O mně Cesty Fotoalbum Novinky Polní čísla MT Kontakt

 

Argentinské pohledy (2008) - Petra

 

Kapitoly

My dva * Pohled do krajiny * Původní obyvatelé,oko astrologa * Trochu historie * Život v Argentině *  Argentina a umění * Jídlo a pití * Startujeme * Kdo podojil tu krávu * Akce tepláky * Atlantický oceán * Vidět hada * Ty jseš ale kostra * Smrad nenafotíš * Peninsula Valdés * Duhová kulička * Zabili krávu *  Aurakárie * Sklípkan vs. Martin * U tří černých křížů * Tam kde R je Š * Walle de la Luna * Cuesta de Guanchin * Smečka psů * Las Termas * Catamarca, Cuesta de Zapata * Belén *  Pravděpodobnost v Miraflóres * Los Angeles * Policie * La Pampa de la Viuda * Slon * Chepes Viejo * V Quines * Niňa Paula, Niňa Clavera * La Falda * Pampa de Olaen * La Candelária jezuitský klášter * El Mirador *  Tanti * La Bolsa * Mina Clavero * Los Duraznitos * Kde rostou Neughuberi * La Punta * La Toma *  Okolí Villa Praga * El Guanaco del Morro * Monte Grande * Den odletu * The End

 

La Punta

 

     Jehla, výběžek, špička…….punta má mnoho významů. Pro tuto oblast typuju špičku…….být ve špičce závodníků F1 je sen mnoha závodníků. Martin si ten pocit vítěze a jen jednoho závodníka na okruhu vyzkoušel. Nejdříve jsem nechápala, kde to jsme a jak jsme se sem dostali. Závodní dráhu pro formule postavili ve středu města. Klasickou závodní dráhu, jakou znám z televizních přenosů formulí. Tribuny, depa, prostě kompletní zázemí pro závodníky.

     Myslím si, že přístup na jakoukoli závodní dráhu jinde ve světě mimo závod není vůbec možný. Tady po skončení závodu se brány otevřou a závodní dráha slouží místním lidem k průjezdu z jednoho místa na druhé. Proč to objíždět, že? Martin zjistil, jak to tu chodí a přišlápl pedál až k podlaze. Dráhu máme, závodníka taky, jen chybí ta F 1. Argentina opět šokuje a Martin taky. Cestou jsme viděli i hodně hipódromos, závodišť pro koně. Já sazím na koně mého jediného. Favorita Martina.

     I můj favorit má občas slabé dny a nenechá si vymluvit, že cesta do hlavního města provincie San Luis opravdu tudy nevede.  Objedeme vše, co se dá. Konečně, dorážíme do centra. Místo na parkování jsme našli u mateřské školky v ulici Belgrano. Je tu pěkně rušno, fotím hodně, katedrálu, domy, domovní dveře, ale hlavně člověčí hemžení.

  

  

K obědu jsme káždej spráskl velkej hamburger, to je úroveň. Byl dobrej a hlavně zacpal žaludek. Tak dost kultury a pokračujem. Zastavuju se u malého obchůdku……vypadá to, že je zavřeno.

    Kdepak, mají jen zamčeno, ale ne zavřeno. Majitel má rád Čechy. Nikdy u nás nebyl, ale má je rád. To potěší. Páni, oni tady mají zavírací špendlík jako šperk s motivem mého oblíbeného ptáka. Ptám se, kdo je autorem šperku. Odmlčel se a zavolal manželku. Nechápu, jak Martin může tvrdit, že nemám ráda ženský. Pro jeho pohlaví, každá je dobrá. Já to mám nastavený tak, že kdo má charisma a pozitivní energii je můj člověk. A my, něco jako čarodějnice, my se poznáme.

    Jeho manželka, úžasná ženská. Hned jsme si padly do oka. Martin nás spolu vyfotil. Na cedulku mi úhledným rukopisem napsala Suri. Tak se kečuánsky řekne pštros.Manžel ji pochválí, že ona umí trochu anglicky a on zase trochu španělsky. A pak že ti argentinci mají jiný naturel než my.

  

 

     Za městem nás čekala lokalita Pepka vOdehnala. Martin zastavil a s pohledem skrz křoví oznámil. Tak tam teda nejdu, tam nic nemůže být. Zachraňuju Pepíkovi reputaci a jeho proslaveným stylem se prodírám křovím. Křoví a zase křoví, dost škrábanců. To mám radost. Jsou tu. Mám problém, jak dokázat, že ten Pepek fakt nekecá? No musím ho vyrvat. Kaktus jeden. Manželka gymnofila je jak 2 v 1, jedním vrzem záchrání Pepka a zlikviduje kaktus. Bože kaktusový, odpusť mi to. Taky hned ráno po nocování v Saladillu, jsem skákla do kostela.