9.12.2008

 Ráno nás zahání déšť. Mně do auta a Petru do stanu. Pořád drobně mrholí a tak mokrý stan dávám do igelitového pytle. Přes den to budeme muset někde dosušit.

 V Potrero nemůžeme najít silnici, kterou jsme sem včera přijeli. Dokonce se dostáváme na profesionální okruh, který slouží na automobilové závody. Asi se ale normálně jako silnice používá, neboť tady nejsme sami. Nakonec se to podaří. Vracíme se  k San Luis, kde se chceme dopoledne zastavit na prohlídku města.

     Na vrcholu stoupání je příhodné místo pro první dnešní lokalitu. Počasí se už udobřilo a tak prolézáme plotem na skalky nad silnicí. Pro mě je zajímavé , že některé G.fischeri MT 08-448 tady vypadají jako forma suyuquense od kláštera.

    Vracíme se na hlavní cestu, kde odbočuji podle cedule na centro. Nějak se nám to nezdá, a tak se ptáme se  na cestu. Ochotný pán nás bohužel posílá úplně na druhou stranu. Nakonec se po dotazu u policajtky trefujeme na správnou silnici do centra. Obhlídka náměstí  a tržiště nás moc nezdrží. Ještě si v bistru dáváme gigahamburger a můžeme vyrazit do Trapiche.

   Na první lokalitu v této oblasti máme GPS od Josefa Odehnala. Je to ale ještě v městě a tak zajíždíme asi o 3 km dále, kde nalézáme typické G.fischerii MT 08-449 a G. achirasense v.echinatum.

      Lokalita La Petra je u řeky, která napájí velikou přehradu La Florida. První se koupáme a pereme prádlo. Na skalních výchozech za řekou rostou už rostliny, které jsou něco mezi G. fischerii a poeschli, MT 08-450.

 Moc jich tu ale bohužel nenalézáme. Těsně před hrází fotíme přepadající masy vody a divokou krajinu pod přehradou. Vypadá to na pěknou bouřku.

 Za hrází je na parkovišti otevřený stánek s občerstvením, který provozuje rodina z El Volcán. Dáváme si pivo a navazuje konverzaci. Když se majitel dovídá, že jsme z Evropy, tak nás žádá, jestli nemáme nějaké kovové mince naší měny. Dcera je prý sbírá. Nějaké mu dáváme a vyptáváme se na cestu do Saladillo. To jsme ale neměli dělat. Ochotný majitel balí stánek a doprovází nás svým autem, bohužel nazpět k El Volcán. Asi usoudil, že se nám lépe pojede po asfaltu a ne po kratší prašce, která je dlouhá jen asi 25 km. Sice se napojujeme na novou dálnici, ale najíždíme si o 50 km více. Prší jako z konve. Z minulé cesty známe pěkné nocování přímo pod přístřešky na koupališti v městečku. Konečně přestává pršet a dokonce se občas ukáže sluníčko. Proto se  rozhodujeme najít ještě nějakou  lokalitu vedle dálnice. Musíme se ale prodírat asi 300 m hustým křovím, než nacházíme první rostliny G. poeschlii MT 08-451. Je to někde v místech, kde byl Gertem Neuhuberem z Rakouska popsán tento druh. Koupaliště je opět otevřené, a tak se bez problémů ubytováváme. Já dokonce pod stejným přístřeškem jako minule.

 10.12.2008

 Je zataženo, a tak ani nesušíme stany, které jsou mokré od ranní rosy. Po hlavní silnici se přesouváme do La Toma, kde nakupujeme v pekárně čerstvé pečivo. Jelikož se tomuto městečku říká město onyxu, tak se rozhodujeme to blíže prozkoumat. Naproti je jedna z mnoha prodejen hotových výrobků z tohoto polodrahokamu. Je sice zavřeno, ale majitelka je již v obchodě a když vidí náš zájem, tak nám předčasně otevírá. Kromě nákupu suvenýrů se dovídáme, že asi 25 km od městečka je otevřený povrchový lom. Majitelem je firma Telefonica, která sídlí u autobusového nádraží. Paní ředitelka je již v práci a na náš dotaz ohledně prohlídky odpovídá kladně. Musíme si však počkat na průvodce, což trvá asi půl hodiny. Čekání zkracujeme videem z lomu a záběry zpracování kamene. Brzy se dostavuje sympatický pán, se kterým vše absolvujeme. Důl s názvem pantera Santa Isabel je jen malý kousek od mé loňské lokality G. morroense. Vrata jsou zajištěna řetězem. Po otevření vjíždíme do lomu. Cesta je zpevněna úlomky z onyxu. U malého jezírka, které je tu po vytěženém onyxu a je hluboká  6 m, zastavujeme. Celá žíla hnědozeleného polodrahokamu je asi 8 m vysoká.

 Místy jsou ve skále malé jeskyňky. Dovídáme se , že se tady těží jen několik dní a vytěžený onyx je odvezen do La Tomy na roztřídění. Část se prodá ostatním zpracovatelům a část se brousí přímo zde v malé továrničce, kterou při návratu navštěvujeme. Z hromady úlomků si můžeme vybrat několik kamenů na památku. Vracíme se na vedení firmy, kde platíme drobný poplatek 20AP za exkurzi a průvodce. Při parkování u pumpy nás upozorňují lidé, že máme prázdné zadní kolo. Jelikož se nám nechce vytahoval všechny zavazadla s kufru a namontovat rezervní kolo, tak se vydáváme pěšky pro gumaře, který nám kolo odveze, opraví a zase přijede namontovat. Naštěstí je vše během hodiny vyřešeno.

     Při poslední cestě se nám nepodařilo dostat do nitra pohoří Sierra del Morro, a tak využíváme volné odpoledne k průzkumu. Podle mapy nalézáme otevřené vrata a vjíždíme na cestu kolmo do pohoří. Vypadá to na další déšť a to na této rozbahněné cestě nevětří nic dobrého. Těsně před Cerro Quanaco se cesta stáčí do leva a je za další zatáčkou  pro naše autíčko už neprůjezdná. Vracíme se asi 500 m na jedinou křižovatku, na kterou jsme tu narazili. Odbočujeme opět do hor, ale bohužel po několika stech metrech se u zavřených vrat musíme otočit. Vypadá to, že tím jen náš pokus  dostat se do centra kráteru autem u konce.

     To nám alespoň umožňuje se podívat po místní kaktusové vegetaci. Na první lokalitě nalézáme miniaturní G. morroense MT-452.

 Rostliny rostou v podobné zemině jaká je u nás běžně na polích, jen občas vykukuje nějaká drobná skalka. Je s podivem, že jim to vlhko evidentně nevadí. Jako další gymnocalycium tu roste G. brachyanthum MT 08-452 a. Je to první, které letos v této oblasti nalézám. Daleko běžněji tady roste G. achirasense f.villamercedense, s krátkými světlými trny. Některé rostliny jsou si docela podobné, ale brachyantha kvetou podstatně dříve na jaře a mají  jiné drobnější květy. Při mých dřívějších cestách v místním létě se mi nepodařilo sebrat semínka, ale teď na jaře jich je všude dostatek. Před výjezdem z oploceného území zastavujeme na druhou lokalitu. Tady je už všude plno skalních výchozů na kterých nalézáme opět G. morroense MT 08-453. G. brachyanthum tady už pravděpodobně neroste, ale zato je tu G. achirasense f.villamercedense MT 08-454.Taky tu nalézáme jámu, kde se těží bílý křemen, ze kterého se často dělají  v Argentině upomínkové předměty. Velikou radost mi dělá Lumír, který naráží na pěkného hada.

S tím se v Argentině nesetkávám často. Přes den je většinou teplo a hadi jsou aktivní a když slyší nějaký pohyb, tak se urychleně schovají do nory nebo pod kámen. Teď je ale docela slušná zima, a tak je ta potvůrka  pěkně ztuhlá. To nám umožňuje si jí v klidu nafotit a nafilmovat. Začíná drobně poprchávat, a tak raději opouštíme lokalitu a urychleně najíždíme na zpevněnou komunikaci.

    Objíždíme kráter a v La Esquina najíždíme na starou cestu, která vede do San José del Morro., městečka na upatí kráteru. U La Morena je typová lokalita G. lukasiki. Bohužel cesta je po včerejším dešti tak zničená, že od tohoto záměru raději brzy upouštíme a měníme plán. Přejedeme dnes do Cordoby, kde se někde u Achireaz ubytujeme.  Při přejezdu přes horský průsmyk Sierra Portezuelo zastavujeme na chvilku na lokalitě G. bruchii. Nalézáme stejně jako posledně jen několik rostlinek. V Achiraz už pořádně prší. Pokoušíme se najít nějaké ubytování, ale jediný slušně vypadající cabaňas je dle majitelky obsazený. Nezbývá než Odbočit na Alpa Corral a někde v tom dešti postavit naše vlhké stany. Naštěstí přestává pršet a my brzy nalézáme vhodné místo na travnaté cestě u slunečnicového pole.

 11.12.2008

 Ráno už naštěstí svítí sluníčko. Po částečném usušení stanů najíždíme na silnici směr Alpa Corral. Pod mostem je cesta, po které je možné zajet až do řeky. Toho náležitě využíváme k umytí našeho autíčka. Někde v těchto místech byl loni po dešti strhlý most a bagrista převážel zájemce v lžíci na druhou stranu. Klikatící se cesta, která tady vedla byla ve strašném stavu. Je to k neuvěření, ale dnes je tu krásná rovná asfaltka. Pěkně se jede, ale bohužel se po chvíli srážíme s barevným papouškem. Je to sice škoda, ale chceme alespoň využít situace a ptáka si prohlédnout.

   Před Alpa Corral jsou napravo krásné kamenné louky, a tak zastavujeme a po krátké době nalézáme první G. sanluisense MT 08-455 /G. sutterianum/.

 Je už doba oběda, a tak některé kvetou svými krásnými růžovými květy. V městečku se stavujeme v pekárně, kde dostáváme od příjemné majitelky kalendáře s argentinskými motivy. Naše další cesta vede do Rio de los Sauses. Prašné cesty podle mapy vůbec nesouhlasí, a tak se několikrát musíme vracet. Naštěstí nám místní statkář ochotně poradí, která odbočka je ta správná. Río jen projíždíme a bez problému najíždíme na hlavní silnici, která vede do Berrotorán. V městě konečně obědváme v pizzerii. Po jídle se vracíme  a odbočujeme na Las Peňas. Napravo je stará hala, u které se asi zřítila část stropu. Všude je plno lidí a několik hasičských aut. Doufáme jen, že se tu nikomu nic vážného nestalo.

    U estancie Las Peňas je za plotem příhodný kaktusový terén a vzápětí nalézáme opravdu bohatou lokalitu G. sanluisense MT 08-456. Kvete tu také L.aurea.

 Jorg Piltz z Německa tyto hezké kaktusy pojmenoval jako G. lepidum, ale nikdy je však platně nepopsal. Na skalkách se ukazují také obrovské hlavy typového G. achirasense.

 Tato lokalita má číslo 146 a je už bohužel v tomto roce má poslední. Zkoušíme ještě zajet na odbočku mezi pole, ale bohužel vhodný terén pro naše oblíbené kaktusy už nenalézáme. Při návratu konečně narážíme na varana. Je sice asi jenom 80 cm dlouhý, ale za celou cestu je to první, kterého má Petra možnost vidět.  Stojí uprostřed cesty a zvědavě nás pozoruje. Zastavuji, ale on rychle mizí na náspu mezi keři.

    Jelikož nás čeká rychlý přesun do Buenos Aires, tak opouštíme prašky a raději najíždíme na pěkné argentinské asfaltky. Protože jsme potupně poztráceli poklice od kol, tak se zastavujeme v Citroenu a bez problému nakupujeme nové. Na auto je už raději nemontujeme. Asi 450 km před Buenos Aires zajíždíme na cestu mezi oplocené lány. Za trsem juk stavíme náš noční tábor. Jako pokaždé v rovině provincie Buenos Aires, je všude plno drobných otravných komárů. Raději zalézáme všichni do stanu.