El Guanaco del Morro

     Ať si říká kdo chce, co chce, ale pokud čtu nějaký název oblasti, musím si s názvem začít hrát. I dnes tomu není jinak. V Argentině je nádherně, občas se něco stane a jako správnou čarodějnici, mě to provokuje přemýšlet, proč právě je tomu tak. Každý překladatel si hraje s jazykem. Já si hraju na překladatele. Přeložit El guanaco del morro do češtiny jako Pahorek hlupáka, mi připadá jako dost dobrý překlad. Vystihující dnešní den. Už vidím Juliana, jak se zase směje a nevěřícně kroutí hlavou, co mě to zas napadlo.

     Cesta za posledními exempláři kaktusů je po vydatném dešti pěkně rozčvachtané blátíčko. Jak by ne, když před námi jel kamion. Nechápu, co v těchto končinách dělá. Vyjel hluboké koleje, které jsme se větvemi z pokáceného stromu snažili zarovnat tak, abychom dobře projeli. Martin je zkušenej závodník, jak by ne po Zapatě, tady to je slabá kávička.

      Ujedeme několik kiláků, ale bahno je totálně všude. Všude. Třídimenzní bahno. Klackem měřím jeho hloubku na cestě a musím konstatovat, že zřejmě končíme. Souhlas na všech liniích. Jen blázen by tu jel. A pak že ten překlad neodpovídá reálné situaci. Podívám se vlevo a pahorek taky vidím. Zkusíme lokalitu taky tady. Každá lokalita má své tajemství. Není-li osázena kaktusy, je domovem nějakého živočicha. Ha…ha…ha….had je tady. Je pěkně ztuhlý. Ani se mu nedivím, já nejsem had a ztuhla jsem taky. No když jsem ho uviděla.  

      Pěknej hádek, dlouhej, s pěknou kresbou. Zasekl se u kamenu a hodil polohu hlavového esíčka. A to si představte, vlastně ani ne, že Martin až doma zjistil, že je to nejjedovatější had tady. Kousne a dvou hodin je po tobě……….

     Začíná hustě mrholit a blíží se podvečer. Představa noci někde v cabaňosu se mi moc nezamlouvá. Potvora se docela raduju, když nemají nikde volno. Chápu, že kdyby v noci a i ráno lilo, tak nebudeme moct sušit stany. Vysvětlovat někomu, že pokud mě bolí nohy, tak bude pršet. Nohy jsou v pohodě, tak přestane mrholit do hodiny. Martin by nejraději podlehl rozmarům zhýčkaných důchodců, ale nakonec mu nic nezbylo. Spát se mnou, držkatou babou, en nuestra carpa. Usnul pěkně tvrdě a vzbudil se n až s ranním úsvitem. Mimo jiné, v průvodci jsem našla informaci o tomto místu, jako o suché oblasti. Dobrý, co?

     Bloudíme v Berrotoranu, hledáme nejmíň blátivou cestu, ale nějak se nám nedaří. Potkáváme dva seňory, jeden jede na koni a druhý ho doprovází stylem a pie. V tašce nese zeleninu na polívku. Nabereme ho do auta a před jeho domem nám ukazuje správný směr. To byla šlupka. Martin srazil papouška. Zastavuje. Přemýšlím, jak resuscitovat ptáka. Nenašli jsme ho, zřejmě odletěl ještě před tím, než jsme vystoupili z auta.

Jééééééé, to je něco jako z filmu, ale není. Vidím šakalí maminku, jak přenáší mládě.

      Poslední lokality kaktusů. Na Martina padá docela nostalgie. Vůbec mu nedochází, že auto otočil už do protisměru hned při příjezdu. Kam chceš, jet? Divím se. Jasně, že mě má za blázna, ale mě ty kaktusy mozek ještě nezablokovaly, směju se teď ale opravdu jak blázen. A to nemá chlap rád, že jo?

     Hele i ten varan se ti směje, nenechal mě v tom samotnou. Většinou varani zdrhnou, jakmile uvidí sebemenší nebezpečí. Tento kluk zůstal stát a nepatrným zdvižením hlavy se postavil do polohy modela. Tak Petro, takovej kus jsi ještě neviděla, přiznej se. Máš pravdu. Dík. Mrsk, mrsk, zadupal a byl včudu.

      I jako by sama Argentina přemýšlela o tom, co jsme ještě nestihli vidět a začala nám servírovat různá setkání. Na silnici před námi leží pás s hroty a za policejními auty stojí ozbrojení policisté. Jeden v ochranné vestě přichází k nám. Pěknej chlap. Martin už dnes na sto procent rozlišuje otázku de donde éres od otázky a donde vás. Rozuměl, ale nemohl si za boha vzpomenout kam to vlastně jedem.

     Všichni máme dobrou náladičku. Čeká nás delší přesun, odskočíme si na YPFce. Místnost pro ženy je zamčena, tak mi zhrubne hlas a jdu s klukama do jejich kabinek. Nikde nikdo. Až teď, když všichni vycházíme. Seňor byl dost vykolejen. Ten čuměl, co, zadrmolil Martin. Čuměl.

     Přenocujeme mezi poli. U cesty k mému překvapení rostou eukalypty. Stan postavíme za keřem yuk. Začíná západ slunce, rychle pro foťák. Co se to děje? Komáři přistávají na mé nohy, ruce a sajou a sajou. Jsou tu mnohem agresivnější než třeba na jihu Čech. Rychle do stanu.

Kluci komáří se zklidnili. Na stan přistávají světlušky a svými hnusnými těly vytvořili imaginaci hvězdné oblohy. Ticho. Luna v úplňku. Usínám.