Tanti

    Před Tanti, za Tanti a v Tanti……..to mi připomíná Ivánkovo před naší za naší cesta má  ať nepráší……

Tolik prašek jsme projeli, tolik míst na postavení stanu našli, ale dnes se nějak nedaří. Martin jako první uviděl v dáli modrou plochu, a tak namlsal všechny  účastníky zájezdu představou klidné noci u velkého jezera. Připadá nám, že na kilometrovníku skáčou najeté kilometry po desítkách a ta modrá tečka se nějak nepřibližuje. Nebo my k ní?

     Zřejmě jde o skupinovou fatamorgánu, všichni to cosi modré vidíme, ale přiblížit se nemůžeme. To je tím čistým vzduchem. Odhad vzdálenosti jaksi nevyšel. Hele kámo, než  jet s tebou za tmy a hledat něco, co sis vyfantazíroval, tak to raději najdu něco tady. Né, že by to bylo nějak snadné, ale lepší hledat za humny než v sousedství. Už to mám, to bude super. Parcela na prodej. V porovnání s českými poměry a rozměry je asi tak šestkrát větší. Paráda. Zapíchnem to tady a když někdo přijde, tak budem machrovat, že máme zájem o koupi a testujeme místní klima.

     Při prvním okamžiku se dá ohodnotit vše, co hraje ve prospěch parcely. Všechno. Velikost, okolní krajina, dostupnost do civilizace i romantická obloha. Občas někde v dáli štěkne pes. Všechno až na jednu věc. Takovou a za takový peníze u nás nekoupíš. I kytek po ránu je tu dost. Večer byl úspěšný, si tak přemýšlím. Tak proč se mi zasekl foťák a ještě k tomu v poloze otevřeno. Ne, určitě jsem se o něj špatně nestarala, to by mi strach nedovolil. Jaký strach? Přece z Martina. Budu doufat, že nějakej malej šroubeček se uvolnil…..prach to být nemůže, vždyť tu malou černou potvoru, co vše nafotí, stále chráním před prachem na dobrých schovkách.

     Je vidět, že Martin mi našel jinou zábavu. Spíš on se baví. Běhám s ním a tajně si přeju fotit jeho foťákem. Přání je otcem myšlenky, ale musela jsem si to zasloužit. Tak Petro, co je to za kaktus tady, a co je to za kaktus tam. Obstála jsem. Je mi svěřen, spíš svěřena Conica. Přišla jsem o Canon a teď mi bude dovoleno……ještě ne, to musíš si nastavit a …a….a…..až teď. Připadám si s ní fakt důležitě. To je hračka. Hraju si jak fotit. Vím, že to není prča, ale budu se snažit. Dělám asistenta Martinovi a fotím, co chce on. Tak se snažím, abych to udělala co nejlíp. Vem to i s horizontem. Uklekám do nejlepší polohy pro nejlepší zachycení záběru.

      Kurva!!!!!!!! Bolí, to to bolí!!!! Sedm trnů akácie je zabodnuto do mého pravého kolene.    Jeden za druhým vytahuju. Tak to tu ještě nebylo. Sedmička je moje oblíbené číslo. Čtyřka ale taky. Tak proč sedm? Nestačily by jen čtyry? To proto, abys byla pokorná fotografka a ne namyšlená furie.

     Zastavujeme v jednom artesanu a Martin objevil na terase za obchodem v květináči nádhernou monvilleiku. Krásně otrněnou. Laškuje hned s prodavačkou. Ta mu hned navrhuje, že půjdou spolu do hor a ona mu ukáže, kde tu rostou. Děkuje a odmítá. Zamumlal něco v tom smyslu, že by mu stejně ukázala málo otrněnou. Jó holky argentinský, ty je maj.

      Dnes se to tu hemží pěknejma babama. Tahle nebyla otrněná vůbec, ale za to byla štíhlá a elegantní, občas pohodila s havraními dlouhými vlasy, nechala si donést kávu, přečetla něco z denního tisku, hodila nožku přes nožku. Kdybych řekla, že po Martinovi hodila okem, tak to bych kecala. Martin má stejně teorii, že ženský koukaj po ženských. Jako že se pozorujou, kdo má lepší hadry a tak. Já osobně, když vidím pěknou ženskou a la Lucka Bílá, tak řeknu, že je pěkná. Vůbec mě nerancuje, že přijela pěkným fárem. Je dobrá podnikatelka, ne? Jak přijela, tak taky odjela A my samozřejmě taky.

    Svět je absolutně spravedlivej. Pro změnu potkáváme kluky na silnejch motorkách. Jasně, že jim není vidět do obličeje, ale hadry i mašiny maj pěkný. Po dvou kilometrech nás staví skupina chlápků. Jeden z nich vysvětluje španělsky, že mají trénink na sobotní závod, ale po chvilce přejde do angličtiny. Pěknej chlap, stačím i vnímat, co říká. Čao a odjíždíme. Snažím se Martinovi přeložit jeho story o závodu a trénincích, jenže    Martin má jasno a tvrdí, že je to černý závod, že profíci by to nikdy neudělali. Zřejmě má pravdu.

      Konečně jsme na El Condor. Moje oblíbené Andree. Už je vidím z dálky, jak kvetou a rychle přelejzám plot. Čekám na Martina. A kdopak to k nám přichází. Slečna kráva. Okukujeme se navzájem. Kdo je větší….k….. si netroufám tvrdit. Je dost troufalá a kluše ke mně. Tak to teda ne.

Vyskočím na skálu a křičím na ni. Krávo tady bydlím já, to je moje místo. Kráva se nějak lekla, a tak jsem ji pro tuto chvíli vyhnala z jejího teritoria. Sorry krávo……jsem to tak nemyslela.

      Asi tu začínají vánoční prázdniny. Cestou do Alta Gracie  potkáváme hodně dětí nesoucích si domů různé předměty připomínající i Vánoce u nás. Ve městě mě začali zajímat místní lidé miřící jedním směrem. Tím místem je škola. Prodírám se davem, něco jako zvědavá stará Vajtyngrová, a dovoluji si nahlédnout na nádvoří. Jedná se o jakési stužkování studentů. Slavnostní atmosféra. Začíná hrát hymna, lidé zpívají, já dávám zpátečku.