Chepes Viejo a záhada nosorožíků

     Vjíždíme do osady ….. ani nemusím Martinovi říkat, aby zastavil.  I on nemůže uvěřit svým očím, co se to tu děje, před námi na silnici…..pohřebiště brouků. Mě to slovo asociuje s erytrocyty a slezinou, která je jejich pohřebištěm v těle savců. Kolik krvinek ve slezině, tolik brouků na silnici právě tady.

     Vyskakuju z auta a toho ještě lezoucího si beru do ruky. Je to nosorožík. U nás patří mezi nejbizarnější brouky. Má nadmíru vyvinut pohlavní dimorfismus, samci jsou nápadně odlišní od samic – nosorožík samec, se liší značně proláklým štítem, jehož výběžky na konci tvoří jakoby límec, a poměrně velkým rohem na hlavě směřujícím dozadu.

      Soudě podle velkého rohu držím v ruce samečka. Hmmm jsem heterosexuál, že jo? Bohužel tato sexuální orientace mi nemůže vyřešit moji otázku, proč jich je tu tolik? U nás z přírody mizí víc a víc, ale tady mají ještě zřejmě dost vhodných míst pro rozmnožování. Larvy se vyvíjejí ve starých stromech několik let. Rozhlížím se kolem dokola a vidím vhodných stromů pro jejich vývoj mnoho. Dospěláci by měli vylétávat na konci jara a poletovat do konce léta. Tak to je ta správná doba pro ně i tady. Lidskému oku není moc dovoleno je spatřit během dne, jelikož poletují za soumraku a někdy jsou přilákány ostrým světlem. Silnici lemuje veřejné osvětlení a to bylo zřejmě příčinou jejich příletu právě sem.

      Co nechápu je, proč se tu srocovali celou noc? Intenzita světla je donutila zůstat a únava po letu nedovolila odletět? Přistávali na chodníku a na silnici pod lampami, ale co neodhadli, bylo kruté setkání s koly projíždějících aut. Brouk ne brouk…..pěkně to tu křupe……..Jó kluci, to u nás by ti ochranáři leželi na silnici a nikdo by neprojel. Jenže tady je smrt brouka pro místní nicota, co se přehnala nocí. Nedivím se, že se na nás dívají jako na blázny. Možná za pár let pochopí, proč jsme užasli nad jevem tak nevídaným……vidět brouka nosorožíka, brouka, který v Čechách rok od roku hůře a hůře nalézá vhodné podmínky pro své rozmnožování……Jó před 40 lety …….pamětníci entomologové…by mohli vyprávět….nosorožík byl ozdobou naší fauny…….

      Popojíždíme kousek dál a sakra……zastavujeme zase. Kondoři se pustili do kotěte. Fuuuujjjj…..naopak dobrá práce, kondoři žerou jen mršiny a uklízejí v přírodě.