|
Atlantic…ký oceán
Jééééé, tak už
ho vidím, je široký zleva doprava, na konec nedohlédnu, zpívá o
azurové modři a posílá ke břehu pozdrav po převalujících se
vlnách.
Chvilka zasnění,
přivřené oči…….to je nádhera…..Jó nádhera, zafučel vítr, žene se
k nám a cestou nabírá zrnka písku …….chcete si hrát na honěnou?
Myslela jsem si, že je
to uvítací zvyk přírody vyzkoušet na milovnících moře, jak
skutečně moře milují.
Zase nějací
blázni, štěká pitbul majitele chaty. Mám docela respekt a vysílám
Martina se zeptat, zda bychom tu někde mohli přespat. Vidím, jak
se chlapi uchechtávaj a i ten pes má z toho psinu, že se ho
bojím. Tak jo, drbu ho po hlavě a i na
hřbetě, ale hledíme si přímo do očí.
Přespat bychom tu mohli, ale jen teoreticky, máme svolení i
místních, jenže prakticky usoudíme, že vítr zesiluje a nedovolí
nám stan postavit. Odjíždíme.
|
