Valle de la Luna, Ischigualasto

      To zní tak romanticky……procházet se s Martinem teplou nocí za svitu luny, třeba se držet za ruce, nehledat kaktusy, nemyslet na přetahování dat, prostě jen tak si představovat, že jsme někde v druhohorách, sednout si na ten kopec před námi a nechat se vtáhnout  do doby dinosaurů. Vidíš to taky, co dělá……klade vejce ……ani nedýchám, nechci ji vyrušit….tak to tedy je!!!!

     Tak to teda je, Martin chce stahovat data a atmosféra prasvěta je v prachu. Kdepak, jsme v parku, procházíme územím naleziště dinosaurů. Praporky zapíchnuté hluboko do nánosů písku upozorňují na vzácná místa nálezu. Chodím křížem krážem po nekonečném údolí posázeném zerodovanými balvany, z kterých je  písek rozfoukáván  do všech stran.

     Martine, to je ten kopec, na kterým jsme včera večer seděli. Běžím k němu a slyším Martinovu připomínku k mému chorému mozku. Chlapec se plete, posun v čase je možný, sehnu se pro rozpadlé zkamenělé vejce a asi půlkilový žloutek rychle nacpu do kapsy kalhot.

     Argentina je velmi bohatá na fosilní zbytky dinosaurů, které dovolují rekonstrukci velmi důležitých úseků historie těchto živočichů. A do této oblasti patří právě i toto území, které jsme mohli projít po svých, a pak se podívat do velkého hangáru, kde nám jeden z archeologů ukazuje skvosty, které byly tady objeveny.

Jeho výklad byl, jak jinak, podán argentinštinou. Hrozně rád během výkladu dělal pauzy oblíbeným entonces. No a to byl mikročas k tomu, abych zabrousila do mozku oddělení dinosaurů a porovnávala moje informace uložené v čestině s jeho originálem. A pomohly mi i informace na tabulích pod exponáty. Mluvil o tom, že zvláště dvě zvláštní okolnosti umožnily v Patagonii paleontologické výzkumy, které probíhají od konce minulého století. Jsou to pokračující eroze odkrývající vrstvy mořských a kontinentálních uloženin a bohatství fosílií obsažených v těchto vrstvách.  

       Historie dinosaurů začíná asi někdy před 230 milióny let uprostřed geologického období triasu v prostředí zcela jiném, než je dnešní. Kontinenty v té době byly spojeny v jeden obrovský celek, známe, zvaný Pangea, která sahala téměř od jednoho pólu ke druhému. V pozdním triasu rozlišujeme v rámci tohoto superkontinentu dvě provincie: severní Laurasii a jižní Godwanu. Během jury se tyto dvě oblasti vzájemně oddělily a vytvořily dva samostatné kontinenty.

                    Současná oblast Patagonie sahala dále na východ a byla spojena s jižní Afrikou a pravděpodobně také se západní oblastní Antarktidy. V té době ještě neexistoval Atlantský oceán. Na západě byla Patagonie ohraničena Tichým oceánem, tehdy ještě bez velkého řetězce hor na pobřeží. Tvar jihoamerického kontinentu však byl srovnatelný s jeho dnešní pozicí a orientací. A všude zde se proháněli dinosauři… ty názvy… Eoraptor, Herrerasaurus, Piatnizkysaurus, Amargasaurus, Gigantosaurus, Epachtosaurus, Gasparinisaura, Carnotaurus, Titanosaurus, Abelisurus

      A teď něco z anatomie. Dinosauři se lišili od plazů několika znaky. Hlavně měli dva spánkové otvory, kde se upínaly žvýkací svaly. Martin si to nějak přeložil jinak, ve smyslu double očí či uší. Roztomilá verze. Ta moje odpovídá názoru vědců. Také jejich zuby byly v zubních jamkách a nevyrůstaly přímo z čelisti. Měli různý počet obratlů a žebra byla připojena dvěma kloubními hlavicemi.  Jo! A vejce měla skořápku.

      Frekventované slovo pro něco jedinečného je ikona, teď nemyslím tu v PC. Dinosauři byli jedineční, stali se ikonou druhohor. Skutečnost, že zanikli, je obecně známa. Tuší se, že náhlý konec těchto gigantů zapříčinila zřejmě nějaká kolize s obřím meteoritem.  Já bych tu vinu hodila na vulkány, ty tady nachrlily tolik prachu a kamenů, že by mohly vyplenit celé druhohory dvakrát po sobě.

      Jelikož tito majestátní tvorové zanechali docela dost kosterních pozůstatků ,a to hlavně tady v Argentině, mohou tak svými zanechanými důkazy o své totožnosti motat hlavy archeologům a pomoc vyřešit tu otázku: Byli či nebyli?