A co teď….

…..různé rodiny…..různí lidé……různé vztahy……..a taky různě v těch rodinách to funguje….

    Jak to jen říct? Někde se moc mluví a slova neznamenají nic, někde se moc nemluví, někdy vůbec, prostě vše se cítí…..

Nevím, co je lepší……….pro toho, kdo byl doma zvyklý slýchat stokrát denně, mám tě rád moje dítě a jseš fakt dobrý….zřejmě pro toho to nikdy nebude klišé……pro toho, kdo vyrůstal v rodině pohledů očí, vzájemných kontaktů chudých na slova….zřejmě pro toho svět cukrbliků a obdivuhodné chvály bude něčím absolutně nenormálním….

      Čí pravidlo ……pro Martina bych měla mít slova chvály, ale jak to dělat dobře, když mi to nějak nezní….ale snažím se…..dneska se ti to povedlo, udělal jsi to úžasně, zmáknul jsi to……jseš fakt dobrej……

      Jsem doma a vidím obrovskou přepravku s cukrovím…..mrknu a hned mi je jasné, že ani mě se to tak nikdy nepovedlo napéct a ozdobit……přece teď v tuhle chvíli jde o srdeční záležitost…… nedá se nic říct, natož něco ve smyslu I´m proud of you my daughter…

….nic neříkám…….vždyť to vidí, jak se mi to uvnitř sevře……musím se nadechnout a tu slanou kapku poslat do očního kanálku, tam kam patří…

 ….ráda se vracím domů…..

     Martin a já jsme dvojka…….občas jeden vyzařuje na jedné frekvenci a druhej má zapnutý jiný příjem. Přesto všechno mi to Martin usnadňuje tím, že moc dobře neslyší  a vidí blbě na dálku.

 O čem to je? Stačí napsat….dík ……te amo con todo mi corazón……………………tu esposa

Střípky………

Jsou tu lepší skateborďáci, než u nás ? V San Martin se teda moc nepředvedli.

Co se může stát, když jedete k benzínové pumpě pro benzín? Prostě vás pošlou rychle pryč, protože několik metrů od benzínky začal hořet kiosek.

Kde se dá i spát? U silnice s velkým plechovým bilbordem, s kterým si celou noc hrají kapky deště a vítr prohánějící se místní krajinou. U silnice, kde každou druhou minutu v zatáčce přibrzdí kamion. Otrlí pochrupávají, ti druzí vloží protihlukové špunty do uší. Martin se probudil …….hmmmm jaksi s jedním……špuntem….

Kde bylo filmováno Sedm let v Tibetu? Tady v Argentině za Uspallatou……

Co udělá svišť, když vás zmerčí? Normálně zahvízdá.

Co se stane, když hrdlička blbě šlápne na kámen na skále nad váma? Asi ho pošle dolů….

Co poslouchají v prebisteriánské škole v Usnu? Hip hop….

Co dělají gaučové, když nemají vodu? Prostě vás zastaví a vy jim tu vodu dáte.

Co se někdy stane  přes noc se skalnatým pohořím? Nasadí si čepici sněhu.

Co se stane, když Martinovi upadne knoflík. Přišiju mu ho.

Co se stane, když prolejzáte trnitým křovím? Buď nic….nebo si trny odnesete s sebou zapíchnuté kdekoliv…..nebo vás jen poškrábou.

Proč kaktusáři dávají do názvu kaktusů smaragd, když květ je žlutý s brčálovým okrajem? Tak to fakt nevím.

Co udělá večer světluška, když máte otevřený stan? Drze vám do něj vleze..

Co odpovíte, když se vás pumpař zeptá, nejste-li náhodou z Brazílie? Odpovíte po pravdě, že ne.

Na otázku Proč? Je docela zábavné odpovídat a proč ne?

V tom druhém případě, na otázku a proč ne? Se dá stručně odpovědět bez výmluv….

A proč jo?  Hmmmm v našem případě v souvislosti s horou Aconcagua to je evidentně jasné.

Aconcagua je hora nalézající se v západní části Argentiny a jedná se o nejvyšší horu Ameriky, západní a jižní polokoule.

.

 K výstupu na horu je třeba mít povolení, jehož cena je v současné době 200 USD. Vrcholu se ročně pokouší dosáhnout kolem 3 500 lidí.  Velká část výstupu normální trasou vede sutěmi. Na cestě obvykle nejsou žádná sněhová pole, ale v nějakých úsecích je nutností vybavení na ledovec (mačky, cepín), kvůli umrzlému terénu. Obtíží je nízký atmosférický tlak ve velké nadmořské výšce