanchinense a na horských
hřebenech G. ritterianum. 3 km severovýchodně za osadou
zastavujeme na první průzkum. Kromě G. riojense MT 08-354 žádné
gymno nenalézáme. Opět máme nenápadnou kontrolu z vesnice. Stačí
projet okolo baráku a hned o nás všichni ví.
U Puerto Alegre už
vjíždíme do oblasti červených skal.
Lokalita v těchto místech
přinesla opět jen G. riojense ssp.kozelskyanum v.mirandense MT
08-355, jak zní správně poslední platný popis těchto gymnocalycií.
Přímo v cuestě se opravuje silnice, a tak je doprava svedena do
potoka, kde vede provizorní komunikace. To nám umožňuje se dostat
do oblasti mimo hlavní cestu. Jsou zde krásné neporušené populace
G. guanchinense MT 08-356.
Rostliny rozhodně patří
mezi širší populaci G. rhodantherum, ale název guanchinense lépe
lokalizuje tyto krásné kaktusy. Je zvláštní vidět tyto kaktusy
růst na červeném podloží skal. Vše to ještě umocňují bizardní
tvary okolních skalisek.
Těsně před vrcholem
zkoušíme další lokalitu.Tady je už jiné podloží, drobné keříky a
žulové valouny. G. guanchinense MT 08-357 jsou řídce rostroušeny
po svahu. Všude v okolí kvetou svými nádhernými dvoubarevnými
květy Pyrhhocactus kattermannii. Vylézáme až na náhorní plošinu.
Tady jsou rostliny podstatně větší a ploché. Je legrační, že kdyby
jsme popojeli pár stovek metrů, tak se sem dostaneme skoro autem.
Ale já mám to lezení po skalách opravdu rád. Na parkovišťátku u
pomníčku postává nějaký cyklista. Když vidí, že budeme pokračovat
dál, tak nám píše na kus kartonu vzkaz pro svého kamaráda, který
se někde asi zdržel. Snaží se celou situaci vysvětlit španělsky,
ale když na něj Petra spustí anglicky, tak si očividně oddechne.
Z důvodu žensky znějícího jména si původně myslíme, že někde
zanechal svojí přítelkyni, což by v této pustině asi nebyl dobrý
nápad. Když však po pár km potkáváme dlouhovlasého blonďáka, jak
tlačí do kopce kolo, tak vidíme, že je všechno asi trochu nějak
jinak. A nebo není ?
Po sjezdu si před
Saňogasta nacházíme u čistého potoka pěkný plácek na spaní.
Bohužel později poznáváme, že toto místo používá četa elektrikářů
jako své zázemí, a tak se raději po vykoupání přesouváme na
druhou stanu za město. Dlouho nemůžeme nic vhodného najít. Nakonec
spíme blízko obydlí, což zejména o víkendech s sebou většinou
přináší poslech hudební produkce diskoték až do ranních hodin.
22.11.2008
Dnes nás čeká pokračování
průzkumu v okolí Cuesta Guanchin. Přímo u cedule máme GPS na G.
ritterianum.
Moc se mi to nezdá,
protože tyto malé kaktusy rostou v podstatně vyšších výškách, ale
uvidíme. Hned u silnice, vedle ořechového sadu, je pěkně zarostlý
kopec.
Asi od majitele získáváme
souhlas k naší návštěvě. Bohužel z gymen nic. Přesouváme se na
druhou stranu silnice, kde je za plotem něco jako špatně uklizená
obecní skládka. Roste tu však veliké množství plochých G. riojense
MT 08-358.
Jelikož bych chtěl dnes
najít hlavně ritteriána, tak se po krátké poradě kousek vracíme
k místu, kde byl lepší přístup k okolním kopcům.
Postupně se rozcházíme. Já
se prodírám postupně dál a až na třetím vrcholu od silnice nalézám
gymna. Podle vzhledu a nadmořské výšky se však zase pravděpodobně
jedná o G. guanchinense MT 08-360.
Přesouváme se k osadě
Guanchin, která je v rovině mezi jednotlivými hřbety Sierra de
Famatina. Vjíždíme do cuesty a těsně před vrcholem stoupání
zastavujeme. Výškoměr ukazuje 1770 m/n/m. Hned vedle cesty na
malém hřbítku nalézáme G. guanchinense MT 08-361.
Vzhledově to jsou shodné
rostliny z těmi v Cuesta Miranda. Mně však dnes hlavně zajímají
jiná gymnocalycia. Za těmi se ale musí ještě alespoň o 300
výškových metrů výše. Vybíráme si s Petrou horský hřbet nalevo od
cesty. Ten by tyto parametry mohl splňovat. Asi po ¾ hodiny se nám
podaří se nahoru vyškrábat. Je to dobrý pocit, když na mě Petra
v zápětí křičí, že je našla. Už jí to hledání kaktusů asi taky
nějak chytlo a nebo my chce prostě udělat radost a to rozhodně
také není k zahození. Odměna v podobě krásných kvetoucích G.
ritterianum MT 08-362 a výhledů po okolních kopcích, stojí za to
trochu námahy.
Sedíme na kameni a
vychutnáváme si tuto krásnou chvíli. Až teď si uvědomuji, jak se
většinou pohybujeme jen v dohledu auta. Říkám si, že při budoucích
cestách bych toto chtěl trochu změnit. Znamená to sice určitě méně
lokalit, ale podle mého názoru podstatně více zážitků a o to
přece jde také, ne?
Při přesunu k Famatina
odbočujeme doprava na Ruinas de Capayao. Jedná se o rozpadlé
původní domy španělských dobyvatelů z roku 1552. Na těchto místech
to na mě vždycky nějak zvláštně působí. Neumím to přesně popsat,
je to jen takový divný pocit. Spíše bych to chápal na starých
indiánských ruinách, ale tady, na místech obydlených před 450
lety? V Čechách jsou podstatně starší památky na každém kroku a
nic. Asi to bude způsobovat ten pařák.
U Guandacol
zastavujeme a se pokoušíme najít otrněné G. rhodantherum, kterému
se říká nidulans. Nevím ale, kde bych ho tu měl hledat. Most přes
vyschlou řeku a kolmá skála bez vegetace. Asi to bude opět jen
jméno nejbližšího místa na mapě, jak už se nám kolikrát stalo.
Skutečná lokalita bude asi o pár km jinde. Na podrobnější průzkum
opět schází čas. Příště to bude chtít souřadnice GPS .
U Famatina, je osada
Plaza Viecha.To je už úplně o něčem jiném. Ihned za prvními domy
nalézáme v nivě řeky nádherně otrněné G. rhodantherum MT 08-363.
Kytky rostou jen na
vyvýšených místech, kam se voda hned tak nedostane. Na průzkum
okolních skal už bohužel není čas. Noc trávíme kousek za Famatina.
23.11.2008
Dnešní den začínáme naší
známou lokalitou Chaňarmuyo. Červené skalní výchozy a na nich G.
rhodantherum.
Poprvé si všímám, že za
skálami jsou vinice. Zavlažovací kanál s pramenitou horskou vodou
je velikým lákadlem k vykoupaní, čehož taky náležitě využíváme.
Poprvé se dostávám do městěčka Pituil. Několikrát jsem přejížděl
na dohled, ale nikdy jsem se zde nestavil. V panaderii kupujeme u
příjemné majitelky pan casero /domácí chleba/ a konzervy na oběd.
2 km za městem je další
z lokalit G. rhodantherum MT 07-247. Kaktusy odtud mají na rozdíl
od těch z oblasti Famatina, legrační krátké trníky.
Bohužel ještě nikdy se mi
nepovedlo sebrat nějaké semínko. Obědváme u silnice ve stínu staré
akácie. Lumír, který se i po lokalitách většinou pohybuje ve
slabých pantoflích od vietnamců, si zarazí do chodidla veliké trny
a několik dnů má problémy s chozením.
Rozhodujeme se změnit
trochu původní plány. Chce už to zase něco jiného něž kaktusy a
tak zajíždíme k Sierra de Velasco a u Cuipán odbočujeme na
indiánské ruiny Quebrada del Hualco.
Dneska máme poměrně více
času než posledně, a tak toho náležitě využíváme. Všude jsou
umístěny nové mosazné informační cedule. Postupně prověřujeme celé
sídlo. Jednotlivá stavení byla na sobě kaskádovitě nalepená a na
nejvyšším patře, chráněném hlubokou roklí, bydlel náčelník.
Zvlášní atmosféru doplňuje G. polycephalum MT 07-245 a
všudypřítomná Lobivia aurea, převážně v květu.
Jelikož je pěkný pařák a
zásoby vody se rychle tenčí, tak se vracíme na parkoviště a za San
Blas zkoušíme novou lokalitu. Je nepochopitelné, že přestože tu
jsou stejné podmínky jako na okolních lokalitách, nenalézáme zde
ani jedno gymnocalycium. Na další lokalitě,Alpachince, je tomu
přesně naopak. Pod keři se před námi schovávají staré kusy G.
glaucum MT 07-244.
Tuto zvláštní atmosféru
štěrkových muld doplňují všudypřítomné L. leucantha.
Bez jakékoliv kontroly
přejíždíme do provincie Catamarka. Několik km před Tinogasta je
v místě zvaném La Puntilla skála, kde rostě několik posledních G.
catamarcense subsp.schmidianum MT 08-254.
Na tomto místě dělal
jeden z prvních svých sběrů rakouský gymnofil p.Amerhauser.
Rostlinám dal sběrové číslo STO 060. Dodnes se v našich sbírkách
tyto krásně otrněný rostliny vyskytují. Tradičně vyšlapáváme
křížovou cestu až ke kapličce. Hned za ní na skále nacházím
několik rostlin, kterých jsem si minule nevšimnul. Jelikož se již
blíží večer, tak se rozhodujeme dole na rovině přenocovat. Již za
naprosté tmy se jdeme vykoupat k řece. Při cestě narážíme na
zavlažovací kanál, a tak dnes již podruhé využíváme jeho nabídky k
osvěžení. Tento pocit však netrvá dlouho. Zem ve stanu je tak
rozpálená po celodenním pařáku, že se nedá ani dlouho usnout
|
