Tam kde R vyslovujou jako Š

      Domlouvat se cizím jazykem a nepoužívat svoji mateřštinu, bývá někdy oříšek. Komunikovat se dá všemi prostředky, gesta, mimika, ruce i nohy. Domluvím se všude a s každým, tvrdí Martin.

To záleží na…., tak to je zas oblíbená věta mých studentů. Myslím si, že někdy zas tak nezáleží na tom, co chcete sdělit, ale především komu. Nejtvrdší realita je ta, když s vámi rodilý mluvčí nebude ztrácet čas, jelikož vaše výslovnost není perfektní. Míň zabolí to, když se tím vaším žblebtem  blížíte originálu, ale kontaktní jedinec nerozumí a nerozumí, protože nechce. Nechce a nepomůže. Co potěší je to, když partner komunikace je hlava otevřená. Prostě tuší, co chcete na něj vybalit. A jak jinak, takové i makové jsme potkávali v každé provincii. Mně se moc líbil jeden děda, který nepatřil ani k jedné prezentované skupině. Později jsem pochopila, že on mluvil jen Bečuánsky, a tím pádem jsme si opravdu nemohli rozumět.

     Cestujete neznámou krajinou a někdy zjistíte, že nemáte zdání o tom, kde jste. Nebo pravý opak. Máte jistotu, kde jste, a pokud s domorodci jste vyčerpali základní témata konverzace, napadne vás to jedno nejblbší, ale poslední. Como se llama esté pueblo?

      Šosário. Tak ještě jednou Šosário. Že bych byla úplně mimo mísu, uvažuju a tluču do mozku Martinovu oblíbenou expresi teenagerů….mimo mísu jsem nebyla, na ceduli bylo Balde del Rosário. Martine, neměla ta paní vypadaný zuby?  Měla, neměla… buď blbě slyším ,nebo se to prostě tak tady vyslovuje.

     Kaktusová lady, ožehnutou tvář od každodenního pobytu na ostrém sluníčku, dlouhé havraní vlasy, oděna do dlouhých šatů a s jiskrou v oku zodpovídající každou moji otázku. Dům, vzadu na jejím pozemku, je postaven klasicky z hlíny. Prostor u silnice je místem, kde mají umístěny exponáty pocházejících z hor z okolí. Kameny v mohyle ukazují, jak se mají pokládat kameny na hrob zemřelého.

Na dalších vydutých kamenech se pralo prádlo, mezi jinými drtilo koření. A ten kruh kamenů? Symbolizuje lunu, její fáze.

     Tyto polodrahokamy našel můj manžel. A tady ty samorosty, tak to je jeho zábava. Malé, velké, a na ten největší si můžete sednout, pobízí Martina. Hijé pobízí Martin tu kozu, na jejímž hřbetě sedí a já cvakám spouští foťáku. Další snímek na vysušeném kaktusu měřícím do výšky asi tři metry. Tento exponát je lehký a netuším, co to je. Aha rostlina, kde parazitují larvy. Chutná jim dužina, a tím jak lezou a baští, vytvářejí podivuhodné spleti chodeb a chodbiček. No a největším skvostem byl malý záhon kaktusů. Martin na sebe prásknul něco, co jsem netušila. Během mého brebentění s naší průvodkyní, olámal z kaktusů semeníky a lohnul je.

Pak že tu není kriminalita.