Vidět hada ….

     V Argentině musíš všude dávat bacha, hlavně kam šlapeš. Musím se přiznat, že na slova Martina jsem občas zapomínala. Hlavně když už přelezete plot, prolezete někdy i po čtyřech pod křovím a pak vidíte ty zelený potvory, jak na vás vystrkují hlavy, ukazujou nové módní otrnění a někdy, pokud je doba, kdy sluníčko je co nejvýše, předvedou se v celé své kaktusové kráse. Otevřou květ.

      Jindy zase chodíte a chodíte, pak se skláníte níž a níž, až je konečně najdete. A to je právě ten jeden z okamžiků, kdy samou radostí zapomenete i na hada. A to se stalo. Udělám fotku a zaměřím svůj pohled na místo pod vedlejším keřem a přesunu se k němu ulovit další fotku. V mžiku ztuhnu a záhy si oddychnu. Had se zavlnil v písku a zmizel v ďouře.

     Jsem ti to říkal, říkal Martin. Štěstí je, že si na něj nešlápla a pak i to, že svítí sluníčko a had je pěkně nahřátej a mrštnej.

     Dnes jsem ještě viděla papoušky, lamy, austrocactus patagonicus, skály a zdechliny. K večeru dorážíme do Puerto Madryn. Máme najeto 2 000 kiláčků a měli bychom nalézt servisní centrum na kontrolu našeho coche. Asistentka z rentacaru tvrdila, že to nebude problém. Zřejmě si myslela, že zůstaneme v hlavním městě. Jelikož jsme se od hlavního města docela vzdálili, tak to problém byl.

      V turistickém info centru jsem požádala o pomoc. A té se mi také dostalo. Velmi milá slečna obvolávala servisy a do sluchátka přikyvovala s jejím barbaro……barbaro…..bueno. Nakonec nám sjednala schůzku na sobotní ráno. A co teď? Ke Trelewu cesta prašná, polvem je posetá. V průvodci hledám nějaký penzion, kde bychom složili hlavu na dvě noci. To byla trefa, hned na první ránu. Začínám lámavou španělštinou……..slečna nadhodí angličtinu…..to jsem ožila…..a začala pukat pýchou, když se jí to moje speakování líbilo. Do pokoje jsme natahali všechny věci, hodili spršku, natáhli čisté hadry a vyrazili do města.

      Kampak asi půjdeme nejdřív? Do restaurace. Objednáváme pečenou kotletu, to je ten bifé T druhé kategorie, salát a vino tinto. To jsme si pošmákli. Vracíme se do ruchu města a…….zase laškoval se servírkou a zapomněl tu svoji zodpovědnost někde v rohu restaurace. V rohu restaurace za stolem nechal Martínek batoh. Ten teda mazal nazpátek. Samozřejmě svůj paměťový blok vytěsňoval širokým úsměvem a hned měl navrch  argument, že mu ten batoh hned schovali a kdo by to jako krad.

      Po trelévském dnu usnul velice rychle………no a já jsem se nějak hrabošila ve věcech a vytvářela jakýsi systém v tašce a batohu. Jdu spát s tím, že nevím kolik je  hodin. Jsou tu dva časy, ale kterej je kterej to netuším. Nastavuju budíka ………