15.11.2008

 Opět ten pověstný ranní mrazík. Dana už si asi zvykla, protože ani moc nenadává. První štěstí na kaktusy zkoušíme u Bajada del Agrio. Nalézáme opět podobný Ptecocactus sp. MT 08-334

 Daleko větší radost mám ale z něčeho jiného. Na haldách, které vznikly při stavbě nové silnice, nalézám zkamenělé části prehistorické loděnky, kterou jsme viděli v muzeu v Trelew.  Celá musela být tak 60 až 80 cm veliká.

 Něco takové si vzít domů netroufnu. Jednak pro možný průšvih na hranicích a jednak pro nezanedbatelnou váhu. Je to přece jenom kámen, i když to byl původně živý tvor. Provádím fotodokumentaci a odjíždíme směrem k provincii Mendosa. Čeká nás větší přesun. Postupně projíždíme drsným pohořím, kde fotíme oka solných lagun. Lumír tady  zkouší najít nějaké Pterocactusy, což se mu, jak tvrdí, nakonec podaří. Je ale takový studený vítr, že na něj raději všichni čekáme v autě. Po sjezdu do nižších poloh je již klima podstatně vlídnější. Před Rio Grande vjíždíme do oblasti černých sopečných vyvřelenin.

 Tady se zase vyřádí Petra. Leze po skalách a fotí. Mezi jednotlivými skalkami je vždy navátý val z černého sopečného prachu. Zkrátka pekelná oblast. Ještě přejezd přes most, pod kterým dole hučí v průrvě spoutaná řeka. Míjíme město Malarqüe a u Rio Salado odbočujeme na horské středisko Las Leňas. To vše již v jižní Mendose. Uděláme několik fotek a vracíme se k noclehu na hlavní silnici, kde nalézáme, u věže pro přenos mobilní sítě, slušné místo na klidnou noc. Je vidět, že tento nápad už mělo dost lidí před námi. Dokonce je tady místo na ohniště. 

 16.11.2008

 Las Leňas je známé horské středisko určené pro zimní sporty. Nalézá se již hluboko v horském masivu Cordillera de los Andes. Nejvyšší hora v blízkém okolí je Cerro Las Leňas, mapa ukazuje 4351 m/n/m. Odtud je to na chilské hranice jen asi 30 km, ovšem přes nepřístupné horské masivy. Před příjezdem do samotného centra se ještě zastavujeme na nafocení horského plesa s místním názvem Pozo de los Animes.

 Projíždíme okolo hotelů a ubytovacích zařízení. Je jaro, a tak je tady jen minimum hostů. My se ale snažíme dostat co nejdále od civilizace. Po 1 km, u horské říčky, stejně cesta končí.

 Příroda je tady nádherná fotíme mrštné gekony a na blízkém svahu nalézá v suťovišti konečně zvláštní rostlinu, na kterou se snažíme u pár dnů narazit a v literatuře se píše, že se tady ve vyšších nadmořských výškách vyskytuje. Je to zvláštní druh růžicovité fialky.

 Škoda, že nekvete, hned by jsme viděli, zda je to pravda. Po chvíli si  přijedou ze střediska zkontrolovat, co tady děláme. Když ale vidí, že lezeme po svahu a něco fotíme, tak se otáčí a ani nás nekontaktují. Na další lokalitě, hned u střediska roste miniaturní Austrocactus patagonicus v.hibernus MT 08-335 spolu s Tephrocactus darwini v. hickenii.

    Dnes nás čeká další větší přesun do oblasti Lujan de Cuyo. Bohužel tyto jižní oblasti jsou tak rozlehlé, že se tomuto způsobu cestování nelze vyhnout. Rozhodně je ale na cestě co obdivovat. Najíždíme zpět na Ruta internacional 40. Je čas oběda a tak u malé osady se u benzinové pumpy ptáme na comedor /jídelna/. Pošlou nás asi dva km ve směru naší cesty, kde  opravdu zájezdní hostinec nalézáme. V době polední siesty je to malý zázrak. Vše je spojeno s prodejem suvenýrů. Otec, hlava rodiny se stará o celý podnik a je tudíž v montérkách. Máma a babička jsou v kuchyni a dcery mají na starosti obsluhu a pult se suvenýry. Jelikož Bife de lomo je docela dobrý a  pivko je z lednice, tak se nám odtud ani moc nechce. Ještě se ptáme na cestu. Dcera neví, a tak volá tátu. První odbočka je v mapě značená jako neudržovaná a ještě před pohoří. Pro naše auto je prý určitě nesjízdná. Protože o 80 km dále je cesta lepší, tak raději neriskujeme. Druhá cesta vede rovinou až k přehradě Figur Aqua del Toro, kde je před hrází roste na skále rostou veliké Denmnosa rhodacantha diamantina a Pyrhhocactus multicolorispinus MT 08-336.

 Po nafocení vjíždíme do tunelu, který je vytesaný ve skále a nemá žádné krytí proti uvolňujícím se kamenům. Přehradní hráz vypadá jako nová. Nádrž napájí Rio Diamante, která dala název i variantě kaktusu. Děláme fotodokumentaci a pokračujeme směr hlavní město provincie. Praška je docela slušná, a tak cesta rychle ubíhá. Postupně , jak se dostáváme no nižších poloh, tak přibývá vlhka i zeleně, která před napojením na asfaltovou 143 již zcela vytlačí buš. Tuto část obydlené oblasti projíždíme jen se zastávkou na nabrání nafty. YPF opět tradičně nemá a tak musíme k Petrobras, kde je cena o něco vyšší a kvalita o něco nižší.

     Konečně jsme v oblasti striglián. První štěstí zkoušíme 4 km severně za Zapata. První G. striglianum subsp. herminae MT 08-337 na sebe nenechá dlouho čekat. Je už bohužel k večeru, tak fotky moc kvalitní nebudou. Lepší je to s HDV kamerou, která má podstatně větší citlivost. Další lokalita splnila plně mé očekávání. Cruz Negra je známé poutní místo. Okolo pomníku je plno lidí, a tak musíme přes plot na pravou stranu silnice. G. striglianum subsp.herminae  MT 08-338 je zde jak  s jasně žlutými, tak i s zcela černými trny.

Čas nás ale neúprosně tlačí, a tak musíme odjet shánět místo, vhodné na nocování. Odbočujeme z hlavní silnice směrem k osadě a napravo u cesty pod starou akácií, vhodné místo opravdu nalézáme. Je už sice úplná tma, ale postavit stany nám nedělá žádný problém.

 17.11.2008

 Probuzení mám ve stylu a la Argentina. Na větvi nad stanem visí chcíplý pásovec.

 Jestli tam byl večer opravdu nevím, ale rozhodně je to vhodný objekt pro naše foťáky. První lokalita je u Ugarteche, 3 km severně. Je těžké říci, zda je G. striglianum MT 08-339, které tady roste, je ještě podrod herminae. Zajíždíme do Lujan de Cuyo, kde nakupujeme nějaké potraviny a přesouváme se k místní hydroelektrárně, kde Jarda Procházků nalezl před 15 lety dostatek  striglián. Postupně zkoušíme dvě lokality. Bohužel na žádné se nám nedaří nalézt něco jiného než lobivie ,tephrocactusy a Pyrhhocactus strausianus. Po provedení očisty v řece se přesouváme na thermas u Cacheuta, kde si prohlížíme stánky se suvenýry.

     Odpoledne se rozhodneme strávit v Mendose. Potřebuje vyměnit dolary, ale směnárna je otevřená až odpoledne. Navštívíme dvě hlavní náměstí Plaza San Martin a Plaza Independencia, posedíme v moderní cukrárničce. Bohužel je dnes hlavní katedrála Basilica de San Francisco zavřená, a tak se vracíme do směnárny, vyzvedáváme auto na hlídaném parkovišti a vyrážíme směr rafinerie, kde máme od Jardy Chvastka nějaké lokality. Z města se nám po okruhu daří vymotat poměrně rychle. U benzínové pumpy chceme nabrat naftu, ale zaměstnanec nás rychle vyhání. Už taky vidíme důvod. Hned vedle benzínky hoří rákosový stánek. Protože to tady může být docela zajímavé, tak raději poslechneme a jedeme na druhou stranu řeky, kde jsme hledali kaktusy dopoledne. Musím říci, že tady je situace úplně jiná. Hned za plotem rafinerie je mnoho hledaných kaktusů.

Musím přiznat, že G. striglianum MT 08-341 jsou však  po jarní záplavě, která je tu ještě všude patrná, tak napité,  že se mi ani moc nelíbí. Zapadající slunce už nám opět nekompromisně sděluje, že je třeba hledat nocleh. V této průmyslové oblasti jsme nakonec rádi, že nacházíme místo hned pod nadjezdem u místní hodně frekventované silnice. Celou noc tady rachotí kamiony, které rozváží na pumpy ropné produkty z YPF rafinerie. Ale přežili jsme jiné věci, přežijeme i tohle.